Ristridin komentáře u knih

(SPOILER) Co říci k této knize. Čekal jsem něco jiného, do půlky knihy mi to ale přišlo skvělé, nicméně následně jsem získal pocit, že plný potenciál nebyl využit. Přesto jsem si čtení užil. Představení toho, co se "mohlo stát" během covidu, kdy jednotlivé složky v Česku přestávají fungovat a lidé ztratí lidskost, může být svým způsobem realita. Do poloviny příběhu jsem si říkal, že tohle je fakt drsný a poměrně mě osudy některých postav zasáhly. Poté se začal příběh ale rozmělňovat a ztrácet na "opravdovosti". Nevěřím, že by se to mohlo ve vyspělé Evropě dostat až do takové fáze. A co ostatní státy okolo? Tam to bylo stejné? Pokud ne, tak by u nás nezasáhly? Nevěřím. Chyběly mi zmínky o celkové situaci v Evropě, proč to dopadlo, jak to dopadlo a jak je možné, že se nic neděje a lidé žijí jak ve středověku. Ale co už, i tak mě to fakt bavilo!
Musím ale říct, že paní PaedDr. Hana Horská (která dělala jazykovou korekturu) by se měla stydět za svou práci, protože tolik překlepů jsem velmi dlouho neviděl a kniha tím v mých očích utrpěla natolik, že bych nakonec téměř dal 3/5. Především neznalost správného skloňování zájmen "ji/jí" bylo fakt na vypíchání očí a tahle chyba se opakovala aspoň tak dvacetkrát. Až mě to téměř pobouřilo a šel jsem psát zprávu nakladatelství Naše vojsko. Byla by to ovšem ztráta času a energie.

5 22.10.2024

Nostalgie jako blázen, příběhy od Maye jsou vždy kvalitní, někdy trochu slabší, ale málokdy vyloženě špatné. Druhý díl cyklu je oproti prvnímu také o trochu slabší, ale přesto baví. Děj se odehrává na menší ploše (v Kurdistánu), Kara je opět šéf a všechno umí a všechno zná a nakonec je s ním každý kamarád. To se už nezmění, May se prostě rád idealizoval. Nyní ovšem tento hlavní Bůh během děje 3x (!!!) spadnul s koně, přibližuje se tak o něco více nám běžným smrtelníkům...
Ahmad el Gandúr zatím působí jako velmi nevýrazná osoba, ačkoliv právě kvůli němu se do Kurdistánu vypravili. Pokud si to ale dobře pamatuji, tak v dalších dílech přibyde na jeho významu.

5 22.08.2024

Co jsem to přečetl? Další příběh Rychlých šípů, který není od Foglara, ale stejně je famózní? Nestačím se divit. Pan Horna vyšvihnul tak super knihu, že by ho sám veliký Jestřáb určitě pochválil. Už příběh pana Velinského mi přišel skvělý, ale v poslední době se do těchto oblastí pouští další a další autoři a musím říct, že jsem překvapený z toho, že se vůbec nejedná o trapné napodobeniny bez nápadu a atmosféry. Naopak, každý tento pokus byl dosud zdařilý.
Horna si vybral původní mrazivý komiks (se dvěma pokračováními), který si pamatuju, že na mě, když jsem byl malý, poměrně hodně zapůsobil, a rozhodl se ho rozšířit. Udělal to skvěle a přeji si, aby zkusil vymyslet něco dalšího jiného.
Líbí se mi postava fotografa Jiřího Hrudka (ve kterém starší čtenáři poznají legendárního Sudka) a že si autor určitě přečetl Zkázu Jezerní kotliny od Šlika (která taky patří k současným navázáním na Foglarovu tvorbu a můžu ji zcela doporučit). Jako easter ech se tady totiž objevuje zmínka o učiteli Sokolovi, neboli Kiplingovi.
Další nepatrné fabulace a autorské srandičky v podobě Jana Stříbrného, potomka piráta Johna Silvera z Ostrova pokladů, potěší. Obecně mi přišlo, že Horna používá příjemný a nápaditý humor, který v něčem připomíná Foglara, ale zároveň přidává něco nového. Rychlé šípy ze stránek prostě na mě dýchají a co je výhodou - znalý čtenář už je nepotřebuje představovat a zná pozadí, takže se hned můžeme vrhnout na samotný příběh a detektivní zápletku, která dává smysl a závěr je uspokojivý.
Pokud by toto hodnocení četl pan Horna, tak se opakuji - pište dál a nebojte se opět vstoupit do světa, který nám Foglar zanechal. Stejně tak další autoři, ale vemte si příklad právě z pana Horny, Velinského a podle recenzí i Pavla Čecha (O Červenáčkovi).

