Rilian komentáře u knih

Úvodem je si nutné přiznat, že tato kniha není zkrátka pro každého. Jedná se o velice těžkou četbu s mnoha odbočkami a děj zdánlivě nespěje k žádnému závěru. Na příběhu je patrné, že jej autor nedopsal, a proto lze jen obtížně soudit, jak by finální verze skutečně vypadala.
Příběh se odehrává ve dvou rovinách. V první sledujeme příběh muže bez vlastností Ulricha, který se snaží najít své místo ve stále nepřehlednější a chaotické společnosti. V druhé zase horečné, byť nikterak dramatizované přípravy tzv. Paralelní akce na počest výročí vlády Františka Josefa I. Obě dějové linky pojí hlavní aktéři, které nelze v podstatě nijak definovat - Ulrich a Rakousko-Uhersko. O obou jsem schopen říci pouze to, co nejsou. Ulrich nemá žádné vlastnosti a proto poznáváme jenom jeho dobře čitelné okolí. Stejně je tomu se samotnou rakousko-uherskou monarchií. Autor naprosto geniálně vystihl bizarní kombinaci liberální demokracie a klerikálního absolutismu, která panovala ve staré monarchii (v díle zvaná jako Kakánie).
Pokud si na knihu naleznete čas, tím lépe pro vás. Na druhou stranu, když se v textu ztratíte, neznamená to, že jste automaticky hlupáci. Nadčasové poselství je ovšem patrné už ze samotného názvu. V době, kdy se vše rozvolňuje a relativizuje, je nutné zachovat si vlastní tvář a držet se svých zásad.

3 23.12.2022

Jako malý jsem sérii četl a byl jsem trochu zklamán, protože jsem byl namlsán Pánem prstenů a myslel jsem si, že Lewis psal něco podobného, akorát více pro děti. Teprve v dospělosti jsem začal objevovat hloubku Lewisova díla a především jeho křesťanský podtext. Když jsem byl dítě, neviděl jsem v Aslanovi Ježíše a nechápal jsem jeho oběť v první díle. Nyní se mi celá série jeví v jiném světle. Narie byla stvořena pro děti, aby mohly Ježíše poznat skrze Aslana (což u mě fungovalo). Ostatně na konci Plavby jitřního poutníka sám Aslan říká, že když děti dospějí, musejí ho hledat ve svém světě, ale pod jiným jménem. Všechny děti, které se do Narine dostaly byly buďto opuštěné, vyčleněné, hledající naději nebo byly pro své okolí nesnesitelné. Všechny Aslana poznaly a nalezly, co hledaly nebo co potřebovaly. Stříbrná židle patří k mým nejoblíbenějším dílům celé série. Vrchol příběhu představuje souboj se Zelenou čarodějnicí. Tento souboj ovšem není soubojem fyzických sil, nýbrž pevné víry. Čarodějnice se děti stejně jako Satan snaží přesvědčit, že temnota je jedinou realitou a Bůh (Aslan) nebo Narnie (Nebe) pouhým výmyslem.
Pokud se k Narnii dostanete už jako dospělí, nečekejte epický fantasy příběh, ale popis dětského hledání Boha (Aslana). Ostatně první scéna, kdy se Jill setká s Aslanem je toho důkazem. Aslan ji nedává žádné sliby ani záruky, pouze ji ukazuje jezero, z něhož se může Jill napít. Jill se poté musí rozhodnout, jestli bude mít odvahu napít se a riskovat, že na ní lev zaútočí nebo uteče. Stejně tak nedává Bůh žádné záruky, pouze nám ukazuje cestu, po níž se musíme vydat sami vyzbrojeni pouze vírou a naději.

5 23.12.2022

Knihu jsem přečetl velice rychle, jelikož se nejedná o příliš náročné čtení. Autor v úvodu tvrdí, že nechce psát to, co napsali už jiní, ale bohužel přesně to nakonec udělal. Ačkoliv všeobecně s autorem souhlasím, jeho styl spíše připomíná nějaký komentátorský blog, jakých je na internetu spousta. Sprostá slova a nadávky na současné politiky celý text degradují.
Pokud se skutečně zajímáte o genezi současného ruského režimu, pak doporučuji si přečíst jinou knihu (např. Všichni muži Kremlu). Tento text sice neobsahuje chybné informace, ale velice zjednodušené.
Nesouhlasím pouze s autorovou závěrečnou úvahou o možnostech ukončení konfliktu. Nelze požadovat po jednom nespolehlivém a totalitním státu (Čína), aby společně s USA a EU garantoval bezpečnost Ukrajiny před jiným nespolehlivým a totalitním státem (Rusko). Stejně tak považuji za hloupý nápad hledat východisko, aby mohl Putin z konfliktu vycouvat se ctí. Není vůbec jisté, že Rusko nemůže být poraženo. Existuje více způsobů, jak vyhrát válku než nutně opakovat scénář Německa z roku 1945.

