Rilian
komentáře u knih
![Den opričníka Den opričníka](https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28431/den-opricnika-CqV-28431.jpg?v=1582447443)
Kniha se bude určitě vzhledem k současným událostem v Rusku a na Ukrajině řadit mezi "znovuobjevené" romány. Autor knihu napsal v roce 2009, kdy se ještě Putin snažil tvářit jako demokrat, kterým nikdy nebyl. Samozřejmě, podobně jako u jiných znovuobjevených románů (např. Tábor svatých) ho nelze brát jako výplod geniální vizionářské fantazie autora. Sorokin v podstatě popsal vlhký sen všech ruských nácků. Touha otočit se k Evropě zády, spálit všechny "dekadentní" knihy, postavit znovu ortodoxii do středu společnského života a na trůn dosadit silného gosudara není v ruských ultranacionalistických kruzích nic nového. Idea, že Rusko je svatou zemí, která brání křesťanskou civilizaci, pochází ostatně už od prvních carů.
Je pravda, že děj knihy není nijak dynamický, ale v tom podle mého názoru spočívá pointa knihy. Příběh popisuje život opričniků, tedy pomyslných psů a metel novodobého gosudara, kteří stáli nad zákonem a v podstatě svými kořistnickými výpady šířili teror do všech stran. Jejich život byl již v sedmnáctém století plný násilí, nezřízených pitek a dekadentních radovánek. Sám hlavní hrdina na sobě pozoruje, že jako všichni opričnici je zoufale nevyspalý a na začátku každého dne si nemůže vzpomenout, co vlastně minulý den dělal. Tím se celý příběh navrací na svém konci do bodu, kde začal. Již několikrát jsem psal, že Rusko je zemí zahleděnou do své minulost, do níž by se ruský národ rád navrátil nebo alespoň vybrané její střípky přenesl do přítomnosti. Tato kniha popisuje, co by se stalo, kdyby se to podařilo nade všechna očekávání. Současný ruský režim buduje jakýsi slepenec adhokracie a novodobé opričiny (zejména v okrajových neruských částech - např. Kadyrov v Čečensku). Rusko za současných podmínek nemá jako civilizovaný stát budoucnost. Problém ovšem spočívá ve skutečnosti, že to ruskému režimu ani v nejmenším nevadí.
Kupodivu mě při čtení knihy nijak nerušil archaický jazyk a tímto skládám poklonu překladateli. Samotný autor na mě zatím působí podobně jako Philip K. Dick, což znamená velice zajímavé nápady a skvělý styl psaní, ale forma, jakou autor své náměty zpracoval neosloví každého. Ba naopak, u některých čtenářů může vyvolat vysoká očekávání a následné trpké zklamání.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Fratelli tutti Fratelli tutti](https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461350/fratelli-tutti7gKy3p-KkU-.jpeg?v=1608590587)
Po dlouhé úvaze jsem se rozhodl nepřidávat hodnocení, stejně jako jsem ho nedal Bibli nebo Koránu. Jsem katolík a encykliku považuji za list papeže, nejvyšší pozemské autority mé víry. Z tohoto důvodu se necítím způsobilý text rozporovat. Ostatně encyklika není odborná studie, která by měla nabízet vědecké analýzy určitého problému. Jedná se spíše o připomenutí toho, jak bychom se měli jako křesťané a lidé chovat k našim bližním a zejména k chudým a uprchlíkům. Na počátku jsem si rovněž neustále předhazoval argumenty, proč by svět, za který papež František oroduje nemohl nikdy vzniknout. Později jsem dospěl k pasáži s podobenstvím o milosrdném Samaritánovi. "Ježíš ve svém podobenství nepředkládá žádné alternativy. Neptá se, co by se stalo, kdyby dali průchod hněvu a touze po pomstě. Ježíš důvěřuje v to, co je v lidském duchu nejlepší a povzbuzuje to." Text nám tím připomíná, že pokud zvažujeme, kolik nás bude naše milosrdenství stát nebo, kolik toho dostaneme zpět, nejedná se už o milosrdenství, ale o chladný kalkul. Ostatně "život jsme také dostali nezištně, nic jsme za něj nezaplatili." Svět se samozřejmě nezmění lusknutím prstu, ani pravděpodobně nenastane globální revoluce. Nicméně drobné každodenní projevy lásky, bratrství a milosrdenství činí náš svět lepším. Stejně jako sv. František z Assisi nemiloval lidstvo, nýbrž jednotlivé lidi, pak bychom i my měli dbát o lidskou důstojnost každého jednotlivého člověka.
