Rilian komentáře u knih
O indickém boji za nezávislost jsem sice měl určité znalosti, ale o tomto třetím muži Indického národního kongresu jsem doposud neslyšel. Kniha poskytuje přehledný souhrn Suhaščova života a myšlenek. Souhlasím s komentářem xiaobiana, že autoři prezentují spíše indický (tj. kladný) pohled na tohoto politika. V knize tak schází srovnání s Gándhím či Nehrúem. Souhlasím s autory, že Subhaščova kolaborace s Němci nebyla patrně motivována fascinací nacismem, ačkoliv pro poválečnou Indii sám navrhoval poněkud autoritativnější režim. Subhašča nikdy nepřijal nacistickou rasistickou ideologii ani se nepodílel na Hitlerově protikomunistickém tažení do SSSR. Naproti tomu kolaborace s Japonci je už složitější. Je možné, že v tehdejší době neměl nikoho jiného, kdo by ho byl ochotný podpořit, nicméně dle mého názoru podcenil jednu důležitou věc. S Brity by se nakonec dokázal domluvit, jak tomu dokázali Gándhí a Nehrú, ale s Německem či Japonskem neexistovaly žádné trvalé dohody. Knihu určitě doporučuji čtenářům, kteří mají alespoň rámcové znalosti o boji za indickou nezávislost a chtějí se dozvědět něco o jakémsi alternativním přístupu.
Pro mě určitě pěkné literární zakončení roku 2021. Kniha se četla jedním dechem a pro všechny fanoušky Starcraftu bude určitě příjemným obohacením skvělého herního příběhu. U všech podobných knih je vždy problém, že se může autor dostat do situace, kdy v podstatě přepisuje příběh hry (viz kniha Warcraft Arthas). Zde se to naštěstí nestalo a děje hry jsou zmíněny v podstatě jenom na dvou stránkách. Na druhou stranu jsem se při čtení neubránil dojmu, že by látka vystačila na dvě knihy. Velice mě mrzelo, že se autor rozhodl přeskočit Gildovní války nebo průběh povstání na Korhalu. Stejně tak není příliš vysvětleno, jak mohla Angelina Emillianová vědět, že se blíží UED. Knize bych dal za přílišné zkratky (vztah Arctula a Anguse) nebo přeskakování zajímavých událostí (budování Dominionu, Gildovní války) spíše tři hvězdičky, ale nakonec nechám čtyři, protože jsem si knihu užil a nabídla mi politické sci-fi, jaká mám rád (viz Star Wars Darth Plagueis).
Pokud jste pravidelným čtenářem Deníku N, pak vám tento sborník neposkytne žádný nový text. Nicméně se jedná o pěkné shrnutí zásadního vývoje česko-čínských vztahů, jak o něm referovala česká média. Zpětně si pak čtenář uvědomí, že Zeman se svým podlézáním Číně byl jenom pokračováním trendu, který nastolil Jiří Paroubek. Ostatně, do jaké míry můžete brát vážně člověka, který s ekonomickým vzděláním prohlásí, že vlastně nezáleží, jestli stát vlastní svoji infrastrukturu jako například přístav. Stejně tak lze vypozorovat i neustále opakované argumenty zastánců českého dobrodružství v Číně (= je jedno, odkud technologie je, hlavně, že nám pomůže; všechny země s Čínou obchodují; každá asijská země má problémy s menšinami). Všechny tyto pseudoargumenty mají jedno společné, nijak neomlouvají totalitní Čínu. Myslím, že po eskapádě Zemana a nikdy nenaplněných čínských slibů o masivních investicích jsme se všichni poučili, že čínští komunisté nejsou našimi spojenci, partneři ani přátelé, jsou to nepřátelé, pod jejichž diktaturou spěje Čína a s ní i celý svět do veliké propasti.
Na rozdíl od knihy N. Tolokonnikovové je tato kniha více uspořádána a zaměřuje se na samotný proces a následný život v trestanecká kolonii. Opět se jedná o popis, který by seděl na dobu minulého režimu a čtenář si o autorkách upraví trochu tendenční obraz, který šířila naše média i náš současný prezident. Nejedná se o nějaké hloupé aktivistky nerespektující žádné tradice. Autorka se považuje za křesťanku a její protest směřoval nikoliv proti Bohu, ale proti špičkám pravoslavné církve, které otevřeně podporují nedemokratický režim. bohužel totalitáři útok na sebe často vykládají jako útok na Boha.
2,5 - Nemohu říci, že tento díl je špatný, ale většina dějových linek mě spíše nudila. Chápu jejich význam v celém příběhu, ale nečetly se mi dobře. Na druhou stranu linka se Zůstatkem je perfektní. Jednu hvězdičku bych klidně přidal za Pelleaona a jeho "Impérium vždy vrací úder!" Kniha určitě stojí za přetení už jenom za její skvělé vyzdvižení charakterů Pelleaona a Anora.
