risha03
komentáře u knih
Spasitel
Andy Weir
Skvělé, skvělé, skvělé! Ne, asi jsem magor ale kniha pohltila natolik, že doma ženě opakuju pořád emoce třikrát. Spisovatel je naprosto parádní, Marťana jsem četl před x lety a naprosto si ho užil. K Artemis jsem se dostal teprve nedávno a hned jsem si vzpomenul na důvody, proč mě baví. Proto jsem ihned přešel ke Spasitelovi. Byl jsem nejprve překvapen, jak se zvedla míra “sci-fi, mimozemský život jsem nečekal. Ale autor pokračuje ve stálo stejném - dosazuje fyziku (zde i relativistickou (ok, díky za bezesnou noc kdy jsem přemýšlel i diletaci času a kontrakci délky)), do smyšleného příběhu. Čte se jedním dechem a každý milovní scifi by měl číst. Těším se na další knihu od autora.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Půjdu proti proudu. Ale toto bylo děsné. Vždy jsem si myslel, že Kundera je těžká literatura. A pak si přečetl Žert a já byl nadšen, bylo to skvělé a rozhodně nijak náročná literatura.
Nesnesitelná lehkost bytí má problém - je o nesnesitelných charakterech, s kterými se nelze ztotožnit. O labilní ženské a děvkařovi. Románová část je hrozná a dal bych 1/5. Tu další hvězdu to má za příběhy na pozadí knihy, za Oidipa a přirovnání s komunismem, Velký pochod apod. Tyto částí, politické, někdy filosofické, se mi líbily.
Temná hmota
Blake Crouch
(SPOILER) Dočteno. Namísto “recenze bych zde rád nadnesl pár postřehů. Byla to excelentní a poutavá kniha. Téma je složité, tak, že má kniha v sobě ohromnou logickou trhlinu.
Nekonečno je nekonečné. Polovina nekonečna je stále nekonečno. Paklíže existují paralelní vesmíry, jsou nekonečné. Každá volba vytváří nový vesmír. OK. Po dobu čtení jsem souhlasil s auterem, avšak po nějaké době jsem si řekl, že sice mluví o nekonečnu, ale neumí si ho vůbec představit. A poté jsme se dostali do “domova “Jasona 1, ve kterém jsou desítky Jasonů. Na chvíli jsem byl spokojen, říkal jsem si, že přece jen má představu o nekonečnosti. Abych si záhy uvědomil, že opak je pravdou.
“Ta pravá Daniel měla být jen jedna. Najít ji, mělo být jako zrnko písku na pláži. A chyba autora počíná právě zde. Není “jedna pravá Daniel. Je nekonečně mnoho pravých Daniel. V momentě, kdy se “Jason 1 dostává do reality “Jasona 2, vytvořilo se dle knihy “velké množství Jasonů, ale jen jedna “pravá Daniel. Blbost. Autor vnímá perspektivu pouze Jasonů. Ale přitom Jason vidí, že restaurace má jiný název v určité realitě. Tedy v určité realitě “pravé Daniel mohl restauratér učinit volbu jiného názvu restaurace, a tím vytvořit nový paralelní vesmír s novou “pravou Daniel. Daniel by byla zcela stejná. Stejná ve světě s restauraci s názvem “A a stejná ve světě s restaurací “B. Pozorovatel, kterýkoli Jason, by nemohl rozeznat “tu jedinou pravou Daniel od druhé “jediné pravé Daniek. A ejhle, máme dvě zrnka písku na pláži.
Na světě je (kolik?) sedm miliard lidí? Jeden z nich si uvědomí, že se mu chce prdnout ve výtahu. A udělá to. Ale vytvoří se realita, kde si neprdne. A ejhle, je tu “třetí ta pravá Daniel.
Nekonečno, je nekonečno. Pokud si Jason v krychli přeje dostat “k té pravé Daniel, existuje nekonečný počet “pravých Daniel.
Když v knize putuje chodbou v krychli, potká sám sebe. Jaká je pravděpodobnost, že v nekonečné chodbě narazí na sebe sama? Nu, řekl bych že tento jediný Jason asi naplní “pravděpodobnost potkání sebe sama v nekonečnu. A zde je ta chyba, když se ve světě “té pravé Daniel a “Jasona 1 potkají desítky Jasonů. Proč se jeden nedostal domů a druhý do reality, kde si někde v Evropě jeden borec upšoukl ve výtahu. Daniel by byla pořád stejná, ale realita jiná, Jasonové se tak nepotkají.
