Pytlík komentáře u knih

Byť ne tak dobré jako předchozí díl, stále na plný počet hvězdiček. Vadilo mi, že Stínadla už nejsou tak tajemná a nepřátelská, a taky ten Bublinův osud mě zasáhl. A taky ten konec... v dětství pro mě byla Stínadla čtvrtí, kde bych chtěl žít, místo, které mělo parádní atmosféru... a na konci Foglar napíše, jaké to bude krásné, až se ta nezdravá Stínadla zboří a všude budou krásné široké ulice plné slunce! Taková zrada!

13 22.01.2022

Kniha, která nutí k zamyšlení. Třeba, jak takový mystický příběh o vítězi ducha nad hmotou mohl vyjít v r. 1984, kdy naopak u nás vítězila tupá hmota nad duchem? A vyvolává spoustu otázek: 1. Když existuje převtělování, a v minulosti bylo daleko míň lidí než teď, znamená to, že stále vznikají nové duše? Anebo se počet duší nemění, ale neustále se zkracuje doba, než se po smrti dostane ta která duše znovu "k lizu"? A pokud se počet duší nemění, znamená to, že počet lidí nemůže růst donekonečna? Ledaže by se pak rodili lidé bez duše. 2. Na jednu stranu převtělování vyvrací křesťanství, na druhou stranu Kristus podle Londona zázraky doopravdy dělal. Byl to tedy bůh, nebo ne? 3. Jak si Darrel Standing mohl být jistý, že ten jeho život ve vězení je skutečný, a není to jen "sen", který se zdá někomu z budoucnosti, který se jen vrací zpátky do minulosti? 4. Nevím, jestli bych se chtěl vracet do minulých životů, když v nich člověk prožil strašlivá utrpení a bolesti, které nedokázal odstínit a osvobodit se od nich, jako Darrel ve svěrací kazajce 5. Ve svých minulých životech mluvil Darrel různými jazyky, takže po prožití těchto životů znovu je po probuzení musel stále umět, ne? 6. Člověk, který prožije znovu minulé životy, se musí odcizit svému současnému životu. Proč by měl mít třeba rád své současné rodiče, sourozence, kamarády, když jich měl v minulých životech stovky, tisíce? 7. Na šibenici se Darrel těžko může utěšovat, že se narodí znovu... protože až se znovu narodí, nebude vědět, že už prožil x životů. Pokud se mu nestane to "štěstí", že bude zase vsazený do kazajky. 8. Nemyslím si, že člověk proživší x předchozích životů dospěje k poznání, jako dospěl Darrel, že nejúžasnější na světě jsou ženy. Přijde mi, že spíš přestane lidi oceňovat, viz bod 6, a bude se zabývat jen sám sebou. 9. Poněkud legrační je, jak London nechal svého hrdinu v předchozích životech vymyslet jízdu na koních, oštěpy, a mnoho dalších zásadních vynálezů, být povětšinou ve vedoucích či výjimečných úlohách... ve skutečnosti by takové životy tvořily jen nevýznamné promile v moři bědných, přízemních existencí.

12 27.10.2023

Nejlepší Foglarova kniha. Četl jsem ji poprvé v 11 letech, totálně mě to zasáhlo a taky asi pro další život dost ovlivnilo. Stínadla jsou zde ještě záhadná a nebezpečná, děj komplikovanější než v jiných foglarovkách, zároveň ale logický a uvěřitelný (samozřejmě až na to létající kolo).

12 22.01.2022

Profesor Liddenbrock měl velké štěstí, že svou výpravu podnikl předtím, než Prusko obsadilo v 70.letech 19. století Paříž. Takto ho Verne vykreslil jako sice prudkého, ale v podstatě morálního a správného gentlemana. Nepochybuji o tom, že o 10 let později by už tento Němec starý pergamen nenašel, a pokud ano, bídně by v podzemí zahynul. Jinak se mi moc líbí, jak je příroda ve Vernerových dílech přívětivá. Zatímco v realitě všude zuří boj o život a fyzikální zákony se s nikým nemažou, ve vernerovkách kometa snese lidi na zem tak měkce a bezpečně, že by v Hjůstnu všichni zaměstnanci žárlivostí roztrhali svoje pracovní NASA průkazy, obrovský tlak v hlubinách nerozmačká Nautilus a tady hlavní hrdinové prosviští žhavou lávou ve vulkánu a nic se jim nestane, divže jim matka příroda ještě nesbalila špekáčky na cestu, aby si je na lávě opekli.

