R.E.M. komentáře u knih

Pýcha a předsudek je pro mě jednou z nejpůvabnějších knih, která má kromě úžasně něžné romantiky také čtverácký humor a šibalsky se vysmívá lidským vlastnostem - pošetilosti, marnivosti, hlouposti, nadutosti.. . Autorka stručně, ale výstižně hodnotí tehdejší pokryteckou, nerovnoprávnou společnost.

Ke knize se čas od času vrátím. Ani nevím, kolikrát jsem Pýchu s předsudky četla. Miluji její vtip, lehounký sarkasmus, i rozkošnou romantiku a velmi přitažlivý optimismus.
S chutí se nechávám unášet
báječnými popisy rozličných charakterů, hyřících tu hloupostí, tu pošetilostí, jinde zas vtipem a šibalstvím.
Elisabeth si mě získala - moc pěkně napsaná postava, chytrá, vtipná, spontánní, milá i se svou přirozenou nedokonalostí. A Darcy...? No hádejte...!

Kdykoliv čtu knihu současných autorů, kteří z žen a dívek dělají tragické karikatury člověka, vždy si vzpomenu na Jane Austen, které se podařilo napsat mnohem modernější a lidsky sympatičtější ženskou postavu, jakou se hned tak nepovede přivést do knižního světa.
Jane Austine, díky.

47 01.01.2018

Kniha, kterou stojí za to si přečíst. Nechala jsem si od dočtení čas než napíšu komentář. Nechala jsem rezonovat vzbuzené emoce, v klidu doznít příběh...

Částečné spoilery!
Nevím, jest-li mi bylo Charlieho víc líto na začátku nebo později. Sice byl zpočátku bezelstně šťastný, když si většinou neuvědomoval, že mu někteří lidé ubližují a posmívají se mu, milosrdně zapomínal na příkoří, ale byl na tom opravdu lépe? Vydán napospas zlobě a hloupé zášti. Po zvýšení IQ na něj padl pochopitelný smutek a rozčarování z lidí kolem.

SPOILER!
Po extrémním zvýšení inteligence musel Charlie brzy pochopit, co ho čeká, jak krutě neúprosná bude jeho budoucnost. Co bylo pro něj horším okamžikem? Chvíle, kdy si uvědomil, že přišel o znalost cizího jazyka, chvíle prvních pravopisných chyb nebo poznání osudu Algernon, okamžik odchodu malé bezbranné myšky.

S paralelou se ztrácením schopností a znalostí u nemocných seniorů, jak si všimli mnozí čtenáři přede mnou, nelze nic jiného než souhlasit.


(Možná bylo zbytečné upozorňovat na spoiler, když konec příběhu a osud hlavní postavy je tu prozrazen bez varování nesčetněkrát. Ale nechť.)

35 09.10.2017

Napsat poutavou a svižnou knihu, téměř výhradně formou deníku, není nic snadného. Tady se to autorovi povedlo. Kniha si mě získala už prvními větami. Pobavilo mě úvodní stručné, sofistikované a skoro eufemistické zhodnocení dramatické situace. Dobrodružné vyprávění, odlehčené příjemným sarkasmem a ironií. A navíc, hlavní postava novodobého trosečníka je sympaťák s nadhledem a smyslem pro humor. Držela jsem Markovi palce, a to nejen kvůli tomu, že, stejně jako já, miluje brambory.

30 09.01.2016

Setkání bylo nečekané, když mi nedávno syn z knihovny přinesl 358stránkové vydání Posledního království.

První Cornwell a první setkání, které dopadlo nadprůměrně úspěšně - zajímavé období, poutavý styl psaní, strhující děj - obzvlášť závěr je parádní (jeden moment mě až dojal), realistické postavy - nejednoznačné, rozporuplné. Hlavní postava je napsaná výborně, Uhtred, poznávající svět, život a lidi, je velmi pragmatický (ano, je potřeba přežít), tvrdý, sebejistý i nejistý, často rozhodný a někdy zas váhající. Živoucí. Zajímavá je postava válečníka Ragnara, autor mu daroval velkou dávku charisma. Jediná postava nebyla špatně napsaná, i vedlejší postavy měly co říct.

