rikke komentáře u knih
Ove je bručoun, ale má dobré srdce; a k tomu mému díky filmu přirostl ještě o něco víc.
Některé povídky byly skvělé (Persy Thrilington), jiné napínavé (Mrtvá holka z čerťáku), další pobavily (Olda č. 3); byly i takové, které jsem nedočetla (Zázračný amulet), a nebo takové, které mě moc nezaujaly (Další nejhorší den). Na celé knize mi jako nejlepší přišel samotný nápad na vytvoření takovéhoto tematického souboru.
Má pravdu. Nemusíme mít tři vily a tučné konto ve švýcarské bance, abychom žili hodnotný život. A ten, kdo ty tři vily má, může nakonec tomu "chudákovi" závidět, protože i s tím málem je mnohem šťastnější, než on.
Skvostné! Stačí mu jedno slovo, aby se ze současnosti přenesl do minulosti. Pohltí vás vír opakujících se myšlenek a najednou je konec a vy lapáte po dechu a pomalu vám dochází, co se stalo.
Taky jsem nedočetla. Převládala dezorientovanost a vlastně jsem si skoro po celých těch 30 stránek, co jsem to vydržela, říkala, co tím vlastně chce říct. To skoro je tam proto, že jednou mi hlavou prolétlo - ty jo, to je dobré, takhle naznačit by mě to nenapadlo (už nevím, o co šlo).
Pro mě krapet neuchopitelná, nějak mi unikl podtext toho všeho. Přesto na ní něco bylo - možná i proto nepřestávám dumat, co bylo skutečné, a co ne. A začátek - ten byl famózní.
Tři, nebo pět hvězdiček? Když Sinóna srovnám s Monou, Mona pro mě vyznívá v o něco lepším světle. U obou knih platilo, že děj je film a já tam někde figuruji jako zúčastněný pozorovatel. Monu jsem četla mnohem plynuleji. U Sinóna jsem byla velice nedisciplovaný čtenář. Kromě poslední věty (kterou čtu vždy, když začínám číst novou knížku), jsem listovala posledními stránkami, ve snaze zavadit pohledem na něco důležitého, co by zmírnilo napětí. Nedokázala jsem postupovat, aniž bych si po každé kapitole nedala krátkou pauzu; a to i přesto, že šel tušit následný vývoj.
Dobrá tedy. Za originální námět a napětí, které se mnou šilo - 5 *
Moje první kniha ve slovenštině. A právě slovenština se zasloužila o čtyři hvězdičky. Krásně se mi četlo.
Vadila mi ta chaotičnost sdělovaného a vulgární výrazivo bylo přímo obtěžující. Dějově (pro mě) nic zajímavého. Knihu odkládám.
Sny Olavovy mě svou podmanivostí, snovými obrazy prolínajícími se se skutečností a hudebností, která vystupuje zpoza opakujících se motivů přenáší do jiného světa. Světa, ve kterém je každé slovo notou a celek tou nejmelancholističtější melodií. Je to svět Jona Fosseho.
Pírko má pro mě zvláštní význam - je to první severská kniha, kterou jsem si koupila. Bylo to krátce po maturitě a od té doby jsem se k ní vrátila ještě několikrát. A ano, je naprosto úchvatná.
Taková.. tklivá.. a moc krásná. Nějak se mi po dočtení zalesklo v očích.
přes počáteční rozpaky, nedůvěru a zklamání, že to není Larsson po oproštění se od recenzí a komentářů a toho, že to není Larsson, mi nezbývá než konstatovat, že to bylo skvělé
Nelíbily se mi rozvleklá souvětí, dialogy; celkově styl psaní hrůza na druhou. Takže jsem se s ní nezdržovala; zůstává u mě nedočtená.
Nebavilo mě to. Souvětí rozvleklé, zmatené, celkový styl mi přišel těžkopádný, neupravený. Přemíra naprosto zbytečných informací. Příběh se neskutečně táhne. Opět se potvrzuje, že Moba a kvalitní překlad je něco, co nejde k sobě. Škoda.
Zvolávám do světa - přečtěte si ji! Jsem učarována. Ke kolika pasážím jsem se vracela, jen abych si mohla znovu a znovu vychutnávat ta libá souvětí, intimní atmosféru vystupující z příběhu, posvátnou úctu a lásku ke starým knihám, prchavé životní okamžiky...
5 * za celou sérii. nevybavuju si žádnou knihu, která by se trilogii rovnala. a to jsem ji začínala číst jen proto, že mě ukecali kamarádi. takže přístup byl "no tak já si to teda asi přečtu" s tím, že nebude-li mě to bavit, tak to jednoduše odložím. no a ejhle. po třech měsících jsem návrat krále dočítala a v očích se mi lesklo. neříkám, že v průběhu nebyly části, které mě moc nebavily nebo které jsem přelítla tak, že ani nevím, o čem se pojednávalo, chvílemi jsem se motala v postavách, ale když jsem to všechno postavila na piedestal jako celek i s těmi částmi, při kterých se mi tajil dech ať už krásou nebo napětím, zjevilo se mi mimořádné dílo.
jsem z téhle publikace nadšená. Byl mi naservírován vhled do překladatelské a nakladatelské činnosti na podnose mé oblíbené severské literatury. Bylo nesmírně zajímavé sledovat cesty, jakými se severská literatura proklesťovala k českému čtenářstvu a ještě radostnější je fakt, že zájem o ni nepolevuje ani v současnosti.