V žádném případě se nejedná o nějakou lacinou levicovou utopii. Naopak. Papež kritizuje upřednostňování jedné ideologie coby všemocného léku na všechny problémy. Stejně tak odsuzuje sobecký individualismus nebo bezbřehou globalizaci, která nás sice učinila sousedy, ale nikoliv bratry. Je nutné se při řešení sociálních problémů vyvarovat extrémům - např. slepě je přehlížet, nekonečně poskytovat finanční podpory nebo snažit se ekonomiku nadřadit lidské důstojnosti.
Encykliku lze doporučit všem, kteří chtějí vědět něco sociální nauce katolické církve, která má již dlouhou tradici (v podobě encyklik od doby Rerum novarum), nebo těm, kteří chtějí lépe porozumět současnému papeži.
![A stromy ve Vídeňském lese stále stojí A stromy ve Vídeňském lese stále stojí](https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466452/a-stromy-ve-videnskem-lese-stale-st-Oj2-466452.png?v=1614324912)
Ačkoliv jsem na knihu slyšel rozporuplné reakce, mě osobně se příběh malého Otty velice líbil. Kniha nicméně rozporuje tradiční pohled na Švédsko tedy zemi otevřenou a demokratickou. Každá neutrální země (podobně jako Švýcarsko) musí v dobách krize volit mezi svým svědomím a udržením neutrálního statusu. Bohužel reakce švédské vlády nebo i části švédské společnosti byly spíše přezíravé a opatrnické. Výroky ohledně židovských uprchlíků jsme v trochu pozměněné podobě mohli slyšet v době uprchlické krize 2015/16 nebo během současné války na Ukrajině - je jich moc, vezmou nám práci, mohou si za to sami, měli by být vděční, hlavně ať tu dlouho nezůstávají. V tomto ohledu se nic nezměnilo a pravděpodobně ani nezmění. Smýšlení švédské společnosti dokresluje příběh Ingvara Kamprada, který v mládí sympatizoval se švédským nacismem a až do smrti byl přítelem předního švédského nacisty Pera Engdahla. Později se za toto své selhání omluvil, ale položme si otázku, jestli mohl být během svého dospívání jiný, když vyrůstal ve společnosti, jejíž část pociťovala k německému nacismu určité sympatie nebo při nejmenším by jí nevadilo, kdyby Německo válku vyhrálo. Ostatně nacismus ve Švédsku zcela nezmizel ani po roce 1945, a to ani během velké liberálně demokratické transformace Švédska. V této zemi tak proti sobě mohou stát nejradikálnější nacisté a nejradikálnější levicová hnutí. Naštěstí se snad nebude jednat o určující sílu švédské politiky.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Kobra Kobra](https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11455/kobra-11455.jpg?v=1236678604)
Zahna znám především díky jeho knihám ze světa SW. Proto jsem sáhl po této oddychovce. Pokaždé, když čtu military scifi, mám velké problémy prokousat se hlavními pasážemi plné akce a popisů bitev. Na tomto žánru mi paradoxně přijdou nejzajímavější spíše filosofické úvahy nebo klasické politikaření. Ne jinak tomu bylo i v této knize. Příběh je zajímavý, ale autor svět lidského Dominia příliš nepopsal. Nejvíce jsem si užil první a třetí část popisující Johnynno trénink a jeho problémy po návratu z války. Prostřední válečnou částí jsem se ovšem stěží prokousával. Jedná se o nenáročnou četbu, kterou lze doporučit. Nicméně překlad by mohl být lepší ("nechci ti tu držet kázání" apod.) Píši to z toho důvodu, že pokud si špatného překladu všimnu i já, je většinou špatný.
