RADOST komentáře u knih
Ano, čtenář brzo odhalí, kdo za vším vězí. Ale přesto je kniha obratně a poutavě napsaná, dobře se čte a navzdory předvídatelnosti občas i překvapí a přidá napětí. Doporučuji k přečtení.
Napínavý příběh o zrádných zákoutích našich duší. O přímočaré cestě inteligentního manipulujícího dítěte ke zlému činu. Protože o lásku se nechce dělit. Stejně tak jak dospělí, kteří jsou rozčarováni ze svých rodičovských pocitů a vnitřně strádají. Je to četba k zamyšlení, protože v menším měřítku něco podobného zažívá snad každá rodina. Co je příčinou a spouštěčem dětských vzdorů a rozpolcenosti jejich rodičů?
Příběh, který mě rozčiloval. Jednání středoškoláků různorodé, ale typické, věrohodné. Prestižní škola s dlouhou tradicí, jakých je zřejmě hodně. Jak se tedy mohlo stát, že ji vedou lidé tak málo profesionální, psychicky neprověření, labilní, charakterově slabí, mistři manipulace a lží ? A přesto opěvovaní, zaslepeně uznávaní. Jistě, v knize to bylo podáno zjednodušeně, ale rozčiluje mě, že se to v určité míře děje. Nejen na školách, zřejmě všude. Býváme slepí a zbabělí. Kolik duší se pokřiví, kolik nenapravitelných chyb se stane? Čemu jde zabránit? Není to úplně nejlepší kniha, ale dovedla mě vyburcovat.
Skvělé nejen námětem, ale i zpracováním. Autor dává nahlédnout do myslí všech zúčastněných a to mě baví.
Má dvanáctá kniha ze série Naše Město, opět skvělá, možná nejlepší. Úžasně namluveno Mariánem Geišbergem. Byl to zážitek!
Tak to byl hluboký ponor! Exkurze do pravého šílenství. A varování, že ne vše se dá chápat, domýšlet a posuzovat dle "normálních" hledisek. Šílenství je jen zdánlivě pochopitelné. Vzbuzuje hrůzu, údiv, odpor i soucit. Je nevyléčitelné, je prostě šílené.
Stáří z pohledu starce. Kniha pro vnímavé čtenáře. Starý muž vypráví s nadhledem, špetkou břitkého humoru, ironie i sarkasmu. Nekritizuje, jen smutně konstatuje. Nevzdává se. Ale ani se svými přáteli nezvrátí zákony života a zákony domova důchodců, v němž žijí.
A právě v tom druhém, v boji o práva "Starých, ale ne mrtvých", může kniha pomoci. Staří lidé potřebují pomoc, ale zaslouží si i soukromí, respekt, svobodu rozhodování, volnost. Je jim to však dopřáno mnohdy v menší míře, než dětem v předškolních zařízeních. Protože systém, ti produktivní lidé, to ve svém věku vidí jinak. Protože to na vlastní kůži, na rozdíl od dětství, nezažili. Protože to chtějí zvládnout bez komplikací. Protože pochopí, až už bude pozdě - i pro ně.
Tuto knihu jsem si užila. Nejen pro vícevrstvý děj, zajímavý tým vyšetřovatelů, určitý sarkasmus, nahlédnutí do světa těch vyšších, ale hlavně a především pro vynikající přednes Mariána Geišberga. Krásná slovenština ještě zvýšila můj zážitek. Opravdu skvělá audiokniha.
Opět napínavá četba o lidském zlu, chladnokrevnosti a bezcitnosti, o manipulaci a uplatňování moci. O zvráceném myšlení některých jedinců.
Ano, své životy musíme žít naplno, rozvíjet své schopnosti, nenechat se spoutat nějakými fobiemi. Jenže - jak na to, jak toho docílit? Kde najít odhodlání a sílu? Způsob, který je vykreslen v této knize, je hraniční, tvrdý, odsouzeníhodný. Ale čte se to dobře! Je jen na každém z nás najít schůdnější cesty a lepší způsoby, jak svůj život nepromarnit.
Celá série je skvělá a opravdu se těším na další díl. Carter mě přenáší do jiného světa, do knihy. Plně si uvědomuji, že teď mám ten přepych být v něčem vymyšleném a užívám si to. I přes to, že někdy odhadnu vývoj děje, nenechám se rušit . Po dočtení si následně uvědomuji i ten podtext, autorovo poselství. Vždycky tam je. A po požitku z četby se pak "zaháčkuje" v mém pohledu na dnešní svět.