5 14.07.2024

Hezké zpracování, ve kterém oceňuji sdílení různých informací, hezké fotografie a předání chuti lidem, aby do těchto míst také zavítali. QR kód pro Google mapy na konci kapitol považuji za fajn nápad. Možná by bylo lepší, kdyby kód odkazoval na vhodnější turistické Mapy.cz, ale účelu to poslouží.
Stránka o Krušných horách včetně YouTube kanálu, kde jsou některé z příběhů v knize, je moc hezká snaha o něco víc než pouhé sepsání publikace. Krušky jsou krásné místo a tito lidé jim dělají velmi pěknou reklamu.
Věřím tomu, že bude druhý díl, protože nepoužít například fascinující příběh o neméně fascinujícím místě, kterým byl důl Sauersack...? :)

5 30.06.2024

Kniha byla obecně lepší než ta první (autorova úplná prvotina), u které jsem měl některé výtky. Zde už bylo naštěstí znát, že se Novotný trochu vypsal a kniha tím netrpěla. Ubylo i zbytečných vulgarismů.
Samotný děj byl pomalejší, ale budoval napětí. Návrat mezi známé postavy a rozšíření jejich osobností je příjemné.
Závěr a rozuzlení naopak trochu rychlé, ačkoliv originální. Celou dobu jsem neměl nápad, kdo bude ten zlý v pozadí, nebyly žádné náznaky. Hezky se to ale vysvětlilo. Předpokládám, že autor napíše časem ještě třetí díl.

5 16.05.2024

Chtěl jsem dát 3/5, ale musím ocenit vykreslení postav a jejich uvažování a i to, že autor umí psát a používá hezký jazyk.
Co mi ale právě vadilo… Krom již mrtvé asociální Sáry snad všechny děti v příběhu aktivně a bezhlavě chlastaly, 15letý Martin dokonce první ligu. Nevím, jaké dětství autor zažil, ale psát v takovém stylu knihu pro mladistvé (!) a tvářit se, že je to normál, mi přijde trochu mimo. Ale tak dejme tomu. Málem jsem ovšem přestal číst, když je zde (opět - v knize pro mladistvé) fakt divně popsaná sexuální scéna hlavní postavy, 16letého kluka. Ech, a ty výrazy jako třeba ptáček zpěváček… Scéna OK, v 16 už nic špatného, ale dalo se to napsat nějak intimněji a citlivě, tohle bylo fuj. Strašně to zkazilo dojem z knihy, vždyť to není primárně thriller/detektivka pro dospělé.
Když to teď tak popisuju, tak se vracím zpětně k názoru, že 3/5 bude adekvátní.
Věřím, že vytčené bylo způsobeno tím, že se jednalo o autorovu prvotinu. Zajímají mě další knihy a snad se tam tyhle zbytečnosti už dále neobjevují.
(Závěrem, většinou mě nikdy u detektivky ani náhodou neosvítí, kdo je vrah, ale tady jsem to překvapivě tušil už od 50. stránky, to jsem teda zíral)

5 11.05.2024

Nečekal jsem nadšení, ale tohle čtení alespoň do půlky bolelo. Vlastně se to nečetlo špatně, slovní obraty jsou zajímavé, jen jsem necítil takovou tu motivaci rychle pokračovat, bylo mi to tak nějak jedno.
Je to samozřejmě 200 let staré, ale uvažování a jednání těch lidí je vážně otravné. Nevím, zda se tenkrát jednalo o satiru společnosti, každopádně neustálé podbízení a prázdné tlachání mě pravidelně a úspěšně po večerech uspávalo po 3 stranách.
Druhá půlka se jeví už zajímavěji a dala by se i nazvat zábavnou.
Celé sráží navíc otřesné vydání od Omegy z roku 2015, kde jsou na mou věru úplně nestoudné gramatické chyby, které na první pohled bijí do očí. A za to někdo dostal zaplaceno :)
Podívám se někdy i na film, Keira by mohla být dobrou Elizabeth.