![2 z 5 2 z 5](img/content/ratings/2.png)
![Otázka viny: Příspěvek k německé otázce Otázka viny: Příspěvek k německé otázce](https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33862/otazka-viny-prispevek-k-nemecke-ota-Wg5-33862.jpg?v=1617093393)
Esej publikovaná v roce 1945, kdy skončila velká válka, začíná být dnes, kdy se v Evropě opět bojuje, obzvláštně aktuální. Knihu jsem si chtěl přečíst, protože jsem si v souvislosti s událostmi na Ukrajině neustále kladl otázku, jak veliká je kolektivní vina ruského národa na rozpoutání této tragické války. Zpočátku jsem si myslel, že samotná válka je tragickým selháním ruského národa a jeho elit. Karl Jaspers ovšem ve své eseji tvrdí, že z národa nelze udělat individuum. To bychom se nebezpečně přiblížili myšlení nacistů, kteří takto referovali o židovském či slovanském národě. Jaspers rozeznává čtyři typy viny (kriminální, politickou, morální a metafyzickou), přičemž kriminální i politickou lze poměrně snadno určit. Kriminální vinu nese jednoznačně ruské politické vedení, kdežto politickou sdílí celý ruský národ, jelikož dopustil vzestup totalitního režimu a ve své pasivitě zanedbal povinnost chopit se iniciativy. Až sem se mé úvahy rovněž ubíraly. Jaspersova esej mi ovšem ukázala, že další typ viny, tj. morální, nelze někomu připisovat nebo od něj dokonce vyžadovat pokání. V tomto případě je nejvyšší instancí vlastní svědomí. Při tom všem obviňování jsem si ovšem před přečtením této knihy nepřipouštěl čtvrtý a poslední typ viny, tj. metafyzickou, kterou sdílíme jako všichni lidé pro nedostatek solidarity. Sám autor napsal: "Vina je i na straně vítězů: Válka byla gigantickou cenou pro svět, který se stavěl slepě ke všem poplašným signálům." Putinův režim jsme pomohli stvořit a nelze se na nic vymlouvat. Naše metafyzická vina začala v době, kdy v Rusku za vlády Putina zemřel první nevinný člověk a my jsme se blahosklonně podívali jiným směrem. Takto došlo k utužení režimu a zadupání občanské společnosti. Z tohoto důvodu jsem si v době, kdy v ruských městech probíhaly demonstrace říkal, že demonstranti nemají žádnou šanci, protože protesty jsou na ruské poměry malé a nekoordinované. Posléze jsem se v knize dočetl následující: "Není možné uskutečnit větší akce bez organizace a vůdců. Požadovat od obyvatelstva, aby revoltovalo proti teroristickému státu, znamená chtít nemožné. Taková revolta je rozptýlena bez souvislostí a zůstává anonymní a pomalu se propadá do smrti." Budiž nám tato kniha rádcem, až jednou budeme toto období studovat a ptát se na onu magickou otázku, z níž pramení veškeré poznání... Proč?
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![A odkud bych asi tak byl?: Rusko očima zahraničního reportéra A odkud bych asi tak byl?: Rusko očima zahraničního reportéra](https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481876/a-odkud-bych-asi-tak-byl-8ZM-481876.jpg?v=1633422686)
Pokud se alespoň trochu zajímáte o současné i minulé dění, pak vám kniha (zejména první dvě kapitoly o ruské tradici nikdy nepřiznat vlastní selhání) pouze potvrdí názor, který si o Rusku (minulém i současném) lze vytvořit. Rusko je upadající velmoc hledící do minulosti. V tom se velice odlišuje od Číny. Čína je velmoc, která hledí do minulosti a říká, už nikdy nebudeme takoví. Rusko naproti tomu hledí do minulosti a slibuje, takoví zase jednou budeme. Z čistě racionálního hlediska je čínský způsob progresivnější, protože alespoň směřuje do budoucnosti. Rusko žádnou mírovou budoucnost nemá a proto vzhlíží k válečné minulosti. Sám autor poznamenal, že Rusové pohřbili mrtvolu Sovětského svazu jenom symbolicky několik centimetrů pod zem, a je to pravda.
