Rilian komentáře u knih

Rychlá a nenáročná četba z Heinleinova militaristického období. Svérázný odboj proti Panasiatskému impériu se dnes může zdát spíše naivní, ačkoliv autor nastínil některé rysy západního a asijského uvažování. Samozřejmě, že japonská a čínská kultura by se nikdy nemohla takto propojit, ale popsaný souboj pevné ruky s pedantskou přesností a volné improvizace dávající přednost úskoku nemusí být vzhledem k naší budoucnosti kompletně z říše snů. Ačkoliv jsem si četbu užil, domnívám se, že autor napsal mnohem lepší a promyšlenější knihy. Tudíž dávám lepší dvě hvězdičky.

2 18.03.2022

Kniha poskytne poměrně srozumitelnou formou přehled o vývoji papežské volby. Ačkoliv se často argumentuje dvoutisíciletou tradicí, není pravda, že by mechanismus volby neprošel žádnou evolucí. Je zajímavé, že papežská volba se na rozdíl od jiných mechanismů tohoto světa zbavila své světské podstaty ve prospěch té spirituální. Volba papeže je i v dnešním praktickém a sekularizovaném světě velikou událostí, přičemž samotný průběh zůstává tajemstvím. A to je dobře. Samozřejmě, že mezi kardinály probíhá ostrá konkurence, ale jelikož je tento politický boj skryt za zamčenými dveřmi, zůstává církev po úspěšné volbě jednotná.
Z celé knihy mi přišly nejzajímavější poslední dvě kapitoly o papežské rezignaci a imaginární reforma budoucího papeže Hadriána VII. Z textu je patrné, že autor patrně není příliš velikým příznivcem Benedikta XVI. ani zastáncem jeho rozhodnutí rezignovat na papežský úřad. Souhlasím s tvrzením, že by se rezignace neměla stát pravidlem, protože úřad papeže je výjimečný na rozdíl od úřadů prezidenta USA, Ruska či Číny především v tom, že papež je ztělesněním trpícího Krista a ve svém úřadě "trpí" a setrvává až do konce života. Text závěrečné kapitoly donutí čtenáře se zamyslet nad významem titulu "emeritní papež". Může se zdát, že se jedná o maličkost, ale v katolické církvi prostě nemůže existovat úřadující a neúřadující papež. To je právě rozdíl např. od prezidentů USA. Pokud bude Obama kritizovat Bidena, bude s toho maximálně pozdvižení. Pokud se to stane v případě papeže, může z toho vzniknout schizma. Benedikt XVI. se v minulosti (nechtěně) vyjádřil v rozporu s aktuálním směřováním církve, což způsobilo řadu nedorozumění. Je zajímavé, že navzdory dlouhému vývoji a nesčetným úpravám samotné volby, není hrozba schizmatu zcela vyloučena.
Poslední část o hypotetické reformě papeže Hadriána VII. je velice podnětná a autor vychází z předchozí praxe Jana Pavla II. Nový papež Hadrián se snaží změnit postup samotné volby, ale zároveň skloubit svoji reformu se starou tradicí. Možnost rozšíření volebního práva na kardinály a zástupce laiků je poměrně věrohodná. Nicméně nesouhlasím s nápadem volit zástupce laiků podle demografického podílu katolického obyvatelstva v jednotlivých zemích. Tyto počty jsou velice nestálé a mohou se snadno změnit (viz nepříznivý vývoj na Blízkém východě).
Knihu určitě doporučuji a rozhodně se nenechte odradit velikým počtem jmen jednotlivých papežů.

2 31.05.2021

Komenský je právem pokládán za jednoho ze zakladatelů pedagogiky. Jeho rady jsou dodnes užitečné. Jako učitel mi k srdci přirostla zejména pasáž "Jiným ukazuji správou cestu, kterou jsem pozdě poznal, jsa unaven blouděním."
Knihy jsou vždy budou dušemi škol (anima schlolarum) a nositelkami moudrosti (vehicula doctrinárum). Čtěte knihy a hlavně si zapisujte "všechno, co se jako drahokam třpytí..."!