Jsem zvědav, zdali mé myšlenky zde budou pochopeny, snažil jsem je napsat jednoduše, pokud je zde příliš mnoho prdů, omlouvám se.
Jak jsem napsal na začátku, neskutečně čtivé, náročné téma, s kterým se auto popasoval bravůrně. Natolik, že se již poohlížím po jeho dalších knihách. Ale knihy od Andy Weira se mi líbí asi více. V této knize bych jen vytkl realitu se smrtící chorobou - Jason se zde choval zcela hloupě a iracionálně.
Aréna smrti
Suzanne Collins
Kniha pro puberťáky, a přesto jsem ji přečetl již podruhé jedním dechem. Je v ní spoustu naivních a nesmyslných věcí, a stejně nad nimi člověk mává rukou. Velmi dobrá kniha, která se čte sama.
Text
Dmitry Glukhovsky
Perfektní kniha z prostředí Moskvy. Nápaditý námět a excelentní tempo, které nutí číst dál a dál. Stejně jako u Povídek o vlasti upozorňuji, že pokud jste četli sérii Metro jen jako Sci-fi bez vnímání alegorie na politickou situaci Ruska, kniha vás dost možná nezaujme. Za mě však kniha ukazuje, ze Glukhovski prostě umí psát poutavé příběhy plné myšlenek, které nutí k zamýšlení. Zatím nezklamal a tato kniha patří k jeho vrcholu. Už se těším na Stanoviště.
Duna
Frank Herbert
Duna je zajímavá kniha. Fantasy, a přesto filosofická, ale nikoli vždy v dobrém slova smyslu. Rozhodně se nejedná o lehkou literaturu. Částečně politikaření připomíná Game of Thrones, akčnější svemérie jsou rovněž zábavné, ale jak dojde na snové části, člověk musí hodně, hodně vnímat.
Měl jsem na dovolené a pro náročnost jsem knihu nečetl. Doma jsem si potom udělal klid a dočetl jsem za pár dní.
Mimochodem, kniha je ukončená, takže se nemusíte bát dlouhé série. Další díly netřeba číst.
Arkwright integral
Bryan Talbot
Dobře. Četl jsem poprvé a hned naráz oba díly v této edici. Nebudu tedy hodnotit kvalitu kolosální knihy, která je (jak je zvykem) v té největší kvalitě, tak jak to známe od CC, u kterých je prostě vidět, že jim záleží na komiksech a na nás čtenářích.
Rád bych okomentoval dva díly komiksu. Komentáře zde moc často nedávám, jen u věcí, které ve mně něco zanechají.
První díl mě ihned uchvátil svojí malbou. Něco takto nádherného se prostě nevidí v komiksech moc často. Okamžitě jsem se do kreseb zamiloval. Příběh už byl horší. Ztrácel jsem se. Nechápal ho. A to do tak velké míry, že jsem byl pln rozpaků. A to jsem zvyklí na poměrně náročné komiksy, miluji Neila Gaimana a jeho Sandmana (A vlastně cokoli od něj), Careyho a jeho Lucifera, Alana Moora. Věděl jsem, že tohle má být náročná kniha taktéž a právě proto jsem se na ni velice těšil, je to něco co mám rád. Nejvíce mě na této literatuře baví ta spletitost, nejednoznačnost, to že člověk musí pozorně vnímat každé slovo aby to pochopil. Přesně to miluji na výše uvedených autorech.
No, ale asi po třetině knihy Arkwright Intgral jsem byl stále rozpačitý, protože tohle byl jiný level.
A pak to přišlo. A já se zamiloval. Postupně se děj odhaloval, začalo vše do sebe zapadat a já začal chápat. Už jsem se nemohl odtrhnout. Přesně jak má být, čtenář netuší netuší a najednou ho strhne poznání a už čte jedním dechem. Nakonec se dostaví katarze. Vše dopadne jak má, čtenář je uspokojen z vysvětlením.
A právě díky tomuto jevu je to neuvěřitelná kniha. Už nevím kde jsem to slyšel, myslím že v F. L. Věk, kde stálo, že čtenář při čtení nemá vše hned pochopit. Že pravá krása je v odhalení, to že se nad knihou může zamyslet. Ten nejlepší pocit, který čtenář může zažít je ten, že nad knihou může přemýšlet, co tím kdo chtěl vyjádřit a nakonec pochopí. Proto první díl 5/5.