Četba knihy je stravitelná i pro nenáročné čtenáře, ačkoliv je potřeba si chvíli zvykat na autorův styl. Souhlasím s uživatelkou keselylenka v tvrzení, že kniha působí poněkud nesourodě. Zajímavé reportáže z Donbasu a Krymu jsou přerušovány zprávami o autorových cestách po Rusku a ruské kultuře. Ačkoliv je to vše velice zajímavé, určitě by dle mého názoru neuškodilo zvolit pro tuto knihu buďto jedno nebo druhé.
Knihu jsem si nicméně užil, ačkoliv mi nepřinesla možná tolik nových informací, jak jsem původně očekával.
PS: To, že autor není nestranný mi vůbec nevadil. Ostatně, z jakého důvodu bychom měli být nestranní vůči autoritářskému režimu, který porušuje všechna pravidla i základní lidská práva? Navíc, toto není reportáž ve veřejnoprávní televizi, nýbrž vzpomínková kniha autora.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Na západní frontě klid Na západní frontě klid](https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg?v=1619946443)
Jednoduše brilantní. Omezím se pouze v reakci na některé komentáře na konstatování, že kniha není o hrůzách, které si dokážeme nebo nedokážeme představit. Je o hrůzách, na něž jsme se nikdy neodvážili pomyslet. A ani jsme nemohli. Takové myšlenky mají pouze příslušníci oné ztracené generace, kteří se ve válce nepřirozeně měli stát "opuštěnými jako děti, ale zkušenými jako starci poznamenaní životem."
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Devět princů Amberu Devět princů Amberu](https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12111/tajemny-amber-devet-princu-amberu-rcw-12111.jpg?v=1396377233)
Knihu jsem začal číst a odložil. Neseděl mi totiž styl vyprávění, který jsem předtím četl v příšerné sérii Pragocalypsa, kde se autor snažil Zelaznyho dost neuměle napodobit. Nicméně později jsem se ke knize vrátil, či spíše k audioknize. Nápady, které Zelzany do příběhu vložil jsou velice zajímavé a rozhodně chápu, že se jím nechali inspirovat další autoři (King, Gaiman). Rozumím, že se jedná o první díl série, ale pozvolný nástup střídá rychlá gradace děje (invaze na Amber). Celé mi to přišlo velice uspěchané a hlavně, hlavní hrdina většinu knihy příliš nechápe, proč to všechno vlastně dělá. Stejně tak čtenář nerozumí, proč by měl fandit Corwinovi a nikoliv Erikovi. Oba dva se totiž chovají víceméně stejně, vzhledem k prostředí, ze kterého pocházejí. Nápad tedy hodnotím prozatím lépe než samotný příběh. Ten je dle mého názoru uspěchaný a v podstatě nevím po prvním díle, v čem by byl Corwin vlastně lepším králem než Erik. K sérii se asi někdy vrátím, ale možná si počkám na audioknihu a není vyloučeno, že své hodnocení ještě upravím. Prozatím dávám bezpečné tři hvězdičky.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Plochozemě Plochozemě](https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174697/plochozeme-174697.jpg?v=1378400280)
Velice zajímavé dílo, které bylo do češtiny přeloženo více než jedno století od prvního vydání v roce 1884. Autor v první části knihy popisuje dvojrozměrnou Plochozemi a ve druhé zase putování Čtverce do třírozměrného prostoru. Zatímco v první části Abbott kritizoval viktoriánskou hierarchickou společnost, ve druhé zase poukazoval na neschopnost lidí vymanit se z myšlenkového světa své doby. Zatímco viktoriánská doba posuzovala lidi podle jejich vzdělání a urozenosti, Plochozemci zase podle počtu úhlů a souměrnosti. Kromě žen, které zůstávají stále stejně ploché (přímky) se může několik šťastných jedinců povznést nad svůj původ. Tím je zajištěna poslušnost nižších tříd, protože jim není zcela odebrána naděje na postup ve společném žebříčku. Naproti tomu Čtverec (vzdělanci a gentlemani), který po většinu knihy vystupuje jako osoba zasvěcena vědě a poznání, odmítá uznat existenci trojrozměrného prostoru a svému vnukovi dokonce vynadá za kacířské myšlenky. Tato scéna působí absurdně, zvláště poté, co se Čtverec vrátil z jednorozměrné Přímkozemě, kde místní král odmítal uvěřit v existenci dvojrozměrné Plochozemě. Význam této scény posléze završuje Koule, návštěvník z trojrozměrné Prostorozemě, která odmítá zase uznat myšlenku existence čtyřprostorového prostoru. Ačkoliv jednotlivci jsou schopni ve své době dosáhnout určitého poznání, většinová společnost potřebuje čas, aby nové myšlenky vstřebala. Četbu doporučuji i těm čtenářům, kteří si chtějí zlepšit prostorové vnímání.
