Roscata
komentáře u knih
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Čtyři dohody jsou knihou z jedné strany oblíbenou a z druhé strany odsuzovanou. Já si myslím že je to kniha ze které by si měl člověk vzít hlavně to co mu pomůže a to co pozitivně rezonuje s jeho duší. Protože každý člověk je jiný a tak není nic divného na tom že jednomu kniha pomůže ale druhému ne.
Určitě bych neřekla že je to špatná kniha, spíš opravdu záleží na tom jaký jste člověk a co si z knihy vezmete.
Cizinci v noci
Kent Haruf
Ciznci v noci nejsou žádným napínavým a strhujícím románem. Je to poklidný příběh dvou osamělých starých lidí kteří hledají někoho s kým budou moci trávit dlouhé noci v posteli a povídat si.
Kniha je napsaný poutavým způsobem, bez zbytečných odboček od děje nebo zdlouhavých popisů okolí. Na první pohled se může zdát že je to strohý a nudný příběh ale opak je pravdou.
Je to příběh o hledání porozumnění, o lásce ale také o lidské závisti a sobeckosti rodiny.
Addie a Louise mi přirostli k srdci a fandila jsem jim, škoda že život nekončí vždy happy endem.
Nahraný
Kevin Hearne
Jsem nadšená. Už mi chyběli Oberonovi a Atticovi řeči a teď se k tomu přidala i Granuaile, prostě pecka. Jen ten konec mohl být míň napínavý, teď se ukoušu nedočkavostí než vyjde další díl.
Gemina
Amie Kaufman
Neskutečná emoční jízda. Ze začátku jsem byla trochu otrávená z toho, že opouštíme ústřední dvojku z prvního dílu, ale netrvalo to dlouho a oblíbila jsem si Hannu a Nika stejně jako Kady a Ezru. Moc se mi líbilo jak se budoval vztah mezi nimi. Oba byli sympatičtí, Hanna správně disciplinovaná a Nik správně trhlej. Přesně ty protiklady co se k sobě hodí.
A samozřejmě nesmím zapomenout na Ellu! Ty její dva kritický momenty mě úplně vyřídili.
Byla jsem do celého příběhu tak zažraná, že mě ani nenapadlo, že by některé z informací mohli být jinak, stejně jako v jedničce. Takže chvíle naprostého smutku střídaly neskutečná radost, jak na horský dráze, vážně. Miluju jak je to graficky vymazlený a nemůžu se dočkat až si přečtu poslední díl.
Zlovolné bytosti
Nelly Černohorská
Balady a jedna novela inspirované slovanskou mytlogií, které nejsou žádnými pohádkami pro děti. I když vlastně ano, ale těmi původními, které měli za úkol děti opravdu postrašit. Několikrát jsem měla husí kůži a nepříjemný pocit ale užívala jsem si to.
Srdcerváči. Kniha 4
Alice Oseman
Miluju to. S kluky a jejich blízkými to ani jinak nejde. I když se to zdá jen jako jednoduchý romantický příběh o dvou klucích, opak je pravdou. Ale přes to, že se v každém díle objevují i těžká témata, je příběh pořád krásný a chcete ho číst.
Srdcerváči. Kniha 3
Alice Oseman
Miluju to. S kluky a jejich blízkými to ani jinak nejde. I když se to zdá jen jako jednoduchý romantický příběh o dvou klucích, opak je pravdou. Ale přes to, že se v každém díle objevují i těžká témata, je příběh pořád krásný a chcete ho číst.
Já legenda
Richard Matheson
Jako fanoušek filmového zpracování Já, legenda (2007), bylo jen otázkou času, kdy se dostanu k knižní předloze. Bohužel jsem byla hodně zklamaná, čekala jsem přiběh podobný filmu ale kniha je zcela odlišná. Navíc, víc jak polovina knihy je zaplněná jinými povídkami, které s Já, legenda nesouvisí. Nebylo to nutně špatné čtení, jen nesplnilo má očekávání.
Vlčí píseň
TJ Klune (p)
Naprostá nádhera. Oxe jsem si zamilovla od prvních řádků. I když byl označován za hloupého, já si myslím, že byl spíš jen hodně introvertní, nejistý v interakci s lidmi a hlavně ponižovaný vlastním otcem. Ve chvíli, kdy je špatný vliv jeho otce nahrazen tím dobrým Thomasovým, začíná se Ox měnit z chlapce na muže. Na sebejistého muže, pro kterého je jeho rodina/smečka tím nejdůležitějsím a jediným, za co stojí bojovat.