Druhý díl nastartoval ve velké parádě. Oproti prvnímu dílu mě hned kresba neuchvátila, respektive byla zjednodušena. Ovšem i zde je nakonec tolik kreseb s neuvěřitelnou úrovní detailů, která spolu s krásnou barevností čtenáře dostane.
Příběh je oproti prvnímu dílu o poznání jednodušší. Člověk se už ve všem vyzná a jen sleduje úžasný příběh. Přečetl jsem ho naráz. Každou stranu jsem nedočkavě obracel.....
Neuvěřitelný počin. Toto dílo bude patřit mezi ty nejlepší komiksy, které jsem kdy četl.. Zařazeno vedle Sandmana, Lucifera, Zámek a klíč a další knihy, co které ve mně vzbudily hluboký dojem.
Batman: Zkáza, jež postihla Gotham
Mike Mignola
Batman, Mike Mignola, H. P. Lovecraft a Etrigan... nepamatuji si, jestli sem kdy četl lepšího Batmana. Možná jo, možná ne. Ale tohle se bude řadit mezi ty nejvíce top. Takže i pokud nejste předplatitelé DCKK, do tohoto jděte.
+zrození démona. Za mě nejlepší díl z DCKK, konečně jsem se v bonusovém příběhu dozvěděl zrození Etrigana, postavy , která mě svoji poetičností zaujala už v Bažináčovi a Sandmanovi. Top komiks.
Děti Duny
Frank Herbert
Jak tu již vylo zmíněno, sdílím názor, že třetí díl je diametrálně lepší než druhý. Musím však říci, že k dokonalosti mu kus chybí. Politické machinace jsou zde naprosto neuvěřitelně (podtrženo dvakrát) překombinované, že to po x set stránkách přestává být zábavné. Namísto řešení vytáhnout Krispel a umlčet ty plky (ó díky Stilgare), se pořád natahuje a natahuje, než konečně dojde na lámání chleba.
Nicméně jsem rád, že jsem se ke třetímu dílu dokopal, byť jsem po Spasiteli řekl dost. Nu, myslím že dojde i na čtvrtý díl. Uvidíme co bude dál.
Stín
Adam Przechrzta
A je to. Dočtena série velice dobrých knih, které se čtou jedním dechem. Někteří zde uvádí, že je to po namakaném druhém díle slabší. Nemohou souhlasit, díly si udržely svoji laťku, své neskutečně rychlé tempo, kde se neustále něco děje. Příběh se ve své podstatě celé tři díly skládal z mnoha menší dějových linek, možná i díky tomu se to tak hezky četlo, neboť v každé této lince se otevíraly nové příběhy, ale zároveň se zrovna rozjetá uzavřela v dané kapitole nebo v té následující. V tomto díle ve mně utkvěl (a mrazil) obzvláště jeden příběh o mladé šlechtičně která neuváženě uposlechla šéfa Ochranky a vtírala se do přízně careviče. Konec tohoto příběhu opravdu čtenáře dostane a řekne si vau.
Perfektní trilogie, akorát je vidět, že příběh není tak docela zakončen, možná částečně, ale ne zcela. Možná za to může k ten styl vyprávění (na sebe navazují hromada krátkých příběhů), že má člověk prostě pocit, že by se toho dalo vykládat ještě mnoho.
Tak snad Materia Secunda bude u nás v češtině vydaná. Musíme všichni tlačit na vydavatele a hlavně sérii doporučovat dál, ať se prodává
Místodržící
Adam Przechrzta
Tohle si musíte přečíst! Slušajus?
První díl byl excelentní a četl jsem ho jedním dechem. Ale díl druhý? Tam jsem rovnou nedýchal. Jedna zápletka střídá druhou, přičemž naví každá. Prvotřídní fantasy zasažený tentokrát do Varšavy nepatřící carské Rusi, nýbrž Německu. Fantasy na pozadí první světové války, kdy Polsko bojuje o svoji nezávislost. A do toho démoni, démonkyně, magie, alchymie a dva hlavní hrdinové z prvního dílu. Gospodin Rudnicky a prevoschoditelstvo Samarin.
Znovu apeluji, zkuste si tuto sérii přečíst. Já jdu ihned na třetí díl.
