RADOST komentáře u knih
Román o hrůze války a holocaustu, o lásce, odboji, svědomí, o volbě mezi zlem a menším zlem v zájmu přežití a pomoci. Vše v úměrných dávkách a zjednodušeno natolik , aby byl přitažlivý i pro ty, kteří se informacím o 2. sv. válce pro její hrůznost vyhýbají.
V tom vidím jeho přínos.
Je hrozné, když nám na sklonku života zbude jen přehnaná sebeúcta, kterou povýšíme nad všechno. Člověk se sám připraví o všechny krásy, které ještě mohl prožít. Velmi dobře napsané smutné čtení.
Čtivé, poutavé. Především je to však kritika společnosti a chování církve. Děj probíhá na konci 18. století, ale téma je nadčasové. Každý fanatismus je nezdravý a zhoubný.
Kniha se mi četla těžce.Téma je depresívní samo o sobě. Autorčin úsečný styl asociací a krátkých metafor záměrně tísnivou atmosféru zvyšuje. Podařilo se jí tak čtenáře buď znechutit nebo donutit k pomalému, vnímavému čtení a přemýšlení. Nic není černobílé.Nikdo nežije ve vzduchoprázdnu. Co by bylo,, kdyby...? Důležité jsou činy, ale důležitá jsou i slova. Vyslovená i nevyslovená. I vzpomínky jsou zrádné, ale měly by se sdělovat - ty dobré i špatné,nic nevytěsňovat. Je to jedna z cest, jak poučit potomky i odpustit předkům a současníkům.
Nebo je pravdivý závěr knihy?
cituji: Ano, jistě, slovy se dá hodně napáchat. Ničemu se jimi nedá zabránit..
Každý z nás má své touhy a chce činit svobodná rozhodnutí, žít dle svých představ. Jen málokdo to však dokáže, protože je spoután minulostí, tradicemi, pravidly, politikou, láskou, vděčností, zodpovědností i vlastní zbabělostí nebo nerozhodností. Nad tím vším jsem se musela zamýšlet při čtení životního příběhu čínských sester provdaných do USA. Poutavá, dobrá knížka.
Fejetony, dobré i méně dobré. Ale mnohé na mě působily poněkud zastarale. Vzhledem k datu vydání se není čemu divit.
Čtivý příběh záhadného domu a jeho obyvatel. Propletenec postav. Dům i lidé v něm l spějí k záhubě. Ovládá je totiž samozvaný charismatický muž se svou družkou.
Co se tam skutečně dělo se dozvídáme spolu s dědičkou domu až po 25 letech. Jednání a podřízenost obyvatel domu jsou až nepochopitelné, i když dosti průhledné a předvídatelné. Závěr je ve stylu pohádky se šťastným koncem. Nebo ne? Možná bude další díl, jak napovídají náznaky v myšlení jednoho z aktérů.
Knihu jsem četla ve slovenštině, užívala jsem si krásu toho jazyka a vyrovnávala tím nenaplněná očekávání. Kniha totiž není výborná, z mého pohledu spíše průměrná.
Je to takové nemastné, neslané. Životní příběh Lídy byl vykreslen jen povrchně - tam se dalo více stavět. Spojení se současností vyznívá násilně a velmi nevěrohodně. Děvčata působí nereálně, snad z doby před čtyřiceti lety? Vadila mi také autorčina snaha o originalitu v popisných pasážích, mnohé ne příliš vydařené metafory.
Cením si ale poselství této knihy. Nabádá více se zajímat o život odcházející generace. Skrývá totiž mnohé specifické zážitky a poučení , která by mladým mohla být k zamyšlení i ku prospěchu.
Dobrý psychologický román, který potvrzuje rčení "Pod svícnem bývá tma". A také dokazuje, že být dobrým psychologem a umět poradit sobě i lidem okolo není každému dáno. V této oblasti nestačí jen příslušné vzdělání. Je třeba lidi vnímat, rozumět jim, vcítit se do jejich emocí a navést je na lepší cestu. Sara v této knize činí první krok, snaží se o sebepoznání. Pozdě, ale díky za to.
Není to thriller v pravém slova smyslu. Děj plyne pomaleji, napětí je poskrovnu. Probírat se spolu s hlavní hrdinkou jejími myšlenkami, vzpomínkami, představami i potlačenými city mě ale velmi bavilo.