"Pohanský" svět jsem si parádně užila - sem tam jsem sice musela přivřít oko nad krutostí, jenže ona k té době a válečníkům neodmyslitelně patří, že.

Spoustu let jsem raný středověk čtenářsky zanedbávala, ale poslední roky se tam zatoulávám častěji a častěji. A stojí to za to. Čtenářům, kteří mají rádi historické romány, můžu Poslední království doporučit.

Nádherně a současně kvalitně zpracované - od půvabných básní, doprovodných textů, krásných ilustrací po obálku knihy, která na první pohled probouzí touhu vzít ji do ruky a pak domů, do knihovny v obýváku.
Obdiv patří básníkům i výtvarným umělcům, poděkování pak japanistce, paní Honcoopové, která s erudicí a citem přeložila básně, vybrala ilustrace, přidala poutavé informace a připravila koncepci této pozoruhodné sbírky.


Sídlo mých předků!
Plevel teď dravě obrůstá
tvé staré krovy.
Tajně se k tobě vinu i já -
vzpomínám na dávné doby.


Hledal jsem krásu
kvetoucích třešní až do setmění.
A pak jsem žasl
nad lunou, jež náhle vyšla
mezi stromy na hraně hory.

Potřebují tyto básně více slov?

27 17.01.2021

Zatím nejlepší díl série, který jsem četla. Autorka hezky rozvíjí příběh, postupně a v dobrém tempu dává informace o postavách a potenciálních pachatelích, rozplétá komplikované vztahy... Líbí se mi, když se podezření přesouvá z jednoho na druhého.

26 31.08.2024

Výborná fantasy, čtivá, propracovaná, chytrá, se správnou dávkou tajemna a záhad, ponechaných fantazii čtenáře.

Kniha mě vtáhla do děje a příběhu hned od začátku. Naslouchač mě zaujal, ne, zaujal je slabé slovo, pohltil tak, že pár dní po dočtení jsem si znovu nalistovala první stranu a s chutí se znovu nechala unášet příběhem Ilan a osudem sklenařů, znovu si skládala střípky informací o historii jednoho světa v budoucnosti a jeho tajemstvích, hádala, co se skrývá za tajemným, číhajícím zlem.

Autorce se povedlo mě nadchnout, probudit mou zvědavost... Prostě, Petra Stehlíková mě dostala, přestože fantasy moc nevyhledávám. :).

24 22.02.2017

Pro mě čtenářsky netypické prostředí a téma. Začátek jako z thrilleru, až mě to málem odradilo od dalšího čtení. Ale po několika stránkách se mi text zalíbil. Děj měl hlavu a patu. Způsob vyprávění a čtení bylo velmi lehké, nenáročné, zároveň působivé a podmanivé, zpracování neslo punc originality.

Líbila se mi lehce temná, snová a tajemná atmosféra. Prolínání nadpřirozených sil s naším světem nechalo velký prostor pro fantazii, i pro myšlenky o jiném světě. Gaiman umí krásně naznačovat, rozehrát kolo možností, předestřít fantastický, nepochopitelný svět, zaujmout čtenáře a přitom stále nechat ten svět trochu zahalený. Jako když se díváme přes okno zahalené závojem, vidíme část neostrých obrysů, světlo, stíny, ne však ucelený, komplexní a jasný obraz a v nás zůstane dráždivá touha vidět a poznat víc, odhalit víc. Oceňuji, že autor nenaservíroval všechny informace čtenářům polopatě a nechal prostor pro tajemství, tajemno a záhadno a pak že zvládl tak specifické prostředí jako je hřbitov popsat odlišně a netypicky, vypravět o hřbitově způsobem, který vzbuzuje úplně jiné pocity a asociace než obvykle.