2 18.05.2021

Jako celek představuje kniha velice strhující popis současné ruské trestanecké kolonie v Mordvinsku. Ačkoliv by se z autorčiných zážitků dala napsat mnohem podrobnější kniha (což bych ocenil spíše), přistupoval jsem k textu jako k punkové zpovědi. Předně je nutno se pousmát nad stupidní kritikou našeho současného prezidenta. Autorka není žádná hloupá zneuznaná umělkyně a protest v katedrále se nám sice může zdát barbarský, ale to jenom proto, že žijeme v demokratické a klidné zemi. Ruský režim není demokratický a nemá žádný zájem vést debatu s občany. Upřímně, jak chcete dělat poklidný a civilizovaný protest v zemi, kde hlava pravoslavné církve označuje své oponenty za "díla satanova" nebo označuje jako feminismus "hloupý nápad ze Západu"? Ruská církev, alespoň tedy její čelní představitelé, už od dob carů úzce spolupracovala se státní mocí a protest v chrámu se nám najednou zdá jako dobře zacílená rána. Ruská společnost se momentálně nachází ve stavu, kdy osciluje mezi agresivním nacionalismem, silně konzervativním výkladem Písma a nekritickým přijímáním nadřazenosti ruského světa. Z tohoto důvodu je punkový koncert v kostele, který je běžně pronajímán pro komerční účely pěknou alegorii na Ježíšovo jednání v chrámu. V každém případě, ať už s jejím protestem souhlasíme či nikoliv, určitě se shodneme, že i kdyby byla autorka zneuznanou feministickou pseudoumělkyní (ve skutečnosti je studentkou filosofie), nedává to jakémukoliv státu právo poslat ji do novodobého gulagu. Jelikož se to bohužel děje, navrhuje autorka hezkou a pobuřující myšlenku, aby ve znaku nového Ruska byl Malevičův Černý čtverec.

2 01.01.2021

2,5 Kniha rozhodně není špatná a autorka má určitě veliký talent. Nicméně jsem od knihy očekával asi trochu něco jiného. Mám rád Estonsko a těšil jsem se na více estonských reálií nebo detailnější popis vyrůstání estonské dívky ve Francii. Zajímavější je dějová linka babičky Edy nebo dopisy její přítelkyně ze sibiřského gulagu. V závěru knihy čtenář skutečně počítá možnosti oné aritmetiky bohů.

V knize je rovněž několik trefných poznámek na život v socialistickém Estonsku:

"Podřadné místo na společenském žebříčku, který se tehdy určoval podle příslušnosti nebo nepříslušnosti ke straně, podle užitečnosti definované sovětskými měřítky, podle přístupu k určitým výsadám (byt, zvláštní potravinové balíčky, existence podnikového obchodu nebo jídelny), podle postavení v koloběhu zboží. Ředitelé továren, politici, ale také prodavačky, kantýnské, číšníci v restauracích se nacházeli na strategických místech. Prodavačky dostávaly stranou nejvzácnější a nejžádanější zboží, vedoucí restaurací měli moc otevřít nebo neotevřít podnik, nechat vás vstoupit nebo vstup zakázat. Kantýnské odcházeli každý den domů s taškou plnou nejlepších potravin a školákům nebo zaměstnancům nechávali jen to, co bylo na samé hranici poživatelnosti. V této periodické tabulce stály pokladní nad dělníky, tak nad univerzitními profesory."

"Dřívější hrdinové se proměnili ve zločince. Lidé všude mizeli, zatímco kolem statků starý les ožil, hemžil se posledními příslušníky odboje. Tatíček Stalin svým pronikavým pohledem dohlédl všude a všechno viděl, ale svou velkou ruku kladl na čelíčka dětí, a to i v dalekých pobaltských zemích, které ještě nedávno živily imperialistického lidožrouta. Lysenko nechával růst fíky na jabloních, magie socialismu začala."

