Rave komentáře u knih

(SPOILER) Tohle mě hodně naštvalo. Knížka mě zaujala skvělou obálkou i anotací. Nemohla jsem se dočkat, až se do ní začtu. Od prvních kapitol jsem se nedokázala odtrhnout. A pak přišla ledová sprcha v podobě rozvleklého drama jedné rodiny. Fakt mě to naštvalo a hodně. Takovej potenciál! Víkendová chata na neznámém místě, opožděný příjezd, zabydlené pokoje a přitom všude prázdno...POZOR SPOILER. A tím skvělá knížka skončila. Následovala rozvleklá pitva osobních traumat. Toho odvrhli rodiče, tamtomu zemřeli, tahle se cítí nemilovaná, tady utýráme zvíře, zde jsou polosirotci. U těch se budeme dlouze věnovat, jak vnímají smrt své maminky a jednání macechy. Čím více křivd na dítěti, tím víc adidas. Čekala jsem mrazení v zádech, dostalo se mi citového týrání. Jako když si pustíte Čelisti a von se z toho stane po pěti minutách dokument o vymírajících žralocích... Když už jsem si říkala, že mě autorka nemůže ničím víc naštvat, přišly drogy....A to byl moment, kdy jsem začala přeskakovat kapitoly a dolistovala závěr z čisté milosti, vzhledem ke kvalitnímu úvodu a skvělé obálce (až na tu podobnost stromů s marjánkou...). Tahle knížka zkrátka obsáhla vše, o čem si v dobře rozjetém thrilleru číst fakt nechcete. Nedoporučuju.

(SPOILER) Dost dobrej příběh! Pět hvězd však nedám a řeknu vám proč. POZOR SPOILER. Protože opět, OPĚT tu máme sálodlouhou pitvu osobní rodinné tragédie jedné rodiny, čili drama v jinak velmi slušně rozběhlém thrilleru. Proč?! Jakoby nestačila geniální a strašidelná dějová linka a autor měl potřebu brnkout i na soucitnou strunu čtenáře. Zbytečné! Holka je sirotek, tečka. V thrilleru nepotřebuju číst, jak její rodiče trpěli a ona sama teskní a doufá, že je její kdysi ztracená sestra stále živá. Pokud mám náladu pobečet si, sáhnu po jiném titulu. Věcí druhou pak také bylo iritující dlouhé vedení hlavní hrdinky. Poté, co jí vzbudí výkřik a ona jde situaci duchapřítomně zkontrolovat, vnímá vystrašené chování kamarádky, děs v očích a prkenné odpovědi i postoj, tak si odkráčí zase lehnout s tím, že se asi spletla? A když přijde na to, že v domě postupně zmizelo víc lidí, spojí se i s jejich kamarády, najde mobil, pořád jí přijde zbytečné obtěžovat policii? Bože, takovou kamarádku fakt nechcete. Zvrat a závěr však pro mě byl tak originální a uvěřitelný, že si knížka spravila reputaci a zaslouží si velmi slušné čtyři hvězdy.

