rajen komentáře u knih
Tato kniha mi vůbec nesedla. Styl psaní mi přišel takový těžkopádný. Nečetla se mi lehko, příliš mě do děje nevtáhla. A přitom čtu ráda knihy z takového drsného chladného prostředí. Tentokrát to na mě prostě nedýchlo. S hlavním hrdinou jsem zejména kvůli počátečnímu popisu nemohla sympatizovat a ani další děj to nezměnil. Asi to mělo skončit víceméně dobře, ale já jsem po dočtení měla pocity spíš takové ponuré. Pro mě zklamání.
Tak tato kniha mě neskutečně bavila. Od začátku až do konce, včetně doslovu. Fakt pecka. A to musím říct, že se mi do ní vůbec nechtělo. Četla jsem před tím dvě knihy s válečnou tématikou a neměla jsem na to už moc náladu, ale od prvních stránek si mě prostě chytla a já obětovala spánek a hltala a hltala a čím déle jsem četla, tím více mě kniha překvapovala. Velká poklona autorce. Dala si za cíl napsat dobrý (fiktivní) příběh a ten je dobrý, hodně dobrý, přesto neošidila žádnou s historických událostí, snažila se o maximální věrohodnost a to se jí do detailu povedlo. Věřila jsem jí naprosto všechno. Krycí jméno této knihy je odvaha, přestože začíná slovy "jsem srab". Jak už tu napsal někdo pode mnou, je to pocta ženám bojujícím ve válce a pod to se podepisuji. Tuto knížku chci číst znova.
Kniha mě zaujala obálkou a anotací. A hlavně vazbou na Francii, kterou miluji. Tak jsem se do ní pustila a byla velmi překvapena, co mě nakonec čekalo. Byla překvapující, neskutečná a místy až neuvěřitelná. Přesto, že se mi četla těžce, jsem ji přečetla poměrně rychle. Kniha má zvláštní rytmus kapitol, na který jsem si dlouho zvykala. Anotace prozradí z děje jen velmi málo, což hodně oceňuji, jakmile se děj posune za ni, je kniha samé překvapení. To, co stálo v dopise, mě hodně dostalo a říkala jsem si, o čem dál ta kniha může tak být. Hnala mě zvědavost, jak se bude příběh vyvíjet dál. A pak mě brzdil ten styl psaní, který byl místy poezií a ta moudra, která jsem si přečetla několikrát za sebou, než jsem četla dál a říkala si, že by se měla tesat do kamene. Po dočtení ve mě zůstal takový pocit zvláštnosti, tato kniha se vymyká a přesto, že uděluji jen 4 hvězdy (jen proto, že pro mě jsou prostě lepší knihy) si tuto knihu vychutnám někdy ještě jednou.
Komunismus v nejryzejší podobě. Vyprávěno očima chlapce, který vzpomíná na život a na útěk ze Severní Korei. Místy se tomu až nechce věřit. Je to síla, když si uvědomím, že tak lidé žijí v dnešní době, v tomto čase a nemají ponětí, jaký život je za hranicemi. Kult Kima dokonale ovládl celou zemi, učí lidi už od školy na sebe donášet (povinná týdenní udání), jakýkoli individualismus je tvrdě potírán. Všechno je na příděl, režim diktuje totálně celý život (co budete jíst, oblékat, ne/studovat, pracovat, i sňatky jsou na povolení, nemůžete si vybrat ani barvu na stěnu v domě). Lidská bytost v podstatě nemá žádnou cenu. No, nedá se to popsat, kam až může tento zrůdný režim dospět. Pasáže o hladomoru jsou pro otrlé. Ale síla je i to, že útěkem to nekončí. Ani v Jižní Koreji to pak emigranti nemají lehké, Jihokorejci jimi až pohrdají, asimilace selhává a nejlíp si vedou ti, kteří dokáží svůj původ zatajit. Takže pro mě to vlastně nemá ani tak dobrý konec,přestože Hjokova rodina žije podstatně lépe. Zanechalo to ve mě takový závan smutku. Každopádně doporučuji k přečtení, dost nechutně to rozšíří obzory.