2 15.08.2020

Komiks je klasika, dnes krásná pro svoji nostalgickou atmosféru a dobrodružný příběh. V knize se samozřejmě projeví nedokonalost celého děje. Tři hvězdičky dávám tedy za nostalgii a klasické zpracování v ABC. Samozřejmě pro dospělého je četba už něco jiného, ale proto je nutné se oprostit od logiky a vychutnat si návrat do dětských let. Taková díla se opravdu těžko hodnotí. Čtenář si musí ujasnit, jestli hodnotí kvalitu díla, nadčasovost, nostalgickou hodnotu nebo význam díla pro svoji a budoucí dobu. V tomto případě se přikláním určitě k nostalgii a významu Galaxie pro český komiks.

2 08.05.2020

Neobvyklé ale nesmírně zajímavé téma. Autorka se snaží postihnout jeden z mnoha problémů filosofie v arabském středověkém myšlení - role a postavení filosofa ve společnosti. Kniha zcela určitě obohatí čtenářův často velice jednoduchý náhled na filosofii islámského zlatého věku. Ve škole se učíme, že Arabové pouze přejímali a překládali, to je ovšem velice zkreslený názor. Osobně mě udivilo, jakými problémy se falsafa zabývala - jak spojit rozum a náboženství, je Korán zjevený nebo napsaný, jak by měla vypadat dobře ideální obec, jak dospět k vyššímu poznání Pravdy, atd. Studie rovněž názorně ukáže, jak různorodý monolit představoval abbásovský chalífát. Centra vzdělanosti se táhla od Granady až po Turkmenistán a představitelé falsafy pocházeli často z nearabských národů (Peršané, Židé píšící arabsky, Arabové z Andalusie, turkistické národy Střední Asie atd.). Nesmírně zajímavým shledávám způsob, kterým se filosofové snažili propojit antickou filosofii s náboženstvím, které např. Platón ve své ideální obci opomíjí. Na druhou stranu zároveň čtenář pochopí, proč falsafa nakonec upadla ve prospěch islámské ortodoxie a částečně i mysticismu. Představitelé falsafy se skutečně zabývali tématy, která by z náboženského hlediska mohla být považována za hříšná nebo minimálně na hraně popírání náboženství samotného a tudíž nepřijatelná pro většinu tehdejší společnosti. Kupříkladu se zde objevovaly myšlenky, že s Bohem (= Aktivním intelektem) může filosof navázat kontakt za pomoci svého intelektu a tím pádem není odkázán na Boží volbu (= tj. i zpochybnění úlohy proroka). Jako další provokativní názor uveďme tvrzení Ibn Bádždžy, že Korán neposkytuje odpověď na všechny situace v životě a je nutno používat rozum k jeho interpretaci či nezávislé řešení problémů (= zpochybnění zjevení Koránu). Po přečtení této knihy doporučuji zájemcům přečíst si Wásitské vyznání od Ibn Tajmíji s kritickou úvodní studií. Já jsem to četl obráceně a nyní mohu potvrdit, že by se mi Wásitské vyznání četlo mnohem snadněji, kdybych si nejprve přečetl tuto studii.