10 17.08.2024

Český čtenář má bohužel požitek z knihy zkažen filmovým zpracováním. Tím ani náznakem nechci říct, že by Brdičkův film byl strašný, to ani náhodou, přesný opak, jedná se o geniální komedii. No jo, ale kniha je vážná, a jak má zůstat vážný i čtenář, když mu při jejím čtení zní v hlavě "pan hrábě" nebo dokonce "bitvu jsem presrál, ale zato jsem se dobře vyspál"?

10 06.08.2024

Ač je mé srdce z diamantu (ne tak drahé, ale tak tvrdé), při čtení některých povídek se mi tlačily slzy do očí. Ota Pavel je navíc jedním z největších mistrů českého jazyka.

10 22.01.2023

Hodně drsné příběhy, které i průměrný potapěč přečte jedním dechem, neboť autor se nezdráhá hlavní postavy tu zmrzačit, tu zabít, tu z nich udělat životní ztroskotance. Důsledné potrestání Podhamerského a celé jeho rodiny mi přijde až nespravedlivé, neboť třeba jiná matka, co dávala svému synu jako lék střelný prach a nechala ho umřít, nijaké zvláštní příkoří v knize nezažila. Jinak podobně jako první díl kniha oplývá takovým líčením drsnosti šumavské přírody, až má člověk pocit, jestli se omylem neocitl někde na Jupiteru. Ty bouře, sněhové záplavy... A co mě ještě zaujalo, jak drsní horalové rozhodně netrpěli žádnými romantickými city ke krajině, nejvíc jim vyhovovalo, když se kůrovec co nejvíc rozmnožil, mohli tak posekat co nejvíc dřeva a udělat ze šumavských pralesů holiny.

10 09.12.2022

Kniha nabitá dějem, takže Verne musel chudáky hlavní hrdiny hnát kolem světa a zažívat neúspěchy, aby všechny svoje nápady uplatnil. Pochopitelně, děj je opět plný všelijakých náhod, ale protože jde vesměs o náhody dobré, komu by to vadilo? S radostí kvituji, že Paganel byl zeměpisec a historik a né botanik či zoolog, takže člověk byl zásobován povětšinou zajímavými fakty z historie zámořských objevů a né zavalen nudnou klasifikací všelijakých potvor živočišného i rostlinného původu podle druhů a podle stupně jedlosti. A navíc byl Paganel člověk velmi pokrokový, neboť už před více než sto padesáti lety nosil na těle nšco, co tehdy bylo hanbou a co má dneska každý druhý. Ach, jak připomíná mě. Já byl taky pokrokový, nosil jsem děravé džíny dávno před tím, než se to stalo módou. Jen ty díry byly trochu někde jinde, hlavně tedy z prošoupání v rozkroku.

9 10.10.2024

Francouzi dostali roku 1870 ve válce od Němců tak na zádel, že si to s nimi Verne vyřídil alespoň takhle. A fakt se divím, že po takové morální facce Němci ještě něco ve 20. století zkoušeli. No asi si řekli, Verne zemřel, tak už nám žádná podobná kniha nehrozí... Jinak Verneho zaujatost proti Němcům je až směšná, podobně jako vychvalování francouzského světa. Přitom řád Francouzského Města si nezadá s diktaturou (zákaz tapet, koberců) a údajné německé pohrdání všemi národy a snahy o jejich zotročení si nezadají v knize popsanému francouzskému pohrdání ne-bílými národy.

9 23.12.2023

Smutný příběh, ovšem nejsmutnější je, že není zdaleka nejhorší možný. To děvče se mohlo trestání do značné míry vyhnout, tím, že by začalo svou střelenou matku poslouchat, byť by za to patrně zaplatilo vysokou cenu - trpělo by depresemi, úzkostmi, zlomením osobnosti. Navíc mělo v životě blízkou osobu - toho učitele a jeho matku - a něco, v čem vynikalo - to malování. Bohužel miliony dětí na tom byly, jsou a budou hůř - nemají ani teoreticky možnost úniku, pokud jsou v rukou sadistů, kteří si nějakou záminku najdou vždy a netrestají jenom kvůli úklidu. Jsou týrány nepřetržitě, větší intenzitou, nemají nikoho blízkého. Jediný možný způsob, jak tomu zabránit, je zničit vše živé na Zemi. Ani milión šťastných životů nemůže vyvážit jeden jediný nešťastný. Neboť štěstí a radost je věc zbytná (můžeme si říct "no a co, je to jen pocit"), zatímco velká bolest je věc reálná (u ní si jen málokdo dokáže říct, "je to jen pocit"). Každý, kdo má v sobě trochu citu, s tím musí souhlasit. A lidstvo má i jedinečnou příležitost, jak tento neustávající koloběh utrpení jednou provždy zničit, tím, že zlikviduje život a lidstvo s ním, protože má k takovému totálnímu zničení i poprvé v historii prostředky - atomové zbraně.

