Ptah25 komentáře u knih

V některých částech je to dost stereotypní, chápu že v těchto zemích si člověk musí umět vypít.. ale musím přiznat, že jsem i od srdce zasmál, což se mi málokdy při četbě knihy podaří. Takže děkuji Ladislave, za tři dny přečteno.

4 25.06.2019

Zajímavé počtení pokud se zajímáte o cestování vlakem po světě. Kniha přináší postřehy z Indie, Transibiřské magistrály, Tibetské železnice, Chile a Venezuely, ale především z USA a Anglie. Což je v mých očích tak trochu nevýhoda, protože vše je zde srovnáváno s Amerikou a v každé části jsou v textu odbočky zpátky do Ameriky, na vrcholcích And nebo v sibiřské pustině, v rychlovaku do Barcelony atd...ačkoliv ne všude se takové srovnávání hodí. Prostě psáno rukou amerického žurnalisty. 3,5/5

1 05.03.2019

Á, výborně! Ten kousíček navíc. V tom to je.
V kolik vstáváme?
No, brzo! V půl deváté.
Ne, dřív. Už v sedm.
A co v šest?
Ne, přesně v půl páté.

Ano, v knize je ten kousek navíc, ale pokud jste fandové seriálu a hlášky už stejně znáte zpaměti, tak nic moc nového v knize nenajdete, nicméně pokud jste magoři, tak je to dobrý materiál pro doplnění komplexních znalostí o vesmíru Red Dwarf.

3 19.11.2018

Ptákovina. Ale bavilo mě to od začátku do konce, ačkoliv ten konec mohl být podán zajímavějším způsobem. Ale co my víme, kde je Sovětskému svazu konec, když byl v Alma Atě zrušen? A kde je konec Christianu Immanueli Kepke-Kapkowskému, majiteli cukrárny v prvním vídeňském okrese, znamenitému cukráři, mysliteli, publicistovi a vlastenci, jehož životaběh naplňoval prof. Weinbergerovi, badateli, jeho život vědeckého bádání?

12.08.2018

"Musíme si přiznat, že stojíme na prahu katastrofy. Opakuji: na prahu. Máme šanci ji odvrátit? Lze ještě zachránit naše velké dědictví: Kolik k tomu bude třeba úsilí, ohně, krve a železa? To je okruh těch otázek, jež jsou, žerty strany, pro nás všechny velmi palčivé. Končí ty poklidné doby, kdy jsme si mohli dovolit ústupky, úlevy, amnestie, uvolnění a rozředění. Nyní již žádná alternativa neexistuje. Tedy existuje, ale je to poslední z možných alternativ: být či nebýt. Je to otázka bytí a nebytí Velikého státu, velmoci. Veliký stát, nebo Veliký chaos. Hierarchie nebo anarchie. Proti našim všeobjímajícím ideám nepřátelé postavili pískot a výkřiky. Hroutí se de facto vše. Svatyně a tanky praskají ve švech. Armáda již není s to plnit příkazy předků a simuluje. Zabíjení se štítí. Není to již armáda: je to sebranka teploušů a pacifistů, což je koneckonců totéž. Musíme si přiznat, že armádu již nemáme. Nemáme! Avšak vyplývá z toho, že největší katastrofa je nevyhnutelná? Nikoliv!"

A co ty von F.? Jak daleko ses dostal, kam až si klesnul, kdy se ti hlava rozskočí z chlastu a horečky? Ukrajina na tebe čeká, vrátíš se tam někdy? Copak ti asi řeknou na tvé citlivé a delikátní dílo ukřivděného básníka? Pod kterou vrstvou se skrývají tvé hranice šílenství? "Saško" ty odpovědi zná za tebe...

11.07.2018

Kdo četl Bukowského knihy tak se nic moc neového nedozví, příběhy a zážitky jsou již dost zrecyklované, často se opakují, z nostalgie dávám 4*.

03.01.2018

Zajímavá kniha neuvěřitelného člověka o jeho lásce k horám. Není to psáno takovým tím Messnerovým nadhledem, ale můžete nahlédnout i blíž, dá se říci že přímo do horolezcova stanu v C4, kde vám dá přičichnout ke svým ponožkám. Veškerá dřina a úsilí věnované osmitisícovkám, aby se pak člověk otočil 100 metrů pod vrcholem a musel se tam vrátit znovu a udělat to "pořádně". Kamarádství i nepřátelství, láska i nepochopitelné chování některých dobývání chtivých zbohatlíků, tragédie na Everestu v roce 96... to vše v knize naleznete. Za mě nejlepší kniha s horolezeckou tématikou jakou jsem kdy četl.

3 27.11.2017

Místy je to dost rozvleklé co se týče osobních neshod a toho co kdo řekl, ale četlo se překvapivě lehce, za mě průměrné odlehčené čtení, asi jsem se těšil že Svalbardu tam bude víc, zatímco první polovina knihy je o přejezdu Norskem.

04.09.2017

Napínavá kniha, jen mám dojem, že příběhu ke konci došel dech.

21.08.2017

Mikropříběhy pražských postaviček z nalejvárny Na Závisti v Nuslích. Osobitý humor Džuda a jeho parťáků z knajpy. Občas panáček, pár piv a k tomu joint. Hluboko do kapsy, hodně průserů, občas nakládačka a do toho trable s ženskýma. Připomíná mi to povídky od Bukowskýho. Zábavné čtení na cestu. Nebo taky ne, to už je na každým. Mě to bavilo.

