radusak9806 komentáře u knih
Román jako takový se čte pěkně, ale prostě je to taková příjemná tramvajovka na ne víc než 3*. Mě neurazilo, ale ani nenadchlo.
Chci se ale zaměřit na něco jiného a to je jistý modus operandi při psaní románů páně Fulghumova. Jak Opravář, tak Třetí přání a do jisté míry i Drž mě pevně operují se silnou nekonformní ženou (záměrně se vyhýbám slovu feministka), která se úplně vymyká konzervativnímu pojetí ženy (až do jisté míry bláznem), se kterým je jeho okolí naprosto ztotožněno a přijímá vše tak jak je (bohužel naprostá iluze, v Česku určitě). Pak je tu typ muže, roztomilý, stydlivý ňouma.
To co se mění je místo a mírně i zápletka, ale jinak ty dvojice George a Vera/Luci, Alex a Alice a i dvojice z Drž mě pevně (jména už nedám) jsou vlastně typově stejné.
Taky si říká, že se nám čte lépe, protože je v Česku (byť by mohl být i v Polsku, Slovensku a vlastně kdekoliv, kde došlo k nějaké migraci předků). No a pak je tu třeba popis, že někdo bydlí o několik bloků dále (což je prostě pohled Američana), který v Česku úplně neužíváme.
Byla jsem přesvědčena, že v 26 se že mě Potter head nestane. Nicméně ty knihy jsou vážně dost čtivé.
Také je to dost tím, že kromě kostry příběhu, mi z filmů příliš mnoho nezůstalo.
Mám jen pár bodů :
1) Zítra v práci budu nepoužitelná, ale dočíst jsem to musela.
2) Kde mám 4 díl!!
3) Tesák, pes vycvičený na černou zvěř - vážně bylo nutné to v knize uvést snad 5 krát?
4) To je vše co k tomu můžu říct.
Já prostě miluji tohle vydání s ilustracemi pana Boudy.
Povídky z jedné kapsy jsem přečetla už vícekrát u povídek z druhé kapsy to bylo složitější. V prvních 4 až 5 pro mne absolutně nefunguje chemie a většinou jsem je rozečtené zaklapla. Tentokrát jsme si řekla: Předsudky stranou musím to přečíst! Neprohloupila jsem, následně mě to zase chytlo a je hezké, že závěr je takové povídání u velkého stolu, kde si ty povídky vypráví jeden druhému (třeba někdy takový stůl existoval, dnes by nám v rouškach nikdo nerozuměl). Pochopitelně jsou to skvělé povídky, z Čapkových děl mé nejoblíbenější.
Jsem ráda, že knihy čtu tak dlouhou dobu po tom, co jsem viděla filmy (už si z nich příliš nepamatuji, jen hlavní linku).
Čtení mne baví, první dvě knihy jdou rovnou k věci a zbytečně se neprotahuji. Ze mne už asi Potterhaed nebude, ale po přečtení si mne svět HP získává více a více.
Někdo v 26 konečně přečte sonety Williama Shakespeara, já v 26 konečně poprvé přečetla Harryho Pottera a bavila jsem se u toho nesmírně.
Povídky jsou skvělé, byť já už mnohdy moc nevím o kom vlastně jsou a nemám tam tím pádem tu fyzickou osobu přímo. Vlastně to jsou takové sportovní pohádky :)
Je blbé, že většina knih Oty Pavla vyšla až po jeho smrti. Je tu vlastně XY knih s jinými názvy, ale stejnými vnitřnostmi. Nic to nemění na to, že povídky Oty Pavla mám velmi ráda, jsou jako pohlazení a této době člověk potřebuje hodně hladit.
Stejně jsou to nejlepší povídky co znám. Je jedno pokolikate je čtu
My jsme malej národ, ale my můžeme být velkej národ tady (v hlavě, nebo na sportovišti, nebo se sportovní redakci, nebo s malířském ateliéru). Když se to dobře potká, může to být veliká nádhera :)
Školka to není, to je jasný. Stejně je to v téhle divné době, takový balzám na duši. Číst o obyčejných věcech, které normálně ani nestojí za pozornost (třeba jít do zoo, děti co jsou ve škole nebo jdou z tréningu) najednou působí jako sci-fi.
Jo a mojí bizarní představou je představovat si mosty jak se řítí k zemi. Co vaše?