Vidění
Vilma Kadlečková
Perfektní, jako předchozí díly. Celá série umí perfektně přecházet z velice zábavných celovesmírných záležitostí na neméně zábavné všední témata, jako je rande, výběr jména pro dítě, rozhovor s dávným přítelem o výchově dětí. To dělá celou sérii ještě více čtivou. To, že se děj na chvíli zastaví, nepádí. A v další kapitole se následně opět intrikaří, řeší emzácká politika apod. Perfektní.
Rovněž čtu jednu za druhou a hned zítra začnu 5. díl.
Pád do temnot
Vilma Kadlečková
Autorce se to opět podařilo. Toto není kniha 5/5. Toto je 10/5. Od začátku jsem sérii vnímal je velice kvalitní literaturu, ale to co bylo předvedeno v této knize mě opět ohromilo. Nemyslím, že na poli české scifi má tato série konkurenci.
Opravdu vás v knize čeká pád do temnot. Přijde zcela nečekaně a vy si řeknete, že název je v knize naprosto trefný. A uvědomíte si, jak jsou ty drogy, podle kterých se prvních 5 dílů jmenuje, neskutečně vymyšlené, neuvěřitelně provázané metaforicky s dějem.
Dějové linky v knize baví. Několikrát jsem si říkal, že tahle kapitola sama o sobě je majstrštyk. Excelentní literární práce.
Současně mě trochu dochází trpělivost s doposud nevysvětlenými věcmi. Respektive, pokud bude vše vysvětleno, dokončeno, klidně v knize 8., nemám s tím problém. Ale ono se to kupí a kupí. Samozřejmě, po vzoru Kinga, důležitá je cesta (říkám díky sai King), a po této stránce si to opravdu užívám. Ale současně mám rád, když věci do sebe zapadnou. S ohledem na to, kolik věcí už mám v hlavě, se trochu bojím. A nejde jen o intriky, které se navíc často mění s aktuálními událostmi, to opravdu doufám že bude zdárně vysvětleno, ale rovněž o “opomenuté´ skutečnosti. Např. na konci předchozího dílu novinář našel dopisy a nahrál je na netlog v této knize je to zcela opomenuto. Tak uvidím. Ale čte se to jedním dechem.
Kacíři Duny
Frank Herbert
Nemohu si pomoci, tenhle díl mě dostal. Byl promyšlený, byť jsem si chvíli říkal opak. Chtělo by ho přečíst ještě jednou. Celou Dunu možná. Á…. ale nejprve 6. díl.
Staré dobré časy
Robert Kirkman
Nu, tak tohle byla vážně pecka. Nechtělo se mi tomu věřit, koupil jsem si celou sérii naráz, čeká mě teď pár dní parádního čtení. Ale opravdu, nečekal jsem od této řady "nadprůměr". Jsem čtenář knih i komiksů, mám rád náročnější knihy, i lehčí odpočinkové. Je mi jedno jestli jde o divadelní hru, film, seriál, knihu, komiks.... je to jen médium, každý dá trochu jiný zážitek, ale vždy jde o příběh.
Musím říci, že se to četlo krásně, perfektně rozvrstvený příběh, člověk se nenudil ani chvilku při čtení, a to ten příběh znám (viděl jsem asi 7 řad seriálu, jen mi tu chyběl Daryl?). Proto mě vlastně potěšilo, že ač v mnohém stejné, tak seriál šel jinou cestou a mě teď čeká spousta novinek, navíc jsem ho nedokoukal, takže se fakt těším na parádní jízdu.
Jo a ke kresbě - je opravdu hodně povedená, trochu jsem se bál černobílé, přijde mi, že v takové kresbě, pokud je odfláklá se mohou jednotlivé postavy plést, zaměňovat. Kdepak, to není zdejší případ. naopak jsem se mnohokrát pozastovaval a díval se, jak je to krásně namalavané. Není to Bryan Talbot (toho fakt doporučuju, kdo ho nezná), ovšem je to opravdu líbivé. Těším se na druhý díl.
Jo a ten název dílu je krásný oxymoron, pokud tohle byly "Staré dobré časy", tak se mám na co těšit :)
Záchrana
Dmitry Glukhovsky
Parádní kniha, která za mě v mnohém překonává Metro (schválně uvádím pro všechny srovnávače každé Glokhovskeho knihy s Metrem, “je to dobré, ale Metro lepší, “na Metro to nemá.. jsem na to již alergický). Extrémně mě potěšilo zasazení děje, Vaše Vysokoblagorodia mě připomenula Przechrztu a jeho Adepta, Místodržícího a Stína. Kniha je opět plná perfektních alegorií na Rusko. Glukhovskeho mám za toto právě rád a i proto jsem považoval třetí díl Metra za nejlepší díl. Otázky rozpínaní území kvůli otcům, car který si myslí, že může rozhodovat co je pravda.. napadají mě zde slova war is never change, a Rusko taky ne.