PS: Nesouhlasím s Bakana, že autor byl misogyn. Kniha byla napsána v roce 1884 ve viktoriánské Anglii, která byla ohledně práv a postavení žen velice konzervativní. Fakt, že autor tuto skutečnost ve své satiře popsal z něj nedělá misogyna. Ostatně užívání těchto označení jenom převádí naše současné postoje na více než sto padesát let starou literaturu.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Případ Sant'Ambrogio - Utajený skandál římských řeholnic Případ Sant'Ambrogio - Utajený skandál římských řeholnic](https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334462/pripad-sant-ambrogio-utajeny-skanda-zoz-334462.jpg?v=1487758329)
Kniha může odradit počtem stránek, ale jednotlivé krátké kapitoly se čtou opravdu rychle. Samotný případ je samozřejmě velice zajímavý, ale mě osobně na knize zaujalo něco zcela jiného. Autor na případu totiž líčí jednu důležitou etapu novodobých dějin katolické církve a její boj proti modernitě v počáteční éře čtyř Piů. Katolická církev se tehdy obávala nástupu tzv. modernity a zahájila rozsáhlý ústup do bezpečí za pevné zdi klášterů a kostelů, přičemž jako odpověď na ohrožení ze strany sekulárních států (Francie) či většinově protestantských církví (Německo) nabídla odpověď v centralizaci papežské moci (tzv. ultramontalismus). Pro podporu papežského postavení zvolili obhájci papežské moci prvky typické pro barokní zbožnost a teologické argumenty inspirované sv. Tomášem Akvinským. S tím se pojil i nástup nové mystiky, která na rozdíl od středověké kladla důraz na materiální doklady (např. dopisy Panny Marie z nebes nebo manželské prsteny mystiček). Tím docházelo k ironickém spojení mystiky a vědeckého racionalismu 19. století.
Toto období dějin katolické církve je zajímavé, protože v současné době se církev snaží o zcela opačný způsob, jak se vyrovnat s moderním světem. Místo úniku za hradby je třeba se světem komunikovat a být mu pro jeho nestabilitu pevnou oporou. To neznamená se přizpůsobovat každému trendu, ale nelze utéct někam do hor a čekat až přejde potopa. Ultramontalismus sice ztratil svoje postavení po druhém vatikánském koncilu, ale touha se před světem uzavřít přetrvává koneckonců v každém z nás dodnes.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Cizinec Cizinec](https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366803/cizinec-eEA-366803.jpg?v=1515235047)
V českém prostředí zcela ojedinělá příležitost nahlédnout do počátků moderní turecké literatury. Samotná deosmanizace představuje velice komplexní proces, který vždy narážel na odpor konzervativní části obyvatelstva. Autorovi se skvěle povedlo vylíčit střet dvou odlišných mentalit a zároveň přivykání hlavního hrdiny k životu na venkove, ačkoliv se neustále cítí jako cizinec. To je patrné zejména v první části knihy, kde hlavní postava řeší především politiku a nezájem vesnického obyvatelstva o věci veřejné, kdežto v druhé části se soustředí na spory uvnitř samotné vesnice. Bohužel druhá polovina knihy mi už tak zajímavá nepřišla a spíše nudila. Ke knize se určitě ještě někdy vrátím
![2 z 5 2 z 5](img/content/ratings/2.png)
![Jednotný osud Jednotný osud](https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386679/jednotny-osud-ANW-386679.jpg?v=1533912118)
Prozatím asi nejlepší ST román z post-nemesis sérií. Konečně se opustila dlouhá linie s Borgy, která sice nebyla špatná, ale po čase již nudila. Román se tedy vrací ke staré dobré politice a diplomacii, což mě vždy na světě ST nejvíce přitahovalo. Kniha je povedeným uvedením do série Typhonský pakt, na který se velice těším.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Zóna úderu Zóna úderu](https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78237/zona-uderu-78237.jpg?v=1307016547)
Hodnocení všech starších ST románů se mi výrazně posunulo. Jelikož současná produkce (Discovery a Picard) je mírně řečeno úděsná, připadá mi každý příběh z klasického ST jako literární klenot.
