Prey komentáře u knih

Protože tu mám komentáře k novějším Giordanovým knihám, chtělo by to pár slov i k Osamělosti prvočísel, kterou jsem teď znovu dočetl. Nevím, kde se to v Paolovi vzalo, ale jeho porozumění plíživému a trvalému smutku je dechberoucí, stejně jako křehkost, se kterou tu tíhu dokázal popsat. Rozumím námitkám v některých komentářích, ale tohle možná není titul k rozumovému zkoumání. Je to jen o pocitech vyděděnosti a odcizení, které jste buď zažili nebo ne. Za mě debut plný talentu. (Čteno v překladu Alice Flemrové.)

18 23.09.2018

Čistě literárně tomu někdy padá řemen, ale to nic nemění na faktu, že je to jedna z nejdůležitějších knih, co kdy byly napsány. Bohužel, ministerstvo míru, starající se o trvalou mimořádnou válku, není vtip, ale realita spousty aspektů lidské společnosti. Stejně jako doublethink a newspeak. Přemýšlím, zda by Orwell/Blair měl zděšenou radost ze smartphonů v našich kapsách. Schválně, kdy přijde čipování? A co stálý výskyt entit, konajících nezištně pro naše dobro... A opakující se historické tragédie... A falešná morálka... A pořád se vynořující touha urvat vše... A neslučitelný překryv svobod i práv jednoho a druhého... (Čteno v překladu Evy Šimečkové.)

18 25.12.2015

Vynikající zážitek. Miluju knihy, kde je autenticita podpořena výzkumem a na něm založenými polo-fiktivními otištěnými dokumenty. V některých liniích by sice něco mohlo být dořečeno více nebo jinak, ale je zbytečné na takovém literárním zážitku vzešlém z českého rybníčku hledat za každou cenu chyby. Ta směs badatelství, etnografie, epiky i lyriky, ženského románu a historie je výbušná. Navíc v jednom svazku racionální i nadpřirozené pohledy na celý fenomén. Těším se, až uvidím divadelní hru a až vznikne filmové nebo televizní zpracování, i když mě třeba zklame. A hlavně doufám, že se Kateřina Tučková vybičuje k dalším podobným výkonům, aby Bohyně nezůstaly jejím jediným veledílem. DODATEK: Svůj komentář ke knize bych rád doplnil informacemi o související publikaci, totiž o programu k divadelnímu zpracování Žítkovských bohyní od Městského divadla Zlín. (Hru jako takovou hodnotit nebudu, to sem asi úplně nepatří.) Nemá ISBN, takže samostatně se zde neobjeví, ale fanouškům knihy by neměl uniknout! Autoři programu se sice vydali cestou zásadních spoilerů (takže nic pro ty, které teprve čtení čeká), ale jinak mě 32 stránková plnobarevná knížečka za pouhých 30 Kč nadchla. Obsahuje totiž i pokus o grafický rodokmen bohyní a také podrobnou časovou chronologii všech událostí příběhu, rozkročenou 1667 až 2008. Oboje beru jako velmi cenné doplňky románu, které usnadní opakované čtení knihy a plné porozumění všem jejím rovinám.

15 15.12.2015

Zatím asi nejlepší a nejvyzrálejší kniha Dvořákové. Zápletky typu nevěra, alkohol, podvod by sice mohly být i v Ordinaci v růžové zahradě, ale rozhoduje zpracování. A to je v Chirurgovi příjemně normální. Zaujalo mě porozumění autorky hlavní mužské postavě. Navíc se mi líbilo, že přes pochopitelný cynismus napůl vyhořelých lékařů a sester tam není úplná rezignace na zázraky a zvláštní krásu medicíny.