23 07.07.2019

Výborné čtení.

Další díl Shardlaka Vladař je stejnou měrou historickým románem jako historickou detektivkou.

Některé romány stejné kategorie - "historické detektivky" - se soustředí na hledání pachatele a detektivní zápletku, a období, třeba středověku, je jen kulisou pro detektivku, kde pár známým historických jmen, rytíři, krásné dámy a neurození lidé navozují dojem dávné doby. A pak jsou romány, které směle můžeme zařadit mezi historické romány a historické detektivky v jednom. Román Vladař patří do druhé skupiny, je velmi dobrou detektivkou a současně skvělým historickým románem s působivou atmosférou, nezastíranou drsností středověku a poutavým příběhem. Nemám už co dodat, kromě mého poděkování za nejen za příjemné čtení, ale i za zpracovaný historický doslov.

23 14.06.2019

První setkání s Deaverem nebylo nijak zvlášť zajímavé, odradilo mě od čtení dalších knih autora. Změnilo to až doporučení na Modrou sféru.

A protože změna je život, zkusila jsem otevřít modrobílý paperback a seznámila se s jedním sympatickým detektivem, který k tomu, aby zaujal, nepotřebuje být alkoholikem, nemusí mít doma nesnesitelnou manželku.

Sledovala jsem jeho staromódní policejní práci, potkala se s různorodými detektivy a v neposlední řadě jsem se s jedním hackerem ponořila do "modrého" světa a dívala se, jak prolamuje kódy, dešifruje nebo hackuje počítačové systémy.
Jo, a hledala pachatele a jeho komplice.

Čtení bylo průměrně vzrušující a napínavé, místy nadprůměrně, až k pomyslnému kousání nehtů, jest-li vyhlednutý cíl přežije, jest-li se postava stane obětí nebo šťastně unikne z připravené pasti.

Autor vložil do textu pár krvavých událostí, dávkoval ve vlnách vzrušení a zvraty, až na závěr, docela rozumně, děj měl spád. Prostředí hackerů bylo pro mě poutavé a mě tato počítačová detektivní kovbojka nadprůměrně bavila.

Útlá kniha, která má přesně tolik stránek, kolik potřebuje. Hezké, působivé dílo - poslední dvě stránky jsem se usmívala. Poslední věta sice zmírnila úsměv, ale nic to nemění na krásném dojmu, který ve mně nechala. Zbývá jen doufat, že vždy bude několikanásobně více lidí jako Elzéard Bouffier než ničitelů.

Vydání z roku 2012 potěší jak grafickou úpravou textu, tak ilustracemi a obálkou Heleny Konstantinové.

21 09.09.2015

Všechny povídky jsou výborné. Každá jinak. První příběh popisuje klasickou, ale rozhodně drsnou situaci soužití s nesprávným mužem. Tady se mi nejvíc líbily popisy rozhovorů Kristiny s psychologem vč. popisu jeho myšlenek.
Druhý příběh Karolíny je originálnější nebo, chcete-li, méně běžný, psaný neobvyklou formou. I tento příběh mě zaujal, přesněji zaujal mě ještě o něco víc než předchozí. Jen snad zpovědník byl až neuvěřitelně moudrý a laskavý, ale ano, pasoval mi tam. Byl to takový příjemný prvek, člověk, který si své pojmenování "člověk" zaslouží.
Třetí text ve mně vyvolat silný pocit znechucení a odporu. Hlavní nehrdinka Naďa aspirovala na ryzího šmejda. Ani chvíli jsem ji nelitovala. Celkově, popis cynických a bezohledných zdravotníků a lékařů byl velmi sugestivní. (Kde brala autorka inspiraci nejen pro postavu Nadi?)

Přemýšlím, která postava byla víc "na zabití". Jáchym? Naďa? Standa? Fakt, všichni tři byli rovnocennými soupeři v boji o největší kreaturu.