6 05.11.2022

Tento výbor se těžko hodnotí, protože se v ČR jedná o zcela výjimečnou příležitost, kdy se český čtenář může seznámit s byzantskou poezií, kterou lze s určitými výhradami označit za východní variaci vagantské poezie.
Zasvěcenějšímu čtenáři tento výbor poskytne další důkaz o pronikání západní kultury na východ a kulturní rozmach během vlády dynastie Komnenovců. Pozdní Byzanc se tak jeví jako méně rigidní a ortodoxní prostředí.
Básně se čtou velice jednoduše a obsahují opakované stížnosti autorů na své zdraví, nedostatečné finanční zajištění nebo v nich svého patrona žádají o laskavost. Ironicky vyznívají zejména pasáže, v nichž autoři bědují nad svoji chudobou navzdory svému vzdělání, které jim přece mělo zajistit život v bohatství: "Kdo má dítě a rozum, ten nebude ho učit číst, do školy nepošle je. Máš syna, chlapce, milý můj? Kluka, co se má k světu? Radši ho uškrť provazem než číst a psát ho učit."

2 29.10.2022

Výběr příběhů z celé série se myslím velice povedl. Jedinou výjimku představuje druhý díl, který se mi vůbec nelíbil. Nedokážu určit, zdali to bylo způsobeno stářím příběhu nebo jejich kresbou nebo samotným příběhem. Osobně hodnotím nejlépe čtvrtý díl a posléze třetí, kde jsem asi polovinu příběhů znal z dětství. První díl doporučuji přečíst po sbírce Život a doba Skrblíka McKváka, protože některé příběhy se navzájem doplňují.
Celkově jsem si sérii užil. Krásný doušek ze studnice mládí.

1 27.10.2022

Souhlasím s většinou názorů. Kniha opravdu představuje podrobný, ale zároveň i přes velké množství jmen přehledný průřez vzestupu a utváření režimu Vladimira Putina. Myslím, že vše již bylo níže napsáno, nicméně musím přiznat, že mě překvapilo, že v podstatě žádná z Moskvou uplatňovaných strategií není ničím novým. Vše si mohli již v minulosti vyzkoušet. Např. obviňování z fašismu po odstranění pomníku Rudé armády v Talinnu, zasahování do ukrajinských prezidentských voleb, využívání plynu pro vydírání jak Ukrajiny, tak zbytku Evropy, efektivní využívání západních politiků, kteří k Putinovy z nejrůznějších důvodů cítí náklonost (Schröder, Berusconi, Blair) nebo zamlčování vojenské intervence v Gruzii, kde z války udělali "Operaci vynucené příměří".
Současný ruský režim může zkrátka obhajovat jenom člověk, který to dělá z vlastní hlouposti nebo za cizí peníze. Knihu určitě doporučuji a čtenář by se neměl nechat zastrašit velkým množstvím jmen a názvů.

13 26.10.2022

Mnoho informací z knihy jsem již dříve četl, ale to je pravděpodobně tím, že letos čtu nějak moc knih o Putinově Rusku. Každopádně mě překvapuje, kolik existuje knih z období před únorem 2022, které víceméně opakovaly to samé, a sice Rusko není partner, ruský režim se nikdy nemůže demokratizovat, dávejme si na ně pozor. A přesto muselo vždy dojít k nějaké tragické události (vraždy na objednávku či samotná válka), aby to čelním představitelům evropských států došlo.
Ačkoliv by někdo mohl říci, že Rusko dělá jenom špinavou velmocenskou politiku jako USA, je zde několik rozdílů. Předně na Západě došlo k veliké reflexi své minulosti a jak poznamenává autor, obětmi tajných operací se nestávají kritikové politického vedení země a přeběhlíci z řad špionů jsou souzeni v řádných soudních procesech. V případě Ruska se ovšem jedná o brutální formu pomsty.