5 14.04.2024

Jednička byla z mého pohledu lepší. 4 hvězdy mi teď přijdou nakonec možná málo, ale 5 mi zase přijde moc. Čtení jsem si opět užil, ale jednička byla pro mě prostě skvělá, inovativní, zajímavá. Zde se nedá říct, že by laťka úplně klesla, ale přišlo mi, že se z toho dalo vytřískat o něco víc a některé pasáže byly až natahované. Po přečtení mi vlastně teď přijde, že si i z jedničky toho víc pamatuji. A chybělo mi víc “smrtkování, tedy kosení.
Ale ten závěr byl super, málem mě zviklal dát 5/5.
Některé myšlenky, které mě zaujaly:
“Nimbus je vrcholný voyeur smrti.
“Globální problémy jsem díky silnému soustředění dokázal vyřešit za dobu jediného života z věku smrtelnosti. Jelikož jsem nahromaděním lidského poznání, můj úspěch dokazuje, že lidé měli potřebné vědomosti, aby to udělali. Prostě to chtělo někoho, kdo je dost mocný, aby to dokázal - a já jsem výjimečně mocný. Nimbus

5 24.03.2024

Rychlé šípy naprosto miluju a stínadelská trilogie je poklad mezi knihami. Nicméně třetí díl je alespoň pro mě slabší a závěr je spolu se způsobem toho, jak se zvolí Velký Vont, i na Foglara trochu přitažený za vlasy a úsměvný.
Nejde mi na rozum, jak byli “Šípáci", čestní a rozumní hoši, schopni kvůli svému TAM-TAMu vyslepičit do něj úplně všechno, i za cenu toho, že tyto zprávy mohou velmi ublížit jejich příteli.. (V posledním čísle TAM-TAMu to už vůbec nedávalo smysl.)
Přesto je Tajemství Velkého Vonta super čtení.

5 11.02.2024

(SPOILER) Je super moct se vrátit do světa Hunger Games v knižní podobě, ale čekal jsem asi více a nebo tohle mohlo sloužit jako první díl třeba dvou knížek o zrodu a vzestupu prezidenta Snowa. Protože jsem se původně těšil na jeho historii, během které si umetl (a za sebou všechny zametl a otrávil) cestičku až k funkci prezidenta Panemu. Zde nacházíme spíše zrod jeho charakteru. Ale díky Finnickovi přitom víme, že se pak odehrávaly neskutečné hnusárny a prasečiny mezi smetánkou kapitolskou...
V první části se zdá Snow být až soucitný, ačkoliv zdeformovaný prostředím a obavou ze ztráty postavení, ale je možné mu i fandit a rozumět jeho pohnutkám. Vše však směřuje k tomu, že nakonec vidíme zrod toho nevypočitatelného, arogantního, zdánlivě namyšleného (ale myslím si, že uvnitř velmi nejistého) bídáka, kterého už známe z původní trilogie. V závěru pak jde pouze o rozmazleného podrazáka, který si umně získá moc a peníze na svou stranu a stojí před ním celá jeho budoucnost. Její závěr známe, ale co ten průběh? O tom bych si chtěl upřímně přečíst o dost víc, myslím, že by to byla bomba.
V průběhu knihy na nás zamrká několik paralel a náznaků děje, ke kterému dojde za příštích 65 let.
Hladové hry jsou zde vlastně méně podstatné, stále ještě ve svém zárodku, je vidět, že tu pravou pompu jim dal až sám Coriolanus.
Nejsem fanda nedovysvětlených konců, když k tomu není důvod. Co se tedy stalo s Lucy Gray?
Jak pokračoval život Tigris a proč se nakonec rozkmotřila s drahým "Korjou"? Jedině že si autorka nakonec nechala otevřená vrátka pro další příběh o kariéře prezidenta Snowa. Kéž by.

5 07.12.2023

Po letech od filmů jsem se dostal i ke čtení předlohy a nezklamala mě. Dobře napsáno a napínavě. Ač je film poměrně věrný knize, tak je výhodou číst myšlenky Katniss, u které si občas člověk ve filmu říká, jestli se přece jen nechová trochu divně :)
Příběh jde tedy samozřejmě více do hloubky a ozřejmí se tím více pro mě dosud méně známých věcí.