Tato kniha má velice rychlý spád a čte se opravdu rychle. Každopádně jako řada ostatních uživatelů vnímám dva základní nedostatky. Předně se jedná o dějovou linku W. Crushera, která jenom umocnila moji averzi vůči této postavě. Upřímně nikdo nemá rád geniální děti, které vždy vyřeší celou dějovou zápletku. Je sice pravdou, že tento případ v knize nenastane, ale jeho závěrečné vystoupení mě nezapadalo do běžného zakončení ST příběhů.
Druhým nedostatkem je zcela určitě zakončení celého příběhu. Vyspělé civilizace testující méně vyspělé je opravdu již stokrát ohranou písničkou.
Za sebe bych přidal ještě třetí nedostatek, a sice postavu Picarda. Autor ji dle mého názoru udělal až příliš sarkastickou a klející. Možná jsem zbytečně pedantský, ale Picard mi zkrátka připadal trochu jiný než ten, kterého znám ze seriálu.
V každém případě příjemná rychlovka, kterou mohu doporučit.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Šestá kolona Šestá kolona](https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12833/sesta-kolona-12833.jpg?v=1245612834)
Rychlá a nenáročná četba z Heinleinova militaristického období. Svérázný odboj proti Panasiatskému impériu se dnes může zdát spíše naivní, ačkoliv autor nastínil některé rysy západního a asijského uvažování. Samozřejmě, že japonská a čínská kultura by se nikdy nemohla takto propojit, ale popsaný souboj pevné ruky s pedantskou přesností a volné improvizace dávající přednost úskoku nemusí být vzhledem k naší budoucnosti kompletně z říše snů. Ačkoliv jsem si četbu užil, domnívám se, že autor napsal mnohem lepší a promyšlenější knihy. Tudíž dávám lepší dvě hvězdičky.
![2 z 5 2 z 5](img/content/ratings/2.png)
![Čína v deseti slovech Čína v deseti slovech](https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460950/cina-v-deseti-slovech-dIn-460950.jpeg?v=1673037847)
Původně jsem byl ke knize skeptický, protože většina textů byla napsána před rokem 2009. Teprve nyní jsem si uvědomil, že toto období, mezi masakrem na náměstí Tchien-an-men a nástupem Si Ťin-pchinga, je vlastně velice vypovídající o současné Číně a čínské společnosti. Zároveň je zde patrná spojitost s nejdivočejším období kulturní revoluce. Sám autor poznamenává, že revoluce po roce 1978 vlastně neskončila, jen převlékla kabát. Pojítkem jsou druhy násilí, které mohou uplatňovat všemocné provinční vlády. Stačí jeden výnos a hned může být vykonána i ta nejdrastičtější změna. Čína skočila jediným skokem z éry materiálního strádání do éry výstřední a marnotratné, z éry posedlé politikou do éry posedlé mamonem, z časů potlačených instinktů do času impulzivního požitkářství. Tím se však stala zároveň nemocnou. Čína je zemí protikladů, špinavou a zároveň čistou ulicí, kde se na jedné straně slaví a na druhé hladoví. Totéž platí i o její společnosti. Ženou se za majetkem a bohatstvím stejně slepě jako dříve za socialistickou revolucí. Výsledkem je dekadence a morální marast. Ať chceme nebo ne, se současným čínským režimem nemáme nic společného. Současná Čína není ani partnerem, ani spojencem, ani přítelem, je to nebezpečný a bezohledný stát, který se na rozdíl od Ruska ještě neprojevil v celé své pravé podobě.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Subháščandra Bose Subháščandra Bose](https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250545/subhascandra-bose-250545.jpg?v=1432707574)