8 08.03.2021

(SPOILER) První dvě třetiny knížky mě absolutně vtáhly. V duchu jsem si gratulovala, že jsem se nenechala odradit velmi slabým prologem, který mě nijak k dalšímu čtení nenavnadil, spíš znechutil a chvíli jsem i zaváhala, zda dávat knížce vůbec šance. Příběh se však poté začal nečekaně dobře rozvíjet. Sakra dobře. Přesně tento typ knížek miluju. Olalá, já snad narazila na další Ruiny! Skvost v mé soukromé top desítce! Ani kapka krve a přitom běhá mráz po zádech. Skupinka mladých v lese. Parta, která nudou neví, co by, a touží po dobrodružství. Události, jež se jim začínají postupně vymykat z rukou. Odmítala jsem jít spát, napětím jsem ani nedýchala. Mistrně vykreslené prostředí, uvěřitelná psychologie postav, vtipné rozhovory, tajemná zápletka. Sem tam to drhlo. POZOR SPOILER: Proč je opět nutné rozpitvávat osobní traumata hlavní postavy s detailním popisem umírání bratra? Příběh sám o sobě byl tak úžasný, že nebylo třeba žádných kostlivců z minulosti, aby se čtenář bál! Proč je najednou nutné narazit ve tmě na oběšence a věnovat stránku z knížky vyšroubovanému náhledu na to, jaký byl jeho vzhled, když pár řádků předtím čtenáře spolehlivě vyděsil obyčejný nález křížů z větví houpajících se na stromech, ačkoli bylo bezvětří? Jakoby se při Záhadě Blair Witch, při scéně, kdy sedí havní hrdinka ve stanu a na celtě se zvenku obtiskávají dětské ruce rozhrnul vchod a tam stál chlápek s motorovou pilou. Jako, dobrý, asi mám mít strach, ale ty dětské ruce na plachtě, ty mě, upřímně, vyděsily víc...Knížka byla přitom podobně strašidelných skvostů plná: opuštěná bota bez tkaniček pohozená u cesty...různobarevné pásky natažené mezi stromy...chybějící kilometr provazu tam, kde ještě včera byl...Pak nečekaná zdravotní komplikace jednoho z party, zranění dalšího...To všechno mě bavilo. Já bych byla dokonce nadšená z rozuzlení, že se po všech slehla zem, příběh by končil jen policejním zápisem, je na čtenáři, jak si to celé vysvětlí. Ovšem, zápletka pana Batese mě hluboce zklamala. Ne naštvala, a fakt hodně! Díváte se na zmiňovanou Záhadu Blair Witch, pozorujete scenérii nevinně naskládaných kamenů na sebe a střih, Masakr motorovou pilou. Kameny lítají, krev stříká, mozek letí, nestvůry přicházejí...WTF? Proč? PROČ? Z pěti hvězd spadlo moje hodnocená strmně do škatule "odpad". Ty dvě hvězdy dávám z milosti, za dojmy z prvních dvou třetin knížky.

7 04.03.2021

Paní Klevisová, jste úžasná spisovatelka! Kam se na vás hrabe Kepler či Carter! Autoři, kteří už neví, jakou hnusárnu či zvrácenost popsat, aby čtenáře šokovali...Pro pocit strachu sahají k laciné brutalitě, vyšroubovanému násilí, týrání. Nebaví mě. Vy ano. Dokážete z obyčejných příběhů udělat mrazivé. Vám stačí obyčejná samota, domky na okraji města, zapadlá vesnička a tajemně propletený příběh k tomu, aby mě příběh absolutně vtáhl. Pište prosím dál! Jsem vaše velká fanynka!

15 03.03.2021

Pokud máte sami děti, tuto knížku ani neotvírejte. Uděláte dobře. Já jsem ji dočetla po stranu 10 a i tak mi dá zabrat zapomenout. Místo napětí hnus a odpor. Děkuji, více si nedám...

Miluji napeti. Nazev "Pustina" me uchvatil. Zavrtala jsem se pod perinu a ocekavala pribeh, ktery me nepusti. Uz po prvnich strankach jsem se premlouvala cist dal, u strany 40 jsem to vzdala. Jestli planujete sebevrazdu, nebo si rochnite v depresi, smele do cteni teto knizky! Hnusne charaktery hnusnych lidi v hnusnem prostredi. Diky navozene hnusne atmosfere jsem porusila ctenarskou etiku a nalistovala zaver...Takova skoda! Ten totiz nebyl spatny, ale ta davka cerneho okolo byla tak zbytecne husta, ze jsem se neprokousala a bohuzel, omlouvam se autorce, nedoporucim.

3 31.01.2021

Knížku jsem koupila desetiletému synovi k Vánocům, protože jsem ji sama, jako dítě, milovala. Četli jsme ji spolu, nastřídačku, zachumlaní pod deku a musím říct, že jsme ani jeden nechtěli jít spát. Příběh je geniální a sloh mistrovský. Místy mě až mrazilo a syn měl při čtení oči široce otevřené. Sehnala jsem verzi knížky i s ilustracemi a musím dodat, že jsou mimořádně povedené. Pod stromečkem našel syn i hlavolam a moment, kdy díky příběhu zjistil, jak ježka z klece vyndat, byl pro mě, mimo čtení, silným zážitkem. Foglar je pro mě tímto nesmrtelný!