14 21.09.2019

Když jistý překladatel dal palec nahoru mému komentáři k jiné knize, kterou nepřekládal, cítil jsem se poctěn a hned jsem si ho proklepnul. :-) Tak jsem se poprvé dozvěděl o Kvítku. No jo, ale vrhněte se do knihy o 900 stranách, s pocitem, že někdo, kdo ji přeložil, si následný komentář pravděpodobně přečte. Co když se mi text, který mu musel dát tolik práce, nebude líbit? Nestalo se. Nemám po ruce anglický originál, takže hodnotit překlad mohu jen částečně, z výsledku, ale ten stojí za to. Bohatá slovní zásoba (blaho, které v čtenáři vyvolá vhodně zvolený výraz na vhodném místě!) a udržení stylu po celý rozsah (vlastně mnoha stylů), to oboje svědčí o tom, že převod Kvítku do češtiny se povedl. Včetně závěrečného slovníčku. Myslím, že Viktor Janiš vychytal i dobové reálie, aby byly přeložené korektně, ale ne neživotně. Dosud tedy za plné hodnocení. Proč ubírám? Přečtení mi trvalo déle, než u tří třísetstránkových knih, a to se považuju za docela ostříleného čtenáře. Některé doslova báječné situace, míněno silou textu, jakoby se chystaly až příliš dlouho. Čtivě, ale dlouho. Není problém cítit požitek od začátku do konce, ale kolem půlky románu se maličko přešlapuje na místě. Asi je to přirozené, jak jinak vybudovat následnou lehkou gradaci, ale „pár“ slovíček by škrtnout šlo. :-) Kdo nemá radost ze samotného aktu čtení, prostě u Kvítku nepochodí. Nepomáhají tomu ani některé Faberovy volby v tom, co ze života postav vyjevit úplně, co jen naznačit a co „zamlčet“. Včetně konce. Pro mě to byl úžasný dobový výlet, historicky uvěřitelný a současně jdoucí na ruku modernímu čtenáři, hledajícímu paralely s časově bližší skutečností. Speciální medaili bych Faberovi udělil za vybalancování počtu postav, svět Kvítku nepůsobí ani nezalidněně, ani se čtenář neztrácí v chaosu jmen, povah a motivací. Otevřenost některých scén byla naprosto přiléhavá a funkční, rozhodně se nejedná o samoúčelnou vulgaritu. Celkově velmi silné čtyři hvězdičky a kdo o sobě ví, že cítí rozkoš z pouhé existence fikčního světa a pobytu v něm, kdo nepotřebuje neustálé dějové zvraty a vedení příběhem od A do Z, ten si klidně může představit hvězdiček pět. Už se těším na bonus v podobě povídek Jablko. (Čteno v překladu Viktora Janiše.)

14 27.05.2016

Jak ohodnotit dar, kterým je nová kniha od nejoblíbenějšího spisovatele, nalezená v pozůstalosti? Na můj vkus tam bylo málo paleontologie a moc divokého západu, ale je to čtivé a zábavné, je to stoprocentní Crichton a tolik zajímavých informací o místě a době se z jiných westernů stěží dozvíte. Navíc mladá překladatelka, která jiné knihy od Crichtona nepřekládala, to myslím neodflákla. Jen mírně nadhodnocených pět z pěti. :-) (Čteno v překladu Johany Tkáčové.)

12 15.07.2018

Dobrá knižní rekapitulace proslulé podivné události. Smrt mladých lidí je smutná sama o sobě (i když se děje dnes a denně, bez podobného mediálního povšimnutí), ale opravdu děsivá je ta pravděpodobně definitivní nemožnost dozvědět se, co se tehdy skutečně stalo. Zjištěná fakta se krčí před mrazivým závěrečným seznamem otazníků…

12 06.01.2018

Četl jsem už potřetí a pokaždé jsem šokovaný. V dobrém slova smyslu. Představuji si, že si Platformu otevře někdo, kdo má rád knížky pro dobrou náladu, veselé a odpočinkové. Schopnost Houellebecqa vystihnout lidské nenaplnění, vyprázdněnou dobu, všechny frustrace a slabosti, únavu z boje mezi pudy a mozkem, špínu světa, ta je naprosto pozoruhodná, stejně jako zábavný (!!!) literární styl, kterým tak činí. Nekorektně, bez obalu, bez strachu, aby někoho neurazil. Jeden z mála spisovatelů, u kterých mám pocit, že sex a násilí a urážky nejsou jen pochybným tahákem, ale že jsou za nimi myšlenky. (Čteno v překladu Alana Beguivina.)

12 15.12.2015

Někdo pije, někdo se přežírá, někdo podvádí, někdo je nemocný. Fajn, ale kde je nějaká originální řádka, neotřelý postřeh, vysoustružená věta? Nikde, jen snaha být vtipná s hovnocucem a matčinou zadnicí trčící ze stanu. Pro mě první a zřejmě poslední setkání s tvorbou téhle bestselleristky.