O indickém boji za nezávislost jsem sice měl určité znalosti, ale o tomto třetím muži Indického národního kongresu jsem doposud neslyšel. Kniha poskytuje přehledný souhrn Suhaščova života a myšlenek. Souhlasím s komentářem xiaobiana, že autoři prezentují spíše indický (tj. kladný) pohled na tohoto politika. V knize tak schází srovnání s Gándhím či Nehrúem. Souhlasím s autory, že Subhaščova kolaborace s Němci nebyla patrně motivována fascinací nacismem, ačkoliv pro poválečnou Indii sám navrhoval poněkud autoritativnější režim. Subhašča nikdy nepřijal nacistickou rasistickou ideologii ani se nepodílel na Hitlerově protikomunistickém tažení do SSSR. Naproti tomu kolaborace s Japonci je už složitější. Je možné, že v tehdejší době neměl nikoho jiného, kdo by ho byl ochotný podpořit, nicméně dle mého názoru podcenil jednu důležitou věc. S Brity by se nakonec dokázal domluvit, jak tomu dokázali Gándhí a Nehrú, ale s Německem či Japonskem neexistovaly žádné trvalé dohody. Knihu určitě doporučuji čtenářům, kteří mají alespoň rámcové znalosti o boji za indickou nezávislost a chtějí se dozvědět něco o jakémsi alternativním přístupu.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Benátčan Benátčan](https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66370/benatcan-ZPJ-66370.jpg?v=1494715858)
Mé druhé setkání s knihou od Davida Weisse. Stejně jako v případě knihy Nahý jsem přišel na svět se text čte velice lehce a rychle. Tizian byl v mnoha směrech výjimečným umělcem. Mimo jiné nemusel na rozdíl od mnohých svých kolegů bojovat o holé živobytí nebo se potýkat s nedostatkem uznání. Tizian byl uznáván již za svého života a až na krátká období v podstatě netrpěl nedostatkem peněz. Jeho úmysl stát se malířem navíc podporovala i jeho rodina. K tomu všemu navíc ještě nikdy neopustil Benátky. Z tohoto důvodu chybí v příběhu silné a zlomové momenty. Knihu proto doporučuji jako možnost seznámit se s Tizianovým dílem a jeho smyslem pro barvy. Po přečtení knihy budete určitě chtít navštívit Benátky a všechno vidět na vlastní oči. Rovněž jako v knize o sochaři Rodinovi provází příběh dvě důležitá díla - jedno nedokončené a druhé životní. Tizian celý příběh pracuje na bitevní scéně pro benátský palác, kterou nakonec po jeho smrti zničí požár (vanitas vanitatum). Před svou smrtí nedokončí ani svůj poslední obraz (Pieta), která v příběhu znázorňuje jeho únavu a částečnou ztrátu zraku.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Já, Mengsk Já, Mengsk](https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170517/ja-mengsk-bsl-170517.jpg?v=1560416071)
Pro mě určitě pěkné literární zakončení roku 2021. Kniha se četla jedním dechem a pro všechny fanoušky Starcraftu bude určitě příjemným obohacením skvělého herního příběhu. U všech podobných knih je vždy problém, že se může autor dostat do situace, kdy v podstatě přepisuje příběh hry (viz kniha Warcraft Arthas). Zde se to naštěstí nestalo a děje hry jsou zmíněny v podstatě jenom na dvou stránkách. Na druhou stranu jsem se při čtení neubránil dojmu, že by látka vystačila na dvě knihy. Velice mě mrzelo, že se autor rozhodl přeskočit Gildovní války nebo průběh povstání na Korhalu. Stejně tak není příliš vysvětleno, jak mohla Angelina Emillianová vědět, že se blíží UED. Knize bych dal za přílišné zkratky (vztah Arctula a Anguse) nebo přeskakování zajímavých událostí (budování Dominionu, Gildovní války) spíše tři hvězdičky, ale nakonec nechám čtyři, protože jsem si knihu užil a nabídla mi politické sci-fi, jaká mám rád (viz Star Wars Darth Plagueis).