Když své dojmy z čtení shrnu, Sítě opravdu patří mezi velmi dobré knihy. Příběhy, jeden vedle druhého, mě oslovily a žádný nenudil, každý u mě vyvolal nějaké emoce. Jsem si jistá, že na knihu Sítě hned tak nezapomenu.

20 31.01.2017

Kniha s gejzírem fantastických myšlenek, mile uhozených nápadů a fantastických nesmyslů. Kniha se 42 O - originální, osvěžující, ohromující, opak otřelé knihy (tzn. neOtřelá), osobitá, omlazující (usměvem či smíchem), optimistická, okouzlující,..

Humor, který bude nejspíš souznít s čtenářem, který má rád anglický, lehce černý humor, jemně bláznivé vtipy a dokáže přijmout jakkoliv absurdní nápad autora.

Začetla jsem se a už po několika odstavcích jsem se nechala zachytnout drápkem vtipu autora a druhým drápkem - smyslu pro absurditu. Poučila se - nikdy se nepodívám na obludně hloupou a žravou blátotlačku, bez obav se nechám pozvat na hostinu od dentrassijského kuchaře a co nejdřív zajdu do sklepa plánovacího oddělení úřadu pro místní rozvoj a, pro jistotu, i do sklepa na Alfa Centauri přečíst si všechny dokumenty na vývěskách.

A s nekonečnou nepravděpodobností si ještě někdy (ne)přečtu tuto knihu.

20 20.06.2015

Laskavý a svěží humor. Výborné postavy - Saturnin, doktor Vlach, dědeček, i teta Kateřina si mě získali. Čtivá a pohodová knížka, kde jsem mávla rukou nad několika nudnějšími stránkami večerního vyprávění tety Kateřiny. Ovšem "děkovný" dopis přítele p. Vlacha byl skvělý - potěšila mě originální a bezpečná místa pro schování klíče před zloději. Bavil mě suchý anglický humor a sarkasmus.
Po sluhovi netoužím. Ale když tak přemýšlím, někteří členové rodiny a přátelé hýří občas pozoruhodně podobnými nápady jako má Saturnin nebo dr. Vlach. (Poznámka: Ještě jsem žádného z nich nezaškrtila.)

20 19.02.2015

Vděčné téma studujících dospělých od Lea Rostena, skvostný překlad, tvořivost, fantazie i jazykové znalosti p. Antonína Přidala, který vytvořil svým způsobem novou knihu, jazykové hříčky a vtip, pocta češtině. A nejen to. Osobní minikvíz, hádání skutečného tvaru slova a zamýšleného smyslu věty originálního „frékvákvanta“ H. Kaplana. To mě bavilo.
Lehký úsměv střídal úsměv od ucha k uchu a jednou mě doslova přemohly slzy smíchu, a to u kaplanovských „hyzdorickejch brézidentu juésej“. Kdo už přečetl, ví, co mám na mysli. Ostatním neprozradím víc. Jen snad doporučím nečíst knihu na jeden zátah. Mně se osvědčilo dávkovat postupně.
Nemůžu zatím posoudit jazykovou hodnotu a vtip v originále (i když bych ráda), v češtině je kniha v překladu p. Přidala rodinným stříbrem.
A jen ještě na závěr. Jsem zvědavá, kolika čtenářům to nedalo spát a hledalo si výraz „eumoirický“ ve slovnících, ať už papírových nebo internetových. Já měla úspěch. Jeden internetový slovník nejenže obstál se ctí, navíc mě pobavil komentáři. Všechny jsem je přečetla a bez překvapení konstatovala, že příspěvky odkazují eumoiricky na Kaplana.

19 14.10.2014

Nic moc. Spíš tedy nic, než moc. Zápletka kostrbatá a téměř všechny postavy jsou nesympatické. Jistě, část postav má psychické problémy, ale i tak je množství podivných lidí neúměrný. Ani rozuzlení zápletky mě nezaujalo. Pro mě zklamání.