11 28.02.2019

Čiré čtenářské blaho. Miluju formu polofiktivních dokumentů a miluju knihy, kde se současně těšíte i obáváte, co bude dál. Kdo se někdy toulal přírodou a zákoutími lidské mysli sám, pochopí. Moderní vyprávění, gradace pozvolná a nepřepálená, takový konec mi úplně vyhovoval. Podle anotací to vypadá, že Karika dost vykrádá sám sebe, ale Trhlina byla moje první a jsem nadšený. (Čteno v překladu Jiřího Popioleka.)

11 27.12.2018

Tak tohle mi docela dost otevřelo oči, podrobnostmi k historii. Na holocaustu mě vždycky děsila, mimo jiné, ta vágnost selekčních kritérií (pojmy jako národnost, čistota rasy, orientace). Kdyby se nějaké zřízení rozhodlo odstranit třeba všechny beznohé, bude to sice stejně zrůdné, ale jasnější. Kniha ozřejmuje cestu k růžovému trojúhelníku na mundúru, o které jsem toho věděl velmi málo. A je to vskutku neveselé čtení. Jak mohli gaye vůbec vyhmátnout? Ach, moje naivita. Že bylo možné obdržet trest vězení (a později být deportován do koncentračního tábora) za homosexualitu, už to je šílené. (Drtí mě myslet na země, kde to je možné dodnes. Kde je možné obdržet i horší trest...?) Ještě šílenější je, že se tak mohlo stát na základě naprosto nepřímých důkazů, stačil důvěrnější dopis od jiného muže, svědectví bytné o návštěvách, posudek o pověsti, horlivý kriminalista apod. A už to bylo, kulaté razítko, nazdar. Ale nejšílenější mi přišly formulace rozsudků. Kdyby do nich úřední (zlo)vůle napsala „fuj, vykroucená buzno, zavřeme tě pod zámek“, bylo by to snad snesitelnější, než se dočíst smrtelně vážně míněná a zákonem podložená prohlášení v tom smyslu, že vyhonění si s jiným chlapem je ohrožením národa. „Obrovským nebezpečím v politickém a společenském slova smyslu.“ Jaké člověk vybudoval politické zřízení, v jaké společnosti žil, když státní moc mohla černé na bílém tvrdit, že společná onanie dvou mužů ohrožuje miliony dalších osob? Anebo pouhý polibek na ústa, také vyšetřovaný?! Jak může jakákoliv organizace ukrást tolik osobní svobody?! Proboha... I když boha bych se dovolávat neměl, protože pokud je pro mě něco důkazem neexistence dobrotivého boha křesťanské tradice, je to právě dění v Evropě za druhé světové války. Střelba do týla při „měření výšky“. Plynové komory. Vyzáblá těla naházená na hromadě. Lidice. Atd. Téhle knize se dá vyčíst mnohé. Že nejhorší roky prolétne o dost rychleji, než jak to muselo utíkat ve skutečnosti. Že z literatury faktu nejde mít estetický literární zážitek, lákající k opakovanému čtení. Že pořád musíte listovat na poznámky pod čarou, nevhodně umístěné až za textem. Ale jako svědectví je to nedocenitelné. Svědectví nadčasové, protože se bojím, že z dlouhodobého hlediska se nejednalo o žádnou dějinnou anomálii. Kombinace lidské bestiální podstaty a slasti z moci, z domnělé nadřazenosti, vždy povede k prospěchářství, k upřednostnění vlastních zisků nad ztrátami druhých, k absurdním třenicím o ideologické názory, ke stádovosti, k lhostejnosti. Nejsem příznivcem pride pochodů, to nebyl ani hrdina této knihy. Nesedí mi veřejná deklarace běžné osobní věci, nesedí mi nucené veselí. Jenže uvědomí-li si člověk, jak je to podstatné, že se někdo může sám označit duhovou vlajkou, že není povinně označen růžovým trojúhelníkem, jdou námitky stranou. Protože, dámy a pánové, tohle není o buznách. Nebo o Židech. Tohle je o svobodě a o tom, co si necháme líbit. Vždyť na stole bylo také konečné řešení české otázky, tak aby nějaký trojúhelníček nebo hvězdička nebyl i pro nás všechny, co mluvíme česky. Nebo pro brejlaté. Nebo pro menší jak 170 cm. Nebo pro bezdětné. Nebo pro kuřáky. To je jedno. Vždycky bude někdo někomu trnem v oku. A nechci se dožít dalšího cyklu, kdy bude likvidace toho trnu opět posvěcena nějakým zřízením. Pokud v tom tedy nežijeme tak nějak průběžně, s radostmi jako terorismus, ale i rasismus, xenofobie atd. Hanba na nás, lidi. Hanba na nás všechny. (Čteno v překladu Zuzany Dlabalové.)