Tak tato kniha byla teda velké překvapení. Taková nenápadná, ale tak skvělá! Mistrovsky napsaná, postavy úžasné, dokonale propracované. V první půli je to hodně "myšlenkové", pak se začne rozbíhat poměrně napínavý děj, který jakoby běžel v reálném čase, žádné akční skoky. Když mi chybělo posledních pár desítek stránek, tak jsem se začala děsit, jak to může skončit a že to může celou tu úžasnou knihu zabít. Ale takový jsem ho fakt nečekala, naprosto mě dostal a nemohl snad být lepší. Když vyplynulo, jak to bylo s Úhořem, tak jsem měla úplně husinu po těle. Parádní, kvalitní čtení. Rozhodně doporučuji. Tentokrát nálepka bestseller naprosto zaslouženě!
Tak podle anotace to vypadalo tak zajímavě, ale nakonec to bylo nemilé překvapení. Vůbec se mi nelíbilo, jak byla kniha napsaná, jakoby autorka nebyla schopná dát dohromady pořádné souvětí. Celá kniha je v podstatě napsaná jen přímou řečí, autorka se s nějakým popisem čehokoli vůbec nezdržuje. Ne že bych potřebovala znát vzorek tapet v pokoji, ale tohle bylo prostě až příliš, vůbec to nevtáhlo do děje, působilo to strašně povrchně, nedokázala jsem si děj představovat, navíc vše probíhá tak rychle... Stejně přistupovala i k postavám, moc se o nich nedozvíte, nevytvoříte si k nim pouto, nepoznáte je. A pak tam vždycky vprskne nějaký hrůzostrašný detail z války, který je tam jak pěst na oko. Zřejmě se tím autorka snažila dodat románu na "síle". Ale na mě to mělo teda naprosto opačný dojem. No a ten konec, to už je fakt no comment. Pro mě ztráta času a ta jedna hvězdička je jen za docela pěknou obálku.
Čekala jsem podle názvu a obálky nějakou takovou tu lepší slaďárnu. Ale byla jsem nakonec lehce nemile překvapena, o čem to nakonec bylo. Prolínají se zde dva příběhy - současný a minulý. Ta obrovská láska je samozřejmě ten minulý a ten současný příběh je zde jen proto, aby to mohl vyprávět. A ten mi tam přišel zbytečný, je mu věnováno hodně pozornosti a přitom se nikam nevyvine. Kdyby tam autor tolik nemontoval tu současnost, tak by to mohla být klidně taková milá pohádka a to bych byla asi nadšená, takto to na mě působí nedotaženě, zplácaně a hlavně velmi málo uvěřitelně. Snaha o velikánskou myšlenku se podle mě moc nepovedla.
Já mám z této knihy rozporuplné pocity. Je úžasně napsaná, postavy výborně vykreslené, čte se jedním dechem a taky jsem ji jedním dechem přečetla. Nějak mám pořád na jazyku to ALE. Ani mi nevadilo, že je předvídatelná, téměř od začátku mi bylo jasné, kam to bude směřovat i jak to dopadne. Přesto mě to prostě nedojalo. Možná jsem teď přečetla už příliš mnoho knih na téma láska - nemoc - smrt. Má to být romantický příběh, ale copak každá "dobrá romantika" musí končit blbě, aby byla "dobrá"? Možná jsem cynik, ale přijde mi to účelové míření na city. Přesto hodnotím vysoce, protože autorka umí psát fakt dobře, příběh je velmi velmi uvěřitelný a myslím, že zkusím ještě nějakou její knihu.
Od autora jsem již četla Zlodějku knih a ta patří mezi mé TOP 10. Chtěla jsem si od něj ještě něco přečíst, protože Zlodějkou jsem byla uchvácena. Nicméně nebudu srovnávat, protože každá kniha je podle mě naprosto odlišné dílo a byla by to stejná blbost jako srovnávat svoje vlastní děti.