4 19.07.2017

Parádní kniha, tohle je prostě život, který nám přináší radosti i strasti a člověk je proti síle přírody jen slabým článkem! Myslím si, že Reinhold knihu napsal velmi věcně a upřímně, připojil i kritiku, které musel čelit. Jeho starost o bratra i následující boj o holý život, to vše co v knize popisuje mi přijde neskutečně přesvědčivé. Navíc v roce 2005 se objevily i skutečnosti, které tomu všemu co v knize popisuje dávají za pravdu. Ten závěr je z lidského hlediska docela smutný, skutečně věřím, že to je pravda - posuďte sami z Reinholdovy citace:
"Poprvé v životě jsem byl vydán na pospas domorodcům. Byl jsem úplně bezmocný! Už jsem nemohl ani jít. Oni to věděli a dali mi pocítit, že to vědí. Poprvé jsem zažil cizí lidi v situaci nejvyšší nouze. Mou důvěru v lidstvo to neposílilo."

Velmi čtivý popis Messnerova jedinečného výstupu, nechybí ani pasáže z deníku jeho kanadské přítelkyně, která popisuje jeho povahu.

15.12.2016

Parádní počtení, obdivuhodný výkon!

11.12.2016

No je to takové pubertální čtení, už jsem to chtěl jednu chvíli vzdát, ale nedalo mi to a nakonec se mi zápletka líbila a rozuzlení taky, takže hodnotím tak napůl.

1 02.11.2016

Opravdu zajímavé čtení o WW2, ale stejně jako ostatní se tu nemůžu ubránit dojmu, že to jsou posbírané historky ostatních kamarádů z fronty, ač s převahou vlastních zážitků, stále je to neuvěřitelné, hodně smutné a hodně depresivní čtení...časem jistě budu pokračovat v dalších knihách od autora, ale tato kniha na mne silně zapůsobila, musím si dát pauzu s podobnou literaturou

7 10.05.2016

Děsivé svědectví o holokaustu.

07.04.2016

Není to jednoduchá kniha na čtení, je to hodně depresivní. ale navštívil jsem koncentrační tábor Oswiecim a rozhodl jsem dozvědět ještě více. Samotná návštěva bývalého koncentračního tábora je pro mne poměrně silný zážitek - vidět to vše na živo a dočítat se o hrůzách, které se tam odehrály, vidět to co tam zůstalo - kufry, vlasy, protézy, kabáty, kartáče atd., navštívit popravčí místa a pece, to v člověku zanechá silné emoce...tato kniha není jiná, eskort z Itálie, ponížení po příjezdu do tábora, ponížení od stejně postižených spoluvězňů, kteří si o sobě myslí že jsou tam měsíc a tak jsou mazáci. Bití, nedostatek jídla, špatná hygiena, degradace samotného lidství....co více dodat, je potřeba si to přečíst, je potřeba předávat dalším generacím hrůzy, které se děly poměrně nedávno.

2 04.02.2016

Příběhy jsou až příliš krátké, žádný příběh, jen pár stran, to mne docela zklamalo po této stránce. Ale je to záznam o dějinách holokaustu a o utrpení židů, takže doporučuji k přečtení.

04.02.2016

Je dobré přidat plátek citronu nebo limetky/použijte vodu Gibson nebo gin Booth/přelít marocké červené do lahví burgundského atd...to jsou jsou pro našince nic neříkají rady (+ mnoho názvů přísad či alkoholů, které se český čtenář musí nebo i nemusí dopátrat na internetu a drinků, o jejichž přísadách nevíme v našich končinách prakticky nic). To vše dělá knihu čitelnou tak na půl. Nicméně pasáže - Jak se neožrat, ochmelka na dietě, skrblíkův průvodce nebo zásobárna či konečný kvíz (a pro mne hlavně genlemanské rady jak se chovat/tedy spíš nechovat pod vlivem alkoholu ve společnosti) dělají knihu pro každého alkoholupitelného jedince zajímavou, přičemž si tam každý svoji pasáž najde.

PS. věci jako český tuzemák tam nehledejte. Ale pokud mají tuto knihu ve Vaší knihovně, doporučuji zapůjčit a číst zásadně se sklenkou suchého Martini - ale pozor - vyhovuje každý kvalitní gin, ale ten vermut by měl suché Martini Rosso, standartní receptura vás vybízí, abyste do džbánku z poloviny naplněného ledem nalili čtyři dílu ginu a jeden vermutu, míchali to urputně nejméně půl minuty, pak přecedili a nápoj podávali v malých sklenkách s tenkou vložkou.

2 04.02.2016

Musím tedy říct, že tuto knihu jsem "objevil" - tedy spíše vyměnil kdesi daleko za polárním kruhem za jinou českou knihu v norském hostelu, kde shodou okolností pracovali češi a tato kniha se tam náhodou válela v poličce. Tak jsem se pustil do čtení, ačkoliv ze začátku mne kniha jen provázela na cestách po Evropě (ve volném čase na nádražích a letištích, vlacích, autobusech, letadlech, ubytovnách...). No navíc popisy anglických měst a míst, která mi nic neříkají, úryvky z deníku Jen. ve stylu zkrat. a podrtž. od J. se mi louskal špatně a celé to bylo takové vleklé, viděl jsem to zprvu na dlouho, často jsem ji odkládal...Tak musím nakonec napsat, že závěr knihy mne chytnul, od toho odhalení, které se celou knihu čekalo do jejího konce a už jsem to četl jedním dechem a dočetl. 3,5/5

04.01.2016