PosPol komentáře u knih
Každý mrtvý musí projít rituálem jeptišek, aby jej neposedl duch. Ti jsou rozděleni do kategorií a podle druhu úmrtí. Artemisia je hrdinka povahou ne nepodobna Wednesday z Adamsovy rodiny a proto jsem si ji oblíbila. Tak trochu asociál a sociopat, ostatní děsí svými jizvami a sarkasmem. Její ponurou minulost a původ ohavných jizev od popálenin se dozvídáme v průběhu celé knihy, takže o pocit nedočkavosti a zvědavosti není nouze!
Artemisia se rozhodne zůstat v klášteře, z okolního světa nezná nic a ani znát nechce. Osud jí ale sebere vítr z plachet ve chvíli, kdy klášter přepadnou mrtví a posledlí a ona se nechá posednout Přízrakem nejhoršího typu, jen aby ochránila ostatní. A co hůř, evidentně se chystá mnohem horší plán a Artemisia je nucena začít pátrat. A tak jsme svědky jejích jízlivých, kousavých a sarkastických rozhovorů s Přízrakem, s nímž uzavře dohodu. Ale může někdo takový jako on dodržet dohodu? Hladový, plný nenávisti k lidem a uvězněný stovky let v Relikvii? To zjistíte v knize, kterou tímto vřele doporučuji.
Mimochodem je to YA a já jsem potěšena, že i v této kategorii se najde kniha s temnou atmosférou, obyčejnou, ač lehce divnou hrdinkou, která se pohybuje v tak ponurém a skleslém světě neustále bojujícímu s duchy zemřelých.
Původně jsem už od půlky knihy měla v hlavě komentář - neurazí, ale ani nenadchne. No jo, jenže ke konci se všechno tak nějak zamotává, že mě to i navnadilo na další díl, který jsem si hned musela koupit (v aj na Amazonu, v čj zatím není). Měly by být 4 díly, tak snad nebudu zklamaná z vleklého děje.
Chválím autorku, opravdu letěla na Aljašku nasát atmosféru a vyklreslení tmavé a drsné krajiny je strhující. Losa, nebo medvěda zkrátka nepotkáte každý den.... Navíc je ostrůvek odříznutý od světa, minimum kontaktu, špatné telefonní i internetové spojení a spousta lidí, z nichž každý má nějaké to vlastní tajemství a autorka nás v podstatě celou knihu nechává tápat ve vzpomínkách a dostaneme spíše jen útržky obrazů.
Sotva jsem ta slova zřela, myslí projela mi něha.
Něha, jíž vánoční čas prýští a jež všechny dobré duše sblíží.
Příběh je to věru slavný, jak Ebenezer prozře v čas,
kdy potká jedné noci duchy Vánoc,
jež provedou ho cestou skrz mráz
.
Ten, co minulé Vánoce nabízí mu,
i ten, co přítomnost ukáže mu,
no však i ten poslední zjeví se,
aby ukázal budoucnost ohavnou velice.
Jak ten příběh skončí, víte? Že by láskou, odpuštěním a smírem?
Nebo snad Vydřiducha vezme ďas, neb nestihl svoji duši napravit včas?
To zvíte čtenáři během chvilky, než vánočka vykyne či vyhasnou dýmky.
Dejte si pozor i na vaší duši, nechť štědrost a ochota zvítězí nad snahou ničit.
Takhle kniha ve mě probudila dokonce i mrtvé básnické střevo :D . Úžasná, emotivní, plná poselství. Každý by si ji měl přečíst, aby pocítil vděk za to co má, by si uvědomil to štěstí a radost, které je všude kolem nás. Kromě toho, ta květnatá mluva, stará a nepoužívaná slova, kapka sarkasmu a nádech temna, to je to, co musíte do Vánoc stihnout přečíst!