2 29.02.2020

Přiznávám, že kniha může svým rozsahem děsit, ale pokud se čtenář přenese přes počáteční nedůvěru, čeká ho úžasný čtenářský zážitek. Kniha je originální ve stylu vyprávění, Příběh se netočí kolem jedné postavy, nýbrž kolem obyvatel malého dánského ostrova, jehož obyvatelé jsou neodmyslitelně spjati s mořem. Příběh je tedy vyprávěn neurčitou skupinou lidí (živých i utonulých). Celý epos je v podstatě o lásce k moři a životě námořníků, jejichž příběhy se postupně ztrácí v nekonečné modři oceánu. Knihu lze rozdělit do tří částí - první popisuje život Laudrise Madsena, druhá pátrání jeho syna Alberta a třetí námořnický život Albertova v podstatě adoptivního syna Knuda Erika. Každý příběh začíná a brzy skončí, přičemž je okamžitě následován novým. Stejně jako mořský proud. Každá část je zároveň prostoupena řadou malých příběhů obyvatel města Marstalu. Všechna tato drobná vyprávění se vlévají do hlavního děje jako říčky do větší řeky a následně do moře. Největší slabinou knihy představuje dle mého názoru začátek třetí části, která je poměrně rozvláčná, ale pro celý příběh naprosto stěžejní. Popisuje touhu Knudovy matky po odtržení marstalských mužů od moře a Knudovo námořnické počátky. Poslední část se nese ve víru druhé světové války, kdy se ke krutosti moře přidá i krutost lidí. Stále uvažuji nad závěrem knihy o narození malého Modrozuba, který Knudovi vrátí smysl života. Přemýšlím, jestli narozené dítě uprostřed naprostého pekla v sobě nenese onen mesiášský aspekt. V tomto případě je dítě spasitelské pro posádku jedné lidi uprostřed rozbouřeného moře.

2 27.10.2019

Předně bych chtěl upozornit, že nemám rád nový kánon. Myslím si, že Disney celé SW universum velice degradoval. Z tohoto důvodů si nemohu užít jakýkoliv příběh založený na Ep. 7-9. Jelikož se nové charaktery nepovedly, sahá se často do historie, kde nebylo napácháno tolik škod. Kniha o Thrawnovi je bezesporu to nejlepší, co v novém kánonu vyšlo. To je zapříčiněno jednak hlubokým vztahem autora k hlavní postavě a především v jeho zkušenostech se psaním knih ze světa SW. Ačkoliv se mi příliš nelíbil závěr seriálu Rebels, respektive to, co udělali s Thrawnem, mohu konstatovat, že tato kniha se celkově povedla. Předně vyzdvihuji autorovu snahu propojit knihu se zmíněným seriálem a ukázat nám vzestup třech hlavních postav (Thrawn, Pryce a Yuralen). Dále oceňuji narážky na (nyní už) Legendy. Opravdu doufám, že se Yuuzhan Vongové vrátí do kánonu (a ujme se toho někdo, kdo rozumí SW). Poslední veliký klad knihy představuje popis Thrawnovy osobnosti (zájem o umění nebo historii klonových válek). To vše odkazuje na původní Thrawnovu trilogii, která nyní bohužel spadá do kategorie Legendy :-(

2 03.09.2019

Čtivá a neobyčejná reportáž z neobyčejné země. O Afganistanu toho v naší zemi ví jen málokdo tolik, aby mohl plně vysvětlit, co se dnes v této krajině odehrává. Jagielski na rozdíl od dalšího velikána polské žurnalistiky Kapuščiňskeho si příliš nelibuje ve výstižných shrnujících, ale poněkud zjednodušujících glosách, a tudíž jeho popis lze považovat za rozvláčný. Na druhou stranu složitost celého tématu zkrátka takový popis vyžaduje. Oba dva pánové se snažili definovat revoluci. Kapuščiňski tvrdil, že revoluci předchází vyčerpanost režimu a všech dalších možností. Jagielski naproti tomu říká, že revoluce se nerodí z bídy, hladu ani z těch největších nespravedlností, ale ze zklamání. Celou knihu provází dvě klíčová slova - svoboda a izolace. V boji za svobodu se ve svých úkrytech v horách odsoudil tento lid do izolace, a pro tu samou svobodu si Afgánci racionalizovali institut zrady, která se nezrodila z pokrytectví, ale z čirého pragmatismu. Jak sám dodává autor: nikdo jiný nevěřil ve šťastný život po smrti tak intenzivně jako Afgánci. Nikdo jiný však zároveň tak zoufale nebojoval za život pozemský. Celkově tedy knihu hodnotím velice kladně a pro všechny zájemce o tento divoký kraj světa vřele doporučuji. Samozřejmě se hodí základní orientace v dějinách, jelikož autor příliš nevysvětluje kontext.

