Roscata
komentáře u knih
Ilustrovaný atlas neuvěřitelných faktů o zvířatech
Maja Säfström
Pamatuju si, že už jako malá holka jsem milovala všemožné atlasy a encyklopedie. Především ty o zvířatech. Jenže, jak už to tak bývá, s věkem jsem na tuhle zálibu pozapomněla. Tedy až do chvíle než jsem uviděla tenhle Ilustrovaný atlas neuvěřitelných faktů o zvířatech. Prostě jsem ho musela mít. A je parádní.
Je to přesně ten typ co zaujme děti i dospělé. Má nádherné ilustrace a zajímavosti které se o některých zvířatech dozvíte jsou někdy opravdu neuvěřitelné. Vážně. Copak vy jste věděli že se tučňáci smějí, když je někdo lechtá?
Papírová města
John Green
Papírová města jsem poprvé viděla jako film, zamilovala si ho a až později zjistila že mají knižní předlohu. A tu jsem si zamilovala ještě víc. Ačkoliv John Green píše spíš pro teenagery, já si jeho knihy užívám i teď.
Knihu jsem hltala stránku za stránkou, užívala si úkoly které Margo a Quentin plnily a chápala jsem jeho posedlost touhle bláznivou holkou a snahu zjistit kam se poděla.
Green ve svých knihách řeší problémy dospívajících, které jsme si všichni prožili, takže je snadné se v knize najít a pochopit pocity které postavy prožívají. Navíc vás styl psaní přiměje přemýšlet ale zároveň se i pobavíte.
Johna Greena prostě buď milujete nebo nenávidíte.
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Čtyři dohody jsou knihou z jedné strany oblíbenou a z druhé strany odsuzovanou. Já si myslím že je to kniha ze které by si měl člověk vzít hlavně to co mu pomůže a to co pozitivně rezonuje s jeho duší. Protože každý člověk je jiný a tak není nic divného na tom že jednomu kniha pomůže ale druhému ne.
Určitě bych neřekla že je to špatná kniha, spíš opravdu záleží na tom jaký jste člověk a co si z knihy vezmete.
Cizinci v noci
Kent Haruf
Ciznci v noci nejsou žádným napínavým a strhujícím románem. Je to poklidný příběh dvou osamělých starých lidí kteří hledají někoho s kým budou moci trávit dlouhé noci v posteli a povídat si.
Kniha je napsaný poutavým způsobem, bez zbytečných odboček od děje nebo zdlouhavých popisů okolí. Na první pohled se může zdát že je to strohý a nudný příběh ale opak je pravdou.
Je to příběh o hledání porozumnění, o lásce ale také o lidské závisti a sobeckosti rodiny.
Addie a Louise mi přirostli k srdci a fandila jsem jim, škoda že život nekončí vždy happy endem.
Nahraný
Kevin Hearne
Jsem nadšená. Už mi chyběli Oberonovi a Atticovi řeči a teď se k tomu přidala i Granuaile, prostě pecka. Jen ten konec mohl být míň napínavý, teď se ukoušu nedočkavostí než vyjde další díl.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Příjemně čtivý příběh. Krásně to balancuje mezi romantikou a filozofovaním o životě. Watanabe i Naoko, a vlastně i ostatní postavy, si procházejí ve svých životech nejednou těžkou situací, přesto jsem neměla z příběhu nijak depresivní pocity. Ano, bylo to smutné, nikomu bych tyto zážitky nepřála, přesto bylo krásné sledovat jak se všichni snaží žít svůj život naplno. Naprosto chápu proč se kniha stala takovým hitem.
Parchant
Alexej Osadčuk
Moc mě to bavilo. Max je zatím docela sympaťák a moc se mi líbí, jakým způsobem se snaží vytáhnout reputaci bývalého Maxe z bahna. Baví mě to množství zajímavých postav a i ty kousky informací o světě, ve kterém Šejdíř prožije svůj poslední život, které zatím máme. Celý příběh se teprve rozjíždí, ale už teď je jasný, že se máme dál na co těšit.
Gemina
Amie Kaufman
Neskutečná emoční jízda. Ze začátku jsem byla trochu otrávená z toho, že opouštíme ústřední dvojku z prvního dílu, ale netrvalo to dlouho a oblíbila jsem si Hannu a Nika stejně jako Kady a Ezru. Moc se mi líbilo jak se budoval vztah mezi nimi. Oba byli sympatičtí, Hanna správně disciplinovaná a Nik správně trhlej. Přesně ty protiklady co se k sobě hodí.
