Rade komentáře u knih

K téhle knížce mě přivedl název a moje letní cesta po Portugalsku, jinak bych se k ní asi nedostala.
Zajímavé, hodně neobvyklé, působivé, s mnoha prvky absurdity…
Kupodivu pro mě nejsilnější úvodní povídka, kde se mi zdála ta kombinace bolesti, ztráty, humoru a absurdity nejsilnější. Tomás, chodící ze vzdoru a bolesti pozpátku, neuvěřitelná trudná road movie řidiče začátečníka v roce 1904 (odtud i ukázka). A nevídaný krucifix a smutné okolnosti jeho vzniku…
Knížka hodná přemýšlení, a nakonec není podstatné, že právě tento kousek portugalských „velehor“ jsem ve skutečnosti neviděla.
Čtyři plus.

*Tomásův výraz potemní. „Ale podívej na spodek volantu“, ukáže prstem. „Kdyby byla malá bílá tečka na spodku, pohybovala by se opačně. Nahoře sice otáčíš volantem třeba doprava, jak říkáš, ale dole s ním otáčíš doleva. A co po stranách volantu? Jak s ním otáčíš doprava a doleva, jednou stranou otáčíš zároveň nahoru a druhou dolů. Tvoje tvrzení, že otáčíš volantem jedním směrem, mi zní, jako jeden z paradoxů předkládaných řeckým filosofem Zénónem z Eleje.“*

7 02.12.2018

Velké plus za Moneta a Giverny. Kniha mě přiměla „projít se“ ulicemi městečka a Monetovou zahradou, prohlédnout si Monetova díla a nakonec i díla ostatních impresionistů.
Detektivka s trochu s „červenoknihovním“ nádechem, s ohledem na konečné vyústění to kupodivu odpouštím. Na dnešní způsob psaní pomalý rozjezd, kdo na tohle tempo přistoupí, rozhodně si poněkud zlověstně se tvářící příběh užije…
Za Moneta, impresionisty, malířský pohled a nakonec i za hodně dobře poskládaný příběh přidávám poslední hvězdu.

26 27.11.2018

Téma únosu ženy a jejího zneužívání, zase trochu jinak.
Plusy: Nad akcí převažuje psychologický rozbor hrdinčiny mysli, její myšlenky, strachy, vzpomínky, a to zejména v období po návratu. To, co Annie prožívala ve srubu, bylo hodně působivé, pro mě víc, než nějaké fyzické mučení a kruťárny; od násilností jsem schopná se při četbě jakž takž oprostit (říkám si, je to jen kniha…), od toho, co se stalo Annie, bohužel ne, stále mě to pronásledovalo…
Další vývoj se mi zdál na jednu stranu přehnaný - Annie toho špatného postihlo už prostě moc, na druhou stranu poněkud rozplizlý, vztahové problémy v druhé půlce knihy (bývalý přítel, rodina, přítelkyně) už mi přišly nadbytečné a tak nějak nikam nevedly. Trochu otevřený konec mi ale nevadil, tak to v životě bývá…
Nakonec hodnocení tak napůl.

6 22.11.2018

Ironické, výborně napsané, mrazivé!
Radoslav Nenadál je pozapomenutý, nebo spíš neobjevený český autor, který by si pozornost rozhodně zasloužil. Takový novodobý Karel Poláček…
Jak aktuální…. Člověk by ani nevěřil, že kniha vyšla v r. 2004.
Než povídání, raději ukázky:

„…Se mnou se musí počítat. Já si můžu koupit půl Moravy. Víš ty vůbec se svým převážně humanistickým vzděláním, co je to ve Státech finanční oligarchie? Něco takového tady představuju já. A je to zdravé. My držíme na uzdě politiky. Finanční oligarchové.“

„…Z toho člověka se stal v rekordním čase milionář, říkají miliardář. Kde se to vzalo? Museli jste okrást tento národ. Jinak to nešlo. A hrajete si na spasitelské kapitalisty, kteří ho postaví na nohy. Komu že jste pomohli? Jedině sami sobě. A za jakou cenu? Jednak jste tenhle národ ožebračili, ale co je nejhorší, úplně jste ho svou bezzásadovitostí rozložili, pokřivili mu hodnoty.“

