Ronny komentáře u knih

Nezaujala mě, nedočteno.

Naprosto nesouhlasím s komentářem Damato a těch 16 palců je podle mne od lidí, kteří jsou její příznivci, ale knihu vůbec nečetli (všech 16 palců je zhruba ze stejného období). K dnešnímu dni jsme knihu zahrnuly do přečtených a ohodnotily jen já a Damato. Takže asi tak. Navíc je mi divné, že Damato vyplýtvala na takový "odpad" tolik řádků komentáře. Já obvykle, když se mi kniha nelíbí, nepokračuji dál ve čtení. A těch knih, kterých jsem začala číst a nelíbily se mi, je dost. Na rozdíl od nich se mi "Škola na kraji města" líbila, přečetla jsem ji za 2 dny a dokonce jí dala přednost před jinou , celkem zajímavou právě rozečtenou knihou.
Ať už obsah odpovídá realitě více nebo méně, to nemohu posoudit, neb v této oblasti jsem nikdy nepracovala, působil na mě věrohodně a hlavně má v sobě pozitivní poselství a lidství. Takže za mně pochvala.

2 08.01.2020

Po přečtení "Výš než v sedmém nebi" jsem byla zklamaná, předcházející kniha nastavila vysokou laťku, přestože to byla, tuším, autorčina prvotina.
Tento příběh mi připadal nereálný.

2 02.12.2019

Přečteno za jeden den, i když už je to několikátá kniha na dané téma. Velice oceňuji autora, který dokázal přežít nepředstavitelné hrůzy, ztratil kromě bratra celou rodinu, a přesto všechno prožil život smysluplně. Zpracoval své otřesné zážitky a díky nim pomáhal nasměrovat život dětem z pouličních gangů ke vzdělání a lepšímu životu.
Mám vnuky ve věku toho chlapce a neumím si představit, že by některý z nich prožíval a přežil něco tak hrůzného. A sama pro sebe si neumím představit, že bych přežila milované členy své rodiny - to bych snad ani nechtěla žít dál...

2 02.11.2019

Byla to moje 2. kniha od J.Barnese. První knihu "Jediný příběh" jsem po dlouhé době ocenila 5-ti hvězdičkami a pustila se do další. Bohužel jsme byla zklamaná, posléze skoro znechucená, tématem. Vůbec mě to nebavilo číst a nechápala jsem, že to autora bavilo napsat. Asi je v životě možné všechno, ale že by se z dospělého člověka, který žil 15 let zcela normálně v manželství, pak rok, dva šťastně v dalším manželství, vyklubal takový deviant, se mi ani nezdá věrohodné.

2 22.10.2019

Opravdu velmi čtivě napsané a mimořádně zajímavé pro všechny , kdo se zajímají o Erica Claptona a George Harrisona z pohledu ženy především.

2 07.09.2019

Četla jsem a mám ve své knihovně skoro všechny díly tohoto cyklu a všechny jsou skvělé, ale díl Odvaha je moje srdcovka! Mám ve zvyku si ve svých knihách zajímavé pasáže tužkou podtrhovat, ale tahle kniha je snad podtrhovaná celá! Je to soubor skvostných inspirujících myšlenek a dostala se mi do rukou přesně v době, kdy jsem potřebovala dodat odvahu a udělat rozhodný krok ve svém životě. Osho mi tu odvahu dodal a vše dopadlo jak mělo, prostě skvěle!

2 04.09.2019

Elisabeth Kübler-Ross si nesmírně vážím a obdivuji. Četla jsem všechny její knihy, které jsem sehnala a četla jsem její autobiografii Kola osudu, která bohužel nevyšla v češtině. Kniha O smrti a umírání se mi dostala do rukou jako poslední byť je to její kniha první. V prvé řadě by se měla stát povinnou četbou všem doktorům a zdravotnímu personálu, aby pochopili a vcítili se do pocitů a potřeb lidí s vážnou (smrtelnou ) diagnozou. A také by byla velmi prospěšná rodinným příslušníkům těchto pacientů. Vlastně by ji měl mít doma každý, protože každý se dřív nebo později s tématem umírání setkáme bezprostředně.

2 04.09.2019

Nějak mne to nezaujalo.

2 27.08.2019

Zpočátku mne příběh zaujal, ale později mne kniha přestala bavit a odložila jsem ji. Možná spíše něco pro muže.....

Kniha je určitě přínosná a zajímavá hlavně pro ty ženy, které měly špatný vztah s matkou, což není případ v naší rodině. Ty příběhy jsou krátké a vyprávěné jen z pohledu dcery. Sice věřím tomu, že tomu tak bylo, ale bylo by to pro mne zajímavější, kdyby se k tomu vyjádřila i druhá strana nebo kdyby byl každý ten příběh popsán podrobněji. Místo toho se k tomu podrobně za každou kapitolou vyjadřuje nějaký psycholog nebo esoterik. Mne to nijak nenadchlo.