5 30.11.2023

Pocta Jakubu Arbesovi, názvem pak i jeho učiteli Janu Nerudovi.
Povídky obyčejných i neobyčejných lidí ze Smíchova na úplném začátku 20. století ještě před oběma válkami. Praha vypadala jinak, žilo se jinak, a to se pokusila přiblížit paní Rejfová v této knize a myslím, že se jí to velmi povedlo. Příběhy (někdy až mysteriózní) jsou zajímavě vypointované, ne vždy se dozvíme jasný závěr nebo vysvětlení, o co přesně šlo (například povídka Kameník). Drobné zpětné zmínky pak následují v dalších příbězích. Vše směřuje k závěru, který je se všemi povídkami pomyslně spjat.
Hrozně milé čtení, autorka se snažila zobrazit tehdejší prostředí Smíchova a nastudovala si i dobové poměry. Doporučuji zároveň s knihou procházet tento odkaz:
http://towns.hiu.cas.cz/s_nomenclature.php
Autorka totiž používá tehdejší názvy ulic. Sokolská = dnešní Kmochova, Barrandova = dnešní Vodní a Královská se dříve nazývala dnešní Zborovská. Na místě Arbesova náměstí stával stařičký kostel sv. Filipa a Jakuba.

5 12.11.2023

Perfektně sestaveno a doplněno o zajímavé fotografie z tehdejší doby. Muselo dát velikou námahu dát dohromady všechny snímky a správně určit jednotlivá místa. Velmi doporučuji knihu jen tak neprolítnout, ale procházet zároveň s mapami třeba na počítači a dívat se, o které domy se v knize jedná. Mnohdy mě pak překvapilo, kde se odehrávaly věci, o kterých jsem četl v knize M+B+M od Dalibora Váchy. Jako ilustrační doplněk po přečtení zmíněné knihy pak tento průvodce slouží skvěle a ještě lépe celý příběh dokreslí.

5 10.11.2023

Velmi dobře a detailně zpracovaná kniha, která jde za hranici popisování historických faktů a dělá z Tschechenkrieg a popisu tehdejší doby malou učebnici dějepisu, což nyní přeháním, ale byl jsem rád, že zde byly zasazeny jasně i dobové tendence a uvažování nad tím, co tehdy lidi trápilo (například měnová reforma z roku 1953, situace SSSR, donutilo mě to si zjistit víc o poválečném rozdělení Německa a jak to vlastně bylo mezi NDR a SRN nejen v Berlíně).
To, že se bratrům a Paumerovi povedlo utéct za takových okolností, byl opravdu malý zázrak a příběh je to opravdu zaznamenáníhodný. Můžu říct, že Mašínovi mají svou sveřepostí, odhodláním a tahem na branku můj jednoznačný obdiv.
Rozhodně by mi přišlo za nadsazené prohlašovat je za hrdiny a "kdybych byl prezident", tak bych jim také vyznamenání neuděloval. Neodsuzuju je a věřím, že ve svém věku stále čerstvých dvaceti let viděli svět pouze černobíle a šli proti komunistům stejně, jako jejich otec střílel po gestapácích (a i ti mohli být pčece normální lidé jako oběti řádění jeho synů, přesto se o nich tolik nemluví). Někdo by se zachoval v jejich situaci jinak, oni se prostě zachovali tak, jak se zachovali a svůj třídní boj proti komunismu chtěli dovést až do konce, tedy osvobozením ČSR. To, že tato představa byla nereálná, začali zjišťovat ihned po příchodu do Berlína. Studená válka byla již plně rozběhnutá.
Kdyby se tato vize podařila, což je holá fikce, a zasloužili by se dále o nějakou demokratizaci našeho státu, vyznamenání by bylo na místě. Takto za sebou ponechali akorát několik zabitých a spoustu svých známých a příbuzných, kdy některé z nich činy a útěk bratrů stály život a mnozí byli perzekvováni až do konce komunistů.
V tomto pohledu tak jejich útěk působí až sobecky, avšak jak sami později říkali, nemysleli si, že by to mohlo u nás dospět po jejich útěku až tak daleko, navíc věřili, že se hned vrátí. Mladistvá naivita.
Neříkám, že s jejich činy souhlasím v plném rozsahu, ale v mnohém jim rozumím. A hlavně nechápu jejich pranýřování, když si to člověk hlavně porovná s tím, co se zde za komunismu dělo a co za sebou zanechal...