No co říct, přečíst jsem si to musela. Necítím zklamání, ani uspokojení. Ten příběh pro mne vlastně skončil 2 dílem. Jsem ráda, že tu je i jakési uzavření postav, ale vlastně jen tato část pro mne byla něčím důležitá.
Přesto je to zajímavě k zamyšlení,byť je na konci vlastně jedno, jestli jste to četli nebo ne. Chápu, všichni čekáme na happy end, jenže v tom to celé je: Čekáme a čekáme. Zase jedna moudrá věta říká, že vše má dobrý konec a pokud ne, ještě to není konec.
Mě se to vlastně četlo lépe než první kniha, ten konec mne docela vykolejil. Přestože jsem se vlastně nic nedozvěděla, tak se mi s Alicí jaksi dobře splývá. To CD je vlastně výborná kulisa :)
Nevím, asi knihu čtu "pozdě". Ano, je to čtivé, ale taky docela předvídatelné. Nyní mám svých pár hypotéz, které jsem zvědavá jak dopadnou.
Že bych si z knihy sedla na zadek, to úplně ne. Nějaký puzzlik chybí.
Ne sedlo mi to, čekala jsem něco jako Hlavu 22 (jen na židovské téma). Za začátku jsem byla spokojená, ale v průběhu knihy jsem se zmohla jen na: výborně zase hádají! Knihu jsem docitala ze setrvačnosti a posledních 30 stránek byl očistec. Bohužel, tak zase příště pane Heller
Romány Karla Čapka jsou moje prokletí. já chápu myšlenku, líbí se mi Čapkova čeština, ale nějak je po dočtení zvláštní prázdno. Stejně to stále zkouším.
PS: Čapkovy fejetony, články, povídky většinou spíš až nekriticky miluji :)
Velmi zajímavé úvahy. Jen nějak nevím, po přečtení ve mně vlastně nic až na ten dobrý pocit nezůstane.
Dostali jsme se do doby, kdy Masaryka vnímáme především jako bystu na podstavcích, jako chrám demokracie. Všechny knihy, které jsem od něj, ale především o něm přečetla dávají tušit, že za bystou se skrýval opravdu veliký muž, který byl především velmi lidský. Viděl už tehdy dál než jiní a že nám podobní lidé v dnešní době velice chybí.
Člověk jenž se stal symbolem, člověk jenž se stal svým způsobem nesmrtelným obrazem. Já děkuji, za každou krásnou myšlenku,.
Je to zvláštní, já vůbec nevím jak tu knihu uchopit. Po přečtení je tolik nepoložených otázek a žádné odpovědi.
Stejně tento zmatek není důvodem nízkého hodnocení. Je prostě těžké nesrovnávat s ostatními knihami. Taky bych, bez nich tuhle knihu sotva otevřela a ve výsledku bych o nic nepřišla, nepřečíst ji.
Zbývá jiná otázka, přečtu si druhý díl? Jednoznačně ANO !
PS: Má někdo vysvětlení kde vzniklo propojení R. Fulghuma s Českou republikou? Protože pokud je mi známo, tahle kniha vyšla prvně v Česku a až asi za 3 roky v Americe?
Mám strašně smíšené pocity, které nepramení z kvality knihy, ta je za 5 hvězd jednoznačně.
Tak nějak mne tahle kniha nutí k myšlenkám, myšlenky k otázkám a otázek je více, než na kolik kniha může poskytnout odpovědí.
Předně je vůbec dnešním pohledem dobře a adekvátně pochopitelná? Dokážeme ji chápat v plném kontextu, když nám na hlavou nepadají bomby? Dokážeme dnes, když víme jak to dopadlo, knihu náležitě ocenit? Dokáže taková minulost, zamezit opakování? Dokážeme se dostatečně poučit? Ráda bych odpověděla SAMOZŘEJMĚ. Jenže si nejsem jistá.
Je to kniha, která se nedá číst nijak prekotně. Já sama zvládla tak dvě až 3 hlášení, pak jsem ji vždy musela odložit. Především v závěru knihy, jsem si při čtení o Stalinovi, Sovětské otevřené náruči a spojenci v míru (řečeno přibližně, ale význam je snad jasný) nemohla odpustit poznámku: Jo, kdybys věděl kam tě ta otevřená náruč hodí.
Za mne asi vše.