Rilian komentáře u knih

S nějakým komentářem jsem čekal, až dočtu celou trilogii. První a druhý díl je tragédie. Od třetího dílu jsem čekal nějaké zlepšení. Chtěl jsem dát jednu hvězdičku, protože některé pasáže se číst dají, ale ty jsou bohužel zahrabané v kýbly nudy. Občas mi přišlo, že čtu videohru. Ale oproti prvnímu a druhému dílu bych dal tak půl hvězdičky.

Těžko hodnotit jako knihu. Lze uvažovat o překladu celé kroniky, jednotlivých pasážích a jejich faktografické přesnosti, ale přidržíme-li se latinského originálu a celé dílo budeme hodnotit jako historický pramen, pak význam celé kroniky nelze bagatelizovat. Kronika obsahuje mnohé zajímavosti z celého říšského prostředí. Zejména cenné jsou pasáže o východních územích, tedy i české země. V některých případech Thietmar doplňuje Kosmu. Při popisu slovanského prostředí se autor snaží vysvětlit původ mnoha vlastních jmen či jednotlivých rituálů, vesměs chybně, což svědčí o Thietmarově zájmu o východní slovanské oblasti a způsobu myšlení středověkého vzdělance.

2 19.08.2015

Jako malý jsem knihu zbožňoval. S kritickým odstupem a novými poznatky samozřejmě nadšení ubývá :-)

2 07.07.2015

Tři hvězdičky za jazyk a styl napásání. Velice pěkně se četla. Jako syntéza příčin úpadku římské říše je kniha již z větší části překonaná. Názor, že Řím zničilo křesťanství je passé.

2 13.06.2015

Velice zajímavý náhled do íránského prostředí, které tehdy ovládali Seldžukové. Nezámolmolk na mě působí, jako vzdělanec, který se cítil povinen předat své znalosti dále, aby říše přetrvala, ačkoliv měla tehdy své problémy. To vše zábavnou formou, což je typické pro žánr adabové literatury.
Místy jsem měl pocit, že čtu jakéhosi Machiavelliho z 11. století: "S protivníky by měl válčit tak, aby vždy zbylo místo pro usmíření a aby smír byl takový, že může znovu rozpoutat boj. S přítelem a nepřítelem má mít takové vztahy, že je může přetrhat, ale takovým způsobem, aby je mohl znovu navázat."

2 10.06.2015

Psáno velice erudovaně a autor evidentně ví, o čem píše. Problém je, že toho valí na čtenáře velice mnoho, aniž by osvětlil původ pramenů, o němž právě píše.

2 09.06.2015

Dle mého názoru svižně napsaná kniha, která si mě získala pro autorovu schopnost vzbudit v čtenáři sympatie s hlavním hrdinou, přičemž se čtenář musí občas sám profackovat a uvědomit si, že hlavním hrdinou je Hitler :-)

2 04.02.2015

Skvěle napsané a hlubokomyslné. Kniha má nečekaný zvrat a bude ještě dlouho aktuální!

2 04.02.2015

Kniha se krásně čte a je psaná s lehkým britským humorem. Důvod mého nízkého hodnocení nespočívá v knize samotné, spíše v její předloze. Jako fanoušek, který na Červeném trpaslíkovi vyrůstal, jsem při četbě měl neustále v hlavě seriálový příběh, což mi bránilo přijmout tuto románovou a v některých případech i logičtější verzi. Líbila se mi první část, která vysvětluje počátky Listerovy kariéry a seznámení s Rimmerem, ale ostatní části jsem vnímal jako upravenou verzi seriálu. Možná, kdyby byla kniha předlohou pro seriál, hodnotil bych ji jinak.
Nicméně pro všechny fanoušky bude kniha představovat bláznivou jízdu a možná vzbudí zájem shlédnout celý seriál znovu.

1 03.06.2024

Pavel Kosatík dokáže velice čtivě podat životní příběh historické osobnosti, přičemž si na začátku vždy zvolí nějaké pevné charakterové rysy, od nichž posléze odvozuje důležitá rozhodnutí dotyčné osobnosti.
V případě Jana Masaryka se mělo jednat o rozpolcenou osobnost s tendencemi přejímat názory autoritativních mužů, v jejichž blízkosti žil (TGM, Beneš, Gottwald).
Ačkoliv se jedná o populárně naučnou publikaci, ve své době upozornila na často rozporuplná jednání Jana Masaryka, jeho často diletantský způsob vedení československé diplomacie a zejména názorovou nekonzistentnost, která se projevila zejména v posledních letech Masarykova života.
Ačkoliv se Jan od svého slavného otce v mnoha věcech nelišil, scházela mu ona masarykovská vytrvalost a houževnatost osobnosti. Tím paradoxně naplnil úsloví, že synové velkých otců to nemají nikdy jednoduché.

