rode komentáře u knih
Tejo přemýšlí nad lidskostí a v podstatě odsuzuje vraždění a pojídání lidí, jenže žije ve společnosti, která tohle všechno považuje za normální... Z hlavního hrdiny vyzařuje hodně smutku a jeho vyrovnávání se se svým životem ve společnosti, kterou opovrhuje... Trochu mi tato kniha připomíná román 1984, kdy sice není tolik popisována ideologie zaštiťující všeobecné dobro, ale jsou zde drobnosti, které na vládu odkazují a zároveň je zde ukázáno, že hlavní hrdina propagandistickým řečem o viru nevěří a všechno co se ve světě děje je jen z důvodu snížení populace a ovládání obyvatelstva.
Kniha pro mě měla nečekaný závěr a určitě bych ji doporučila všem, které upoutal román 1984 a zároveň jsou fanoušky mrazivých dystopií. Je však třeba si trochu obrnit nervy, jelikož je v knize popisováno porcování lidí a další věci, které nejsou pro slabé povahy.
Je podle mě těžké knihu dočíst, když vám nesedí hlavní hrdina... no a co si budeme, Emma byla hrozná hlavní hrdinka. Kniha mě tedy moc nezaujala, ale musím vyzdvihnout zajímavý styl psaní, který měl čtenáři asi co možná nejobjetivněji popsat, co se vlastně stalo. Tento styl psaní však možná způsobil to, že jsem se do knihy pořádně neponořila.
Velmi silný příběh, který ukazuje křehkost lidské duše, a také to, jak je lehké pokřivit něčí pohled na svět.
Na konci knihy jsem si trochu pobrečela, celkově byla velmi emotivní. Je zde nádherně popsáno zneužívání (celkem oxymóron) z té strany, kterou opovrhujeme a víme, že se stalo něco špatného, ale je zde také přiblížen druhý pohled, a to osoby, které se to stalo a která úplně nechápe, že se opravdu stalo něco, co se stát nemělo, že to vlastně opravdu byla láska a spříznění dvou duší. Nebo taky naopak, možná chápe, co bylo špatně, ale nechce si to připustit, aby se celý její život nerozpadl jako domeček z karet.
Pokud je toto, jak píše autorka... zcela smyšlený příběh, pak klobouk dolů, ale mám podezření, že minimálně z části se tohle autorce opravdu stalo, a proto jsou všechny ty pocity a vše co je v této knize napsáno, tak lehce uvěřitelné.
"Omnis habet sua dona dies." Jak by řekla paní Rabštejnová, aneb každý den má své dary!
Odloženou spravedlnost rozhodně neodkládejte, protože tato kniha stejně jako její předchůdkyně je skvělá. Možná o malinko více se mi líbila první část knihy, kde bylo z různých pohledů nahlídnuto do soudního procesu, kde každá osoba měla svůj specifický styl vyprávění. Specifický projev různých postav byl patrný i v druhé části knihy, kde mi malinko trvalo se v tom vyznat. Každopádně příběh je skvěle promyšlen do nejmenších detailů.
Také mě velmi pobavilo rozdělení advokátek do pěti kategorií - šprtny, mimoňky, sufražetky, sibyly a fifleny. Docela by mě zajímalo, zda se z tohoto rozdělení dá nějak vybočit, abych věděla, jakým chybám se do budoucna vyhnout.
Děkuji za skvělý příběh.
Já tedy nevím, jsem celkem na rozpacích, příběh celou dobu gradoval, gradoval a nakonec puf a nic. Nicméně dřívější knihy autorky zbožňuji, ale tohle mě teda nijak neokouzlilo, i když potenciál by byl obrovský, myslím si, že to není dotažené. Abych jen nehanila, Kepnes se skvěle povedlo popsat myšlení jak malých dětí, tak teenagerů a potom dospělých, na příběhu to bylo vidět a proto musím říct, skvělá práce. A také se mi moc líbí obálka, ovšem doporučuji, aby korektor textu více zapracoval, našla jsem pár hrubek a překliků.