„Můj úkol byl vydělávat peníze a budovat kariéru. Děti jako by se z mého života vytratily. Vydělávání je asi forma mé existence. A nakonec tím pomáhám státu. Měl by si nás vážit. A hlavně lidé kolem nás. Jsme životodárná síla národa. Sůl země.“

„ ,Stal jsem se obětí spiknutí -´ tím začal, a mluvil o tom, jak zpátečnický síly v tomto státě chtějí potlačit svobodu podnikání…“

7 19.11.2018

Zariskovala jsem, a rovnou z prvního dílu série skočila na sedmý. Kupodivu předchozí díly nechyběly a z komentářů jsem usoudila, že naopak jejich neznalost mi byla při četbě k dobru.
Než detektivka, spíš taková posmutnělá road movie za spravedlností…
Plus za reálné prostředí, hlavního hrdinu jsem na cestě tak trochu i doprovázela – Plaza de Mayo v Buenos Aires, náměstí, které Mika tak okouzlilo, kavárna Starbucks na Avinida de Mayo, Paso Pehuenche na chilsko - argentinské hranici, uličky Talcy…. (není nad program Street View…)
Martin Goffa a jeho způsob psaní se mi líbí, rozhodně vyhledám jeho další knihy! Vůbec první český autor detektivek, který mě po hodně dlouhé době oslovil.

19 13.11.2018

Zprvu se mi dost líbilo. Mazání vzpomínek a ovlivňování člověka pomocí hypnózy, manipulace s lidskou myslí, možná až na hranici sci fi, odpovědnost lékaře za způsob léčby – dobrý základ pro strhující detektivku.
Jenže v druhé půli se něco pokazilo, najednou mi příběh přišel nelogicky vystavěný, štval mě i ten policista, co opakovaně nechával ohrožené ženy o samotě a pak se vždy hrozně divil… Škoda, děsivá maska, tajemné pronásledování, písnička coby spouštěč hrůzy, to vše bylo zprvu působivé, ale postupné rozmotávání všech záhad mě spíš zklamalo…
(Poznámka na okraj: Nakonec mě poněkud zklamala i Carol King.)

10 11.11.2018

Prostřednictvím osudů lidí významných i méně známých hodně působivý pohled na nedávné české dějiny, tak trochu z polského odstupu, což je fajn, autor není zatížen domácím pohledem. Kupodivu mi seděl i zkratkovitý, poněkud reportážní styl. I díky němu bylo hodně silné.
K některým komentářům: Knihu nepovažuji za literaturu faktu, proto mi lehká literární licence, včetně použití přímé řeči nevadila.
Jen dvě poznámky:
- Nevěřím na nějaký seznam, nevěřím na nějakou organizaci, nevěřím na losy. Palach jednal podle mého názoru sám za sebe a označení pochodeň č.1 bylo symbolické.
- Podle autora v jevištním provedení Kafkovy Proměny v divadle Komedie nebyl problém hlavního hrdiny, že se proměnil v brouka, ale to, jak v tomto stavu dojede do práce. Ale to není věc jevištní úpravy, tak to prostě v Kafkově Proměně je, v tom je síla její absurdity.

