Rade komentáře u knih

Vlci versus chovatelé dobytka, krásná příroda Montany, celkem uvěřitelné vztahy... Docela pěkné počtení.
Samozřejmě největší plus za ty vlky. Mezi třemi a čtyřmi * .

6 09.08.2015

Ve svém dívčím věku jsem tuhle českou sci fi z šedesátých let docela hltala!

3 03.08.2015

Tak trochu černobílý příběh o českém protinacistickém odboji za Protektorátu.
A ač to L. Winder (německy píšící autor pro mě skvělého Následníka trůnu) myslel dobře a svou knihou, psanou za války v exilu, jednoznačně vyjádřil nejen svůj protinacistický postoj, ale i podporu masarykovskému Československu, 70 let po válce bohužel vyznívá knížka jako dobová agitka...

2 02.08.2015

Co mě na tom fascinuje, že každá povídka je jiná... Jiný charakter, jiný styl psaní, jiné poselství, jiné tajemno... Pětkrát King a pokaždé úplně jiný.
Strašidelný a hodně fantazijní Pokoj 1408 (viděla jsem film), drsný a brutální Šroťák, Ničemové ve žlutých pláštích - povídka na pomezí reality a sci fi plná skrytého napětí a očekávání a zvláštního přátelství, dost hororovité Kukuřičné děti a pro mě jednička - Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank (viděla jsem film), tentokrát reálný příběh, a ač z vězení, plný lidskosti a životního moudra.

7 02.08.2015

Nenadál je "svůj" a dost dobrý... Pro mě jednoznačně nejlepší povídka Sluneční dialogy, o stárnoucím muži, který se spřátelí s mladším chlapcem a vypráví mu drásavý příběh svého mladí o vztahu k židovské matce v období holokaustu a pozdních výčitkách svědomí. Hodně působivé. Tahle povídka za 5*.

2 31.07.2015

Můj celoživotní průvodce památkami.

3 30.07.2015

Ač literatura faktu, psáno čtivou, působivou formou, postava Karla I. je vykreslena neobyčejně plasticky, popis jeho smutného umírání ve vyhnanství na ostrově Madeira popadne člověka za srdce...

7 30.07.2015

Je minimum knih, které jsem nebyla schopná přečíst. Idiot mezi ně bohužel patří.
Knihu mám doma, vždy po nějakém čase si řeknu, musíš, takové významné světové dílo…. A po několika desítkách stránek vždy odpadnu…
Přitom Hráče jsem přečetla s velkým zaujetím.

V dětství jsem četla opakovaně, příběhy mě fascinovaly, některé i trochu děsily, i ta archaická forma přispívala k pocitu tajemna a nadpřirozena.
Tenkrát asi nejoblíbenější pověst o Bruncvíkovi.
Hodně na mě působily realistické, někdy až strašidelné ilustrace Věnceslava Černého.

12 30.07.2015

Volné pokračování Vasalisova paradoxu. Celkem průměrná detektivka, plusem je ale zasazení do prostředí umění, problematiky obchodu s obrazy, padělků slavných obrazů. Pro zápletku použit i námět obdobný putovní výstavě mrtvých těl Bodies, The Exhibition. Trošku morbidní… Váhala jsem mezi tři – čtyři, nakonec slabší 4*.

4 29.07.2015

Vtipné, chytré, napsáno s noblesou....

2 29.07.2015

Nezbytná součást knihovny. Mockrát jsem se s knížkou již radila.....

4 29.07.2015

Čteno v dětství, mooooc se mi líbilo. Poetické, tajemné, plné napětí, překvapení.... A ty ilustrace! Kupodivu obdobně fantazijní Alenka (nebo ne?) mě zcela minula.

4 21.07.2015

Oproti anotaci a kladným ohlasům spíše zklamání.
Trochu SPOILER:
Příběh založený jen a jen na promyšleném ubližování a trápení druhých, které přejde až do přehnaných a dost nechutných fází, kdy nakonec "dobro" na všech stranách prohrává, jsem si fakt neužila.

5 18.07.2015

Knížka se mi dostala do ruky náhodou, na dovolené, opravdu hodně neobvyklá a rozhodně zaujme, nakonec o chování hlavní hrdinky musel člověk dost přemýšlet.
Jen nechápu, proč jak na přebalu, tak v anotaci je kniha označená za humornou. Spíše bych řekla takové dost ujeté psycho...