Především je třeba ocenit snahu obou autorů o tvorbu českého komiksu a vytvořit zde nějakou stabilní čtenářskou základnu. Jejich Zázrak rozhodně není zázrakem, ale v českém prostředí se snaha musí cenit. Nicméně s komiksem Pérák mám dva základní problémy. Předně se mi líbí postava a celý mýtus. Dále určitě oceňuji celkové zpracování ve stylu klasických ABC komiksů. Nicméně zde se dostávám k prvnímu problému, příběh. V podstatě je zde stejný problém jako v příbězích o Zázrakovi. Příběh je zkratkovitý a autoři se neustále snaží narvat do děje co nejvíce legend a pro Čecha známých reálií. Proč? Pražské legendy jsou určitě zásobárnou inspirace, ale proč musí autoři vystřílet všechny patrony najednou. Druhým problémem, který v tomto díle pozoruji, představuje celkové pojetí Péráka. Nutno poznamenat, že v tom nejsou autoři osamoceni. Všechna díla o Pérákovi jsou v podstatě o tom samém. Maskovaný hrdina bojuje proti zlu. To je sice pěkné, ale pro dnešní dobu už příliš zastaralé. Současné komiksy se snaží dát hrdinům nějakou lidskou stránku a trochu pojmout jejich příběh z jiného úhlu pohledu. Např. pasáž, kdy je Pérák nucen spolupracovat s nacisty je dobrým nápadem, bohužel vše se děje příliš rychle a čtenář tento nápad nemá šanci ocenit. Postava hlavního hrdiny je příliš plochá a jednostranně kladná. V současné době jsou v oblibě především hrdinové, kteří prochází nějakými problémy nebo např. duševními nemocemi. Proč pojímat tak skvělou tématiku tak konzervativně?
Kniha příběhů dvou svérázných a horkokrevných charakterů. Autorův styl psaní je lehký a plný laskavého humoru. Ukazuje nám onen "malý svět" obyvatel zapadlé italské vesničky v poválečném období. Ačkoliv oba protagonisté spolu vedou nekonečný souboj, v němž oba touží uspět, jakmile jeden z nich trochu zaostane, ten druhý na něj vždy počká, aby zase mohli v souboji pokračovat. Don Camillo i Pepone jsou rovnocenní soupeři a čtenář dokáže najít sympatie pro oba dva. Zvláště pro nás Čechy je obtížné sympatizovat s komunistickým starostou nebo farářem. Zde je dobré vědět, že komunistická strana Itálie se v mnoha ohledech výrazně lišila od svých "sester" ve východní Evropě. Italská komunistická strana byla tou nejsilnější v západním bloku (v některých volbách získala dokonce až 35 %) a podílela se na tvorbě italské poválečné ústavy. Ačkoliv po válce vedla souboj především s Křesťanskodemokratickou stranou (narážky se objevují i v příbězích), došlo postupně k umírnění a v 70. letech se dokonce pod vedením Enrica Berlinguera s ní spojila do koalice (tzv. historický kompromis. Stejně tak byl odmítnut revoluční charakter strany a po sovětské invazi do Afganistánu se strana nadobro rozešla s Moskvou.
Můj problém s knihou spočívá v tom, že jsem ji začal číst hned po dočtení Čtyř knih (Jen Lien-kche). Proto jsem od knihy očekával něco úplně jiného. Povídky nepopisují brutalitu nebo psychické strádání vězňů. Naopak, autorka líčí zážitky z každodenního života, v němž ono tíživé prostředí místy (viz hraní divadla nebo povinné sledování filmů) na čtenáře vykoukne. Povídky prostupuje lítost intelektuálů, kteří jsou odtržení od svého světa a na venkově jsou nuceni mařit čas. Hodnocení, které udílím činím na základě svých dojmů, a rozhodně nesvědčí o špatné kvalitě této knihy. Naopak si myslím, že je mnohem vyšší, ale na poprvé mě kniha zkrátka nezaujala.
