Roscata komentáře u knih
Pokračování Poslední aristokratky, s názvem Aristokratka ve varu, nás znovu zavede na zámek Kostka a i tentokrát bude o zábavu postaráno.
Stejně jako v prvním díle i zde Marie popisuje všední dny jedné velmi nevšední rodiny a svéhlavého personálu pracujícího na zámku Kostka. O kuriózní a vtipné příhody není nouze a já se pouze divím kam na ty nápady autor chodí. A že se zatím nedočkal žádné žaloby.
Strašně se mi zamlouvá Mariin sarkastický styl a často jsem se divila co ta holka dokáže zvládnout. Je to báječná odpočinková četba.
Nejsem si úplně jistá jestli jsem viděla film ale matně si vybavuji některé scény a pamatuji si na silný pocit který to ve mě zanechalo, takže jsem se těšila jaký dojem na mě udělá kniha. A jak se dalo očekávat, King nezklamal. Je to čtivý, propracovaný a citlivě napsaný příběh s kapkou tajemna. King nejen dokonale popsal dobovou atmosféru ale i každý dialog a postava byli napsány tak skvěle, že bylo jasné, že na konci uroním nejednu slzu.
Jestli něco stojí za přečtení tak je to tohle.
Hodně mě překvapilo hodnocení téhle knihy, protože já se strašně bavila.
Milionkrát June se inspiruje příběhem Romea a Julie - máme tu malé městečko, dvě znepřátelené rodiny a nečekanou lásku jejich dvou potomků. Jenže tenhle příběh toho má mnohem víc. Kromě lásky, nenávisti a rodinného prokletí se na pozadí knihy řeší i témata jako odpuštění, lidské chyby, zrada, zahořklost a stud. Je to silný a zároveň jednoduchý příběh s kapkou nadpřirozena na který dlouho nezapomenu.
Devět nocí je skvělé pokračování knihy Devět dní. Od začátku do konce je příběh nabitý akcí a díky tomu se nemáte šanci odtrhnou od čtení.
Sera a Lee to neměli vůbec lehké, a to jak v případě jejich vztahu, tak i co se týče (ne)záchrany celé Sabrie. Myslím ale, že se s tím vším nakonec poprali dobře.
Už v prvním díle vám dojde že si Citadela schovává velmi cenné tajemství ale že půjde o něco takového mě opravdu nenapadlo. A i přesto, že chápu jednání otce Felebiuse, stejně jako Sera s ním tak úplně nesouhlasím.
Jediné co bych vytkla, je minimum informací o Sabrii a její historii, které v knize jsou. I když to příběhu nijak nepřekáží, já bych takový detail ocenila.
Série je to výborná a těším se, čeho dalšího se od autorky dočkáme.
Pamatuju si, že už jako malá holka jsem milovala všemožné atlasy a encyklopedie. Především ty o zvířatech. Jenže, jak už to tak bývá, s věkem jsem na tuhle zálibu pozapomněla. Tedy až do chvíle než jsem uviděla tenhle Ilustrovaný atlas neuvěřitelných faktů o zvířatech. Prostě jsem ho musela mít. A je parádní.
Je to přesně ten typ co zaujme děti i dospělé. Má nádherné ilustrace a zajímavosti které se o některých zvířatech dozvíte jsou někdy opravdu neuvěřitelné. Vážně. Copak vy jste věděli že se tučňáci smějí, když je někdo lechtá?
Papírová města jsem poprvé viděla jako film, zamilovala si ho a až později zjistila že mají knižní předlohu. A tu jsem si zamilovala ještě víc. Ačkoliv John Green píše spíš pro teenagery, já si jeho knihy užívám i teď.
Knihu jsem hltala stránku za stránkou, užívala si úkoly které Margo a Quentin plnily a chápala jsem jeho posedlost touhle bláznivou holkou a snahu zjistit kam se poděla.
Green ve svých knihách řeší problémy dospívajících, které jsme si všichni prožili, takže je snadné se v knize najít a pochopit pocity které postavy prožívají. Navíc vás styl psaní přiměje přemýšlet ale zároveň se i pobavíte.
