Prubner komentáře u knih
Kniha na 300 stránkách v podstatě popisuje jen to, jak Matthew chlastá, kouří, bere léky, pak se jde léčit, potom do toho znovu spadne, a pak opět totéž, pořád dokola to samé, asi miliónkrát. Obávám se, že pan Perry je ztracený případ a pochybuju, že je už ze všeho venku. Navíc nevím, proč ze svých problémů obviňuje osud, za všechno si může sám. Sorry, Matthew, mám tě rád, ale je to tak.
Hodně povrchní, stručné, neúplné, dá se říct odbyté. Ano, nostalgie na nás, Husákovy děti, funguje, ale asi to měl psát někdo, kdo tu dobu zažil naplno. Hodně věcí z devadesátek v knize chybí, některé informace moc nesedí (např. pořad DO-RE-MI na Nově vznikl jako kopie pořadu Carusošou z Primy, což není vůbec zmíněno). A kritéria výběru vzpomínajících osobností (či spíš jen osob) je mi záhadou, navíc jejich vzpomínky zabírají mnoho místa a většinou jsou o ničem.
Pro mě asi nejslabší kniha ze série o Harrym. Chybí tu napětí, akce. Připadá mi, že autor už vaří z vody.
Hezké fotky, ale to je tak všechno, co se dá pochválit. Text je chaotický a nezáživný, plný většinou zbytečných odboček. Čtenář se sice o Hedy dozví hodně, ale musí se textem doslova prokousat. A špatný překlad to jen dorazil.
Trochu podobný problém jako u Encyklopedie akčních filmů. Je to určeno spíš pro začátečníky, protože znalci žánru se tu mnoho nového nedozví. Kniha obsahuje především známé a klasické fantasy filmy, kdežto ty méně známé jsou v lepším případě odbyté jedním sloupcem, odstavcem či jednou větou (řada evropských či asijských fantasy), v horším případě tu nejsou vůbec. Ale je to napsáno čtivě a srozumitelně.
Čekal jsem, že to bude lepší. Velkou část knihy zabírá líčení všeobecně známých událostí českých dějin v době Gottwaldova života, ale o samotném Gottwaldovi se dozvíme docela málo. Jako by autor měl o KG málo informací, tak to nahradil líčením dějinných souvislostí. A když už o Gottwaldovi píše, většinou ve stylu "možná, pravděpodobně, asi, nevíme, co cítil, co si myslel apod.". Ale možná pro někoho, kdo se v historii moc neorientuje, bude kniha přínosná. Pro mě nebyla.
Celkem fajn, ale netuším, pro koho je kniha určena. Fandové akčních filmů (jako třeba já) v ní nenajdou nic, co už by nevěděli, a ti ostatní si knihu nekoupí.
Pro mě až příliš mnoho psychologizování, analýz sama sebe a přehrabování se ve vlastní mysli na úkor třeba historek z natáčení. Ale v knize jsem se o Willovi dozvěděl hodně, to zase ano. Jen toho přemýšlení o nesmrtelnosti brouka mohlo být méně.
Bussi je můj oblíbený autor, ani tentokrát nezklamal. Pachatel je sice známý skoro od začátku, ale přesto má autor přichystaných několik překvapivých zvratů. Mám ale problém s autorovým názorem na migraci, můj názor je totiž přesně opačný a ta agitace mi tu docela vadila.
Nessera čtu pravidelně, ale tahle jeho detektivka byla ze slabšího soudku. Hlavní hrdina i jeho kolegové neustále přemýšlejí o případu a přemýšlejí a pořád dokola... a vůbec nic je nenapadne. Nakonec případ rozlouskne do té doby bezvýznamná epizodní postava. No nevím. Navíc ty dialogy mi připadaly dost špatně napsané, jako by je psalo dítě školou povinné...
Lepší a komplexnější než Encyklopedie akčních filmů od stejných autorů, ale stejně čtivé (a to jinak komiksové filmy moc nemusím).
Memoáry jsou to poněkud stručné, 200 stran, z toho nejméně polovinu zabírají fotografie. Paní Bohdalová má jistě v zásobě tolik zážitků a historek, že by to vydalo na tři takové knihy. Ale fotky jsou hezké, jako vánoční dárek ideální.
Kdo by řekl, že životopis populárního sexuologa bude tak nudný ? Asi jsem čekal nějaké pikantní veselé historky nebo zajímavosti...No, moje chyba.
Nuda. Je to spíš psychologický příběh než detektivka. Až do konce se nedočkáme žádného překvapení, zvratu, čehokoliv zajímavého, příběh se vyvíjí podle očekávání. Nic mi to nedalo. Knihy H. Nessera mám rád, ale tady si vybral slabší chvilku.
Dnes už zastaralé, ale kdysi jedna z mých oblíbených knih. Škoda, že autoři nevydají rozšířené a aktualizované vydání do dnešních dnů, ovšem to by ta kniha narostla desetinásobně....
Kniha, která mě jako teenagera uvedla do světa českého filmu a poskytla mi základní orientaci v naší kinematografii (tedy do roku 1945). Zdařilejší a o hodně rozsáhlejší jsou ovšem Bartoškova vysokoškolská skripta na stejné téma, tuším z roku 1979, která jsou ovšem přístupná jen v pár knihovnách. Bohužel.
Autor v podstatě jen stručně převypráví poválečné dějiny Československa a ilustruje to kreslenými vtipy z Dikobrazu. Čekal jsem, že se víc dozvím o samotném Dikobrazu, jeho redaktorech, zázemí...Ale tím se autor nezabývá skoro vůbec. Pokud se ovšem smíříte s tím, že jde vlastně jen o stručnou procházku dějinami za doprovodu vtipů, tak si knihu užijete. V závěru ovšem autor neříká pravdu: Dikobraz nezanikl v roce 1990. Jen se přejmenoval na Nový Dikobraz a v pohodě pokračoval dál ještě celých pět let.
Větrovce mám rád, jenže on jeho život nebyl moc zajímavý, takže čtenáře zaujmou snad jen upřímné rozhovory s Větrovcovou dcerou a sestrou. Autoři knihy obsáhle citují z hercových časopiseckých rozhovorů, jenže to jsou jen nezáživná frázovitá přemítání o herecké práci nebo politice. Autoři jsou pečliví jako vždy, ale kde nic není...
Stejný případ jako u memoárů Miloše Zapletala: Hložek nechce nikoho urazit, takže jeho vzpomínání je takové neškodné a nic zajímavého se nedozvíme.
Knížka je to na pohled hezká a obsáhlá, ale autorka se v ní vlastně zabývá pouze hercovou image a jeho hereckým typem v proměnách času. Což je někdy zajímavé, ale většinou nezáživné. A nenechte se zmýlit předmluvou, která tvrdí, že kniha je čtivá. Není.