8 25.10.2022

Existují určitá témata, o nichž buďto nevíme vůbec nic nebo známe jenom široce rozšířený mýtus. Vždy jsem se učil, že Republika padla, protože každé jednání zablokoval jeden poslanec. Tato kniha vás ovšem provede stručně, ale výstižně celým procesem utváření polské monarchia mixta, přičemž samotné právo veta či absolutní konsenzus nemusely sehrát tak významnou roli, jak se často uvádí. Změna politické kultury je něco, co se samozřejmě dá velice těžko analyzovat, ale autor ji přesto upřednostnil před často zmiňovanými strukturálními nedostatky polského politického zřízení.
Knihu mohu doporučit i laikům i zájemcům o dějiny 17. století.

1 10.10.2022

Této knize jsem dal plný počet z osobních důvodů. Zajisté existují více informativních publikací o genocidě v Rwandě, ale tato kniha pojednává spíše o odpuštění našim viníkům.
Jsem učitel a o rwandské genocidě jsem nedávno učil. S překvapením jsem zjistil, že studenti nemají problém pochopit, proč ke genocidě došlo nebo jak vlastně proběhla. Problém ovšem nastal, když jsme se dostali k důsledkům a konečnému usmíření Hutů a Tutsiů. Mé překvapení bylo umocněno zjištěním, že studentům vlastně nedokážu vysvětlit, jak může jeden člověk odpustit druhému, když se na něm či jeho rodině dopustil tak zrůdných zločinů. Jedna dívčina se mě zeptala: "Proč bych mu měla odpouštět, když stačí, že ho nechci zabít?"
Při četbě knihy jsem pochopil, že pragmatismus dnešní ateistické společnosti nedokáže lidem nabídnout podmínky či nějaké zdůvodnění, proč by měli vlastně odpouštět. Stačí přece jenom dále nezabíjet. To však není pravda. Násilí by možná ustano (na čas), ale bariéry mezi lidmi by pořád zůstaly, a kdo ví, jestli by dříve či později nepřišel někdo velice přesvědčivý, který by tuto krvavou kapitolu rwandských dějin zase přivedl k životu.
Odpuštění je tedy do určité míry nepřenositelná zkušenost. Křesťané usilují během svého života o napodování Krista, který odpustil tomu, který ho zradil i těm, kteří ho přibili na kříž. Odpustil bezpodmínečně, Jidáš ani vojáci o odpuštění neprosili. A pokud křesťan vyznává Písmo, pak chápe, že právě on drží ve svých rukou klíč k uzdravení nejen bývalého agresora prosícího o odpuštění, ale i ke svému vlastnímu uzdravení a osvobození.
Svým studentům jsem tedy řekl, že odpuštění je vlastně takový malý zázrak, který nedokážu přesně vysvětlit. Nicméně v zemi, kde musí vedle sebe žít bývalí agresoři a jejich oběti, je vzájemné odpuštění a veřejné zřeknutí se pomsty nezbytné. Odpuštění osvobozuje srdce i mysl, protože nás zbavuje strachu, a každý národ v takovém postavení má pouze dvě možnosti, zůstat v zajetí minulosti či ji se jí zřeknout ve jménu budoucnosti. Rwanďané si zvolili správně.
Při četbě jsem si rovněž uvědomil, že často klademe důraz pouze na genocidu samotnou, ovšem nikoliv na unikátní proces obnovy a usmíření v rwandské společnosti. S trochou nadsázky by se dalo říci, že po nekřesťanské genocidě nastal vrcholný akt křesťanské morálky.