Johna Greena prostě buď milujete nebo nenávidíte.
Jestli hledáte perfektní knihu pro letní dovolenou je Pekáč buchet tou správnou volbou.
Čekala jsem naivní a hloupý příběh ale nakonec jsem se nasmála, trochu si pobrečela a dokonce objevila pár receptů které by stálo za to vyzkoušet.
Příběh je jednoduchý, ne moc originální ale díky tomu vynikne šikovnost autorky, protože vám i tak celý příběh uteče jak nic.
Čtyři dohody jsou knihou z jedné strany oblíbenou a z druhé strany odsuzovanou. Já si myslím že je to kniha ze které by si měl člověk vzít hlavně to co mu pomůže a to co pozitivně rezonuje s jeho duší. Protože každý člověk je jiný a tak není nic divného na tom že jednomu kniha pomůže ale druhému ne.
Určitě bych neřekla že je to špatná kniha, spíš opravdu záleží na tom jaký jste člověk a co si z knihy vezmete.
Ciznci v noci nejsou žádným napínavým a strhujícím románem. Je to poklidný příběh dvou osamělých starých lidí kteří hledají někoho s kým budou moci trávit dlouhé noci v posteli a povídat si.
Kniha je napsaný poutavým způsobem, bez zbytečných odboček od děje nebo zdlouhavých popisů okolí. Na první pohled se může zdát že je to strohý a nudný příběh ale opak je pravdou.
Je to příběh o hledání porozumnění, o lásce ale také o lidské závisti a sobeckosti rodiny.
Addie a Louise mi přirostli k srdci a fandila jsem jim, škoda že život nekončí vždy happy endem.
Jsem nadšená. Už mi chyběli Oberonovi a Atticovi řeči a teď se k tomu přidala i Granuaile, prostě pecka. Jen ten konec mohl být míň napínavý, teď se ukoušu nedočkavostí než vyjde další díl.
Miluju to. S kluky a jejich blízkými to ani jinak nejde. I když se to zdá jen jako jednoduchý romantický příběh o dvou klucích, opak je pravdou. Ale přes to, že se v každém díle objevují i těžká témata, je příběh pořád krásný a chcete ho číst.
Moc jsem se těšila na druhý díl, bohužel ale nedosáhl takové kvality jako ten první. Ne že by byl špatný, i pře svoje chyby mě bavil, ale chyběl mu jakýsi naboj, který první díl měl, a který mě nutil hltat slovo za slovem. Možná za to může změna kterou hlavní hrdinové prošli, a kterou někteří zvládají hůře než jiní. Což je logické a pochopitelné. Nebo také to, že oproti prvnímu dílu, byl ten druhý úzce zaměřený na několik témat, z nichž některá nejsou u nás tak známá. Je to škoda, ale takové už bývá prokletí druhých dílů.
Naprosto jsem klukům propadla. To jakým způsobem se autorkám povedlo kluky vykreslit je neskutečné. Opravdu jsem měla pocit že čtu příběh skutečných osob. To co si zažil Ethan a jaký přesně problém má s matkou, mě až do konce nenapadlo. A Kaiův bratr mě taky překvapil. Jeho tajemství jsem odhadla úplně jinak, s reakcí na Kaiovu orientaci jsem se ale trefila.
Chápala jsem přístup obou kluků, i když ten Ethanův mi byl bližší. Proč by se měl člověk bát ukázat koho má rád? Basketový západ byl podle mě trošku moc přestřelený, obzvlášť Kaiovo chování.
Celý příběh je protkaný neskutečně silnými emocemi, které ve vás budou ještě dlouho přetrvávat. Především scéna u Ethana v obýváku pro mě byla něčím co ve mě navždy zanechalo stopu.