Je to hodně dobrá kniha. Moc se mi líbí autorův styl psaní, krásné slovní obraty a popisy. Zhruba v polovině si mě knížka tak vcucla, že jsem rezignovala na spánek a dočetla ji na jeden zátah. Ta se nečte, ta se prostě hltá. Všechny postavy si zamilujete, přestože jsou tak "obyčejní". Nejvíc mě pobavily rozhovory s Portýrem. Jen konec mě trošičku zklamal, no zklamal, to ani ne, spíš jsem mu tak úplně neporozuměla. Nicméně poselství jsem pochopila naprosto jasně. A proto si myslím, že nejvíc může kniha dát mladým lidem, co si připadají příliš obyčejně a může být impulsem, aby s tím něco udělali. Pro ostatní je to krásné milé čtení, co chytne a nepustí.
Pěkná kniha, v knihovně jsem si ji vybrala kvůli pěkné obálce. Nenáročná, četla se rychle, měla spád. Taková ne moc sladká romantika.
Viděla jsem pár dílů seriálu Přežít (dokumentární rekonstrukce skutečných příběhů) a tak když jsem narazila na tuto knížku, neváhala jsem. Dala mi to, co jsem očekávala. Příběhy lidí, jejichž odvaha, síla a vytrvalost byla neskutečná a díky tomu přežili neuvěřitelné situace. Příběhy jsou relativně stručné, psány věcně a bez emocí. Toto téma snadno svádí k bulvarizaci, ale tomu se autor dokonale vyhnul, senzaci v nich nenajdete. A kdo chce, zapátrá o osudu jednotlivých "(ne)přeživších" v jiných pramenech, hodně z nich má i samostatné zpracování. Kdo si knížku přečte, určitě alespoň nějaký čas přestane lamentovat nad svým osudem a je rád, že sedí zdráv v pohodlí domova.
Kniha mě zaujala obálkou, když jsem vybírala něco v knihovně. Přečetla si anotaci a řekla si, jo, to by mě mohlo bavit. A bavilo. A moc. Kniha je velmi čtivá a těžko se mi od ní odcházelo. Pro mě jako ženu, bylo místy těžké vcítit se a pochopit tu svobodomyslnost až rozjívenost hlavního hrdiny, co pro ten pocit svobody byl ochoten obětovat a nakonec dát v sázku i vlastní život. Ale takový on byl, muž s hlavou v oblacích. Po dočtení jsem zjistila, že se autor inspiroval skutečnou osobou horolezce Josefa Smítka a hned sedla na k netu a zjišťovala fakta. No, tím se popravdě můj názor na knihu změnil. Kdyby to byl příběh čistě smyšlený, tak zůstávám nadšená a hodnotím za pět hvězd. Ale nevím proč, po zjištění, kdo skutečný Joska Smítko byl, se mi k němu takto pojatý příběh příliš nehodil. Jak už tu bylo řečeno, zasloužil by si víc. Nemůžu ale na hodnocení ubrat příliš, protože kniha prostě dobrá je a svůj ohromný přínos má už jen v tom, že se o Joskovi dovíte a nutí vás to zjistit si informací víc. A za to jsem moc ráda, byla by škoda o tomto člověku nevědět.
Hodnotila bych ideálně naprostým průměrem, tedy dvě a půl hvězdičky. Kniha, co neurazí ani nenadchne. Na můj vkus je tam příliš jeho nevěry a jejich růžových brýlí. Ale je fakt, že v reálném životě to chodí asi podobně. Kdo nechce vidět, nevidí. A chlapů jako je tento je kolem nás taky habaděj. Jen nevím, jestli pak jejich ženy taky skončí s domem se zahradou :-) Ale od toho je to román pro ženy, aby to takto dopadlo. A ne, není to spoiler, neboť celý děj knihy, tedy i jak to dopadne, se dočtete v samotné anotaci knihy, takže za to ty body dolů.
Romantická oddechovka podle mého gusta. Ty britské mám raději než přeslazené americké, jsou tak nějak víc ze života a nenudí přílišnými erotickými scénami. A tato se myslím povedla. Zajímavě zpracované téma váhání mezi vrabcem v hrsti nebo holubem na střeše. Možná se zdá to rozhodování dlouhé, ale myslím, že tak přesně to hodně žen má, neví, jestli riskovat kvůli "novému objevu" zažitý vztah. A není jednoduché se rozhodnout ze dne na den. Ale asi bych to nenechávala tak dlouho "vyhnít" jako hrdinka. Celkově ale hodně čtivá kniha a dala bych tak ideálně tři a půl hvězdiček.