11 01.02.2017

Uživatelka tatjana1737 u komentářů k autorovi napsala, že Zapletal je lepší než Foglar. Tak daleko bych nešel, dílo každého z nich je obdivuhodné po svém. Je ale pravda, že Zapletal je modernější a chlapeckému skautingu nedělá (ani nemohl dělat) reklamu tak urputnou, tak poučující. Je méně idealistický. Morálka je i u něj vysoko, nejvýš, ale knížka působí realističtěji, protože nepracuje s naprostou ušlechtilostí. Naopak, sympatický hlavní hrdina v sobě, ani pod dobrým působením oddílu, nezapře špetku nešikovnosti, lenosti, sobectví, závisti, mlsnosti, chamtivosti, pomstychtivosti, hlouposti. A tak ho můžeme chápat, lze se s ním ztotožnit. Bránici nám polechtá třeba jeho vidění sestřina milostného vzplanutí, popsaného v roztomilých náznacích. Stránky dýchají dobrodružstvím, romantikou, přírodou, geniem loci nejen Pardubic, dobrou partou, zábavou, odvahou, umem, humorem, klukovstvím v nejryzejší podobě. Ale i obavami a špatnými rozhodnutími. Myslím, že kdo se k Sedmičce nachomýtnul ve správném věku, už nikdy ji úplně neodloží. Je to jedna z nejčtivějších knížek pro mládež, která se ke mně kdy dostala. Vcítění se do mysli čerstvě náctiletého kluka je v ní výjimečně podařené. Pestré situace, příjemné i nepříjemné, nepůsobí uměle. Souboj s vlastním nesebevědomím je navíc univerzálně platný. Ve svém žánru ukázkově dokonalý titul. A neopomeňte ani pokračovaní, knihy Ostrov přátelství a Cvoci.

10 02.09.2016

Pět hvězdiček obvykle dávám jen knihám, které čtu nebo budu číst vícekrát. Celé. Pokání je výjimkou, k prostřední válečné části se pravděpodobně už nikdy nevrátím, její tíha mi stačila jednou. Naopak první část, to je čiré čtenářské potěšení, stejně jako závěrečný twist. Nerozumím, proč byl ve filmu zpracován jako veřejná zpověď, když jeho podstata je bytostně vnitřní, o upřímnosti k sobě sama, pravdivosti vzpomínek, překryvu vzpomínek a tužeb. Společně s Betonovou zahradou pro mě nejlepší McEwan. (Čteno v překladu Marie Válkové.)

10 26.12.2015

Petra Dvořáková má dar nepsat zbytečně složitě, ale zároveň neklouzat jen po povrchu. Kniha je to možná zbytečně útlá, spíš taková črta, ale jistá opatrnost asi byla na místě - kam až zajít... Dopadlo to citlivě a já si nejvíc cením odvahy autorky opětovně pojmenovat limity organizované víry ve vztahu k něčím zkoušenému člověku.

9 06.01.2023

Oproti takové Djatlovově expedici méně nadpřirozené a konspirační, ale to vůbec není na škodu, protože badatelství a forenzní vědy jsou zajímavé samy o sobě. Knížka je nádherně zpracovaná, včetně obrazového doprovodu. Zaujetí autorky pro každý detail bere dech. Všichni bychom rádi (ne)záhadným věcem přišli na kloub, i když to není stoprocentně možné ani užitečné. Cesta je cíl, pátrání mezi milionem střípků je zajímavější než nejisté závěry. A z tepla pokoje se polární expedice tak dobře účastní… :-) V nadprodukci beletrie a „naučného“ braku září podobné literární dokumenty jako ledový drahokam. Rozumná úroveň subjektivního pohledu, množství objektivních faktů, atmosféra, neukecanost. Paráda. (Čteno v překladu Heleny Stiessové.)