9 28.11.2023

Proč, proč, proč? Proč kapitán Nemo nezachránil radši nějakého odborníka přes pouště místo tady toho maniakálního experta na mořskou faunu a floru? Nebo kdyby aspoň v Nautilu nebylo to křišťálové sklo, kterým se dalo pozorovat dění kolem. Mohli jsme být ušetřeni suchopárných nekonečných popisů a učenecké klasifikace všeho možného. Jinak příběh samozřejmě parádní, i když je zajímavé, že Verneho nenapadlo, že člověk pod hladinou bude i přes těžký skafandr spíš plavat než chodit. A zajímavé taky je, kde sebral kapitán Nemo tolik mužů, kteří byli ochotni s ním sdílet jeho osud? Vždyť akorát mlčeli, křižovali oceán sem a tam, žádná zábava, žádné ženské... Patrně dělal Nemo nábor někde v klášterech.

8 06.08.2024

Musím autorovi poděkovat. Na jízdy metrem do práce jsem si s sebou bral jednak tuto knihu, jednak jistou odbornou literaturu. A díky užvaněnosti a nezajímavosti Defoeovy knihy, kterou jsem vždy po pár řádcích zaklapnul, se ze mě za ty dva tři měsíce stal odborník! Co mě zaujalo / překvapilo:
1. Když se člověk prokouše příhodami na ostrově, zjistí ke svému překvapení, že je teprve v jedné třetině knihy. A to přesto, že Defoe líčení natahuje jak může (např. první dny na ostrově popisuje dvakrát, jednou, jak proběhly, podruhé, jak si je Robinson zapsal do deníku). Ty dvě následující následující třetiny jsou navíc o dost nudnější, přes neustálé bitky s divochy a Tatary.
2. Robinsonova osobnost mi vůbec nebyla sympatická. V podstatě se jednalo o velice sebestředného člověka. Viz jeho úvahy o Prozřetelnosti. Prozřetelnost má být dobrá, protože ho zachránila z lodi a dala mu šanci na polepšení. Ovšem já se ptám, jak mohla být dobrá, když zároveň zahubila všechny ostatní námořníky, těm šanci na polepšení nedala, aha?! Zároveň i dáváním času na pokání argumentuje Pátkovi na jeho dotaz "proč bůh nezabije ďábla". Pátek se s tím spokojí, ovšem já jsem náročnější a ptám se, proč bůh tuhle šanci nedal i dalším? Kdo má ten přístroj na komunikaci s mrtvými? Že bych se dojel Defoa zeptat na hřbitov Bunhill Fields.
3. Podle Defoa současní Španělé a ostatní národy Evropy odsuzují dávné vyhubení miliónů domorodců Španěly v Americe.
4. Dřívější muškety a pistole patrně fungovaly jako současný kulomet či brokovnice, do každé Robinson dokázal narvat několik kulí najednou ("já sám jsem nabil čtyři muškety, každou peti velkými a dvěma menšími kulkami").
5. Pátkovi bylo "asi dvacet šest let" - což není ani na desítky, pětky, ani na tucty - jakou početní soustavu tehdy Angličané používali? Anebo se člověk za ten rok od 25 výrazně změní?
6. Při odjezdu z ostrova se plně projevila Robinsonova sobeckost. Jednak odjel a o ostrov se x let vůbec nezajímal. Jednak nechal na ostrově tři plně ozbrojené zlotřilé Angličany a odjel, i když věděl, že z jiného ostrova přijíždí x Španělů, které tak nechává Angličanům ve spárech. No, možná to udělal Defoe schválně, aby měl ve druhém díle o čem psát, protože dobrá polovina stránek se pak věnuje problémům a všelijakým šarvátkám na ostrově. A Robinson sám toužil skoro 30 let dostat se z ostrova, ovšem pozdější osadníky zapřisáhl, aby ostrov neopouštěli.
7. Poslední část knihy je k uzoufání nudná a když ne nudná, tak nechutná. Např. popis vyvraždění vesnice námořníky jen kvůli tomu, že domorodci zabili jednoho námořníka, který znásilnil domorodou dívku. Taky bizarností oplývá, mám na mysli popis spálení pohanské modly. Kdy se tatarským kněžím Defoe Robinsonovými ústy vysmívá, proč ten jejich bůh tomu spálení nezabránil. Jako kdyby nikdy na světě žádný křesťanský kostel nehořel, že. A ještě navrhuje vyvraždit celou vesnici, když uctívají takovou modlu. No, co si budeme nalhávat, radši jsi jdu přečíst Robinsona od Plevy.