3 10.10.2022

Úvodem bych asi měl zmínit, že se mi kniha nečetla dobře a měl jsem problém se začíst do jednotlivých kapitol. Na druhé straně uznávám historickou hodnotu tohoto díla, stejně tak musím vzít v potaz dobu, kdy byla kniha napsána.
Pokud tento román porovnáme s Orwellovým 1984, pak si můžeme povšimnout, že oba autoři v některých dějových prvcích zašli do většího extrému, kdežto v jiných se drželi zpátky. Orwell kupříkladu upřel obyvatelům Oceánie právo na sex (Antisexuální liga), kdežto Zamjatin ho v Jednotném státě pouze omezil na přídělový systém (růžové lístky). Naproti tomu Zamjatin přišel s plánem, jak by Jednotný stát mohl kontrolovat myšlení svých lidí a vymazat jim fantazii. V 1984 O´Brian přiznává, že je to zatím jeden z nedosažených cílů Strany. Samotný závěr je u Zamjatina trochu povzbudivější, protože je zde alespoň naděje, že Jednotný stát způsobenou krizi nepřežije a samotnou naději vyjádřila i jedna z postav, když přirovnala revoluce k nekonečnu. Žádná revoluce není poslední. Orwell zakončil svůj román velice depresivně. Všechen odpor je marný, protože Strana si řídí i svůj vlastní odboj a proléti se nikdy nevzbouří.
Dějová linie v podstatě popisuje reakce racionálního a pragmatického člověka, který byl vychován v přesvědčení, že všechny životní problémy jsou jenom matematické rovnice s jasným výsledkem. Žena I-330 mu však do života vnese zmatek a mysl D-503 se musí vyrovávat s iracionálními pocity jako radost, láska či morálka.
Knihu mohu doporučit, ale čtenář nesmí očekávat akcí nabití příběh nebo detaily z historie Jednotného státu. Osobně mi v příběhu scházelo nějaké vysvětlení, jak celý tento režim vlastně vznikl. Zvláště, když si lidé evidentně něco z dějin před Jednotným státem pamatují, což je další rozdíl oproti Orwellovi. Nechci říci, že v Jednotném státě bych chtěl žít, ale oproti 1984 jsem zde necítil takovou stísněnost a nemožnost útěku.

5 09.10.2022

Skvěle napsaný román o Heinrichu Schliemannovi a jeho celoživotní vášni. Kniha je zároveň takovou sondou do amatérské vědy 19. století. Tehdy se moderní historie a archeologie teprve utvářely a tudíž zde zůstalo mnoho prostoru pro amatérské nadšence, kteří na jednu stranu dokázali svým elánem často ukázet směr, kudy by se mělo či naopak nemělo historické bádání ubírat. Schliemann žil doslova dvojí život, jeden v 19. století a druhý v antickém Řecku, přičemž důkazy o svých romantických představách nacházel doslova na každém kroku. První nalezený klíč v Mykenách okamžitě označil za klíč od Lví brány nebo v jednom dni identifikoval tři královské hroby jako hrobku Agamemnóna. Ačkoliv není možné přínos podobných amatérských badatelů přehlížet, nutno říci, že občas nadělali i mnoho škody. Například Artur Evans, jehož jméno se v knize jednou objevuje, dostavěl část objeveného paláce Knóssos za použití betonu, čímž nenávratně zničil podkladové zdivo. Schliemann zase strhl pro něj nezajímavé římské zdi a v končeném důsledku strhl i vrstvu Tróji, kterou celý život hledal.
Kniha se čte velice rychle, ale rozumím, že pro čtenáře může být popis Schliemannových vykopávek v Mykenách a dalších oblastech trochu zdlouhavý.

8 09.10.2022

Musím se přiznat, že jsem od této knihy čekal něco úplně jiného. Očekával jsem vesmírné bitvy, a klasickou space operu, ale ve skutečnosti se jedná o filozofické pojednání o cestě sedmi poutníků. Knihy Dana Simmonse osobně rozděluji do dvou skupin. Zatímco do některých knih se velice rychle začtu (Terror), u dalších mi to zkrátka nejde (Illión). První díl Hyperionu je někde uprostřed. Jednotlivé příběhy poutníků mě docela až na poslední dva bavily, ale celkově jakoby hlavní příběh zůstával v pozadí. Pro objektivnější hodnocení bude zapotřebí přečíst alespoň Pád Hyperionu, na který si ovšem musím udělat více času a nečíst jenom pár stránek během cesty do práce.

5 26.09.2022

Úžasný návrat do dětství! Poslední dva příběhy by mohly krásně pasovat na nový seriál, který považuji za velice povedený, v němž Skrblík svá dobrodružství už prožil, ale kontakt s jeho divokými synovci jej znovu vrátí do hry. Nemám zkrátka slov, prostě si to přečtěte a zavzpomínejte si na dobu, kdy jsme byli dětmi!

11 26.09.2022

Nízké hodnocení rozhodně neubírá dílu na kráse jeho jazyka (i překladu). Nicméně se domnívám, že Feuchtwanger napsal lepší romány. Ostatně tato tématika je pro českého čtenáře velice obtížně stravitelná. Jakmile se příběh posune od skandálního rozvodu Markéty a Jana Jindřicha, začíná pro čtenáře skutečné utrpení v podobě často obtížně přehledném teritoriálním vývoji po smrti Ludvíka Bavora a jeho stejnojmenného syna.
Autor navíc vykreslil Markétu jako proaktivní hráčku, kterou "Bůh zbavil ženských předností, aby mohla sloužit své zemi", na politickém poli. Současné historické bádání od tohoto obrazu vévodkyně Markéty spíše ustupuje, což samozřejmě není autorova chyba.
Českému čtenáři určitě přijdou zajímavé pasáže o Janu Lucemburském, který "mnoho získal a málo udržel" a Karlu IV., který "se rozhodl být jiný".
Knihu bych spíše doporučil více zasvěceným čtenářům, ale rozhodně nikoliv pro první setkání s autorem.