2 28.04.2019

V českém prostředí rozhodně originální kniha. Samotný příběh je sice velice jednoduchý, ale vzhledem k zaměření knihy to vůbec nevadí. Na předním místě jsou zde fakta a popis pozdní křídy a jejího prostředí. Jsem zvědavý, jestli bude druhý díl, protože některé záležitosti zůstaly nevysvětlené (osud hlavních hrdinů, podivné postavy za portálem atd.). Kniha rozhodně změnila můj náhled na celkovou katastrofu k níž došlo na konci křídy. Detailní popis následků dopadu a následných změn klimatu zcela určitě zaujme a vzbudí otázku, jak je možné, že něco vůbec přežilo. K hlavní hrdince mám jenom jednu výtku - neustále mluví jako Wikipedie. Opět, chápu, že účelem knihy bylo popsat tehdejší faunu a floru, ale při čtení mě napadla otázka, jestli by současní paleontologové ze sebe sypali jednotlivé druhy rostlin a živočichů, které znají jenom z nálezů kostí a zkamenělin. Trochu mě zarazilo, že se jednotlivé popisy příliš nezabývaly šupinami nebo srstí dinosaurů. Každopádně chápu, že pro názornost to bylo nezbytné a knihu mohu všem vřele doporučit. Skvěle napsaný román vystavěný na základě autorových rozsáhlých znalostí.

2 11.11.2018

Pokud toto má být nový kánon, tak to teda budiž SW země lehká. Pominu na začátek příšerný formát a velké písmo, a přejdu rovnou k samotnému vydání. Především byla hloupost vydávat nové kanonické knihy, když ještě nebyla hotová nová trilogie (pro kterou ani neexistoval žádný plán). Tudíž se zde dozvídáme o postavách, které úspěšně zabila úděsná epizoda VIII. Proč bych se měl zajímat o Snoka nebo Phasmu, kterou musejí uměle zachraňovat v knihách. Celkově byla kniha napsána pouze z jediného důvodu - napravit scénaristické nedostatky epizody VII. To už samo o sobě svědčí o mnohém. V příběhu o Finnovi se dozvídáme, proč uměl ovládat světelný meče - prostě ho trénovali se silotyčí... hmm pěkné. V příběhu o Rey zase přijdeme na kloub, proč umí v podstatě cokoliv včetně pilotování všech druhů mezihvězdných lodí - prostě našla simulátor a naučila se to... wau. Příběh o Poeovi je z celé knihy asi to nejlepší, přesto musí bohužel stavět na absurdní představě, že z trosek Impéria povstal ještě silnější První Řád a Nová Republika je tak stupidní, že si toho nevšimne. Už je asi zřejmé, že nejsem fanouškem nového kurzu ve SW. Myslím si, že je to celé zkratkovité a spíchnuto horkou jehlou za účelem většího zisku.

2 03.11.2018

Souhlasím, že délka knihy by se mohla zdát nepřiměřeně ději, ale pokud budete sérii číst dál, pochopíte, že všechny ty zdánlivé drobné detaily předznamenávají úpadek společnosti na Vnějších světech. Asimov inspirovaný Gibbonem i v pozdější sérii o Nadaci pracuje s předpokladem, že úpadek a pád velkých společností začíná nenápadně za hlasité podpory obyvatelstva. Jako výtku ovšem ponechávám celkem předvídatelný konec.