Naprosto kouzelné vyprávění a vlcích z Yellowstonu, nejen plné informací ale i očividné autorovi lásky k jeho práci, zvířatům a vlkům především. Na začátku jsem se trochu bála, že se v tom množství vlků a směček nebudu orientovat, ale nakonec mi to šlo docela snadno. Nadšená jsem byla i z krásných fotografií.
Po přečtení mi dělá ještě větší problém než dřív, pochopit lidi kteří vlky nenávidí. Jsou to neskutečně silná a zajímavá zvířata, schopná ovlivnit svět kolem nás. Přála bych si víc takových knih. Snad se časem dočkáme i pokračování.
Výborný! Strašně se mi líbilo jak si Granuaile vyřizovala účty s Lokim. Ten její zápal je velmi osvěžující. Cením jaká je to chytrá hlavinka.
Oberon je kapitola sama o sobě, ten pes je prostě neskutečný! A Starbuck taky zaválel, navíc je to bostonek, takže automatické plusové body. Atticus tu tentokrát hrál trošku druhé housle, ale i to je někdy potřeba.
Scholomance se jednoznačně zařadila mezi moje topky. Miluju El a její přátele a trnu hrůzou co jsou jiní schopní udělat pro svoje vlastní blaho.
Byla jsem do příběhu tak ponořená, že mě vůbec nenapadlo přemýšlet nad teoriemi a tak mě pravda praštila do nosu stejně jako El. A že to byla pořádná rána.
Zaručeně jedna ze sérií na které bych chtěla zapomenout, jen abych si je mohla přečíst znovu a být znovu stejně překvapená.
Asi jsem dost nekritický čtenář litRPG, protože jsem ještě nenarazila ani na jedno které by mě nebavilo. Gnat mi svým zápalem trochu připomínal Laitha z Hraju abych žil, a toho já mám moc ráda, takže už jen tohle mu vyneslo nějaké plusové bodíky. Další co mě na něm bavilo, byl ten jeho naprostý ignor pravidel. Individuální přístup a zkoušení věcí na vlastní pěst, to je to co dělá zážitek zážitkem.
Líbí se mi myšlenka propojení reálného světa s tím virtuální a těším se co přijde dál.
Moc příjemné čtení. Zamilovala jsem si postavy i prostředí. Bylo zajímavé sledovat příběh v kontextu covidu.
Do Mariny i Jakuba se bylo velmi lehké vcítit a díky tomu čtení krásně odsýpalo. Líbilo se mi jak spolu oba komunikovali a byli k sobě upřímní. Zajímavý byl i sport kterému se Jakub věnoval, pěkně to osvěžilo příběh. Za mě super oddechová romanťárna.
Na Světla nad močálem jsem se hodně těšila. Doufala jsem v temnější čtení, a to jsem na prvních stránkách dostala. Jenže pak se Lena setkala s Lukášem a na chvíli to vypadalo na lásku jako trám. To jsem číst nechtěla. Takže jsem knihu na dlouhé čtyři měsíce odložila. A to byla obrovská chyba. Protože Světla nad močálem jsou temná, studená a bolestivá. Zároveň ale plná naděje, tepla a lásky. Úvahy před jednotlivými kapitolami mě nutili se zamyslet, stejně tak rozhodnutí která Lena musela udělat. Zamilovala jsem si bludičky a rusalky ale především Lenu a Nemoje. Možná jsou ti dva a celý příběh jedno velké klišé, možná jsem málo kritická, možná mi to jen sedlo do nálady, ale což, mě se to líbilo a těším se na pokračování.
IG: zrzi_cte
Mnohem temnější než první díl. Leslie už nebojuje jen proti okolí ale i sama se sebou a to zda vyhraje ona nebo temnota v ní, není vůbec jisté. Zároveň se z celkem racionálního totalitního světa stává fantasy plné proroctví a předepsaných osudů a to v rámci několika málo stránek. Objevují se nové postavy s vlastními plány. Všechno se víc a víc zamotává a když už máte pocit že chápete, tak se to zamotá ještě víc. Jsem zvědavá na další události a hlavně na plány jednotlivých skupin.
IG: zrzi_cte