2 22.08.2022

Tento díl mě bohužel příliš nezaujal. Mám sice celý svět Zeměmoří velice rád, ale v této knize jsem nebyl uchvácen ani příběhem ani samotným prostředím pouštních hrobek. Ostatně samotná autorka přiznala, že tento díl napsala pozdě z důvodu, že na konci prvního příběhu Atuánské robky zmínila.
Nicméně se nenechte tímto dílem odradit. Série Zeměmoří nabízí určitě mnohem více.

3 22.08.2022

K autorovi, jakožto svému učiteli, mám velikou úctu a ve svém oboru zanechal velice hlubokou stopu. Tuto knihu jsem si ovšem příliš neužil. Příběh knihy se odehrává ve období první velké krize českého státu, která ve své povaze spojila krizi dynastickou a krizi státu. Zjednodušeně řečeno, jedná se o Hru o trůny po česku. Autor se striktně drží historicky ověřených zpráv a pouze několik málo postav, včetně hlavní, jsou vymyšlené. Bohužel celý příběh plyne jedním tempem a nejsou v něm dostatečně zdůrazněny klíčové události, kterých se navíc hlavní hrdina osobně účastní (např. tažení na Krakov, vypálení Libice, vyvraždění Vršovců, Vladivojův lenní slib, apod.)
I přes autorovu erudici je vidět, že je historik, nikoliv romanopisec. Myslím, že se kniha bude líbit zejména čtenářům, kteří o dané době příliš nevědí. Příběh jim totiž poskytne přehledný a stravitelný popis všech hlavních postav i stěžejních událostí. Pokud však o krizi českého státu kolem roku 1000 máte hlubší povědomí, pak vás patrně kniha příliš neosloví. Závěr celého příběhu je nicméně velice zajímavý, protože kombinuje ironii s tragédií. Nevlastní syn Boleslava II. byl oslepen a uvězněn, ale nakonec se dočkal alespoň hypotetického nároku na pražský stolec, protože ze všech bratrů přežil nejdéle. Malá útěcha pro tragického vítěze.

3 06.08.2022

Knihu jsem si jako vždy velice užil, protože mi neuvěřitelně vyhovuje autorův jemný styl psaní. Navíc se jedná o lehký a volně plynoucí příběh staré dámy, které se na stará kolena převrátí život vzhůru nohama.
Hlavní postava představuje klasický autorův archetyp staršího člověka (většinou muže, ale v tomto případě se jedná o ženu), který žije prázdný život nebo kompletně ztratil životní jiskru. Nicméně osud či nějaká nečekaná událost ho donutí radikálně změnit svůj zaběhnutý život a znovu jej uchopit do svých rukou.

V každém případě v této knize autor dokonale popsal myšlení psychopatů. Trojice mladých zlodějů/vrahů projevuje všechny známky této diagnózy, tj. nulová empatie, projevování lítosti pouze vůči sobě samému a samozřejmě žádná sebereflexe. Komicky působí například scéna, kdy synovec bere své staré tetě důchod a zároveň se rozčiluje, jak je společnost a finský stát nelidský, protože vyplácí starým lidem tak nízké důchody. Trojlístek vrahů jsou opilci a životní ztroskotanci. Pokud si to čtenář uvědomí, nepřijde mu série zdánlivě neuvěřitelných náhod tak nerealistická, jak by se mohlo zdát.

Prozatím řadím tento román na druhou příčku svého žebříčku, hned po Synovi boha hromovládce a před Autobus sebevrahů. Vřele doporučuji, ale myslím, že si knihu užijete nejvíce, pokud autora již trochu znáte.