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Česko-čínské objímání Česko-čínské objímání](https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478580/cesko-cinske-objimani-a8G-478580.jpg?v=1628759164)
Pokud jste pravidelným čtenářem Deníku N, pak vám tento sborník neposkytne žádný nový text. Nicméně se jedná o pěkné shrnutí zásadního vývoje česko-čínských vztahů, jak o něm referovala česká média. Zpětně si pak čtenář uvědomí, že Zeman se svým podlézáním Číně byl jenom pokračováním trendu, který nastolil Jiří Paroubek. Ostatně, do jaké míry můžete brát vážně člověka, který s ekonomickým vzděláním prohlásí, že vlastně nezáleží, jestli stát vlastní svoji infrastrukturu jako například přístav. Stejně tak lze vypozorovat i neustále opakované argumenty zastánců českého dobrodružství v Číně (= je jedno, odkud technologie je, hlavně, že nám pomůže; všechny země s Čínou obchodují; každá asijská země má problémy s menšinami). Všechny tyto pseudoargumenty mají jedno společné, nijak neomlouvají totalitní Čínu. Myslím, že po eskapádě Zemana a nikdy nenaplněných čínských slibů o masivních investicích jsme se všichni poučili, že čínští komunisté nejsou našimi spojenci, partneři ani přátelé, jsou to nepřátelé, pod jejichž diktaturou spěje Čína a s ní i celý svět do veliké propasti.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Zloděj osudů Zloděj osudů](https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478167/zlodej-osudu-oV6-478167.png?v=1628178262)
Této knize nebudu dávat hodnocení, protože jsem ji nebyl schopen dočíst do konce. Jsem rád, že je dostupná na netu a nemusel jsem za ní vydávat zbytečně peníze. Kniha je v podstatě nepovedenou napodobeninou Malazské knihy padlých, přičemž další části jsou převzaté z jiných knih (GoT, PP). Trochu jsem si zjišťoval, jak je kniha autorem prezentována a napadá mě několik reakci:
1) Tvrzení, že se jedná o propracovaný hluboký příběh by asi neměl šířit autor nýbrž čtenáři a recenzenti.
2) To, že na něčem pracujete 20 let není zárukou kvality.
3) High a Dark Fantasy žánry se mohou těžko kombinovat, protože se navzájem popírají.
Příběh, který je popsán v anotaci se odehraje v podstatě na prvních 100 stránkách. Ve zbytku se pak skáče z jednoho místa na druhé, přičemž všude narážíme na nepodstatné postavy. Šíleně mě při čtení iritovaly názvy a jména postav. Bramboračka názvů působí mnohdy až směšně. V jedné vesnici se jeden člověk jmenuje jako elfský král a druhý Šamza Lothar. V další se zase objevuje postava se jménem franského krále a druhý se jmenuje Mortýša z Jivna. Stejně je tomu i v případě názvů jednotlivých míst. Vedle sebe tak jsou názvy jak vystřižené z PP či GoT a uprostřed nich leží Teutoburský les.
Kniha by mohla být dvakrát kratší, kdyby autor neustále nerozepisoval každou nepodstatnou věc za pomocí záplavy podstatných jmen. Upřímně jsem čekal, že po sérii Pragocalypsa se autor alespoň trochu vypíše, ale tato kniha trpí stejnými nedostatky. Věty jsou kostrbaté a často plné cizích výrazů. Upřímně tuto větu jsem do této chvíle nerozdýchal: "Percepci, která představovala pohled, jakým chod dějin a řád života vnímal předtím, vyplnila hořká malichernost." Bohužel po rádoby chytrých větách si autor splete slámku a slánku (už v Pragocalypse si autor pletl indicii a ingredienci). Mnohé popisy událostí nedávají smysl. Když havran do někoho zabodne upřený pohled, nemůže u toho těkat hlavou ze strany an stranu. Následuje mnoho dalších příkladů, jako "vyvýšený placatý kopec" nebo "ohlazený menhir".
Celkově mi vadí nekonzistentnost celého světa a především fakt, že všechny postavy jsou napsány podle jedné šablony. Další nejasnosti jako například vztah a vůbec smysl existence bohů a magie nebudu komentovat, protože je třeba autor vysvětlí v dalším díle.
Nejsem fanoušek generických Young adult fantasy, které kombinují to, co už bylo dávno a mnohem lépe napsáno. Člověk sice může obdivovat, odkud všude vzal autor inspiraci při tvorbě jmen a názvů, ale míchání jmen z franských kronik, mytologie polabských Slovanů a typických fantasy názvů nikdy nevytvoří konzistentní svět.