Kromě Oxe si nejde nezamilovat i zbytek, jak jeho matku, tak chlapy z dílny, tak celou Benetovic rodinku. To jak láskyplně se všichni k Oxovi chvali bylo užasné, ale i oni samotní byli báječní. Každý svým vlastním způsobem a díky tomu tvořili báječnou společnost.
Bylo krásné pozorovat vývoj vztahu mezi Oxem a Joem. Líbilo se mi, že i když si byl Joe Oxem jistý od začátku, nijak na něj netlačil a bral to co mu bylo dáno, i když to pro něj bylo těžké, dokud Ox neprozřel. Naprosto jsem chápala co pak Ox cítil když se Joe rozhodl odejít. Vlastně jsem si myslela že Ox by byl mnohem lepším alfou než Joe, který byl nejen mladší ale hlavně velmi zarmoucený svojí ztrátou a neměl nikoho, kromě Oxe, kdo by mu řekl že dělá blbost. Takže jsem pak byla mile překvapená následujícími událostmi. Ne že by to byla procházka růžovou zahradou, ale všichni dělali co mohli, dospěli, odpustili si, získali spoustu zkušeností a stali se silnějšími než kdy dřív. A já se nemůžu dočkat až se do jejich světa znovu vrátím.
Pátá minuta je o nás
Eva Pospíšilová
Naprosto jsem klukům propadla. To jakým způsobem se autorkám povedlo kluky vykreslit je neskutečné. Opravdu jsem měla pocit že čtu příběh skutečných osob. To co si zažil Ethan a jaký přesně problém má s matkou, mě až do konce nenapadlo. A Kaiův bratr mě taky překvapil. Jeho tajemství jsem odhadla úplně jinak, s reakcí na Kaiovu orientaci jsem se ale trefila.
Chápala jsem přístup obou kluků, i když ten Ethanův mi byl bližší. Proč by se měl člověk bát ukázat koho má rád? Basketový západ byl podle mě trošku moc přestřelený, obzvlášť Kaiovo chování.
Celý příběh je protkaný neskutečně silnými emocemi, které ve vás budou ještě dlouho přetrvávat. Především scéna u Ethana v obýváku pro mě byla něčím co ve mě navždy zanechalo stopu.
Vzestup vlka 8
Rick McIntyre
Naprosto kouzelné vyprávění a vlcích z Yellowstonu, nejen plné informací ale i očividné autorovi lásky k jeho práci, zvířatům a vlkům především. Na začátku jsem se trochu bála, že se v tom množství vlků a směček nebudu orientovat, ale nakonec mi to šlo docela snadno. Nadšená jsem byla i z krásných fotografií.
Po přečtení mi dělá ještě větší problém než dřív, pochopit lidi kteří vlky nenávidí. Jsou to neskutečně silná a zajímavá zvířata, schopná ovlivnit svět kolem nás. Přála bych si víc takových knih. Snad se časem dočkáme i pokračování.
Zlaté enklávy
Naomi Novik
Scholomance se jednoznačně zařadila mezi moje topky. Miluju El a její přátele a trnu hrůzou co jsou jiní schopní udělat pro svoje vlastní blaho.
Byla jsem do příběhu tak ponořená, že mě vůbec nenapadlo přemýšlet nad teoriemi a tak mě pravda praštila do nosu stejně jako El. A že to byla pořádná rána.
Zaručeně jedna ze sérií na které bych chtěla zapomenout, jen abych si je mohla přečíst znovu a být znovu stejně překvapená.
Odpočet
Michael Atamanov
Asi jsem dost nekritický čtenář litRPG, protože jsem ještě nenarazila ani na jedno které by mě nebavilo. Gnat mi svým zápalem trochu připomínal Laitha z Hraju abych žil, a toho já mám moc ráda, takže už jen tohle mu vyneslo nějaké plusové bodíky. Další co mě na něm bavilo, byl ten jeho naprostý ignor pravidel. Individuální přístup a zkoušení věcí na vlastní pěst, to je to co dělá zážitek zážitkem.
Líbí se mi myšlenka propojení reálného světa s tím virtuální a těším se co přijde dál.
Alespoň prozatím
Amélie Salingerová
Moc příjemné čtení. Zamilovala jsem si postavy i prostředí. Bylo zajímavé sledovat příběh v kontextu covidu.
