Prubner komentáře u knih
Pro mě až příliš mnoho psychologizování, analýz sama sebe a přehrabování se ve vlastní mysli na úkor třeba historek z natáčení. Ale v knize jsem se o Willovi dozvěděl hodně, to zase ano. Jen toho přemýšlení o nesmrtelnosti brouka mohlo být méně.
Kniha na 300 stránkách v podstatě popisuje jen to, jak Matthew chlastá, kouří, bere léky, pak se jde léčit, potom do toho znovu spadne, a pak opět totéž, pořád dokola to samé, asi miliónkrát. Obávám se, že pan Perry je ztracený případ a pochybuju, že je už ze všeho venku. Navíc nevím, proč ze svých problémů obviňuje osud, za všechno si může sám. Sorry, Matthew, mám tě rád, ale je to tak.
Hodně povrchní, stručné, neúplné, dá se říct odbyté. Ano, nostalgie na nás, Husákovy děti, funguje, ale asi to měl psát někdo, kdo tu dobu zažil naplno. Hodně věcí z devadesátek v knize chybí, některé informace moc nesedí (např. pořad DO-RE-MI na Nově vznikl jako kopie pořadu Carusošou z Primy, což není vůbec zmíněno). A kritéria výběru vzpomínajících osobností (či spíš jen osob) je mi záhadou, navíc jejich vzpomínky zabírají mnoho místa a většinou jsou o ničem.
Knížka je to na pohled hezká a obsáhlá, ale autorka se v ní vlastně zabývá pouze hercovou image a jeho hereckým typem v proměnách času. Což je někdy zajímavé, ale většinou nezáživné. A nenechte se zmýlit předmluvou, která tvrdí, že kniha je čtivá. Není.
Asi jsem čekal něco jiného. Sharon píše především o své rodině, zdravotních problémech, charitě a svých názorech. O herectví a filmech téměř vůbec. Takže mě to zklamalo, ale nevylučuju, že někomu jinému toto pojetí může vyhovovat. Pro mě nezajímavé a často i nezáživné čtení.
Hezké fotky, ale to je tak všechno, co se dá pochválit. Text je chaotický a nezáživný, plný většinou zbytečných odboček. Čtenář se sice o Hedy dozví hodně, ale musí se textem doslova prokousat. A špatný překlad to jen dorazil.
Jednu hvězdu ubírám za kapitolu o Petru Bezručovi, kde se opakují léta tradované nesmysly o tom, že Vladimír Vašek napsal Slezské písně sám...
Napsáno velmi nezáživným stylem. Navíc jsem se tu o starých filmařích nedočetl nic, co bych už nevěděl. Velké zklamání.
Trochu podobný problém jako u Encyklopedie akčních filmů. Je to určeno spíš pro začátečníky, protože znalci žánru se tu mnoho nového nedozví. Kniha obsahuje především známé a klasické fantasy filmy, kdežto ty méně známé jsou v lepším případě odbyté jedním sloupcem, odstavcem či jednou větou (řada evropských či asijských fantasy), v horším případě tu nejsou vůbec. Ale je to napsáno čtivě a srozumitelně.
Poslední dobou píše paměti spousta lidí, kteří ale nic extra zajímavého neprožili. To je (při vší úctě) případ i pana Rosáka, Až na pár veselých historek z natáčení je to nuda.
Nečekal bych, že ten rozhovor bude tak nudný. Spousta řečí o desítkách příbuzných a kamarádů, v nichž aby se prase vyznalo, je dost nezáživná. A že v rozhovoru s kmenovým hercem Divadla Járy Cimrmana nepadne o divadle skoro ani slovo, to považuju za faux pas.
Předchozí Grymova kniha Klauni v dřevácích je podle mě o dost lepší, ale i tahle zhuštěná historie Divadla Spejbla a Hurvínka má něco do sebe. Je to hezký portrét Josefa Skupy a výstižná a srozumitelná analýza fenoménu S+H. Najdeme tu i řadu nových informací, které se v Klaunech neobjevily (nebo nemohly objevit).
Opět směska povídek, fejetonů a bůhví čeho ještě. Bohužel nic z toho není zajímavé nebo nějak vtipné. Olmer tu navíc často opakuje vtipy a motivy z předchozí knihy Tváře jak dětské prdelky.
Nejzajímavější je první část: humorně laděné vzpomínky (škoda, že nejsou rozsáhlejší). Zbytek knihy je uspořádán stylem: co dům dal. Fejetony, povídky, články, fiktivní rozhovory, přičemž většina z těch příspěvků byla předtím otištěna v časopisech a novinách (včetně těch vzpomínek, ty vycházely v Kinorevue). Aspoň že je to (občas) vtipné.
Na Nesboovy poměry se mi to zdá poněkud odbyté...Ale čte se to dobře, jako vždy.
Přehledné, čtivé, poučné. Jen jsou to spíš Dějiny hraného filmu, protože o filmech dokumentárních či animovaných se tu píše jen zřídka.
Lepší a komplexnější než Encyklopedie akčních filmů od stejných autorů, ale stejně čtivé (a to jinak komiksové filmy moc nemusím).
Mám rád, když jsou životopisy herců hodně podrobné, a to tato kniha splňuje. Ale ten český překlad je hodně kostrbatý a škodí výslednému dojmu.
Parodie na příběhy o tajných agentech. Vtipné, jen si říkám, že děti nepochopí tu nadsázku a různé narážky a pro dospělého jsou ty příběhy zase moc naivní a předvídatelné.
Woodyho mám rád, jeho názory mě zajímají. Mám ale výhrady ke koncepci knihy, jednak si čtenář musí stále pamatovat, kdy byly jednotlivé rozhovory pořízeny, protože nejsou řazeny chronologicky, jednak se některé informace či názory během knihy často zbytečně opakují (někdy až do omrzení), chtělo by to proškrtat, pročistit. A překlad už zhodnotili moji předřečníci.