Moje hodnocení je 0,5/5, což mi bohužel zdejší systém hodnocení nedovoluje udělit. Přiznám se, že sérii čtu spíše z akademického zájmu. U tohoto dílu jsem byl zvláště zvědavý, nakolik bude kniha kvalitnější, když její vydání zařizovalo profesionální nakladatelství. A právě proto jsem udělil půl hvězdičky, protože oproti předchozím dílům plných stylistických a gramatických chyb, je zde konečně vidět práce korektora. Věty nepůsobí křečovitě a čtenář se nemusí nad každým obratem pozastavovat (namátkově z přechozích dílů: „vysmátý pockerface“, „klopa košile“, „zádumčivě zarostlý", „řádově redundantní“). Rovněž se mi oproti předchozím dílům líbila i obálka. Chápu, že u knih bychom tyto záležitosti měli považovat za samozřejmost, ale pokud se podíváte do předchozích dílů, pochopíte, o čem mluvím. Snad nová reedice starších dílů přinese příznivý posun. Co se týče příběhu a vůbec stylu psaní, tak zde bohužel přetrvávají stále stejné problémy – chatrný děj, nesympatické postavy, podivné historické konotace. Celý problém spočívá především v autorově neochotě upřít svým hrdinům jenom špetku luxusu (vybavení, zásoby, telefony, technologie). S tím je spojen i další nešvar příběhu. Hrdinové musejí za každou cenu kontrolovat situaci (přílet Jáji, boj se zombiemi). Příběh z těchto dvou důvodů poněkud stagnuje, a ačkoliv ¾ knihy pokrývá bitva s nemrtvými, čtenáře to spíše nudí. Musím ovšem uznat, že se autor pokusil o nějaký vývoj charakteru (Eliška), ale ze dvou výše zmíněných důvodů nemá tento počin naději vyniknout. Navíc vzhledem k absenci jakéhokoliv vývoje jednotlivých charakterů v předchozích dílech se kurz nastavený ve čtvrtém díle jeví poněkud křečovitě. Samotný příběh je natahovaný a nudný (navzdory tomu, co popisuje). Ačkoliv počet okopírovaných scén z filmů a seriálů klesl (byť tam stále jsou – Matrix, WWZ, ED), celý příběh v podstatě následuje typický scénář zombie filmů. Zde si myslím, že autor promeškal příležitost, když se jedna z postav oprávněně zeptá, proč by se oživlé mrtvoly měly chovat jako ve filmu… bohužel tento nápad zůstal nevyužitý. Hlavní postava zůstala bohužel stejná bez jakékoliv změny. Jeho ztráta paměti nedává vůbec v kontextu celého příběhu smysl, stejně tak jako snaha jeho přátel mu ji obnovit (nemají pro to jediný důvod). Další nelogičnosti už jenom ve zkratce – proč tajná organizace zřizuje laboratoře na nejvíce nápadných místech v ČR? Proč super tajná organizace používá DVD? Jak se dá v jedné minutě hacknout a přistát na dálku s letadlem? Proč organizace, která má chránit Čechy se za celé čtyři díly nepokusila zachránit jediného civilistu a soustřeďuje se na záchranu krámů (viz Růžencová slavnost). Zkrátka fasáda se změnila, ale příběh a styl psaní nikoliv.
Těžko hodnotit. Souhlasím s martina 2704. Ke zkoušce posloužila, ale kniha se nedá číst jako jednolitý text.
Celkově k této sérii a sérii Titan. Líbí se mi, že do S-T vnesla několik očekávaných motivů - např. úskalí mezidruhového soužití, kontrast mezi hlavními charaktery (tzn. posádka není jenom jednolitá skupina hrdinských kovbojů) a zejména zvraty, které trochu změní uspořádání celého universa (úpadek Romulanského impéria, zničení Pluta, nový vývoj Společenstva atd.). Samozřejmě kvituji propojování seriálu a starších knih (což je případ i knihy Před zneuctěním).
Ke knize Petera David mohu říci, že se četla mnohem lépe než kniha Odpor a především Q otázky. Děj zdárně graduje a autor dokázal velice zdařile popsat velitelské dilema a atmosféru na rozdělené Enterprise.
Na druhou stranu musím konstatovat, že kniha sice představuje poněkud zběsilou jízdu (na S-T možná až příliš), ale její načasování není rozhodně nejlepší. Další evoluční fázi Společenstva, jak je popsána v knize si dovedu sice představit, ale s větším časovým odstupem. Rozhodně ne, několik týdnů po událostech knihy Odpor. Ačkoliv jsou Borgové skvělí záporáci, možná by stálo za pokus, je nechat chvíli spát. Bohužel další kniha této série pojednává opět o střetu s Borgy. Při čtení mě napadlo, jestli se autor ve svých představách nechytil do vlastní pasti, když udělal Borgy možná až příliš silnými. Na druhou stranu největší výhoda Společenstva byla vždy i jeho největší nevýhodou a tudíž bylo jenom otázkou času, než se přizpůsobí.
Samotná vzpoura na Enterprise působí sice trochu šroubovitě, ale kniha se alespoň neubírala podle scénáře ze S-T: Vzpoura. O to více se mi ovšem nelíbilo rozuzlení této dějové linky (ponechání důstojníků ve svých funkcích nebo Picardův bianko šek).