Mrazivě působivé balady, náměty z lidových pověstí. Při čtení Vodníka jsem trnula nad dívčinou neopatrností a důvěřivostí, u Svatební košile jsem ani nedýchala... Klasika, která mě oslovila už na základní škole.

17 31.05.2015

Podnázev Cesta k odolnosti přesně vystihuje knihu. Vybrané téma je zachyceno v kvalitním rozsahu, hloubce i šířce zachycených informací, jsou zde mj. informace o stresu, jeho zvládání, imunitě, ale i fungování lidského organismu - tedy to, co s odolností člověka úzce souvisí.
Forma knihy je vhodná, vyhovuje mi více než forma rozhovoru použitá v předchozí knize, umožňuje vytvořit hutnější, strukturovanější a na informace bohatší text.

S většinou názorů a myšlenek se s autorem shodnu, považuji za rozumné a přínosné zvyšovat svou odolnost a tím i kvalitu života. Se zájmem jsem si přečetla názory p. Koláře.
Do textu se v promítá autorův vztah k víře. Ovšem minimálně v jednom případě škodí - viz poznámka na konci komentáře.

S krátkým váháním jsem dala 5hvězdičkové hodnocení, oceňuji užitečné téma, srozumitelnost textu, informace o odolnosti a cestě k jejímu zvyšování, o působení stresu a negativních faktorech, které odolnost a zdraví naopak snižují.

Doporučuji čtenářům, které toto téma zajímá, i kdyby jen pro připomenutí a shrnutí.
Jen mě zavádějící informace v jinak výborné knize překvapují a mrzí.


Poznámka:
Např. v této větě je tvrzení, mírně řečeno, velmi zavádějící, neodpovídající faktům -
"... To jsou také důvody, proč se věda odmítá zabývat takovým ničím, jako jsou emoce, mysl nebo duše."
vzhledem k tomu, že věda (neurovědy) se už dlouho zabývají emocemi, zkoumají reakce člověka v souvislosti se změnami v aktivitě mozku na úrovni neuronů, reakce, které souvisí s psychikou, emocemi. Výzkumů a experimentů je v této oblasti dostatek, další přibývají. Významným pomocníkem výzkumu mozku (emocí, rozhodování...) a jeho funkcí, se v posledních desetiletích staly moderní zobrazovací techniky, vč. funkční magnetické rezonance.
Kdo má skutečný zájem, informace k tomuto tématu, výzkumům a výsledkům experimentů najde.

16 17.11.2023

Úsměvné, lehce sarkastické povídání o mírně netradičním výzkumném ústavu.

Chtěli byste vstoupit do Niičeva - Ústavu čar a kouzel a zjistit, co laboratoře skrývají? Chtěli byste získat klíč od oddělení Lineárního štěstí, Absolutního vědění nebo oddělení Smyslu života? No, mohlo by to být zajímavé.

Pohodové čtení, vhodné k odpočinku. Závěrečná recenze je úžasná.

16 25.01.2021

Autorka vybrala vážnější události a hraniční problémy.
Propojení životů dvanácti žen, ač nereálné, umožnilo podívat se na události a životní situace z pohledů různých osob. To bylo pro mě velmi působivé i přitažlivé.

Každý to bude vnímat jinak, ale já bych knihu nezařadila mezi oddechové a relaxační, tedy pokud čtenář nebude jen klouzat po povrchu příběhu. Některé momenty jsou velmi opravdové - viz například kapitola o nemocném dítěti. Zmíněná kapitola byla až příliš reálná a i ve skutečnosti bývají útěky "otců" od starostí až děsivě časté...

Bábovky jsou knihou, která sice nepopisuje každodenní události sta procent žen, ale zachycuje situace, které, na druhé straně, nejsou zas až tak neobvyklé.

Hodnotím jako víc než dobrou knihu, bez ohledu na reklamu.

16 02.07.2016