Vskutku magický počin :) . Děkuji Tomovi, že jsem mohl nahlédnout do zákulisí HP, ale i jeho života. Z tohoto mladého může čiší uvědomnělost, jakási protřelost, zároveň však vděk a sebekritika mu není cizí. Mnoho informací pro mě bylo nových, už navždy se budu smát v posledním dílu po bitvě v Bradavicích Snapeovi a hned dvojité nehodě při natáčení s jeho pláštěm. “Opovažte se stoupnout na ten posranej plášť!”
Jediné co mě trochu mrzí je odbytí poslední části se soukromým životem a především problémy, se kterými se potýkal. Čekala jsem, že se dozvím více o jeho tehdejších pocitech, prožitcích apod. Ale chápu, psal to pro mudly a ti nemusí vědět vše. Dělám si srandu, i mudlové si knihu mohou přečíst a pohladí je po duši.
U některých knih by mělo být varování - pozor, způsobuje srdeční arytmii. Druhý díl Ranhojičky právě vyšel a je úžasný.
Kiva si po 10 letech plných strastí užívá nově nabyté svobody v paláci, obklopena přáteli. Až příliš často se ale musí rozhodovat, na které straně stojí. Až příliš často je zrazena a musí zradit. Kolem ní probíhá boj o vládu nad zemí, její vlastní rodina jí tají až příliš mnoho.
Spletitý příběh, propracované postavy, magie nejen všech živlů, láska i zrada, přátelství i nenávist. Zkrátka ten příběh obsahuje vše, co očekáváte a snad i víc. Bohužel teprve teď vyšel druhý díl, takže třetí jdu koupit na Amazon v aj a snad se tím prokoušu
Poslouchala jsem audioknihu, byla v kině. Kniha vyhrává na plné čáře, to jsem se dlouho tak nepobavila, jako když Vetchý imitoval Hvizduli a Fistuli. Je to pohádka, netřeba hledat logiku. Obsahuje vše, co má správná pohádka mít - někoho k napravování, skvělého průvodce pohádkou, lásku, poučení a šťastný konec. Víc netřeba ️
Knihu jsem si poslechla jako audio a nečekala jsem nic jiného, než opět kvalitu. Nina mě zaujala už knihou Svědectví o životě v KLDR a kniha je stejně dobrá. Severní Korea mě fascinuje, ale nikdy bych tam nejela a klobouk dolů před Ninou, že se rozhodla občas porušit pravidla, aby nám mohla o tamějším životě něco říct. Spousta věcí pro mě byla novinkou a knihu tedy vřele doporučuji ke čtení.
(SPOILER) Nechala jsem si číst od pana Říčaře jako audioknihu a naprosto TOP! Mám za sebou od Bureše Říši, tato kniha směle sekunduje, co se týče kvality. Hlavní hrdina je svědkem toho, jak lidem jednoduše řečeno jebne. Přestanou se starat o sebe, přestanou jíst zvířata, všechno je jim jedno, ale především milují Matku. Koho nemilují jsou ale ti, co nadšení pro Matku nesdílí a koho nezavraždí, ten jde do lágru. Dystopie, která ale dává smysl. Nějak podobně to totiž cítím i já - pokud se nezačneme o planetu lépe starat, ta nám to vrátí. Protože hostitel se vždy snaží zbavit parazita. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, zajímalo mě, jak lidstvo dopadne. S koncem jsem byla spokojena, stejně jako s Epilogem, díky kterému mohu usnout, aniž bych hodiny bádala, jak by to vlastně dopadlo. Jsem vždy nadšena, když zjistím, že i u nás máme naprosto skvělé spisovatele :)
(SPOILER) Úplně obyčejná kniha, nikterak výrazná, přesto mě uchvátila. Čím? Tou nosnou myšlenkou, že jsme často nespokojeni s tím co nemáme, místo vděčnosti za to, co máme. Nora se rozhodne zabít, protože tu nikdo není pro ni a ona pro nikoho. Dostane se do Půlnoční knihovny a může vyzkoušet jakýkoli život. A tak se stane olympijskou plavkyní, slavnou zpěvačkou, výzkumnicí, matkou i manželkou. Projde mnoho životů až nakonec zjistí, že už umřít nechce. Některé pasáže mi přišly nudné a zbytečné, naštěstí jich nebylo mnoho. Určitě doporučuji všem, ale především těm co mají pocit, že jejich život nemá smysl :)
Už jen obálka a začátek knihy vás nutně musí uchvátit. Kobaltově modrá (jak ji popisuje autorka) je úžasně chladivá, ale zároveň pohladí na duši.