22 07.11.2018

Knihu jsem přečetla v návaznosti na návštěvu Benešovy vily v Sezimově Ústí. Doporučuji oboje!
Výborný portrét manželky prezidenta Edvarda Beneše. Vzorná reprezentace, skromnost, charita bez okázalosti a až neuvěřitelná oddanost manželovi, jeho práci, naprosté ztotožnění se s jeho pohledem na svět, politiku. Obětování se, které ale nevyznívá nijak negativně nebo uťápnutě; slovy autora – pro ni nešlo o oběť, ale o privilegium. Paní Benešová byla obdivuhodná osobnost, jakou bychom i dnes na Hradě rádi viděli, že…
Pro mě neznámá informace, že v průběhu přípravy procesu s dr. Miladou Horákovou byla tajně připravovaná represe i proti Haně Benešové. Při zjištění, že řadové komunistické organizace sepisovaly nenávistné petice, v nichž žádaly Gottwalda, aby Hana Benešová byla zbavena přiznaného stálého příjmu, aby byla vila zabavena a Benešův hrob zrušen, docela mrazí.
Kniha není jen životopisem manželky prezidenta, ale i zajímavým a čtivým okénkem do našich nedávných dějin, zejména událostí roku 1918, 1938 a 1948. A četba mě zase donutila vyhledat články a statě o Edvardu Benešovi a diskuze k jeho úloze v těchto dějinných zvratech. A taky spoustu fotografií (sláva googlu...). Taková moje malá soukromá „oslava“ stoletého výročí… :)

18 30.10.2018

Mohou být SPOILERY, u této knihy doporučuji komentáře před četbou nečíst!

Zprvu mě nesmírně bavilo, úžasný nápad. Paralelní životy mne samotné… Kdo by o něčem podobném nepřemýšlel? Navíc napsáno velmi čtivě, děj hezky odsýpá, žádná vata, žádné zdržování…
Zda je to vědecky možné, či hodně přitažené za vlasy, jsem, přiznám se, neřešila. Sci fi je pro mě spíš fantasy, fascinovala mě ta myšlenka; fungování kostky či tajemné drogy, nekonečný počet dveří v nekonečné chodbě jsem brala jako fakt, byť z říše fantazie.
Zhruba poslední čtvrtina knihy mě však poněkud zklamala. Na mě moc zaláskováno, když se začne řešit, kdo koho víc miluje a vyhlašuje se soutěž, kdo si koho nejvíc zaslouží, tak tenhle obrat mě trochu zamrzel. A i konec – k tomu zprvu dobře rozjetému fascinujícímu tématu jsem čekala nějaké hodně překvapivé vyústění - bohužel to prostě nebylo ono…
Při desítkách (stovkách?) namnožených Jasonů jsem si mimoděk vzpomněla na obdobně namnožené Angiery v Nolanově Dokonalém triku (Christopher Priest: Nežádoucí efekt) a drsné vyřešení jejich existence…
Tři až čtyři, nakonec zaokrouhluji na slabší čtyři, pro tu pro mě skvělou první část.

13 25.10.2018

Víc než vlastní detektivní zápletka mě zaujalo něco jiného: uvěřitelnost, pocit autentického prožitku, který je přítomen v každém okamžiku, nečernobílé postavy, způsob psaní.
Dobrá česká detektivka, velkým bonusem je autorovo dřívější policejní angažmá, žádné vymyšlené fantasmagorie a nepravděpodobné zvraty.

21 24.10.2018

Příběh se tváří hlubokomyslně, ale smysl toho všeho mi unikal. Nedočteno, zklamalo, nehodnotím...

Depresivní atmosféra maloměsta za Slovenského štátu a portrét lidiček, kteří se snaží přežít nebo naopak z nového režimu profitovat. A zejména portrét jednoho slušného člověka, který se nechtěl do ničeho míchat, ale život ho postavil před takovou volbu, kterou nebylo možno smysluplně vyřešit.
Oskarový film jsem si zopakovala hned po četbě; je až neuvěřitelné, jak moderně působí přes padesát let starý film, téměř pro pamětníky, úžasně natočeno. A Jozef Kroner a Ida Kamińska – herecký koncert, při četbě knihy jsem je stále měla před očima…
Poslední hvězdičku přidávám pod dojmem filmu, nejsem totiž schopná oddělit knihu a film, oboje mi splývá v jeden působivý zážitek, tím spíš, že film je přesný přepis novely a autor se podílel i na scénáři.