21 20.01.2021

(SPOILER) To bylo hodně plytké. Děj těžko uvěřitelný - až takový strach o dítě mám, že ho předám cizí ženské z internetu? Takhle by možná přemýšlela slaboduchá, ale manažerka, co založí úspěšnou firmu? Spolehne se na dojem z internetové komunikace? Hlavní rys nejlepší kamarádky POZOR SPOILER potom je, že měří 150cm a přitom ji nikdo, až do poslední chvilky neodhalí jen proto, že nosila paruku? Konec knížky byl pak vyšroubovaný tak absurdně, že jsem knížku dočetla jen ze setrvačnosti.j A teda, ten překlad...Některé věty z knihy jsem si musela dokonce poznačit, protože tohle dostal k překladu snad nějaký elév:
"Upustila deku, jako kdyby ji spálila".
"Cítím strach, jako by mi cosi kovového a studeného rejdilo v ústech".
"Ale, co když není takový, jak se staví?"
" V patře zarachotí okno a plameny řvou".
"Pak si začala stříhat své krásné vlasy, které měla celý život".
"Praštím do tlustého skla loktem, ale ani nepraskne".
Chvílema jsem až přemýšlela, co chtěl autor větou asi říci a proč je tak nemožně nerozvitá. Bohužel, za mě ne.

6 11.01.2021

(SPOILER) Občas na mě na fb vyskočí citát: "Děti netřeba příliš vychovávat. Stačí se dobře chovat a ony už se přidají..." No, tak autorovi tohoto nesmyslu bych tuto knížku s radostí doporučila. Je o dvou úplně normálních rodičích, kteří se snaží, co jim síly stačí. Chovají se k sobě i dceři až ukázkově, občas úplně obyčejně klopýtnou a hluboce to prožívají, ofukují svůj poklad a sami se sebemrskají. I tak jim v domě vyrůstá sebestředný sobecký fracek, který nedokáže ocenit vůbec nic, libuje si v porušování pravidel a ještě má pindy, jak strašný má život. Část věnovanou Stelle jsem přetrpěla. POZOR SPOILER Madam byla zadržená pro podezření z vraždy a místo, aby spolupracovala, až z ní pot poteče, vzdychala, že může chodit do vězeňské posilovny jen občas, musí číst knížky, jídlo se jí nosí s úšklebky a na povolené vycházce to není taky nic moc.

Co mě však hlavně zklamalo, byla neschopná policie. POZOR SPOILER: to mi chcete říct, že telefonní operátoři nedokážou vytáhnout, v kolik hodin byla poslaná sms i bez simky? I když jsou oba telefony (dvou hlavních mladých podezřelých) najednou "ztraceny"? Že se nezkoumala messengerová komunikace mezi všemi podezřelými? Že neexistují kamerové záznamy z jediné ulice, kdy se madam uráčila přijít domů? Že se hlouběji nezkoumá, co hořelo v kamnech uprostřed léta?

Škoda. Zápletka, sloh a celkové vyvrcholení totiž jinak na jedničku.

4 11.01.2021

Strááášně utahaný. Nedočteno.

2 08.01.2021

Od první stránky vás příběh vtáhne a přemýšlíte, co se tady dopytle stalo? Chcete vědět víc a knížku odmítáte odložit. Běží vám hlavou různé teorie. Osobně jsem však až do poslední chvíle na tu správnou nepřišla, takže mě rozuzlení upřímně fascinovalo. Líbil se mi popis chování a prožívání hlavních hrdinů, protože přesně takhle bych se v daných situacích nejspíš chovala i já. Štval mě pouze Patrik a jeho nechápavost, kapitoly s ním byly jediné, u kterých jsem jeho myšlenkové pochody doslova popoháněla. Děj obsahuje mimo tajemné zápletky i množství odboček do minulosti hrdinů. Normálně mi omáčka kolem vadí, pojďme k věci, ale tady byly vzpomínky tak dobře propletené s dějem, s dávkou vtipu a sarkasmu, že jsem se, ač jde o postapo téma, dobře bavila! Nevěřila bych, že jde thriller zkombinovat s vtipnými momenty, ale jde, aniž knížka ztratí na mrazivosti. Styl psaní bych přirovnala k mé oblíbené S.Lapena, vtipné pasáže pak k Betty McDonaldové. Takže taková česká l(L)apená McDonaldová :-) V závěru do sebe vše zapadá a přitom se nabízí i pokračování...Jo, už teď se na něj těším!