2 08.06.2019

Kniha popisuje skutečné události života Sofije Kordič narozené v Chorvatsku, provdané za Srba ve válečné době při rozpadu Jugoslávie a roky po ní. Kniha je silná právě svou autetičností. Sofija žila v Bělěhradě, pak studovala v Holandsku a Dánsku a nakonec se usadila v Praze jako novinářka. Pracovala také v rádiu Svobodná Evropa. Sofija silně prožívá všechny válečné události ve své vlasti, katastrofální dopady na životy všech lidí žijících v té oblasti ať už jsou jakéhokoliv náboženství, ať jsou to Chorvati, Srbové, katolíci, pravoslavní, muslimové. Ti všichni žili do té doby poklidně a najednou se to vše zhatilo a sousedé se vraždili a navzájem vyháněli ze svých domovů..
To všechno jsou fakta, které my starší pamatujeme z médií a nechtělo se nám věřit, že je něco takového po 2. světové válce možné. Já jsem kromě toho četla již dřívě několik autentických knih, např. od Barbary Demick "Logavina street" apod.
Přesto toto byl pohled také ze strany obyčejných Srbů, kteří nechtěli mít s touto válkou nic společného a nechtějí být spojováni s nacionalisty a jejich krvavými zločiny. Sofija je velmi temperamentní a velmi ji obdivuji za její odvahu, s jakou se dovedla postavit rasistům a říci jim, co si myslí.
Co se týká dopisů jejích přítelkyň, ty jen dotvářejí celkový obraz.
Není to právě pohodové počteníčko, ale je třeba, aby byl čtenář v obraze, to znamená, pokud mu není jasné, o co šlo, dohledat si fakta a souvislosti na internetu.

2 20.05.2019

Začala jsem číst, na knihu jsem se těšila, ale styl mě nezaujal.

Čtivě napsaný příběh třech žen, jejichž osud je propojen. Bylo napsáno uvěžitelným způsobem, takže doporučuji.

2 23.04.2019

Fakta, na jejichž základě byl napsán tento román, jsou mi známá, viděla jsem i film o Magdaleniných prádelnách a četla knihu Nechtěné. Tyto skutečnosti a pohnuté osudy mladých žen a dívek, které se do prádelen dostaly, jsou otřesné. Nicméně tato kniha mne nijak nezaujala a nedočetla jsem ji, přesto že je napsaná čtivě.

Intimní příběh ženy, která musela ve svém nelehké životě překonat mnohé ztráty. Žije dlouhá léta osamoceně až do doby, kdy se sblíží se zvláštním chlapcem a posléze se jej ujme a její život se konečně naplní láskou a štěstím. Současný příběh se prolíná s jejími vzpomínkami na zážitky z dětství a mládí.

2 13.04.2019

Kniha byla čtivě napsaná, ale podle mne to bylo překombinované a záplatka na mne působila nevěrohodně. Fakta o otřesných podmínkách svobodných matek zotročených v Magdaleniných prádelnách a podobných zařízeních jsou známá.

2 08.04.2019

Se zájmem jsem přečetla a hodně se dozvěděla o poválečném vývoji Německu. Velká pozornost je kladena na rozklad rodin, odcizení mužů, žen a dětí v důsledku války. Jsou zde uváděny skutečné příběhy rodin bývalých jak vysokých nacistických pohlavárů, tak obyčejných příslušníků wehrmachtu na základě jejích vlastních zápisků nebo zápisků jejich žen a dětí.
Trochu jsem měla problém se v nich zorientovat, protože se jednotlivé příběhy prolínají různými kapitolami a musela jsem se vracet k začátkům. Kniha je to rozhodně přínosná a čtivá.

2 03.03.2019

Velmi kvalitně napsaná kniha, popis rozpadu manželství z pohledu obou partnerů. Žádná z postav není vyloženě kladná ani záporná. Manželka, která potkala nového partnera, se kterým více duševně souzní, přesto vidí klady i na bývalém manželovi a jejích společném životě. Oba se zmítají v protichůdných pocitech, protože nic není v životě černobílé a za všechno se platí. A mnohdy člověk nakonec zaplatí mnohem víc, než získá.

2 14.02.2019

Tři hvězdičky dávám za první část popisující předky p.Vodňanské a její dětství a za zajímavé informace o V.Havlovi a jejich vztahu.Kvůli toho jsem ráda, že se kniha ke mně dostala.Druhá část se četla špatně, bylo tam příliš mnoho informací, které mne nezajímaly, sáhodlouhé Havlovy dopisy a popis snů autorky. Ale chápu, že se tímto chtěla vypsat ze svého zásadního vztahu, byla to její psychoterapie. Škoda, že si dítě, které čekala s V.Havlem, nenechala. Určitě bych jí přála být po jeho boku jako první dáma, když už s ním zažívala roky sledování estébáky. Ale i tak měla velmi bohatý a zajímavý život. Taky bych si přála, aby majetek dědictví po V.H. převzal jeho potomek. Ale V.H. si zvolil manželku sám a tak to prostě je.

2 18.01.2019