Hlavní hrdinka Henika se nesnaží zachránit svět, ve kterém vládnou líté boje. Snaží se jen pomoci tak, jak to slíbila stařence, jež jí propůjčila svou moc. Mnohdy je pro ni těžké rozklíčovat složité duše lidí, když pozbyla většinu své kouzelné moci. Moc chválím návaznost děje. Na začátku mi to lehce vadilo, když na půl stránce byl popis kohosi a čehosi. Jenže pak vše do sebe zapadne jak puzzle a vy jste spokojeni jak miminko přisáté k matčině prsu :)
Kniha, které jsem se léta vyhýbala, ostatně jako všem ze školní složky POVINNÉ. Až po skončení škol tyto kousky dokážu ocenit a tento je obzvláště výjimečný. Tak málo stránek a tak moc utrpení. Tak neobyčejný příběh tak obyčejného kluka. Tolik zmařených životů a kvůli čemu? Již za 3 dny Netflix začne vysílat zfilmováno verzi a podle ukázek, se jim dílo podařilo. A která pasáž mi nejvíce utkvěla v hlavě? Chudí válku nechtějí, protože ví, co je čeká. Bohatí, ačkoliv mají předpoklady pro pochopení následků ještě před vypuknutím, se na válku těší. No, vzhledem k dnešní situaci a celosvětovému dění tato pasáž ani po desetiletích neztrácí nic na svém významu…
Neurazí, ale ani nenadchne…. Tři krátké příběhy, bez přečtení Eragona spousta věcí nebude dávat smysl. Těšila jsem se, že se něco dozvím o Angele, ale opět jen další záhady a nevysvětlené teze. Moc ráda bych četla další pokračování o Murtagovi a Trnovi, třeba se dočkáme :)
U těchto knih nehodnotím kvalitu obsahu, o tu ani moc nejde, jako o sdělení, jež nese. Samra má podobný osud jako stovky tisíc dívek po celém světě - je provdána staršímu muži (spíše prodána). Zažívá peklo, fyzické i psychické ze strany manžela, jeho rodiny a ani její rodina se pokaždé nezachová správně. Vymanit se z tohoto systému trvá mnoho let a stojí spousty úsilí. A já tleskám každé ženě, která je schopna o tomto mluvit.
Jeden z bestsellerů, který mě utvrzuje v tom, že když je něco pro ostatní pecka, nemusí to tak být… Co na tomhle díle kdo vidí, to mi hlava nebere. Za mě je to prvoplánový, nudný titul, na kterém jsem neshledala nic tak mimořádného.
Nadále možná trochu spoiler:
Kanibalismus není nic nového, ostatně nedávno jsem dokoukala Dahmera a co je víc? Z tohoto díla ale cítím zoufalou a urputnou potřebu autorky za každou cenu upoutat divákovu pozornost a rozvířit emoce. Jako by nestačilo násilí v knize, eskalované až do konce. Tak ještě přidáme upalování zvířat zaživa, ubíjení tyčemi a upalování. Hlavní hrdina je nejspíš schizofrenik, protože jeho chování na začátku je zcela odlišné tomu na konci. Mimochodem tak od půlky knihy jsem si myslela, co se samicí udělá a nemýlila jsem se (jak říkám, prvoplánové).