Oba díly považuji za top tvorby spisovatele, každý díl malinko jiný, první mě nadchnul nápadem, hororovou atmosférou na konci, i líčením Stanoviště. Druhý svým zasazením v carském postapo (nebo žádná apokalipsa vlastně nebyla?) Rusku. Člověk si ten závěr nakonec vlastně přál.
Na stráži
Dmitry Glukhovsky
Prostě nerozumím zdejším komentátorům. Mám to v podstatě u všech knih od Glukhovskeho, která je prakticky každá jiná (za to velké plus) a každá neskutečně skvělá. A zdejší komentátoři opakují svoji mantru "není to jak Metro", "četl jsem to jen kvůli Metru"... apod. A přitom za mě Metro série nebyla špatná, ale 2033 nebylo po literární stránce zas až takové terno, aby bylo stavěno na piedestal. Za mě nejlepší 2035, které je ovšem už zdejšími odborníky hůře hodnoceno.
Nu ale nyní k této knize. Byla to neskutečná paráda. Knihu bych rozdělil na dvě části, kdy o té první zde píší, že se nic neděje a je nuda. Kdepak, tempo pomalejší, buduje se atmosféra, poznáváte postavy, pokládáte si otázky jak to asi je, máte ze čtení příjemný pocit atmosféry zničeného světa kde zbývá pár konzerv masa. Ale určitě se nenudíte.
A pak druhá část, řekněme o délce jedné třetiny knihy, která je naprostá jízda a dostává hororový, ano doslova hororový (to bych čekal spíše od Kinga, nežli Glukohovskeho, říkám díky sai Dmitry) nádech, a vy si pomyslíte jen jedno - on to opět dokázal, opět vytvořil zcela jedinečnou knihu, opět vás dokázal posadit na prd** kdy nemůžete odložit knihu a čtete a čtete, opět je to něco úplně jiného.
Soumrak, Metro 2033, 2034, 2035 - každé zcela jiné, Budoucnost, Text, i Povídky o vlasti. A nyní tato perla - Stanoviště. Jdu okamžitě číst druhý díl a prostě obrovská poklona spisovateli.
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Nejslabší díl série. Zatímco první dva se četli jedním dechem, zde jsem se docela i nutil číst. Ono reálně je zde minimum děje, Katniss je otravná. Pár světlých chvil to má, jak jsem již psal dříve, je to skvěla antiutopie pro teenagery, která mě baví i v dospělosti. Moment kdy nová vláda má úspořádat nové hladové hry je prostě parádní a obdobné světlé chvíle zachraňují celou knihu od špatného hodnocení. Takhle za mě průměr.
Žert
Milan Kundera
Říkali jste si vždy, že Kundera je náročná literatura, povinná četba, to číst nechcete? Nevěřte tomu. Minimálně u Žertu ne. Je to literatura lehká, o žertu, ironii života, absurditě. Vhodná pro každého. Čte se sama. Oproti Nesnesitelné lehkosti bytí, má tato kniha postavy, o kterých číst chcete.
Opravdu doporučuji všem, kteří např. s Kunderou chtějí začít.
Adept
Adam Przechrzta
Knihu jsem slupnul jedním dechem. Někteří tu píší, že pořídili knihu z důvodu obálky. Nu. Já na doporučení. A nyní tuto službu vrátím a třeba se někdo rozhodne udělat tu nejlepší věc - knihu koupit a skutečně zkusit.
Kniha je psaná neskutečně čtivě, ihned vás vtáhne do děje. Svět a nápad je originální - konjunkce proběhla v našem světě před I. světovou válkou, a dříve knihy s bláboly - alchymistické traktáty, knihy kouzel apod., se staly vzácnými - některé totiž fungují. Děj se odehrává v Polsku, respektive v tehdejším carském Rusku, který je do jisté míry zromantizován - bolševici zde nejsou, naopak potkáváte v knize šlechtice a důstojníky carského konvoje.
Jak jsem psal, originální zasazení děje.
Někteří tu psali, že jim vadí, že je nasnadě pokračování (jedná se o trilogii). No já jsem rád, že mám naopak ještě dvě knihy před sebou. A to doufám, že bude u nás vydaná Materia secunda.