8 20.11.2020

To jako vážně? Opravdu je mezi čtenáři někdo, kdo takto - POZOR SPOILER - zcela vytěsnil svou základkovou třídu? Váhá nad jmény, matně je spojuje do vzpomínek? I když je na tom věkově podobně, jako hlavní hrdina? Pořád jsem čekala, kdy se Fabian plácne do kolen a zahaleká: "hop na špek! Jak bych mohl zapomenout s kým jsem chodil devět let do školy?! Navíc jméno někoho, kdo soustavně agresivně týral a následně si vzal moji životní lásku? Stačí mi křestní jméno a přijmení vám vyseknu i v jednu ráno" Dobře. Chápala bych, kdyby traumatickou amnézií trpěl zhrzený ctitel. Ale celá třída? Celá třída netuší, že měli jedenadvacátého spolužáka?! Jsou tím fascinováni? Přitom, zápletka slušná. Odehrávat se to celé po letním táboře, uvěřím. Spisovatelsky to úplněj propadák také nebyl. Postup ve vyšetřování mě zaujal, krátké kapitoly mě udržovaly v tempu, chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne. Toť pozitiva. Hlavním záporem knížky u mě bylo euforické vyžívání se v brutalitě. Deníčkové pasáže jsem pro jejich násilnost přeskakovala rovnou a stejně tak i detailní popisy umírání jednotlivých obětí. Protože k pocitu strachu krve netřeba. Iritoval mě také neustálý výčet názvů písniček (autor musí být blázen do hudby), které hrdinové poslouchali v autě, doma, v kanceláři, všude. Jako průměrný hudební analfabet jsem nadšení nesdílela. Do toho vata s jídlem. A popis únavy. Ale to je zase neduh, který se drží všech severských detektivek. U této jsem ocenila, že se zbytečně nebabrala v kouření cigaret a pití kafe (no, v tom vlastně jo). Snaha zaujmout gradací byla vyšroubovaná na maximum. Vraždím kohokoli. Čím víc krve a mozků, tím líp. Ač tři dny v nemocnici, syna zkontroluju v domě jen přes sms...Ač jsme bývalí spolužáci, ani jeden se navzájem v policejním autě nepoznáme a s úsměvem se jen ujišťujeme - za mimořádně zoufalé situace, kdy jde o kejhák -a ty jsi kdo? Dva policajti ve věznici jsou v závěru sejmutí opomíjeným zoufalcem oba zaráz, nikdo se nevzbudí, všichni usínají přesně do 30minut...Zkrátka. Přitažené, vyhoněné. Nelíbilo. Hvězda za sloh a udržení v napětí.

13 16.04.2020

Knížka vás vtáhne. Máte pocit, že stojíte na německé klinice vedle autorky a žijete s ní její příběh. Najednou rozumíte lékařům. Proč je jich málo, proč nestojí o dobře placené noční služby, proč více nemluví s pacienty, proč odsuzují domácí porody, proč svou práci přestávají chtít dělat, proč odchází...Knížku bych tak doporučila každému. Nejen těm, kteří si o lékařském prostředí čtou rádi, ale především těm, kteří doktorům nemůžou přijít na jméno. Pro jejich údajnou nenasytnost či chamtivost. Počtěte si. A třeba tím kamenem příště po lékaři až tak úplně nebudete chtít hodit...