Příběh je popisován jako normální svět, kde se jen místo zvířat jí lidé. Ale o absurdní situace jak z nějakého postapokalyptického světa není nouze. Jako houf masožravců za plotem čekajíc na zkažené lidské maso? Jiné jídlo asi neexistuje. Převoz mrtvol obyčejným autem místo pohřebního pro případ přepadení a ukradení mrtvoly už byl takovou absurdní třešničkou na muffinku.
Co si z příběhu vzít? Že jako lidstvo stejně dopadneme blbě, protože se nikdy nepoučíme z chyb. Lehounce mi to připomnělo situaci nejen s covidem a zájmem vlád (ne milé děti, fakt to není naše blaho nebo zdraví). Takže jsem znechucena faktem, že u knihy nemusí jít notně o obsah, ale stačí spousta krve, násilí a hnusu a bude se dobře prodávat.
Upřímně? Nechápu, jak mohl vydavatel svolit s touto ilustrací a podnadpisem Fantastická romance v nezapomenutelném světě? Díky tomu jsem měla vysoké očekávání. Někdy do strany 170 jsem se nutila do čtení a pak knihu chtěla odložit. Nakonec jsem v hlavě přepla ze žánru fantasy do romance a díky tomu knihu dočetla.
A teď postřehy - klobouk dolů před slovní zásobou autorky, velmi mile mě překvapila. Absolutně to není fantasy. Jde o svět paralelní k našemu lidskému, ale není zde nic popsáno, nic vysvětleno. Jsou zde upíři, vlkodlaci, víly a další, ale jen vyjmenováni, žádný bližší popis. Iritovalo mě číst o nákupu ve večerce, ananasová pizza, nebo opilý řidič v nadpřirozeném světě.
Úsměvná jsou i jména hrdinů, samá exotika a najednou Blanka? A mají tam Hamleta?
Ale ať nejsem jen kritická - kniha je psaná pohledem jak Lis, tak Romaina, to se mi velmi líbilo (i když některé reakce Romaina byly očividně z ženské hlavy a trochu to rušilo). Příběh se točí celou dobu kolem sázky. A řeknu vám jednu věc. Kdyby kniha byla zařazena do young romance, tak by se mi vlastně moc líbila a neměla bych problém dát 5/5. Bohužel autorka podle mě chtěla strašně moc napsat fantasy, ale neměla dostatečnou fantazii a za mě je to vskutku škoda. Takže 3/5*
Ne, že bych byla přímo nadšena, ale kniha je dobrá. Má spád, dost akce, do poslední chvíle nevíte kdo bojuje za co, nebo pro koho. Nápad použít insomnii pro podobnou sektu jako Illumináti mi přijde skvělé. Jen některé věci mi přišly přitažené za vlasy, nebo naopak nedotažené. Přesto dávám 4/5
Skvělý počin. Kniha je úplně mimo mé oblíbené žánry a přesto mě pohltila. Autorka mě provedla těžkým světem Nigerijců za pomoci příběhu Ifem a Obinzeho. Kniha je psaná autenticky, spousta věcí pro mě byla nových a nad spoustou jsem se nikdy nezamyslela.
Jediné, co mi opravdu vadilo bylo skákání v čase, kdy v jedné kapitole autorka obsáhla děj klidně v průběhu několika let. Občas jsem měla problém se začíst, ale i tak dávám plné hodnocení, protože surovost příběhu a realita rasismu tak zřetelně popsaná, mi ani nic jiného neumožňuje :)
Zcela grandiózní finále třídílné série o Mie. Oproti předchozím dílům zde není do 2/3 knihy extra akce, avšak budou nám zodpovězeny všechny otázky a tajemství z prvních dílů. Vše se odehrává v přítomném čase a navíc i z pohledu dalších hrdinů, děj je skvěle rozvětvený. V půlce knihy jsem měla pocit, že hlavní hrdinka vyměkla, ale kdepak. Pouze ukázala, proč stojí za to žít a bojovat. A možná i zemřít.