Dávám plný počet hvězdiček, ačkoli rybářství jako takové je mi přímo odporné. Ryby holt maj smůlu, že jsou němé, takže při lovení mlčí. Každé jiné zvíře s darem hlasu by ale při té barbarské technice - zabodnutí háčku do pusy - řvalo tak, že by tento způsob lovu byl z humánních důvodů okamžitě zakázán. Ale holt, když se křik neozývá, tak si můžeme představovat, že to cukání ryby na prutu je velice romantické.

8 10.01.2023

Jedna z knih, při jejímž čtení člověk lituje, že se vůbec narodil a musel se dozvědět, že se takové věci vůbec staly. A co horší, pokud sám zplodil potomstvo, může si pokládat za vinu, že když ne on, určitě některý jeho potomek nějaké podobné utrpení zažije znovu. Se stoprocentní pravděpodobností. Jinak musím říct, že i po přečtení této knihy mi Stalinovy i Hitlerovy pohnutky k takovým činům zůstávají utajené. Snyder se je sice snaží vysvětlit, ale přijde mi, že né moc logicky (doopravdy konečné řešení nastalo v důsledku porážky u Moskvy, aby Němci alespoň v nějaké oblasti "zvítězili"?). Jak si nacisté mohli myslet, že jim projde přeměna východních oblastí na krajinu řídce osídlenou německými osadníky, což znamenalo nechat zahynout hladem desítky miliónů lidí, původních obyvatel? Když museli zastavit i program euthanazie postižených lidí, protože se proti nim vzbouřilo německé veřejné mínění? To si vážně myslili, že se jich ti noví osadníci nebudou ptát, kam zmizely milióny lidí, a když se to dozví, že se přes to klidně přenesou? Na druhou stranu je pravda, že za tisíc let by byl Hitler v případě úspěchu vyzdvihován, protože historie uznává pouze vládce, kteří rozšíří hranice svého panství. Za jakou cenu, to většinou nikoho nezajímá. Taky mě temně fascinuje, jak jednoduše lze navždy zničit národ či kulturu části obyvatel, stačí je vyhladit. Východní města tak navždy ztratila svůj charakter, po stovkách generací lidí, co obývali nějaké území, nezbylo nic. Jako kdyby nikdy neexistovali.

8 22.01.2022

Kniha jednoznačně lepší než originál, neboť rozhodně dávám přednost popisu výroby všelijakých věcí před mudrováním o boží (ne)prozřetelnosti. A k tomu ty úžasné Burianovy kresby...

7 31.12.2024

Tato verneovka mě nelákala od té doby, co časopis ABC v jednom svém článku propálil její (geniální) konec, takže jsem ji už neměl důvod číst. A animovaná verze mi taky nepřidala, zejména lev mi lezl děsně na nervy. Nakonec jsem si teď knihu přece jen přečetl a musím se lvovi omluvit, on prostě jen přesně kopíroval originál. Vedle literárního Fogga je i kámen ukecaný uzlíček nervů a emocí. Marně dumám, proč se do něj Auda zamilovala, patrně ze zoufalství, protože zůstala na světě sama samotinká a zatímco o mlčenlivém Foggovi si mohla dělat nějaké iluze, o ukecaném, poněkud bláznivém Proklouzi nikoli. Foggova povaha perfektně odráží Verneův vztah k Angličanům, onu směs výsměchu a určitého obdivu.
Jinak Verne opět nezklamal, co se týče poučování čtenářstva, a moc jsem se pobavil, jakým způsobem to udělal. Zatímco v Dětech kapitána Granta použil průhlednou fintu ("kdyby tu byl zeměpisec Paganel, řekl by..."), zde nechal ve vlaku bloumat mormonského kněze a Proklouze navštívit jeho přednášku. A jako na potvoru, ze všech zúčastněných jediný Proklouz vydržel na přednášce až do konce, takže jedině on (a nešťastný čtenář) zná kompletní historii mormonské církve.