2 17.07.2015

Silné, náročné čtení s trochu depresivním účinkem o jednom velmi složitém lidském osudu.
Naroubování vlastních příběhů a pocitů autora k příběhu hlavní postavy mi až tak nevadilo, dodalo to knize zase trochu jiný šmrnc, nicméně autorovy vsuvky mi přišly postupem času přehnaně emocionální a do sebe zahleděné, snad to měl být kontrast k někdy trochu odtažitému vyprávění o osudu Bernarda Marese…
A ještě jedna poznámka: Takové dost „mužské psaní“.

6 15.07.2015

Naprosto nepochopím, proč tato úžasná knížka pro děti vyšla jen jednou – a to v roce 1960. Vtipné, vynalézavé a chytré verše, kterým se musím usmívat i dnes, nedílnou součástí jsou povedené a neméně vtipné ilustrace Miloše Nolla. Četla jsem i svým dětem. Dodnes umím části knihy zpaměti.

Honzíkův omyl s hudbou v Hopsku

Mínil: jaké jsou to zvuky?
Je to tanec cuky cuky?
Či snad vyloudil ten tón, elektrický nohofón?
Je to hopská symfonie?
Byl to však jen mňoukoštěkot Bububaby Amálie

Potíž s autobusem

Mají to tak někde vkus.
V Bububulámu
vyrobili autobus
s koly ze salámu.
Kdekdo však tam hned
kousek kola sněd.
Nemohli tím autobusem
nikam jet.

4 08.07.2015

Docela napínavý, čtivě napsaný román (spíše než detektivka) s psychologickým podtextem a pokusem o psychologii masového vraha dětí. Střídání časových rovin mi nevadilo, naopak. Podle mě však přehnaně kruté. Závěrečná pointa se mi zdála dost nepravděpodobná…
Na konci textu SPOILER: Popis toskánské krajiny a městeček by se mi za jiných okolností líbil (je znát, že autorka tuto oblast dobře zná), v těchto souvislostech však moc ne. A představa Toskánska – konkrétně okolí Sieny jako kraje, kde se téměř v každé usedlosti setkáme s Němcem a všude se domluvíte německy, mi moc nesedla, z krátkých pobytů o dovolené tohle ale neumím posoudit… Zklamala mě smrt poslední oběti.

4 07.07.2015

Celkem příjemné překvapení… Zprvu nic moc, výměna památek a dějin za počítače mi zpočátku moc nesedla, říkala jsem si, Robert Langdon…. je prostě Robert Langdon…
Jenže příběh se dobře rozvinul, byl tradičně napínavý, a hlavně - závěrečná pointa mi prostě přišla dost dobrá, na rozdíl od některých jiných knih D. Browna, kde se mi pointa naopak zdá nejslabším místem, např. Ztracený symbol a částečně i Inferno (s výjimkou pro mě nejlepší Šifry mistra Leonarda).
Zdá se mi, že knihy D. Browna jsou hodnoceny některými čtenáři dost přísně, zbytečně se v nich hledá nějaká hloubka, pravda, atd. Myslím, že jako oddychová četba jsou skvěle vymyšlené a napsané.

8 03.07.2015

Níže už bylo to podstatné řečeno, tak snad jen dovětek:
Jak moc se liší postava Anatolije Bukrejeva v knize Peklo blízko nebe, ve které je Bukrejev popsán jako horolezec myslící více na sebe a svůj výkon než na své klienty, (i ta záchrana 3 horolezců byla tak nějak ve stínu ostatního) a naopak v této knize, kde se jeví jako horský vůdce, který je na výpravě hlavně proto, aby ohlídal bezpečnost výstupu, naplánoval aklimatizační pobyty, a nikoliv pro osobní péči o klienty. Jeho určitá odtažitost vyplývala též z toho, že neuměl moc anglicky. A rozumím i tomu, že američtí klienti se dívali na Rusa, mluvícího lámanou angličtinou trochu svrchu, jak sám píše, zařadili ho spíše k Šerpům, kteří mají zajišťovat servis klientům. Ale zejména je obdivuhodné jeho hrdinství v závěru expedice, kdy zachránil v bouři a vánici zcela sám postupně tři lidi a ještě se vypravil zachránit vedoucího výpravy Scotta Fischera, což se mu ale bohužel již nepodařilo…
Škoda, že po vydání obou knih se válka mezi autory rozhořela ještě víc, a trochu jinak pokračovala dokonce i po smrti Anatolije Bukrejeva v roce 1997.

5 24.06.2015