8 27.07.2022

Nestárnoucí klasika. Po přečtení knihy jsem si prostudoval několik rozborů a většina konstatovala, že příběh je reflexí Freudových představ o soužití ega a alter ega, přičemž obraz samotný údajně ztvárňuje stav Dorianova duševního stavu. Já jsem však v celém příběhu viděl spíše křesťanské motivy o pádu člověka a pomíjivosti pozemských statků jako bohatství, láska či mládí. Lorda Wottona chápu jako pokušitele, který stejně jako ďábel dokáže lidmi manipulovat a přesvědčit je, že jejich osobní a sobecké touhy jsou přirozené a tudíž zcela legitimní. Malíř Basil zde představuje protihlas dobra, kterého lze ovšem velice snadno umlčet. Při četbě jsem si vzpomněl na citát z Lewisovy knihy Rady zkušeného ďábla, kde autor tvrdí, že Bůh, tedy dobro, nás nemůže svádět ke ctnosti, jako nás ďábel, tedy zlo, svádí k neřesti. Podle Lewise Bůh chce, abychom dospěli a proto musí dát svoji ochranitelskou ruku stranou, což přesně malíř Basil udělá.
Příběh nám tak ukazuje zažité křesťanské pravdy o nemožnosti utéct před svým svědomím (či ho zamknout na půdě) nebo zhoubnosti posedlosti pomíjivostmi (krása a mládí). Dorian celý svůj život hleděl do zrcadla, kde se viděl tak, jak on sám chtěl, kdežto obraz, který ho zobrazoval tak, jak jej viděli druzí, se pokusil zamknout na půdě. Teprve v závěru přijal odpovědnost za své činy a pohlédl pravdě do tváře.
Je sice pravda, že Freud pracoval s archetypy jako pokušitel či moralista, ale i ty ostatně vycházejí z biblických příběhů.
V každém případě velice krásný duchaplný román, který lze jen doporučit!

11 25.07.2022

Na knihu jsem se dlouho těšil a určitě naplnila mé očekávání. V mém osobním případě jsem většinu obsahu knihy znal či tušil, nicméně mi autor poskytl zajímavá doplňující data či číselné údaje. Autor rovněž velice přehledně vysvětluje klíčové okamžiky námořní historie (např. britská strategie rozmístění lodí, význam ponorek ve dvou světových válkách či proniknutí Portugalců do Indie, pád Britského impéria).
Domnívám se však, že poslední kapitola o současnosti mohla být trochu delší a obsáhlejší. Zajímavá témata byla zmíněna pouze v několika odstavcích (kontejnerová doprava, moderní pirátství, remilitarizace světových oceánů apod.)
Každopádně jsem si knihu užil a pokud máte základní znalosti z této oblasti, pak vám kniha jistě ucelí a rozšíří obzory. Čtenář si rovněž uvědomí, jak nezměrný je význam moře i v 21. století, což bylo pravděpodobně hlavním účelem publikace.

4 25.07.2022

Závěrečný díl této série mi přišel poněkud zbytečným. Předchozí díl Větší než pouhý součet by splnil zcela stejnou funkci, pokud by se přidal epilog této knihy, v němž se Picard dozví o existenci Typhonského paktu.
Děj nic zásadního nepřináší a ukazuje nám stav Federace po masivní borgské invazi. Na jedné straně je to sice zajímavý náhled, ale děj je vystavěn nezajímavě a v podstatě se nikam neposune. Nejedná se o reflexi migrační krize, jak napsal uživatel hanak_v_exilu, protože kniha byla napsána v roce 2009.
Zajímavé pasáže nebyly bohužel vůbec rozvinuty. Např. linka s poručíkem Dšasminder Čaudry působila zajímavě, ale posléze vše vyřešil jeden rozhovor s Worfem. Tryss jsem v předchozích dílech považoval za zajímavou postavu, ale v této knize mě spíše štve, je přehnaně afektovaná a neustále znevažuje každého, s kým se pustí do rozhovoru.
Největší problém mám ovšem s postavou Picarda. Již od trilogie Volání osudu mi jeho chování prostě nesedí. Chová se nelogicky a jeho rozhodovací schopnosti jsou prostě slabé. Není to ten rozhodný vůdce, kterého známe ze seriálu. Spíše mi připomíná tu parodii ze seriálu ST Picard. Navíc mi vadí neustálé porušování rozkazů s minimálními důsledky. Samozřejmě, že se to ve ST děje, ale pokud byl rozkaz porušen, jednalo se o výjimečnou událost. Navíc zde byly negativní dopady rozhodnutí hlavních postav jako v případě Worfa a Jadzie. V této sérii se porušování rozkazů ovšem stává běžnou součástí příběhů.
Zkrátka, pokud tento díl přečtete, určitě vás to zabaví, ale pokud ho vynecháte, nic se nestane.

1 21.07.2022