7 14.10.2024

Kniha nabitá dějem, Verne je jak sopka na Lincolnově ostrově, chrlí nápady na všechny strany. Potvrzuje se staré přísloví, že víc hlav víc ví - to, jak luxusně se na ostrově zařídila skupina hrdinů této knihy, se nedá srovnat s tím, co z přírody vydobyl osamocený Robinson Crusoe. Chtěl jsem napsat, že Crusoe si zase víc užil stříleček s divochy, ale pak jsem si uvědomil, že to není pravda - i Tajuplňáci si pěkně zastříleli, a zastříleli by si ještě víc, kdyby jim legraci nepřekazil KN, který všechny protivníky zdařile otečkoval.

7 17.09.2024

Kniha mě jistým způsobem zklamala. Jako správný romantik jsem čekal příběhy plné těžkého, ale radostného života na Šumavě, ve kterých se to bude hemžit samorostlými filozofy s originálními myšlenkami, neboť co jiného dělat v těch pustinách přes zimu, než dumat, dumat a dumat? Mladý příručí dokázal, že se dají dělat i jiné věci, když je poblíž mladá krasavice (ehm). No zkrátka, Klostermann život na Šumavě vyličuje dost depresivně, v zimě se trpí nudou, osamoceností, a v létě to není o moc lepší. Navíc příroda v jeho vyprávění působí jak z hororu, obrovské vichry, po deštích záplavy vody, přívaly sněhu apod. Pobavilo mě, když jsem se dočetl, že redaktor donutil vymazat z knihy Katyino těhotenství a nemanželské dítě, aby se čtenářstvo necítilo pobouřeno.

7 05.12.2022

Český překlad je marketingový majstrštyk. Prozradit v názvu knihy to, o čem se hlavní hrdinové prvních sto stránek dohadují... A když se nežinýruje překladatel, já budu taky volně prozrazovat špeky z děje. Verne opět prokázal svou nebetyčnou fantazii. Zatímco jiní autoři a režiséři a paleontologové líčí srážky nebeských těles jako hrůzostrašnou tragédii provázenou všelijakými světelnými, tepelnými, zvukovými a jinými efekty, ve Vernově románu se Země srazí s kometou a kromě pár (ne)šťastníků nezaznamená nikdo vůbec nic. Mojí soukromou domněnkou je, že to bylo kvůli tomu, že mezi oněmi šťastnými byl i Francouz. A jak známo, před pouhou francouzskou vlajkou má respekt i psychická porucha (viz Vynález zkázy), takže i přírodní síly kapitulují a chovají se mírně jako ovečky, když mají co do činění s příslušníkem tohoto vyvoleného národa. Země tak pouze vyzrcadlí na kometu část svého povrchu jen proto, aby se Francouzovi nic nestalo a i nadále se cítil jako doma. Dokonce pak poruší i zákon zachování hmot, to když odštěpí ty nesympatické Angličany, protože ani ztráta obrovské části komety nezmění fyzikální vlastnosti zbytku. No a v neposlední řadě Verne v románu krásně ilustruje svůj vztah k jednotlivým národům: 1. Francouzi. To je prostě vrchol celého přírodního vývoje, nic dokonalejšího být nemůže. Vtipní, vynalézaví, chytří, ušlechtilí. 2. Rusové. Skoro jako Francouzi, jen ne tak vtipní. 3. Angličané. Rigidní, toporní, suchopární, ovšem Verne k nim cítil evidentně respekt, i když se jim vysmívá. 4. Španělé. Veselí, byť primitivní jako zvířata. Nejsou schopni velkých duševních výkonů. 5. Němci. O nich více viz román Ocelové město. 6. Židé. 7. A to nejhorší na konec: Německý Žid.

6 13.04.2024

Kniha je vlastně třemi pohádkami pro různé kategorie lidí a postava Bílého dne ideál muže, jakým by si asi London přál sám být. Pohádka první popisuje život a neuvěřitelné kousky Bílého dne na Aljašce a je určena pro všechny správné kluky do 15 let a naivní snílky staršího věku. Druhá, popisující bohatýrské kousky v podnikatelské oblasti, je pohádkou pro dospělé muže, zejména pokud pracují ve finančním oboru. Třetí část je pak jak vystřižena z té nejčervenější červené knihovny. Ó hrůzo! Nemohu se ubránit ulevnému oddychnutí, že málokterá americká žena byla jako Dida, která pohrdala milionářem a čekala na nějakého lesního muže, který smrdí i na fotce, a to i korunou. Protože to by americký národ vyhynul, a co bysme si bez něj počali? Jinak je to druhé Londonovo dílo, které jsem četl, a stejně rozvláčné jako to první - Tulák po hvězdách. Vydavatelé mu asi platili za počet napsaných stran, ne?

6 25.11.2023