21 18.10.2018

Nebo taky: Kam se poděla Sukey…
Neuvěřitelná sonda do mysli ženy se stařeckou demencí. Velmi působivé, tak jsem se vžila do jejího myšlení, že jsem najednou začala chápat nejen zapomnětlivost a popletenost starých lidí, ale taky jejich osamělost a ztracení se ve světě najednou novém, neznámém, cizím. A jejich neschopnost druhým porozumět, ale i něco podstatného sdělit… A o to větší upnutí se na minulost, která pomalu začíná vytěsňovat současnost, protože jen v minulosti jsou schopni se orientovat.
Tady se však přítomnost i minulost nakonec zajímavě protnou.
Mladá autorka hodně překvapila.

6 16.10.2018

Pro mě je Eleanor tak trochu ženská varianta Samuela Hoeniga, svérázného mladého detektiva s Aspergerovým syndromem z knih Jeffa Cohena (Otázka ztracené hlavy, Otázka neznámého manžela).
Myšlení a chování Eleanor se zprvu tomu Samuelovu tolik podobá, až mě napadá, zda se autorka těmito knihami aspoň trochu neinspirovala. Oba jsou samotáři, s vlastními recepty na život, přesně naplánovanými rituály, s vlastními teoriemi, jak se správně chovat, které ale v kontaktu s jinými lidmi působí svérázně, někdy až směšně, společné jsou i opatrnost ve styku s nebezpečnými bacily, nepochopení nadsázky a přirovnání… U jednoho je příčinou autismus, u druhého ujetá výchova a děsivé trauma z dětství.
Ale zatímco knihy Jeffa Cohena jsou vedle zajímavého portrétu Aspergera spíše úsměvnou oddechovkou, v tomto případě kniha v závěru přitvrdila; z poněkud výchovného apelu, že máme lidem pomáhat a neposuzovat je podle nepodstatných drobností, se příběh překlopil do docela drsného závěru, byť s pozitivním vyzněním. Zaujal mě nakonec zejména patologický vztah dcera - matka, a velmi, velmi těžká cesta, jak se z něj vymanit, a to i s přihlédnutím k překvapivému zjištění v závěru.
Nakonec dávám pět, i když jsem během četby plánovala nižší hodnocení.

20 13.10.2018

Velké zklamání.
Téma zprvu zajímavé, dějinné fikce mám ráda. Způsob psaní už mi přišel mnohem horší. Ve Vile na Sadové a v Andělu smrti jsem brala ostravský šmrnc jako plus, tady mi to už dost vadilo. Pokud mluví ostravsky i důstojník SS (samozřejmě v překladu), je to dost zvláštní. Střídání krátkých kapitol i času, podrobné líčení všeho, co kdo snědl, co všechno během dne řekl, čím si umyl hlavu… To, co jsem v předchozích knihách brala jako originální zvláštnost, tady mě to neskutečně rušilo. Jasně, že v průběhu dne říkáme stovky nepodstatných vět, ale v knize bych přeci jenom čekala aspoň menší zkratku, jinak děj zoufale přešlapuje na místě, přičemž zrovna v této knize jsou děj a akce dost podstatné. Navíc autor se v obrovském množství podrobností sám ztrácí, ráno má Nicole rezavé vlasy „jako vždy na dva copky“, odpoledne tentýž den tmavé do drdůlku, o pár stránek dál rozježené černé, nakonec přímo havraní….
Čím dále příběh pokračoval, tím více jsem kroutila hlavou. Historická část, která mě zprvu celkem bavila, se překlopila v neutuchající sled pochmurných obrazů, plných naturalisticky vylíčených scén s nijakým vyzněním. Ano, válka je krutá, ale tady mi to líčení zmaru, zmrzačení a smrti, bez jakékoliv naděje přišlo už poněkud samoúčelné.
Současná linka v závěru nabrala až komediální ráz, přestože děj byl vlastně vážný, konverzace mezi postavami v podobě vtipných hlášek, a to i ve chvílích dramatických, mně opravdu moc vadila.
Linka EU, zapojení Jeana-Claude J. a Angely M. s výkřikem „My to zvládneme“ byla už vyslovená groteska, snad chtěl autor čtenáře pobavit, ale ve spojení s historickou válečnou depresivní linkou to bylo jako pěst na oko.
Bláznivý zmatený závěr mě přinutil hodnocení ještě snížit. Už dlouho mě žádná kniha tak neotrávila, jako tato, bohužel. Jen proto, že odpad knihám nedávám, je to za jednu… :(