8 13.03.2020

Dostala jsem tip nečíst knížku až do konce a vyplatilo se (závěr jsem opravdu jen přeskákala ob dvě stránky...) :-) Knížka mě totiž začátkem vtáhla, sloh se mi líbil, zápletka zaujala. Ale když jsem se dozvěděla, že v závěru se autor rozhodl pitvat ve vraždě, traumatu v dětství a dalších zbytečnostech, knížku jsem odložila. Přitom, nemožná postava hlavní hrdinky, téma zdědění osamocené chaty a sžívání se s okolím by na slušný příběh stačilo i tak. Škoda snahy zaujmout krví, za mě tedy posílám dál tip: čtěte do 3/4 knížky a pak zaklapněte :-)

6 13.01.2020

Pane Kariko, posunul jste mou hranici strachu při čtení...

16 03.01.2020

Začala jsem "Vzkazem v lahvi", který jsem po pár stránkách odložila. Odradila mě brutalita hlavní zápletky (jako rodič už nejsem schopna některé detektivky zkrátka číst) a hutná omáčka kolem. Děj Nesmírného do mých norem, o čem jsem ochotná číst, zapadl. Začátek jsem však vstřebávala poměrně dlouho, knížka mě úplně nevtáhla. Vydržela jsem vlastně jen proto, že jsem měla na čtení prostor a čas. Vadil mi neskutečně rozvláčný děj, příliš mnoho omáčky kolem, a to i mimo řešený případ (smrt bratrance, postižený kolega). Zhruba od poloviny však knížka nabrala spád. Puzzle do sebe začala zapadat. Konec je na můj vkus příliš překombinovaný. Přesto s výhradami doporučuji.

3 25.07.2019

Odloženo. Styl humoru až příliš často laciný. Od prvních stránek jsem nechápala, proč jen nutné do fajn děje zasazovat pubescentní srandy typu "potřebuju sex", "babííí, táta se napíchl na pjdel..." či popisy houpající ho se bimbase a úvahy nad ním. Jednotlivé zápletky mě přitom vtáhly, množství postav mi nevadilo. Ale levných "vtipných" vstupů bylo tolik, že jsem knížku nakonec odložila. Zaujalo mě jen, že ve mě knížka vyvolala vizuální asociaci s filmy. Čekala jsem "Jak dostat tatínka do polepšovny" a vyšlo z toho "Jak se krotí krokodýli"...Takže ne.

13 10.06.2019

Jako, první dvě třetiny jsem ani nedýchala. Námět, zpracování, psychologie postav, rozhovory, napětí. Vše na výbornou. Hlavou mi běžely soukromé teorie, k čemu to tenkrát sakra došlo a jak se to celé rozuzlí. Jak? Totální shit. Z áčkového bestselleru se stalo hluboce podřadné béčko, jehož zápletka byla tak, ale tak stupidní a nepravděpodobná, že snad doporučuju, dočíst knížku jen do poloviny a pak zklapnout...