1 14.05.2024

Jelikož jsem velikým milovníkem Želv Ninja, budu vděčný za každý jejich komiks, který bude přeložen do češtiny. Samozřejmě, že první díl je o stupeň lepší, ale i v tomto se čtenář neubrání zármutku nad smrtí svých oblíbených hrdinů. Nicméně je nutno konstatovat, že hlavní záporná postava se nemůže rovnat s vnukem Trhače, jehož jsme poznali v prvním díle. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme i nějakých nových dílů s novými želvami, jejichž vztahy a vzájemná dynamika byla v tomto díle jenom naznačena.
V každém případě jsem si četbu užil a všem tuto dospělejší sérii Želv doporučuji. Nemusíte ani znát příliš z tohoto světa, pouze hlavní postavy.

1 11.05.2024

Románu špionážního charakteru se nedá upřít čtivost. Děj je velice přímočarý a ani jedna dějová linka čtenáře nenudí. Souhlasím s uživatelem hanakem, že příběh více brakovější než by bylo na ST univerzum zdrávo. Navíc stále si nemohu zvyknout na charakterové proměnu postav, které známe ze seriálu. Zkrátka se mi Ezri přijímá velice těžko jako sebevědomá kapitánka a Sarinu jako chladnokrevně pragmatickou agentku.
Líbí se mi politikaření a samotný koncept Typhonského paktu je mi velice sympatický. Trochu mi to připomíná různá protizápadní uskupení (např. BRIC), v nichž se sice všichni shodnou, kdo je hlavní nepřítel číslo jedna, ale navzájem se jeden druhého snaží využít. Čtenář si při četbě může uvědomit, jak unikátní je společenství kolektivního Západu.
Největším přínosem románu je vhled do vnitřní struktury breenské společnosti, který je velice nápaditý a zapadl by i do samotného ST kánonu.
Jsem zvědavý na další díl této série, ačkoliv se bojím, aby nesdílela osud série Titan, jejíž poslední knihy jsem dočítal pouze s obtížemi.

1 11.03.2024

V této tragické události českých dějin máme tendenci Édouarda Daladiera spíše přehlížet. Pokud je mi známo, nevyšla u nás o něm ani žádná ucelená biografie. Jeho kariéra před osudovým rokem 1938 je však velice zajímavá a názorně se v ní zrcadlí problémy francouzské republiky v meziválečném období.
Kniha je psána čtivým stylem a ačkoliv čtenář ví, jak celé jednání v Mnichově dopadne, dokázal autor udržet atmosféru napětí až do úplného konce.
Nicméně se domnívám, že Benamou nevytěžil z tohoto tématu maximum a mohl podat mnohem dramatičtější popis Daladierových myšlenek. Příliš nechápu, proč věnoval v kapitole o samotné konferenci v Mnichově tak dlouhou pasáž jednání Hitlera a Mussoliniho, u něhož Daladier nebyl přítomen, a v němž Hitler podrobně vysvětluje své plány (byť údaj o začátku války k roku 1942 se skutečně zakládá na tehdejších úvahách).
Celkově bych tedy konstatoval, že čtenář nebude zklamán, ale pokud trochu zná pozadí událostí roku 1938, bude mu příběh připadat poněkud neúplný.

1 21.10.2023

Kniha nabízí strhující popis událostí na Ukrajině od roku 2013 až do první fáze ruské invaze v roce 2022.
Zpočátku Vojtěch Boháč podával již dobře známé informace, o nichž podrobněji psalo už mnoho jiných autorů. Nicméně od druhé třetiny knihy se autor již plně soustředí na své vlastní zážitky.
Přínos knihy spočívá nejen ve svědectvích jednotlivých Ukrajinců odhodlaných bránit svoji zemi, ale také v tom, že pokrývá delší období než ostatní publikace. Povídání končí zhruba v době bitvy o Severodoněck a Lysyčansk.
Není zapotřebí více popisovat, knihu si určitě přečtěte a nezapomeňte, že se i po únoru 2022 našlo dostatek hlupáků, kteří tvrdili, že se na Ukrajině nic neděje. Autor ostatně sám podotkl, že před bombami se můžete skrýt, ale před smrští lží bohužel nikoliv.