Autorovi se povedlo něco božského - vložit do vlastní knihy svoji knihu a nechat ji komentovat postavami mě totálně odrovnalo. Ten následující zvrat mě dokonale ošálil a plán Mii mi zasadil dvojitý hák…. Úžasný příběh, třetí díl se konečně věnuje i Božstvu a na konci jsem skoro předla blahem. Ještě chvíli v sobě knihy nechám rezonovat, než se pustím do dalších. Určitě doporučuji, považuji to za jedno z top fantasy.
A poslední bonusový kapitola? Hmmmm, když už nebude mít Jay nápady na fantasy, mohl by začít psát erotické romány
“Nebojte se ničeho, smrtelníčci. Píseň ještě není u konce. Tohle není nic jiného, než ticho před crescendem. Tohle je pouze druhý příběh ze tří. Zrození. Život. A smrt…”
Druhý díl a opět nářez. A to doslova. Jestli v prvním díle tekla krev a lítala střeva, pak v této knize je brutalita posunuta na novou úroveň. Vraždění pro zábavu bohatých, vyrýsované svaly mužů i žen zbrocené potem, rozšklebené od ran bičem. A v centru naše malá vražedkyně Vrána. Vydá se na nekonečnou cestu ke krvavé odplatě, padni komu padni. Její dva cestovatelé mají nekonečnou hostinu jejího strachu. Není to ale špatně, když se člověk nebojí?….
Úžasný počin, stejně skvělý jako jednička. Jsem uchvácena propracovaností každičkého detailu, kdy autor vysvětlí jednu větu až po 200 stranách a najednou to dává smysl. Někteří píšou, že to není vhodné pro mládež. Ano, jsou zde sexuální scény. Ale mládežník schopný prečíst 1500 stran už nejspíš nějakou tu erotickou scénu viděl a násilí? Však kdo z nich nezná Hru na oliheň, Hra o trůny a další . A propo - minule mi tu na první díl paní psala, že nesnesla čtení kvůli erotickým scénám mezi dvěma dívkami. Ty začínají někde na straně 320. Fakt někdo odloží tak úžasné dílo protože se dvě holky líbají a souloží?
Kdo četl tuto knihu a líbila se mu, nechť se prosím přihlásí. Negativní recenze nepíšu, zkrátka proč psát o něčem, co nechci doporučit. Ale tato kniha si to tak trochu ”zaslouží”.
Nádherný obal. Miluji havrany nejen od Poea. Tím to ale končí. Nadále je vše špatně. Hlavní hrdinka? Naivní, až tupá. Vykreslována jako problémová, ve skutečnosti se staly jen dvě podivné příhody a nadále je pouhou šedou myší.
Příběh? Vlastně ani nevím. Hayden zdědí rodinné sídlo po mrtvé matce. Neustále má noční vidiny, v nichž je v cele armády a někam celou noc jede. Bohužel po celou dobu nikam nedojede. Hledá stopy po Nibelunzích z jiného světa, s nimiž měla její matka mít mnoho společného a mohou stát i za její smrtí.
Co knize vyčítám? Bezduché a nekonečné rozhovory s kamarádkou Del o panenství, líčení aj. Nevýraznou hlavní postavu, jakož i postavy vedlejší. Ty postavy, co se knihou minou, snad ani nelze považovat za záporáky. 300 stran se nic neděje, pak se nadechnu ve stylu - Jo, skvělý závěr! - a zase vydechnu, protože žádný se nekoná a potenciál příběhu o Nibelunzích je zašlapán do země. Nedokončené myšlenky, nedovysvětlené souvislosti, divný konec.
Co mě skutečně rozčilovalo bylo střídání minulého a přítomného času, to by pohřbilo i mnohem lepší knihu, než je tato…
Takže to vidím tak na 2/5. A po dlouhé době fantasy, na jehož konci jsem rozladěná ze ztráty času…