A samozřejmě nesmím zapomenout na Ellu! Ty její dva kritický momenty mě úplně vyřídili.
Byla jsem do celého příběhu tak zažraná, že mě ani nenapadlo, že by některé z informací mohli být jinak, stejně jako v jedničce. Takže chvíle naprostého smutku střídaly neskutečná radost, jak na horský dráze, vážně. Miluju jak je to graficky vymazlený a nemůžu se dočkat až si přečtu poslední díl.
Zlovolné bytosti
Nelly Černohorská
Balady a jedna novela inspirované slovanskou mytlogií, které nejsou žádnými pohádkami pro děti. I když vlastně ano, ale těmi původními, které měli za úkol děti opravdu postrašit. Několikrát jsem měla husí kůži a nepříjemný pocit ale užívala jsem si to.
Celou tu dobu
Rachael Lippincott
Na první pohled typická lovestory o ztrátě jednoho člověka a nalezením jiného, ale jen do chvíle, než se dostanete k té jedné kapitole.
Celou dobu prožíváte s Kylem jeho ztrátu, nepochopení okolí, snahu se s tím vším nějak vyrovnat a nalezení toho jednoho člověka, který vás chápe a pak najednou BUM a všechno je jinak. Naprosté zmatení a nechápavost. Celý ten zvrat vám nedovolí knihu odložit až do samotného konce. Velmi povedený příběh, doporučuju všemi deseti.
Lapeni
Emily McIntire
Asi jsem od knihy čekala víc než jsem měla. Příběh nebyl špatný, líbila se mi inspirace Zemí Nezemí, postavy mi taky nepřišli špatné, dokonce jsem i chápala proč je Wendy tak okouzlená Jamesem. Líbilo se mi, že i některá její rozhodnutí nebyla stavěná na tom, že je dělala kvůli němu. Jenže jsem jim ten vztah nějak nedokázala uvěřit. Možná kdyby šla autorka více do hloubky, ale takhle mi to přišlo hodně ploché a málo uvěřitelné. Je to škoda, protože jinak se to četlo velmi svižně a dobře.
Srdcerváči. Kniha 4
Alice Oseman
Miluju to. S kluky a jejich blízkými to ani jinak nejde. I když se to zdá jen jako jednoduchý romantický příběh o dvou klucích, opak je pravdou. Ale přes to, že se v každém díle objevují i těžká témata, je příběh pořád krásný a chcete ho číst.
Srdcerváči. Kniha 3
Alice Oseman
Miluju to. S kluky a jejich blízkými to ani jinak nejde. I když se to zdá jen jako jednoduchý romantický příběh o dvou klucích, opak je pravdou. Ale přes to, že se v každém díle objevují i těžká témata, je příběh pořád krásný a chcete ho číst.
Já legenda
Richard Matheson
Jako fanoušek filmového zpracování Já, legenda (2007), bylo jen otázkou času, kdy se dostanu k knižní předloze. Bohužel jsem byla hodně zklamaná, čekala jsem přiběh podobný filmu ale kniha je zcela odlišná. Navíc, víc jak polovina knihy je zaplněná jinými povídkami, které s Já, legenda nesouvisí. Nebylo to nutně špatné čtení, jen nesplnilo má očekávání.
Vlčí píseň
TJ Klune (p)
Naprostá nádhera. Oxe jsem si zamilovla od prvních řádků. I když byl označován za hloupého, já si myslím, že byl spíš jen hodně introvertní, nejistý v interakci s lidmi a hlavně ponižovaný vlastním otcem. Ve chvíli, kdy je špatný vliv jeho otce nahrazen tím dobrým Thomasovým, začíná se Ox měnit z chlapce na muže. Na sebejistého muže, pro kterého je jeho rodina/smečka tím nejdůležitějsím a jediným, za co stojí bojovat.
Kromě Oxe si nejde nezamilovat i zbytek, jak jeho matku, tak chlapy z dílny, tak celou Benetovic rodinku. To jak láskyplně se všichni k Oxovi chvali bylo užasné, ale i oni samotní byli báječní. Každý svým vlastním způsobem a díky tomu tvořili báječnou společnost.