Při takto rozsáhlé knize si myslím, že by neškodilo udělat v úvodu pro lepší přehlednost několik rodokmenů nejvíce dotčených rodin včetně let narození a úmrtí.
Závěr knihy mi přišel lehce nedotažený, čekal bych vhled do dnešního (rok 2004) dne, jak žijou bratři, Zdena a Paumer, jejich vztah k ČR, ... Vzájemné vztahy.
Velmi se mi líbilo vložení vzácných snímků na konci knihy.
Čteno jako příprava na film Bratři, hezky se k tomu sešlo i vyznamenání pro paní Zdenu. Ta si ho bezesporu zaslouží.
Kniha přes drobné výtky perfektní a řadím ji vysoko.

Nejedná se o knihu, která by přepisovala dějiny (a možná bych dal normálně spíše 4 hvězdičky), ale musím hodnotit to, že se jedná o debut Jiřího Mádla, který mě velice překvapil svým způsobem uvažování a jak to dokáže lidsky a čtivě přenést na papír. Děj nebyl vůbec lascivní, zajímavě podané téma navazování vztahů. Vše v minulosti má nějaký vliv na naši budoucnost. Buďme na sebe co nejvíce hodní.
Velmi příjemné čtení s hezkými myšlenkami. Pokud Mádl nevyčerpal všechen střelný prach hned první knihou, mohl by z něj být velice dobrý netuctový spisovatel. Tleskám.

5 24.04.2023

(SPOILER) Rodič despota je to nejhorší, co může dítě potkat. Pokud si chce někdo léčit na svém dítěti své vlastní rány, neměl by si ho nikdy dělat. Chápat myšlenky mámy z knihy ani nemůžu, protože sice si pořídila nedopatřením dítě již v brzkém věku (i to stále není omluva), ale díky Símčiným prarodičům měla její výchovu fakt hodně zjednodušenou a jako stále mladá holka se mohla zařídit všelijak a být šťastná. Nakopat. Psychicky týrat holku a ještě jí sobecky šlapat po štěstí.
Pěkně smutná kniha s nepříjemným tématem, přinutí si o to víc vážit lásky nejbližších.
(Chtěl bych vědět, CO přesně dělal náhradní táta v pokojíku a jestli si Símka našla vlastně něco/někoho a naplnilo ji to více naplňujícím štěstím).

5 22.03.2023

Velmi krátké a velmi krásné. Na několika listech jsou rozvinuta témata dnešní doby (nebudu spoilovat u takové krátké knížečky) a navíc přidána myšlenka, že každým (dobrým) skutkem rozjíždíme vlnu dalších skutků a ovlivňujeme tím svou nebo něčí budoucnost. Stačí jenom nebýt úplně nevšímavý a nečinný. Vše pak vždy nějak dopadne - třeba i souhrou náhod.

5 22.03.2023

Všichni již popsali, slušné dílo, které mělo hlavně vyzdvihnout chlapeckou snahu po ušlechtilosti duše a přišlo s konceptem Modrého života. Bohužel mohlo být dílko delší, protože takto jsme si nabytého přátelství, společných zážitků a zábavy (a Vilemínovy muskulatury) příliš neužili.
I jako menšímu patřil Přístav volá k mým méně oblíbeným Foglarovkám. Stále ale stojí za přečtení.

5 06.03.2023

Hezky napsaná a čtivá knížka se zajímavým nápadem, místy originálním, a také hodně předvídatelným koncem. Líbilo se mi pojetí myšlenek hlavní hrdinky, která mi byla spíše sympatická.
Knihu lze doporučit, ale čekal jsem asi ještě trochu víc vzhledem k tomu, jaké haló okolo ní bylo. Pohladí však po duši a zapřemýšlíte sami nad svým životem a jeho směřováním.

5 26.10.2022

Šílenost, děsivé zážitky, obdivuju, jak dokážou být ženy často silnější než muži a přitom to ještě vnímají s úplně jiným citem. Je zavrženíhodné, že po válce se k nim pak často všichni chovali jako k onucím.
Podle mě ještě “lepší” kniha než Poslední svědci, ale nečetlo se to snadno.

5 12.05.2022