Tuto ságu o životě v polském Valbřichu, zaměřenou převážně na druhou polovinu 20. století, jsem četla poměrně dlouho. Asi proto, že je napsána jedinečně (mistrovsky?) , autorka skvěle ovládá bohatost jazyka, popisem trefně vyjadřuje myšlenky plejády postav, působivě vystihuje atmosféru života v nově vybudovaném hornickém sídlišti a stále jakoby rozmotává klubko osudů tří generací žen a lidiček kolem nich. Je to ukázka běžného života, sonda do snů jednotlivců, obžaloba malosti, závisti, zpátečnictví, ale i náznak toho opačného. Vyvážené tak, jak už to v životě chodí.
Pro mně měla zvláštní kouzlo vlastních vzpomínek na život v podobném hornickém městě - Havířově. Snad u nás vyjdou i jiné knihy Joanny Batorové a budou přeloženy stejně dobře, jak se to povedlo Ivetě Mikešové.
Začátek jak z červené knihovny, ale neodkládat! Je to kniha o těžkých životních osudech, o holokaustu, o životech poznamenaných utrpením, vzpomínkami, ztrátami. Kniha o bolesti, o odvaze, o celoživotním smutku usídleném hluboko v duši.
Velmi působivé svědectví o praktikách stalinismu, o utajovaném násilí a bezpráví, vedle kterého jsme žili, ale o kterém jsme neměli ani tušení. Tak silné byly mocenské páky, tak velký byl strach. Díky této knize se nyní seznamuji s informacemi o dějinách Litvy . Doporučuji napřed přečíst poznámku autorky, teprve potom knihu samotnou.
Čekala jsem nové poznatky o životě v Číně a kniha mě v tomto směru nezklamala. Naprosto mě však ohromil styl, jakým je napsána. Nádherné popisy, přirovnání, skvostná čeština! Klobouk dolů, byl to čtenářský zážitek, který jsem si dávkovala po kapkách a užívala si ho několik dnů. Autorům děkuji.
Úžasné, silné, emotivní, poučné. Bílá vlčice i Všechny sny světa jsou skvěle a poutavě napsanou freskou životních osudů a povah a zároveň průvodcem historií velké části Evropy v letech 1918 až 1955. Knihy ve mě zanechaly hluboký dojem i nové historické poznatky. A také odkaz: (cit.,str. 466) "Dát jméno těm, kdo neměli hrob. Vytáhnout mrtvé z jejich nicoty. Neboť zapomínat se nesmí. Ani na oběti, ani na jejich vrahy. Nikdy."
Fanatismus, nadřazenost a krutost přetrvávající téměř celé století. Hodně obětí, které vlastně jsou osvobozovány od zbytečného života... Možná právě pro tuto vražednou filozofii propojenou s náboženstvím mi kniha "nesedla". Historická linie byla obsáhlá, odpudivá a vlastně sloužila jen k pochopení dění v současnosti. Nebyla to kniha pro mně, dočetla jsem jen ze zvědavosti. A ani závěr mě nepřekvapil.
Kniha milovaná mými dětmi i vnoučaty. A je to na ní znát. Ošuntělá, ale přesto ještě i dnes občas prohlížená.
Vysoké cíle. Neustálý stres. Jedno selhání. Nemoc. Naprostá změna života. Zoufalost i odhodlání, nové životní cíle.
Skvěle, věrohodně napsáno. Kdo prožil něco alespoň zdánlivě podobného plně chápe. Děkuji autorce za seznámení s takovým onemocněním i za víru a odhodlání, které do osobnosti hlavní hrdinky vložila.
Bylo to poučné a emotivní čtení.
Kdo rozhoduje o životě a smrti? Nad tímto tématem se z více úhlů zamýšlí 11. díl úspěšné série. Opět napsáno precizně, vše do sebe zapadá, je zde napětí, brutalita i zdánlivá nevinnost. Nebezpečí sociálních sítí i návykových látek. Přesto mi něco vadilo. Převládalo řemeslo, nedařilo se mi plně vcítit do žádné z postav. Kata jsem si správně tipla v první třetině knihy. Jeho brutalitu jsem ale považovala za přehnanou. Ta byla pro efekt. Dobrá kniha, ale ne výborná.