Každý je zajímavý, když se na něj díváš dostatečně dlouho.
Dlouho jsem koukala na tuhle krásnou obálku, která opravdu umí zaujmout. Anotace mě také nadchla, jedná se o klasický příběh pro náctileté, kteří z něj budou určitě nadšení.
Rušivé pro mě ale bylo to, že občas jsem nevěděla, co se vlastně děje. Autorka se podle mě snažila napsat co nejvíc svých myšlenek, že se sama ztratila v ději. Dále je v knize celkem dost gramatických chyb. A nejvíc mě naštval předvídatelný konec.
Celkově ale kniha je určitě určena pro jinou věkovou kategorii, než jsem já a těm by se zalíbit mohla.
Jakožto člověk, který nejvíc upřednostňuje černou barvu, mi občas všechna ta kobaltově modrá a další barvy lezly krkem. Nicméně kniha se snaží přiblížit myšlení autistického chlapce, takže všechny ty barvičky a vzory jsou asi potřeba, ale i tak si myslím, že kniha mohla být o pár stránek kratší.
Hodnotit knihu jako Bestseller je asi velmi unáhlené. Nicméně, kniha není špatná. Přečetla jsem ji za dva dny a možná, kdybych nemusela do práce, tak přečtu za den. Je to taková jednohubka, která mě celkem bavila, ale žádná bomba to tedy nebyla. Líbilo se mi, že zde nejsou nacpaní zombie, kteří jsou skoro v každé apokalypse, ale že svět jednoduše zachvátí chřipka, kterou ne všichni zvládnou. Reality show, která zrovna probíhala to naruší plány a z důvodu toho, že ne všichni jsou imunní, se ani nepodaří všechny účastníky zachránit, proto se hlavní hrdinka vydává na cestu, která ji podle ní vede k výhře. Opak je ale pravdou.
Prvotina autorky je dobrá, určitě by měla s psaním pokračovat.
Moc doufám, že autor si řekne do třetice všeho dobrého a bude pokračování. Prosím o víc takových knih, které chytnou za srdce a nepustí. Všechny postavy jsou vystavěny tak skvěle, že když čtu, tak je úplně vidím před očima, které občas byly plné slz, ať už od smíchu, či ze smutku. Medvědín proti všem!
Pan Hartl mě zaujal v nějakém rozhovoru svým smíchem a právě díky tomu jsem se rozhodla si od něj nějakou knihu koupit. K celebritám v oblasti literatury v České republice jsem poněkud skeptická a řekla bych, že právem. Kniha neurazí (možná trochu) ani nenadchne (možná trochu). Tak nějak asi už neplánuju číst něco dalšího od Hartla, ale uvidíme, možná mu dám ještě šanci. Každopádně se mi potvrdilo, že čím větší propagace knihy, tím větší propadák.
Naprosto skvěle napsaná kniha, která formou dopisů směřovaných manželovi popisuje všechny události Kevinova života z pohledů jeho matky. Ta se snaží snad omluvit nebo jen pochopit, kde vlastně nastala chyba. Hlavní hrdiny žene snaha dosáhnout toho, aby někdo, kdo vás nemá rád, vás rád měl, případně aby vás nenáviděl co nejvíc na světě. Jak víme, je zde tenká hranice a proto vlastně nevím jestli tuhle knihu miluju nebo nenávidím.
Knihu jsem si koupila, protože autorku zbožňuji a mám doma všechny její knihy. Spánek Vás ale rozhodně nenechá usnout na vavřínech, protože budete muset číst. Jedná se o zápletku, kdy Anna utíká před svojí minulostí, ale jak už to tak bývá, tak minulost vás vždy dostihne a tady to nebude jiné. A je to jak jinak než skvěle promyšlená jízda. Budete podezřívat každého a nakonec to bude někdo úplně jiný, Taylorová to zkrátka umí.