Klasická nenáročná oddechovka. Neurazí, nenadchne. Čte se moc dobře, umí vtáhnout do děje, romantika tak akorát, naštěstí bez přehnané erotiky.
Tato kniha mi připomíná plující květinový věneček po hladině. Je sice těžký, ale pohybuje se tak něžně a hladce...
Tak krásně napsanou knihu jsem už dlouho nečetla a přitom se dotýká tak těžkého tématu. Místy to není román, ale poezie. Četla jsem jedním dechem, je v ní tolik, krásy, lásky, bolesti i smutku a to vše v plné intenzitě. Je v ní humor, který vás rozesměje i nahlas.
Kniha je jako roztříštěné zrcadlo, jednotlivé střepy dějových linek a různorodých míst vás nakonec zavedou do slzavého údolí. A ty slzy kanou především proto, jakým způsobem vás k nim autorka vede. Vše do sebe zapadne, každý malý střípek se ukáže jako významný a ve vás zůstane tolik "kdyby" a "stačilo jen tak málo a.." a slzy tečou a tečou.
Budete mít chuť ji zhltnout, ale to by byla škoda, udělejte si na ni čas, klid a vychutnejte si každé slovo. A pokud vy vám něco uniklo, nevadí, tuto knížku nebudete číst jen jednou.
Tato knížka byla pro mne velmi příjemné překvapení. Brala jsem ji z doporučeného výběru v knihovně a nevěděla o čem je, ani jaké má recenze. Ale anotace mě zaujala, tak jsem ji vzala. A jsem tomu hodně ráda. Velmi hezký příběh, přesto, že na životě hlavní hrdinky toho moc hezkého nebylo. Kniha na to zprvu nevypadá, ale má hloubku a čím déle čtete, tím více objevujete její sílu. Moc se mi líbily pasáže o bylinkách, to je mi velmi blízké a tak jsem to četla s velkým zájmem. Bez váhání doporučuji.
Knihu jsem četla už před nějakou dobou a bohužel jsem nestihla napsat komentář hned po přečtení. Takže si už popravdě na děj knihy moc nevzpomínám. Nicméně mi ulpěla v paměti a to už je co říct. Vím, že jsem ji přečetla "na jeden zátah", je tedy opravdu velmi čtivá a můžu ji doporučit i ostatním k přečtení.
V poslední době jsem přečetla několik knih, které byly psány formou dopisů (ty modernější i smskami a maily). A tahle je mezi nimi suverénně nejlepší. Krásný příběh. Opravdu vzbuzuje touhu se na ostrov vydat a stát se členem jejich spolku. Nebo aspoň být členem nějakého takového spolku tady u nás, i když by těžko někdo tady překonal způsob a důvod založení obdobného spolku. Obecně čtu hodně ráda válečnou tématiku a tato kniha velmi neotřelou formou seznámí, jak se žilo lidem, kteří se ocitli v izolaci na okupovaném ostrově. A nejen to..
Kniha se mi hodně líbila. Na těch spoustu stranách se toho hodně dozvíte. Na pozadí španělské občanské války a pak druhé světové války sledujete vývoj hlavní hrdinky, která vyroste z mladé a naivní švadleny v sebevědomou a odvážnou špionku. Román se dá tímto rozdělit na dvě části, která je každá jiná a každá má něco do sebe. Ta špionážní část bude logicky akčnější a popravdě se mi líbila daleko více než zde tolik opěvovaná kniha Dívka, která spadla z nebe.
K tomu konci, který se tady tak hodně probírá - když jsem dočetla, připadala jsem si, jako by si ze mě autorka vystřelila. Absolutně jsem to nečekala a lehce mě to zklamalo. Ale s odstupem času jsem si říkala vlastně proč ne, autorka to tak chtěla a je to rozhodně originální nápad. Nicméně bych ho už neopakovala.
Vřele doporučuji těm, kdo mají rádi romány, kde děj plyne tak, jak plyne opravdový život.