Tento díl autorka tak precizně zkombinovala, až mu ublížila. Bylo to sice napínavé a celkem čtivé, ale zároveň zmatečné, neuvěřitelné a divné. Lottie zde byla ještě více nevyrovnaná, impulzívní a nepříjemná, sebestředná. Podaří se jí odhalit střípky ze své minulosti a otevře tak spoustu nových otázek. Tuto knihu považuji za přestupní můstek, přípravu pro větší pochopení povahy Lottie a také děje, který pravděpodobně bude obsahem dalších pokračování.
Četla jsem opakovaně. V mých školních letech byla ta kniha tak známá, že jsem prostě po ní musela sáhnout. Julius Fučík se stal v mých očích hrdinou. Spolu se stovkami dalších bezejmenných, kteří prošli fašistickým peklem. V dospělosti jsem si pak knihu koupila i do vlastní knihovny. Je smutné, že Fučík byl režimem využíván a zneužíván za svého života i posmrtně. Fašistickým i komunistickým. Časem už to nebyl hrdina, ale propagandou zprofanovaný Julda Fulda. Jeho manželka Gusta Fučíková působila i v politice a také byla vnímána jaksi dvojitě.
Ať už byly skutečné okolnosti vzniku tohoto díla nebo jeho případné další úpravy jakékoliv, jádro zůstává. Režim si vždy najde cestu, jak si podrobit lid a zlomit ducha každého jednotlivce. Obdiv těm, kteří osobně zažili jeho útrapy a podařilo se jim o tom podat zprávy. Povzbudili, varovali.
"Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!"
Moje oblíbená kniha veršů. Provázela mé mládí, často jsem si v ní čítala. Často pohladila mou romantickou duši a podtrhla mou náladu. V mládí jsem poezii milovala. Proč jsem se nechala ubít všedností života a odsunula ji na slepou kolej?
Kniha dětství mých dětí. Tak poetické, citlivé, moudré a ze života.
Zase jedna z knih, kterou jsem četla příliš brzy, ke které jsem tehdy jako malá školačka ještě nedozrála. Vybavuji si kouzelné obrázky Cyrila Boudy, hlavně Liliputy svázaného Gullivera. Příběhy mi převážně naháněly hrůzu. Dnes si říkám, že by asi neškodilo toto 300 let staré dílo znovu přečíst a pochopit to, co jsem tehdy nedovedla plně vnímat.
Zajímavá, velmi dobře napsaná kniha, která s každou další stránkou něčím překvapuje. Stará dáma Elsa je výjimečná, divná, chytrá, nevyzpytatelná. Citlivá? Šílená? Přečtěte si její příběh, nebudete litovat.
Rodina. Naše vizitka. V žádném případě nesmí ztratit glanz. Co na tom, že vztahy v ní nejsou dokonalé a upřímnost zde neplatí. Dobré psychologické drama, zaměřené především na ženy. Zajímavý námět. Kniha mě bavila, líbila se mi. Ale nad pátou hvězdičkou přece jen váhám.
Thriller pro ženy. O strachu, pochybnostech, pocitu provinění, ztrátě důvěry, zodpovědnosti. Dobře vystavěno. Kniha sleduje události z pohledu dvou osob a udržuje si stálé napětí. Schématický přístup ze strany vyšetřovatelky je rozčilující. A poučení?
"Naučila jsem se, že dobří lidé nepoznají vždycky zlo, protože ho nechápou." (citace z knihy)
Druhý díl série je o něco slabší, než díl první. Je zahlcen postavami, objevují se zdánlivě zbytečné tiskové zprávy o různých nehodách a úmrtích. Je tady více bohatých, více zla, více mrtvých.Vyšetřovatelka se zmítá ve svých protichůdných pocitech. Autorka to však dobře promyslela, vše do sebe zapadá, konec a hlavně motiv překvapí.
Atraktivní téma, umně spletené příběhy i osobní vztahy. Druhá třetina knihy poněkud rozvláčná. Ale bavilo mě to. Přispělo k tomu i vědomí, že spolu s ostatními čtenáři jsem určitě prozíravější, rychlejší a chytřejší než hlavní vyšetřovatel. Takového natvrdlína bez intuice aby člověk pohledal.
Nejsem úplně nadšená, ale tři hvězdičky by byly málo. Ani nevím, co mi tam drhlo? Jakási naivita? Přemíra emocí na úkor logického myšlení? Prchlivost? Ale jako odreagování četba nezklamala.