9 02.02.2019

Zanechal fragmenty sebe samého v lidech, které miloval, a sám už nemá nic... Jezero se asi nestane zářezem do světové literatury, ale v té české je to krásné zjevení. Bellová do poměrně přímočaře a jednoduše vyprávěného příběhu vpravila množství působivých odkazů na reálný svět, množství jinotajů (Fuks!) a alegorií. Atmosféra připomene seriál Pustina, víra v jisté nadpřirozeno rozezvučí strunu fantasy, postava státníka jako by vypadla z dystopií, slyšíme ozvěny našich historických pogromů, ale i kritiku současné společnosti. Kdo v knihách vidí víc než slova (mimochodem hodně umně volená), bude nadšený, a vlastně všem se může líbit alespoň osobní rovina příběhu, pouť za poznáním (realističtější Alchymista?). Působivý titul a zasloužené literární ceny.

9 10.11.2017

Nějak nevím, co ke knize napsat. Má barvitý jazyk, atmosféru, skvěle zachycuje nemoc, posedlost, zmar, tep přírody. Není to veselé čtení. Pohled na bylinkářství jako na továrnu, na pomíjivé příležitosti opakovaně vyrvávat z krajiny užitek, je fascinující. A originálnější, než kdyby se mluvilo o léčitelství. Ale stejně mi titul Do tmy nedal tolik, kolik by odpovídalo potenciálu námětu. Nedořečenost ohledně minulosti a vztahů vypravěčky mi tentokrát prostě vadila. Zvlášť proto, že povedené náčrty vedlejších postav slibovaly mnohé, stejně jako vypjatá scéna z domova důchodců. Je to takové soukromé nokturno, nahlédnutí do bolesti, ale chybí tomu rozmach mimo extrémně zúžené tunelové vidění. Což byl asi záměr, ale já kvůli němu hodnocení snižuji.

9 28.09.2016

Smutním, že tohle už nikdy Cunningham nepřekoná, ani kdyby se rozkrájel. K takovýmhle knihám je potřeba osvícení, které je moc vzácné. Při každém čtení žasnu, jak do úsporného rozsahu narval nádherně plynoucím jazykem vyjádřená neuvědomělá hnutí mysli, každou prchavou emoci. Všechno, co je pod povrchem kontrolovaného chování. Hodina, den, za chvíli pryč celý život. Nechci být bulvární, ale tohle je podle mě jedno z děl, které v kladném slova smyslu prostupuje autorova homosexualita, se kterou zřejmě souvisí jistá fascinace emocemi, schopnost empatie, um pohlédnout na život i „žensky“ (s pochopením, jak je tohle rozdělení relativní), přitakání extrémní lidské potřebě blízkosti a porozumění. Třešničkou na dortu je fakt, jak nečekaně se podařil film, u takovéhle látky. Sám Cunningham řekl, že je zřejmě jediným spisovatelem, co je spokojený se zfilmováním své knihy. Také pochválil soundtrack Philipa Glasse, a to také sdílím. Úžasná hudba. Knižní, filmová i skutečná. (Čteno v překladu Miroslava Jindry.)

9 22.12.2015

Velmi se mi líbí Mawerův styl v téhle knize, velmi se mi líbí nevyhraněnost mezi dějinným souhrnem a červenou knihovnou, velmi se mi líbí nápad nahradit hlavní postavu domem, velmi se mi líbí představa, čeho všeho jsou domy svědkem, velmi se mi líbí všechny ty nepravděpodobné city a zvraty na efekt, popsané tak, že čtenář na závěr rád poděkuje za krásný knižní zážitek. Skleněný dům Mawer trefil na jedničku a mě, nevlastence, dojal tím, jaký si zvolil ústřední objekt a jak geniálně ho zapředl do celé Evropy a do celého šíleného století. (Čteno v překladu Lukáše Nováka.)

9 15.12.2015

Není to vůbec nic veselého, a že by v české literatuře chyběla zrovna vztahová témata (či rodinné konstelace), to se taky říct nedá. Jenže je to prostě a jednoduše dobře napsané.

8 13.11.2023