Bylo krásné pozorovat vývoj vztahu mezi Oxem a Joem. Líbilo se mi, že i když si byl Joe Oxem jistý od začátku, nijak na něj netlačil a bral to co mu bylo dáno, i když to pro něj bylo těžké, dokud Ox neprozřel. Naprosto jsem chápala co pak Ox cítil když se Joe rozhodl odejít. Vlastně jsem si myslela že Ox by byl mnohem lepším alfou než Joe, který byl nejen mladší ale hlavně velmi zarmoucený svojí ztrátou a neměl nikoho, kromě Oxe, kdo by mu řekl že dělá blbost. Takže jsem pak byla mile překvapená následujícími událostmi. Ne že by to byla procházka růžovou zahradou, ale všichni dělali co mohli, dospěli, odpustili si, získali spoustu zkušeností a stali se silnějšími než kdy dřív. A já se nemůžu dočkat až se do jejich světa znovu vrátím.
Pátá minuta je o nás
Eva Pospíšilová
Naprosto jsem klukům propadla. To jakým způsobem se autorkám povedlo kluky vykreslit je neskutečné. Opravdu jsem měla pocit že čtu příběh skutečných osob. To co si zažil Ethan a jaký přesně problém má s matkou, mě až do konce nenapadlo. A Kaiův bratr mě taky překvapil. Jeho tajemství jsem odhadla úplně jinak, s reakcí na Kaiovu orientaci jsem se ale trefila.
Chápala jsem přístup obou kluků, i když ten Ethanův mi byl bližší. Proč by se měl člověk bát ukázat koho má rád? Basketový západ byl podle mě trošku moc přestřelený, obzvlášť Kaiovo chování.
Celý příběh je protkaný neskutečně silnými emocemi, které ve vás budou ještě dlouho přetrvávat. Především scéna u Ethana v obýváku pro mě byla něčím co ve mě navždy zanechalo stopu.
Vzestup vlka 8
Rick McIntyre
Naprosto kouzelné vyprávění a vlcích z Yellowstonu, nejen plné informací ale i očividné autorovi lásky k jeho práci, zvířatům a vlkům především. Na začátku jsem se trochu bála, že se v tom množství vlků a směček nebudu orientovat, ale nakonec mi to šlo docela snadno. Nadšená jsem byla i z krásných fotografií.
Po přečtení mi dělá ještě větší problém než dřív, pochopit lidi kteří vlky nenávidí. Jsou to neskutečně silná a zajímavá zvířata, schopná ovlivnit svět kolem nás. Přála bych si víc takových knih. Snad se časem dočkáme i pokračování.
Odpočet
Michael Atamanov
Asi jsem dost nekritický čtenář litRPG, protože jsem ještě nenarazila ani na jedno které by mě nebavilo. Gnat mi svým zápalem trochu připomínal Laitha z Hraju abych žil, a toho já mám moc ráda, takže už jen tohle mu vyneslo nějaké plusové bodíky. Další co mě na něm bavilo, byl ten jeho naprostý ignor pravidel. Individuální přístup a zkoušení věcí na vlastní pěst, to je to co dělá zážitek zážitkem.
Líbí se mi myšlenka propojení reálného světa s tím virtuální a těším se co přijde dál.
Alespoň prozatím
Amélie Salingerová
Moc příjemné čtení. Zamilovala jsem si postavy i prostředí. Bylo zajímavé sledovat příběh v kontextu covidu.
Do Mariny i Jakuba se bylo velmi lehké vcítit a díky tomu čtení krásně odsýpalo. Líbilo se mi jak spolu oba komunikovali a byli k sobě upřímní. Zajímavý byl i sport kterému se Jakub věnoval, pěkně to osvěžilo příběh. Za mě super oddechová romanťárna.
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Na Světla nad močálem jsem se hodně těšila. Doufala jsem v temnější čtení, a to jsem na prvních stránkách dostala. Jenže pak se Lena setkala s Lukášem a na chvíli to vypadalo na lásku jako trám. To jsem číst nechtěla. Takže jsem knihu na dlouhé čtyři měsíce odložila. A to byla obrovská chyba. Protože Světla nad močálem jsou temná, studená a bolestivá. Zároveň ale plná naděje, tepla a lásky. Úvahy před jednotlivými kapitolami mě nutili se zamyslet, stejně tak rozhodnutí která Lena musela udělat. Zamilovala jsem si bludičky a rusalky ale především Lenu a Nemoje. Možná jsou ti dva a celý příběh jedno velké klišé, možná jsem málo kritická, možná mi to jen sedlo do nálady, ale což, mě se to líbilo a těším se na pokračování.
IG: zrzi_cte