Robodruh komentáře u knih
Podobných knížek jsem už pár přečetla, ale tahle mě nadchla lehkým tónem, který jí dává na čtivosti. Zároveň je zde vypíchnuto všechno podstatné, abyste si mohli stát svými vlastními aromaterapeuty.
Z knížky jsem byla nadšená, tak teď už se nemůžu dočkat filmového zpracování a doufám, že nebude zklamáním! https://www.csfd.cz/film/1043196-kde-zpivaji-raci/prehled/
Super detektivka, žádné přehnané násilí ani příliš mnoho (a někdy až zbytečných) zvratů. Za mě poctivá klasika. Bretaňská atmosféra mě hodně bavila, při čtení jsem cítila vůni moře, ryb, vítr... prostě jak to má být.
Ubírám jen jednu hvězdičku kvůli chybám v překladu (dokonce ve jménech hlavních aktérů!)
Životní příběh Jiřího Puše je bezesporu zajímavý a možná by vydal i na víc než na jednu útlou knihu. Ovšem musel by se ho chopit spisovatel. Tato kniha je bohužel důkazem, že do psaní se nemá pouštět každý, a to i když má co vyprávět.
Nejzajímavější částí byla pro mě první část knihy a autorovo líčení, jak fungovaly emigrační tábory ve Vídni. I u tohoto jsem ovšem těžko trávila styl a sloh vyprávnění. Samotná adaptace ve Švédsku, na kterou jsem se těšila, a kterou slibuje podtitul knihy, však byla velkým zklamáním. Ani avizovaného humoru jsem se nedočkala - ano, vtipné momenty tu byly, ale bohužel opět utrpěly díky literární formě.
Nemůžu se ubránit dojmu, že v celém vyprávění převážila jakási ješitnost. Škoda.
(Je ale možné, že se kniha jen nesetkala s mým osobním očekáváním, a proto si velmi ráda přečtu vaše osobní komentáře!)
"V Indii má všechno ostřejší obrysy, sytější barvy, přemrštěnou perspektivu, urputnější výraz, jako herci v němých filmech, když museli přehrávat, aby byly čitelné emoce hraničící se zvráceností. Hluk bývá opravdu ohlušující, ale když nastane ticho, má hypnotickou moc. Místní architektura je kolapsem logiky." Jak výstižné! František Štorm nabízí naprosto jedinečný pohled na Indii, která je nám kulturou a životním stylem tak vzdálená. On ji miluje, jezdí tam často a sžívá se s místními. Proto jsou jeho postřehy naprosto jedinečné, a natolik vzdálené banálním cestopisům typických turistů. Nebere si servítky, takže při čtení nejenže vidíte popisované scenérie, ale cítite ten smrad a očas i naprosou beznaděj. Osobně mi velmi sedí strohý a přesto tak briskní styl psaní. "Zajeďte" si touto knihou do Indie, nebudete litovat.
Co vám tato kniha přinese? Přesně to, co čekáte od anglické humoristické novelky. Typický britský humor, nonšalantnost, nadsázka a lehkost.
Tak asi takhle: Pokud chcete zlepšit cokoliv ve svém životě, tuhle knížku si prostě musíte přečíst. Pochopíte, že to jde, ať už chcete být zdravější, chcete lépe spát, chcete zhubnout, chcete být spokojenější. A návod je překvapivě jednoduchý. Vše je zde vysvětleno velmi jednoduše a čtivě, vše do sebe zapadá. Na konci se už jen plácnete do čela s tím, že je to přece všechno jasný jako facka.
Z mého pohledu nejslabší Gounellova kniha. Přečetla jsem všechny, vždy si z nich odnesu hodně pocitů, poznání sebe sama i inspirace. I toto je příjemné čtení se zajímavým tématem. Ale tentokrát se nemůžu ubránit lehkému zklamání. Přestože je kniha velmi čtivá, příběh není nezajímavý, často jsem měla pocit až amatérských pasáží. A hlavně! To, co od Gounella čekám z hlediska sebepoznání, čím bývají jeho knihy prosáknuté, je tak podivně shrnuto pouze v úplném závěru na 2 stranách.
Tajemno, neobyčejné děti, časová smyčka, skvělé fotografie, ze kterých lehce mrazí, ale i jemný humor a práce s jazykem (četla jsem anglický originál, tak nedovedu posoudit, jak tomu je v českém překladu). To vše mi dává dobrý koktejl, když máte rádi napětí, ale chcete klidně spát. Nebo už jste přesycení severskými detektivkami nebo současnou fantasy literaturou plnou draků a novodobých čarodějek. Tahle kniha je prostě jiná. Těším se na další dva díly.
Drsný. Pokud víte, že dáte své dítě na balet, tak to za žádnou cenu nečtěte.
Perfektní knížka na chvilku oddechu. Pokud rádi cestujete, ale zrovna jste uprostřed pracovních deadlinů, už je třetí týden depresivní počasí a vyhlídka na dovolenou je totální sci-fi, pak je Zanzibar skvělý útěk od reality. Během pár stránek se vše rozjasní. Halina Pawlowská popisuje profláknutá místa svým typickým způsobem s nadsázkou a humorem. Jen počítejte s tím, že tento bedekr moc neposlouží jako inspirace pro cesty, které plánujete, ale spíš jako vtipné ohlédnutí za momenty, které jste na daných místech sami strávili.
Taky se vám někdy stane, že si knížku záměrně šetříte, aby vám čtení déle vydrželo? Já to mám vždy s Peterem Høegem a ani tato kniha není výjimkou. Prostě mě baví ta směsice vtažení do děje přes detektivní zápletku, severský smysl pro humor, abstrakce na hraně a hloubka témat, které se v příběhu objevují jakoby mimochodem. Není to čtení pro každého, Høegův styl je dost osobitý a možná že vám nesedne. Anebo ano, a pak se mu zaručeně plně odevzdáte a nebudete řešit, že vás vás děj někdy zavede mimo realitu, protože to je právě to, co vás baví :)
Musím ocenit obrovskou odvahu a naprostou upřímnost Terezy Bučkové. Bez jakýchkoliv příkras vás provede jednou životní fázi. Neušetří vás momentů naprostého zoufalství ani pocitů vlastního selhání.
Osobně se mi kniha četla těžce, musela jsem si dávat místy přestávky abych se znovu nadechla a našla sílu pokračovat.
Knížka, kterou je fajn mít v knihovně kdykoliv poruce pro chvíle, kdy si chcete přečíst něco krátkého nenáročného a trochu se u toho pobavit. A přitom nechcete něco úplně laciného. Ať si nalistujete namátkou jakoukoliv část, něco zajímavého se dozvíte nebo si dosavadní znalosti zasadíte do kontextu.
Vtipný a velmi osobní spontánní styl vás prostě dostane. Přestože s Luckou prožijete velmi těžké chvíle, je to pohodové čtení. Nicméně knížka jako celek působí nevyváženě.
Užila jsem si naprostou spontánnost, se kterou je tenhle cestopisný deník napsaný. Lucka se nevyhýbá ani nejdrsnější sebekritice, u které jsem se několikrát rozesmála nahlas. Její nadhled, ale i vůle jsou velkou inspirací. Jediné mínus této knihy je, že je souhrnem blogů, takže se v některých kapitolách opakuje.