Renatecka komentáře u knih
Roztomile dětsky naivní popis každodenního života v 70. letech. Kniha na odpočinek a pousmání jako dělaná.
Upřímně, čekala jsem mnohem, ale opravdu mnohem víc. Toto téma mě zajímá, ale ke čtení knihy jsem se musela dokopávat a ani jsem ji nedočetla. Tak tak jsem zvládla 1. část Schreinerské kořeny. Nuda.
Knihu jsem bohužel nedočetla. Lákalo mě téma - neshody s matkou, ale připadlo mi, že čtu Lenku Lanczovou pro odrostlejší holky. A už na 76. straně mi bylo jasné, že na konci bude happy-end jako Brno. Možná někdy příště se ke knize vrátím, ale teď ji opravdu celou nedám.
Nejkrásnější obálka, jakou jsem za poslední dobu viděla, ale to je všechno. Obsah mě vůbec nezaujal a styl psaní pro mě nestravitelný. Možná někdy příště se k ní vrátím, ale teď ji po cca 100 stranách odkládám z důvodu, že ani po zhruba jedné třetině knihy se příběh pro mě jaksi nerozvíjí, stránky jsou pouze plné planých popisů a změti myšlenek.
Poutavé, zajímavé, ale hlavně strašně smutné. Tyto knížky s výpověďmi a zážitky z koncentráků jsou pro mě horrory (a ne kingovky). Vřele doporučuji k přečtení.
Na knížku jsem se velmi těšila a když jsem v knihovně uviděla tu malou brožurku, tak jsem myslela, že je to žert, přečetla jsem v autobuse během dvou 20ti minutových jízd . Strohé, strohé, strohé. Tento příběh by se dal vylíčit a popsat úplně jinak. Knížka je prý určená pro děti, takže aspoň to tohle omlouvá. Části z Japonska mě úplně rušily, knížka má nějakých 115 stránek a skoro polovina je tam pátrání Japonky :/ A jak už bylo řečeno níže v komentářích, tak pro čtenáře o holocaustu začátečníky asi dobré, ale já jsem si připadala, že čtu přílohu časopisu 21.století.
Velmi zajímavá kniha. Stejná doba popsaná ze dvou pohledů manželů Rodenových. Vše popsáno věcně, stručně, bez zbytečného zacházení do detailů, nicméně zajímavě. Doporučuji.
Knihu jsem bohužel nedočetla, asi v půlce jsem ji odložila. Příběh se mi nezdál vyprávěný dost zajímavě, stále dokola stejné fráze, děj takový nijaký. Škoda, čekala jsem od ní víc.
Kniha celkem v pohodě, námět hrůzostrašný, ale za srdce mě tato knížka moc nechytla. V podstatě jsem stále narážela na pasáže, kdy si reportér dával panáka a zapaloval cigáro. A rozhovor s vrahem? .. byla to banda znuděnců, kteří nevěděli co by .. nepochopitelné.
Mám z knížky rozporuplné pocity. Na jednu stranu mi Fridy (hlavně ke konci) bylo líto, musela kvůli nemocem asi hodně vytrpět. Ale vůbec mi nebyla sympatická, taková do větru - prostě umělkyně. O Diegovi Riverovi se ani nevyjadřuju, obšourník největšího kalibru. Asi se navzájem sami sebe navzájem zasloužili.
Zajímavá kniha, sem tam na můj vkus až moc politiky :-) . K přečtení doporučuji
Och. Tak tahle knížka těžce zavání otřepaným románem pro ženy, který opravdu nemusím. Měla jsem pocit, že autorka snad ani nemá o tématu únosu dětí do islámských zemí páru a napsala tuto knihu hlavně proto, že to je vděčné a populární téma, na které bylo napsáno už opravdu hodně knih (a zjevně i lepších než je tato). Román je spíš postavený na vztazích (a to bohužel dokazuje i fakt, že se v knize útržkovitě objevují pasáže s popisem soukromého milostného života Dininých kamarádek - to mi v ději přišlo trochu nasílu natlačené :( Konec vyloženě jak z pohádky. Už tam chybělo opravdu jen "... a žili spolu šťastně až do smrti" Jediné plus je snad to, že se kniha dobře četla - taková oddychovka.
Kniha dobrá, ale stále z ním mám takový divný pocit. Občas jsem se v textu ztrácela, většinou u popisných částí - přečetla jsem např. tři odstavce a musela jsem se po chvíli vrátit, protože jsem vlastně nevěděla o čem byly. Upřímně mi byla nesympatická matka (Jettel) - připadla mi trochu "dámička". Neustále měla v životě kolem sebe sluhy, které veškeré práce každodeního života vykonávali za ni. Když v Africe porodila 2. díte (Maxe), tak měla chůvu (aju) a přitom mi připadla stále taková nespokojená.
Výborná knížka, psaná trochu drsnějším "vojenským" stylem ;-) . První třetina byla vcelku nudná, užuž jsem ji chtěla odložit nedočtenou, ale v 2. části, jak se hrdina dostal na misi do Afghánistánu už to bylo zajímavější. V podstatě jsem poslední dvě třetiny knihy pak dočetla během jednoho dne. Doporučuji.
Dle mého názoru mnohem slabší než 1. díl. Bohužel jsem kniho nedočetla do konce.
Snad i lepší dílo, než Deník Anny Frankové samotný :-) (alespoň za mě)
Bohužel jsem tuto knížku nedočetla do konce. Téma dobré, ale nezaujal mě styl, jakým je knížka psaná ... Tak dlouho jsem čtení jednotlivých kapitol oddalovala, až jsem knížku odložila úplně. Trochu mě zklamala.
Příběh je neuvěřitelný! Kniha se dobře čte, i když je psaná formou čistého vyprávění. Přímé řeči se v této knize najde opravdu málo. Každopádně doporučuji k přečtení.