Je opravdu škoda, že tak skvostný a promyšlený příběh u kterého se mi tajil dech skončil v levných knihách. Nicméně, kdyby tam neskončil, tak bych se s knihou neseznámila.
Tracy se snaží přijít na to, co se doopravdy stalo její sestře, jejíž tělo se našlo po dvaceti letech a v případu je mnoho nejasností. Je ale dobré otvírat staré křivdy? Myslím, že se to nevyplácí, ale čtenáři posoudí sami.
Knihu doporučuji.
Originální námět, který samotného čtenáře nutí přemýšlet, jaké by to asi bylo, kdybychom mohli nahlédnout do budoucnosti, která nám ukazuje naši smrt. Co bychom změnili a udělali jinak a jde to vůbec nějak udělat, aby budoucnost, kterou v tomto případě ukázal Jess facebook změnit?
Čtenáři, kteří podobné thrillery čtou, vidí místy typická klišé, což mi ale nevadilo a byla to příjemná oddechovka u které není potřeba moc přemýšlet.
S. J. Bolton zbožňuji od prvního písmenka první knihy, kterou jsem od ní četla, takže bylo jasný, že jakmile vyšla tato kniha, tak jsem ji musela mít. Hned na začátku se stala vražda a autorka dále rozehrává již skvěle započatou hru. Je zde více linek, které se na konci spojí a vše bude naprosto jasné a epické jako vždy.
V knize malé sladké lži se seznamuje s Cat, která dříve sice byla malá sladká a tatínkova, ale to se postupem času změnilo. Cat vyrostla a stala se detektivkou, která ale nezapomíná na tajemství z dětství a když se po 18 letech nalezne nedaleko otcovi hospody mrtvola ženy, má hlavní hrdinka dost důvodů, proč otce podezřívat. Vše ale není tak jednoduché, jak na první pohled vypadá.
Kniha mě zaujala svojí skvostnou obálkou a také anotací, která slibovala dobrý příběh, který jsem teda 100% dostala.
No v temnotě jsem tápala hodně, ty zvraty v příběhu byly naprosto skvěle promyšlený, takže většina mých teorií, co se v domě vlastně odehrálo a jak se dostala mladá žena s dítětem do sklepa domu starého muže, který trpí bludy, byly rozmetány na kusy.
Líbil se mi již první díl této série a druhý mě jen utvrdil v tom, že paní Cara Hunter je naprosto brilantní spisovatelka a rozhodně už teď s napětím očekávám další knihy této autorky.
Občas čtu, takže od první chvíle mi bylo jasné, že nemůžu všemu hned věřit. Nenechte se tedy taky nachytat, ale knihu si určitě přečtěte, jedná se o dobře vystavěný psychologický thriller. Najdete zde plno nečekaných ale i očekávaných zvratů a většina všech teorií, jak by to asi mohlo být, Vám bude naprosto k ničemu. Kniha je psaná ve dvou linkách, které čtenáři nastiňují to, jak jsme se dostali k tomu, že je Amber v kómatu.
Taková slaďárna pro náctiletý, ale užila jsem si to. Pro všechny romantiky a všechny ostatní, kteří si chtějí osladit život.
Na aristokratku jsem pohlížela velmi skepticky. Nelíbilo se mi to velké nadšení kolem celé série, ale když jsem na knihu narazila v antikvariátu, tak jsem si řekla, že to zkusím. A stálo to za to. Nečekejte nějakou duchaplnou zápletku, protože se jedná spíše o oddechovku, která je napsána tak svižně a vtipně, že jsem u knihy často několikrát doslova vyprskla smíchy.
Je až s podivem, že pan Boček dokáže vystihnout chování mladé slečny, která doposud bydlela v Americe a teď s rodinou opečovávají zděděný zámek Kostku. Každopádně v literatuře spíše nemám ráda sprosté výrazy, ale v této sérii se tam podle mě každé slovo naprosto hodí. (Fandím Vám, paní Tichá a ráda bych si s Vámi dala ořechovku!)