11 10.10.2018

Kdysi jsem viděla film, ale uvědomila jsem si to, až když jsem začala číst. Naštěstí jsem si moc nepamatovala, jen pár scén.
Úžasný, vytříbený jazyk, překvapivě k obsahu i dost vtipný, zejména v první pomalé části, odehrávající se v jednom jediném líném letním dni na rodinném sídle. Druhá, válečná část je neobyčejně působivá, ty obrázky smrti, bolesti a zmaru jen tak člověk z hlavy nedostane.
Překvapivý konec, který celé vyznění knihy obrací, resp. posouvá jinam. Pokání ano, ale úplně jinak, než jsem si představovala...
A výtečný překlad.

21 02.10.2018

Pochmurný pohled na svět očima ženy, která měla vřelý vztah k rostlinám, ale se svými sousedy a příbuznými si uměla povídat vlastně jen v duchu a na dálku.
Kniha je srovnávána s knihou Olgy Tokarczuk Svůj vůz a pluh veď přes kosti mrtvých, která mě nadchla, s paní Dušejko jsem neobyčejně souzněla, hodně jsem ji rozuměla… Hrdince této knihy, Anně, jsem nerozuměla ani trochu, nesouzněla jsem s ní, a její příběh jsem brala jen jako působivým jazykem podaný vhled do mysli samotářské stárnoucí podivínky, která přes svůj niterný vztah k přírodě a bylinkám o lidi nestojí a vlastně ani nemá chuť a vůli žít…
Tři plus.

14 26.09.2018

Taky mě napadlo, že se autor inspiroval Lehanovým Prokletým ostrovem, je tu hodně společného. Nicméně zatímco v Prokletém ostrově se objeví v určitém momentu hodně překvapivý zlom, tady už je na prvních stránkách zřejmé, že to, co Ted zažívá, je podivné, až neuvěřitelné…
První třetina se mi líbila nejvíc, hodně působivá, opravdu na mě Tedovy zážitky působily až děsivě, včetně nečekaně se objevující vačice, která jakoby napovídala, že nemáme brát vše doslova.
Ve výsledku hodnotím jako dost dobrou detektivku. Jen mě trochu zklamalo, že se „odvážný psychothriller z Latinské Ameriky“ odehrává v USA… :)

3 25.09.2018

Plusy: Originální čtivá detektivka s nezaměnitelným ostravským šmrncem, svérázná samozvaná vyšetřovatelka Bo, bývalá agentka tajných služeb, která má ráda akci a vzrůšo, svižný vtipný jazyk… Pro Ostraváky musí být fajn podrobně vylíčené autentické domácí prostředí.
Minusy: Předchozí plus – vtipný jazyk se bohužel současně stává mínusem, protože těch vtipných hlášek už je tam prostě moc. Do každé věty propašovaná vtipná minihláška už časem unavuje. Podrobné popisy všeho – jídla, pití, značkového oblečení, hygienických úkonů, zpočátku rovněž sympatické, protože to postavy jaksi zlidšťuje, se postupně taky stávají poněkud otravnými… A té krve a masa je tam taky hodně, na mě už moc. A pro mě zejména dost překombinované závěrečné vyústění.
Vila na Sadové o fous lepší, pro tu protektorátní linku.

11 19.09.2018

Dodnes si pamatuji záběr z televize, jak propuštěné ženy a děti vystupují z letadla v darovaných teplákových soupravách... Knihu jsem četla zanedlouho poté. Takže hodně působivé, i s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o naše krajany, jejichž osud jsme tenkrát spoluprožívali.

3 14.09.2018