Jsem zvědavý na další díly, ale do budoucna bych už z toho vynechal Borgy a Q. Sice mám tuto rasu rád, ale když ve dvou knihách vystoupí na začátku děje, kde všechno mohli vyřešit, jenom kdyby mluvili srozumitelněji, začne to poněkud nudit.
Hodnocení bych dal tak 2,5 - protože se kniha na můj vkus v některých ohledech (někdy hraničící s megalomanstvím) příliš rozjela za hranice S-T universa.
V češtině ojedinělá publikace, která čerpá ze staršího evropského výzkumu. Jako učitel latiny jsem ocenil přiložený přepis jednotlivých znaků, který jsem pak báječně využil v hodinách.
Této sbírce třech příběhů o dceři kapitána Nema jsem dal 4 hvězdičky, protože se mi velice líbí nápad kombinovat dobrodružnou literaturu viktoriánské éry. Samozřejmě, že si čtenář musí hodně dohledávat, ale to právě nejvíce oceňuji. Při četbě si rozšíříte obzory a s každým dalším čtením objevíte něco nového.
Celkově hodnotím trilogii kladně. Skvělý nápad a především vynikající záporák. Dovedl bych si celou trilogii představit jako epizodu VII.-IX. (což vhledem k těm otřesným filmům by bylo jenom přínosné). Nicméně příběhu chybí náboj a trochu lepší vykreslení celé války. Popravdě jsem očekával od Trawnova tažení trochu více. Nejvíce se mi líbil druhý díl, po kterém jsem očekával dynamické finále. Ale závěr na čtyřech stranách mě dost zklamal. Rovněž i samotný Trawn je ve třetím díle spíše sporadicky.
Čtivé a přehledné. Jenom mírně nesouhlasím s jedním z autorových závěrů, že po bitvě u Visu se rakouské vedení nechalo uchlácholit a nadále nerozvíjelo plně své námořnictvo.
Kniha je psaná velice stručným a přesto obtížně čitelným jazykem, což u učebnice nutně škodí. Autor velice stručně bez vysvětlení shrne kapitolu a následně nahodí příklad, u kterého vůbec nevysvětlí postup. Knihu začátečníkům vůbec nedoporučuji. Knihu docení možná lidé, kteří se už v problematice orientují a chtějí si ji jenom osvěžit.
Těžko hodnotit. Samozřejmě Tintin tady jedná jako člověk své doby. Komiks byl vydán v roce 1931, tudíž lov zvířat a povýšenecké chování vůči domorodcům je zde přítomno. Vydání by možná prospěla jedna stránka s vysvětlením kontextu a poměrů v belgickém Kongu. Co se týče příběhu, tak podobně jako v prvním díle je Tintin kombinace Supermana s MacGyvera, ale to je právě na celém příběhu to zábavné. Dvě hvězdičky nedávám, protože bych byl znechucen, spíše asi proto, že mám porovnání s pozdějšími Tintinovými dobrodružstvími.
Pozor obsahuje spoiler:
Knihu jsem četl velice dlouho, protože první polovina se trochu táhne a děj se rozvíjí pomalu. Zápletka mi přijde poněkud zmatená, protože se dohromady najednou spojí velké množství postav na více místech. Sebevražedná mise, která se táhne celou knihou se jeví jako velice nedomyšlený krok (zvláště pak u Luka). Na druhou stranu musím uznat, že druhá část knihy je už svižnější a závěrečná bitva o Coruscant představuje kýžené vyvrcholení. Zabití Anakina Sola jsem sice přijal s nelibostí, ale na druhou stranu chápu záměr (hrdina musí zemřít, aby se jím mohli stát jiní). Celkově tedy kniha působí nevyrovnaně, ale pro pokračování v sérii je její přečtení nezbytností.
Příběh celé knihy není špatně vymyšlený. Autor se velice nápaditě snažil propojit všechny výskyty Q v seriálu TNG, a dát jim smysl. Problém jsem měl trochu se závěrem. Určitě zjištění, že existuje někdo mocnější než rasa Q je zajímavé, ale celkové rozuzlení hodně připomínalo rozuzlení několika dílů TNG. Každopádně musím říci, že se série po slabém začátku (Smrt v zimě) a slušném pokračování (Odpor) neustále zlepšuje.
Kniha na mě působí jako jakási vyplňující nebo spíše oddechová část po velice akčním začátku. Bohužel na rozdíl od předchozích dílů jsem se zde nemohl začíst. Asi mi neseděl autorčin styl. Jacenovo hloubání a nakonec jeho proměna mi přišla poněkud uměle bez hlubšího významu. Kniha nicméně dále posunula dobře rozjetý děj, tak nezbývá než číst dál :-)