1 28.09.2023

Do světa Warhammeru teprve pronikám, nicméně tento comics mě bavil. Jako obvykle je nenajdete nic jiného než válku. Určitě jej docení začátečníci i mírně pokročilí. Ačkoliv je příběh přerušován informačními okénky o fungování Impéria, před četbou bych přece jenom doporučoval shlédnout na youtubu pár videí o loru světa Warhammeru. Každopádně Warhammer v comicsovém formátu funguje a těším se, pokud vyjde další díl. Škoda jenom vysoké ceny, což je u nás problém všech comicsových publikací.

1 17.09.2023

Tato kniha svým zaměřením osloví nejednoho čtenáře. Nicméně si musíte zvyknout, že se jedná spíše o populárně naučnou/odbornou knihu než o tradiční krimi příběh. Autorův styl psaní mě nijak nevadil. Snad pouze v počátku čtení si musíte udělat pořádek v jednotlivých postavách. Knihu doporučuji a zase jednou po dlouhé době se těším na nějaký film.
Čtenáře, který dospěje na konec knihy může hřát vědomí, že i v tom nejzkorumpovanějším prostředí se vždy najdou lidé prosazující právo a spravedlnost.

1 13.09.2023

(SPOILER) Tento díl vnímám prozatím jako nejslabší z celé série. Samozřejmě se v knize vyskytuje mnoho skvělých momentů a zajímavých postav. Kupříkladu postava lovce lidí Bonharta, který brutálně zmasakruje bandu Potkanů nahání skutečně husí kůži. Stejně tak jsem si užíval zjištění, že Rience je vlastně pouhým poskokem Vilgefortze, proti němuž je v podstatě nula.
Na druhou stranu se při četbě vystupňovala má averze vůči Ciri. Nejvíce mi vadí, že tato postava má v každé knize zcela jinou identitu. V Krvy elfů neustále tvrdila, že je zaklínačka a bude pomáhat lidem, v Čase opovržení zase, že je čarodějkou s neomezenou mocí, v Křestu ohněm se z ní stala Falka žijící nespoutaným životem. Na začátku Věže vlašťovky prodělala Ciri opět změnu, tentokrát na cintránskou princeznu. V posledním díle se zase stane paní světů. Rozumím záměru autora popsat vývoj této postavy a proces utváření její identity, ale mezi jednotivými knihami není tak velký časový odstup, aby dospívajcí člověk vystřídal čtyři protichůdné identity. Navíc se Ciri chová v některých situací až nesmyslně povýšeně (viz její rozhovor s Vysogotou).
Zatímco v předchozích dílech mi Sapkowskeho experimentování se stylem vyprávění nevadilo, v této knize tomu již bylo přesně naopak. Příběh není vyprávěn chronologicky a v několika případech se čtenář ocitne v bizarní situaci, kdy si čte vyprávění jedné postavy o vyprávění postavy druhé.
Už v Křestu ohněm mě iritovaly citáty na počátku jednotlivých kapitol. Sapkowski v nich kombinuje úryvky z vymyšlených zdrojů s citáty skutečných autorů. Na můj vkus to působí nesouradě. Proč je kupříkladu nutné citovat Bibli nebo Tolkiena, když by si autor mohl vymyslet vlastní posvátný text nebo moudrého učence.
Největší slabinu spatřuji v příběhové lince o Geraltovi. Zdálo se mi, že si autor trochu nevěděl rady, ale nutně potřeboval celou skupinu odvrátit od jejich záměru cestovat do Nilfgaardu.
Připadá mi, že Sapkowski v tomto díle rozvinul mnoho příběhových linek a nejsem si jistý, zda je dokáže všechny uspokojivě uzavřít v posledním díle celé ságy.