2 03.07.2018

Kniha je zajímavá. Ačkoliv příčiny prohry USA ve válce nejsou příliš přesvědčivé, čtenář tomu zkrátka věří. Pokud člověk čte jako knihu v očekávání propracovaného děje s mnoha propracovanými postavami, bude zklamán. Příběh má příliš mnoho dějových linek s málem charismatických charakterů. Problém knihy ovšem je, že se tyto linky neprotínají a příběh celkově nedrží pohromadě. I samotný konec působí poněkud vachrlatě. Nicméně, pokud přistoupíme ke knize jako k sondě do distopie, začneme ji vnímat pozitivněji. Dick nám ukazuje bizarní svět a lidi v něm. Popisuje jak jednají, jak žijí i jak se vyrovávají se světem samým. Dick rozpracoval podle mého názoru jenom některé aspekty příběhu - pojaponštěná americká společnost, rasová nadřazenost asiatů, úpadek americké kultury, snahu přežít v Japonci nastoleném pořádku atd. Pokud sledujete i seriál, postřehnete stejné aspekty plus propracvoaný děj, který museli scénáristé pro tento seriál vytvořit.

2 30.01.2018

Série Titan mě stále baví. K tomuto třetímu dílu mohu vyzdvihnout zejména čtivý způsob psaní, zajímavý nápad a přitažlivou myšlenku národa Pa'haquelů a jejich způsobu života, který zpočátku nedává příliš smysl, ale od poloviny knihy se začne jevit jako logický ba přímo nezbytný. Celé S-T universum má všeobecně dobré nápady na alternativní civilizace (Nýelové, Xindové atd.). Přitažlivý je rovněž způsob konfliktu Základní směrnice s Rikerovým jednáním. Oproti prvnímu a druhému dílu zde ovšem autor příliš zabředl do řešení problémů jednotlivých členů posádky. bohužel čtenáři se po čase mohou ve plejádě jmen mimozemských důstojníků ztratit. Nápad na rasově rozmanitou posádku Titanu je samozřejmě dobrý, stejně tak i popis problémů vzniklých z tohoto soužití. Ovšem sleduje-li autor takto více linek zákonitě dojde ke zmatku. Celkově se ovšem jedná o velice zdařilé pokračování celé série.

2 15.02.2017

Zajímavý nápad, nádherná kresba a především krásná pohádka. Milé překvapení, vřele doporučuji.

2 21.07.2016

Člověk je velice ovlivněn seriálem. Kniha se blíží spíše filmu. Doporučuji číst bez zaujetí ze seriálu, protože jinak budete knihu proklínat, jelikož tam není kupříkladu příliš Margaret, Klingger, Frank či jiná vaše oblíbená postava. Je zábavné hledat událost, kterou autor popisuje v jednom odstavci, z čehož vznikla v seriálu celá epizoda (viz Frankovy lékařské nezdary, Hodžonovo studium atd.)

2 01.06.2016

Zajímavá kniha, který je svým způsobem čtivá. V několika kapitolách je děj spíše nudný, ale pokud člověk přistupuje ke knize s vědomím, že se autor snažil napodobit styl psaní středověkých cestovatelů a vystihnout to, co je většinou nejvíce zajímalo, pak si místo děje užije především styl vyprávění.

2 26.12.2015

S nějakým komentářem jsem čekal, až dočtu celou trilogii. První a druhý díl je tragédie. Od třetího dílu jsem čekal nějaké zlepšení. Chtěl jsem dát jednu hvězdičku, protože některé pasáže se číst dají, ale ty jsou bohužel zahrabané v kýbly nudy. Občas mi přišlo, že čtu videohru. Ale oproti prvnímu a druhému dílu bych dal tak půl hvězdičky.

Těžko hodnotit jako knihu. Lze uvažovat o překladu celé kroniky, jednotlivých pasážích a jejich faktografické přesnosti, ale přidržíme-li se latinského originálu a celé dílo budeme hodnotit jako historický pramen, pak význam celé kroniky nelze bagatelizovat. Kronika obsahuje mnohé zajímavosti z celého říšského prostředí. Zejména cenné jsou pasáže o východních územích, tedy i české země. V některých případech Thietmar doplňuje Kosmu. Při popisu slovanského prostředí se autor snaží vysvětlit původ mnoha vlastních jmen či jednotlivých rituálů, vesměs chybně, což svědčí o Thietmarově zájmu o východní slovanské oblasti a způsobu myšlení středověkého vzdělance.

2 19.08.2015