4 05.06.2019

Knížku jsem dostala od grafika. Po této stránce je knížka, řekněme, zajímavá. Můj šálek čaje to sice není, ale jo, dejme tomu, oko odborníka se nejspíš potěší. Nicméně, k obsahu. Už samotný název jsem nechala párkrát převalit na jazyku. ". Pozor, doktor!" Pozor, doktor? Takže, mám očekávat něco na způsob: "pozor, revizor!" nebo "bacha, učitelka"? Neboli, zbystřete, nepřítel? Jedná se o knížku pro děti. O dějiny medicíny v sedmi dnech. Přesto, počínaje názvem, je v ní současně lékař přímo i hodnocen. Vědomě či podvědomě dětem podsouván jako někdo, kdo nás vlastně trápí, mučí a zkouší na nás různé triky... Přímo do knížky je vložen plakát kostry, který si děti nejspíš můžou vyvěsit v pokojíčku. Nu, je hezky vyvedena, barvy, kvalitní papír, po této stránce dobrý. Co však neskousnu je text na něm: " Člověk každou chvíli stoná, něco se mu vykloubí. Nemít možnost jak to spravit, stál by život za houby. Od pravěku lidstvo zkouší kouzla, čáry, různé triky. Například jsme vymysleli doktory a lékárníky!" Tento text je i upoutávkou na knížku a je i na zadní straně obálky. Tohle mám opravdu recitovat dětem? Vytvářet v nich dojem, že lékař je vlastně takové nutné malé zlo? Já chci, aby mé dítě znalo historii, vážím si, že autor udělal výcuc toho nejpodstatnějšího a myslím, že i nejzajímavějšího a shrnul to do krátkých textů tak, aby to děti bavilo. Ale vadí mi, že současně dětem (ne)nápadně podsouvá i svůj subjektivní (negativní ) názor na doktory. Texty se sice tváří mile, ale "mezi řádky" je averze patrná. Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi to u knížky pro děti. U knížky, která se prezentuje jako "dějiny medicíny". Ukázkou pár citací z knížky: "A nezapomeň si doma ty rovnátka, víš, že jdeš hned po škole na kontrolu!" "Jéééé...Zase na kontrolu k tomu trapiči! Odkdy vlastně doktoři smějí mučit malé děti?" "Asi tak něco přes 2000 let. Už staří...." atd. V současné knížce pro děti bych si představovala minimálně jemnou edukaci. Směrem k větší laskavosti a úctě. K jakémukoli povolání. Natož k povolání lékaře. Očekávala bych, že kniha "dějiny medicíny" navede komunikačně méně zdatné rodiče, jak v takové situaci vhodně zareagovat. Vždyť, zrovna na rovnátka dítě k odborníkovi vůbec nemusí a je to jen jeho estetický rozmar, že k němu chce. Kde je úcta a vděk? S tím souvisí další citace z knížky: "Poté, co vyrosteme, pronásledují nás úrazy a potřebujeme ošetřit, onemocníme a musíme se dát vyšetřit a léčit". Pane autore, my nic nemusíme, my se, naštěstí, MŮŽEME dát vyšetřit a léčit :-( A chci, aby to takto vnímaly i děti! Že máme neskutečné štěstí, že se máme na koho obrátit a ne, že k němu musíme! V další části knížky se dozvídáme, že: "Kdysi byli ve špitále pacienti v jednom sále. Dnes je ten dům rozdělen řadou oborů a stěn. Dokážem tu vskutku lépe operovat střevo slepé, léčit nervy, svaly, kosti, ba i různé maličkosti, brady, tváře, oči s víčky, uši, nosy, paty, špičky...na něco jsme zapomněli? Kde jen zůstal člověk celý?" Takže tu se zase děti (podprahově) dozvídají, že např. uložit někoho na specializované oční oddělení je zlé a nelidské? Závěrem poslední citace: "Dějiny medicíny se obvykle líčí jako hrdinský boj statečných lékařů s nebezpečnými zabijáky. I když skutečnost je složitější, ..." Nu, více se autor sebeodhalit nemohl, nemyslíte? Celkově nedoporučuju. Protože na současnou vzdělávací literaturu pro děti mám nároky. Mimo odbornou oblast potřebuju, aby podpořila úctu a respekt. Ať se jedná o doktora, revizora nebo učitele.

7 12.03.2019

Druha kniha od autotky, a opet zklamani. Jejiho "Krotitele" jsem ani nedocetla, odradila me zbytecna brutalita. Pri cteni "Vlastni spravedlnosti" mi doslo, ze na ni Krotitel nejspis volne navazuje a mela jsem ho nejspis cist "az pote". No, stalo se. Ale, nemelo by to snad, u dobre spisovatelky, vadit, ne? Pozor SPOILER. Ovsem vadilo. Z Krotitele jsem uz znala jmena hlavnich hrdinu, rodinnych prislusniku. Vsichni byli v Krotiteli jen o neco starsi...Ale dve postavy z policrjniho tymu chybely...Ne, nechcete tim naznacit, ze to budou vlastne vrazi...? Ach. Bingo. Neni chybou autorky, ze jsem si jeji dve knizky precetla napreskacku, ale pocitat by s tim mohla? Linie reality show mi prisla v knizce zbytecna. Ucastnici byli do jednoho zoufalci a mimoni, producent parchant. Takove prvoplanove. Policajti unaveni a zavisli na kafi se susenkama. Ne ne. Zase? Mezi napjatymi momenty sladka omacka beznych zivotu hrdinu, ktera mi do detektivky vubec nesedla. Autorce dekuji za zkusenost, ale uz ne.

2 10.02.2019