1 05.09.2023

Souhlasím s Hanak_v_exilu. Tato kniha skutečně představuje slabý příběh ze zajímavého světa. Série Titan všeobecně nabízí zajímavé ekosystémy a rasy. Ne jinak je tomu i v této knize. Příběh se skládá ze tří dějových linek, ale bohužel mě ani jedna nezaujala. Sexuální narážky, dvojsmysly a erotické myšlenky jednotlivých postav působily spíše trapně. Scénu, kdy Riker zápasí s erekcí a leží ve vlastních exkrementech považuji za jednu z nejhorších v celé knižní ST sérii. Na základě autorových starších knih si nemyslím, že by autor nesnášel postavu W. Rikera. Patrně se ne zcela povedeně snažil ukázat jiný pohled na sexualitu u Lavenina druhu, což samozřejmě do ST patří.
Stejně směšně působí i dějová linka dr. Rea, u něhož se dle mého názoru nepovedlo vykreslit jeho psychický stav. Nebylo mi zkrátka jasné, jestli jedná racionálně jako doktor nebo jako predátor se silným ochranitelským instinktem.
Musím přiznat, že mám obavy, kam se celá série posouvá. Momentálně začínám číst zatím poslední u nás vydanou knihu (Syntéza), v níž Riker odmítá salutování, protože na Titanu preferuje uvolněnější atmosféru. To už mi trochu zavání novým televizním "ST", u něhož diverzita a efekty převládly nad konzistencí a kvalitou příběhu.

1 02.07.2023

Udělil jsem pět hvězd, protože kniha byla pro mě příjemnou vzpomínkou na pana profesora Rychlíka, který mě učil na vysoké škole. Právě díky němu jsem se naučil hledět na historické události i očima druhých a díky tomu lépe chápat národní hnutí od konce 19. století. Jeho přednášky na téma národnostní hnutí v Rakousku Uhersku mám stále v paměti. Ono boření zažitých mýtů, které je ostatně obsaženo i v této knize mě vždy přitahovalo a stále přitahuje.
Samotný pan profesor na mě dříve působil přísně (jeho úsměv mě spíše děsil), ale veškerý strach opadl během první zkoušky, kdy jsme si povídali o problematice Podkarpatské Rusi.

1 20.05.2023

Tato kniha představuje mé druhé setkání s touto pozoruhodnou autorkou, která si rozhodně zaslouží své místo mezi velikány polského klasického historického románu. Autorce se povedlo vylíčit události páté křížové výpravy v kontextu začínajícího 13. století a nástupem nové vlny religiozity, jejímž mluvčím se mimo jiných stal i sv. František. Oceňuji, že autorka nepřidávala do příběhu aktuální témata, jelikož samotná událost dětské křížové výpravy by například nabízela možnost dostat do příběhu sociální boj mezi třídami.
Pátá křížová výprava představuje poněkud opomíjenou událost, navzdory zřetelným výjimečnostem. Po katastrofální čtvrté výpravě se podařilo obnovit víru v instituci křížových výprav a doposud žádná kruciáta nebyla tak masově propagována ani finančně či personálně zajišťována. To však neznamenalo jednotné vedení a navzdory původnímu úmyslu papeže Inocence III. sjednotit zájmy církve a říše, promlouvalo do průběhu celé výpravy příliš mnoho stran (papež, císař Fridrich II., domácí křižáci vedené Janem de Brienne, evropští křižáci, papežský legát).
V celém příběhu se prolínají dvě různá pojetí svaté války. Vedle samotných křižáků zde vystupuje postava sv. Františka, který chce Boží hrob vyprosit a obrátit muslimský svět na křesťanství. Během četby jsem si vzpomněl na Chestertonovu esej, v níž se autor snažil charakterizovat osobnost sv. Františka. I v románu Beze zbraně je František zbožným člověkem milující Boha a chudobu. Jak napsal Chesterton, František pro jeden strom odmítal vidět celý les, nemiloval lidstvo, nýbrž lidi, nemiloval křesťanství, nýbrž Krista. Zároveň nerozlišoval mezi věcmi malými a velkými - vydal se do Říma s žádostí o uznání svého řádu, když ho následovalo pouze dvanáct neznámých mužů, nebo se vypravil se dvěma společníky k sultánovi obrátit celý islámský svět na křesťanskou víru.
Stejně jako v románu Malomocný král autorka kladla v příběhu veliký důraz na jedno osudové rozhodnutí, kterému zpravidla předchází velice čtivě napsaný dialog hlavních postav. V Malomocném králi se po křižáckém sněmu rozhodne král Guy vytáhnout proti Saladinovi do ztracené bitvy, kdežto v románu Beze zbraně zase papežský legát Pelagio po poradě s veliteli výpravy odmítne štědrou nabídku sultána al-Kamila a odsoudí tak celou výpravu k nezdaru.
Samozřejmě, že skutečné historické události byly mnohem komplikovanější a kupříkladu vina kardinála Pelagia není z dnešního pohledu tak jasná jako dříve. Nicméně se jedná o historický román, nikoliv odbornou publikaci. Kniha je napsána čtivým stylem a pokud máte rádi klasické historické romány, pak tímto románem trefíte do černého.

1 21.03.2023