Do Mariny i Jakuba se bylo velmi lehké vcítit a díky tomu čtení krásně odsýpalo. Líbilo se mi jak spolu oba komunikovali a byli k sobě upřímní. Zajímavý byl i sport kterému se Jakub věnoval, pěkně to osvěžilo příběh. Za mě super oddechová romanťárna.
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Na Světla nad močálem jsem se hodně těšila. Doufala jsem v temnější čtení, a to jsem na prvních stránkách dostala. Jenže pak se Lena setkala s Lukášem a na chvíli to vypadalo na lásku jako trám. To jsem číst nechtěla. Takže jsem knihu na dlouhé čtyři měsíce odložila. A to byla obrovská chyba. Protože Světla nad močálem jsou temná, studená a bolestivá. Zároveň ale plná naděje, tepla a lásky. Úvahy před jednotlivými kapitolami mě nutili se zamyslet, stejně tak rozhodnutí která Lena musela udělat. Zamilovala jsem si bludičky a rusalky ale především Lenu a Nemoje. Možná jsou ti dva a celý příběh jedno velké klišé, možná jsem málo kritická, možná mi to jen sedlo do nálady, ale což, mě se to líbilo a těším se na pokračování.
IG: zrzi_cte
Štvanice
Mirka Andolfo
Mnohem temnější než první díl. Leslie už nebojuje jen proti okolí ale i sama se sebou a to zda vyhraje ona nebo temnota v ní, není vůbec jisté. Zároveň se z celkem racionálního totalitního světa stává fantasy plné proroctví a předepsaných osudů a to v rámci několika málo stránek. Objevují se nové postavy s vlastními plány. Všechno se víc a víc zamotává a když už máte pocit že chápete, tak se to zamotá ještě víc. Jsem zvědavá na další události a hlavně na plány jednotlivých skupin.
IG: zrzi_cte
Válka
Dmitrij Rus
Chápu všechny otrávený komentáře k tomuto dílu. Pro mě je ale tahle série srdcovka, a i když jsem si víc užívala první díly, kvůli jejich pomalejšímu tempu, tak mě baví i ty ostatní. Před tímhle dílem jsem si dávala rereading všech předchozích a po dočtení Války jsem měla chuť se do čtení pustit znovu. To jen abyste pochopili, jak moc mě to baví.
Už u minulého dílu jsem psala že se mi líbí jakým stylem autor vyjadřuje svoji lásku k vlasti a za tím si stojím i teď. Pro někoho to může být moc, jiný za tím vidí propagandu, já to beru jako jeden z Glebových rysů a k celé sérii se mi to hodí.
I v tomhle díle má Gleb poměrně hodně štěstí, zároveň ale dostává i dost kopanců do zad. Zatím se ale z většiny dokáže oklepat sám. A když si nedokáže pomoci sám, má tu klan a přátele na které se může spolehnout. Dokonce i bohové dostávají pořádný díl pozornosti a není to pro ně jednoduché. Pro některé to je definitivní konec, pro jiné začátek konce ale pro některé i šance si polepšit. Na závěr si Gleb potvrdí, že peklu se věřit nemá za žádných okolností. Šestý díl skončil tak jak to Dimitrij Rus umí nejlépe – v moment kdy opravdu nechcete aby skončil, takže doufám že se dalšího dílu dočkáme brzy.
IG: zrzi_cte
Hledání Uldanů
V. Mahaněnko (p)
Měli jste někdy z nějaké knihy pocit že je lepší než první díl ale zároveň i horší?
Druhý díl je zajímavější a akčnější než první, ale ponechal si už jen nezbytné množství litRPG prvků, takže teď připomíná spíš space operu s prvky litRPG než plnohodnotné litRPG. Zároveň akce střídající akci je zábavná, ale tak trochu šablonovitá. I tak ale hltám stránku za stránkou a jen doufám, že v dalším díle to něčím oživí.
V tomhle žánru je očekávatelné že hlavní hrdina bude vyhrávat, takže tohle už beru jako normální. Navíc pořád očekávám na pozadí někoho kdo tahá za nitky a usnadňuje Alexovi cestu. A určitě ne pro Alexovo blaho. Všechny ty situace jsou zajímavé, ale pochybuji že by se k nim “obyčejný„ hráč jako Alex, dostal tak snadno. Jsem zvědavá jak to třetí díl rozlouskne.
IG: zrzi_cte
Stříbrné město
Radek Sterakdary Starý (p)
Nejdřív jsem se na Arilu strašně těšila, jenže když už jsem jí držela v ruce, dostala jsem strach že mám moc velká očekávání. Takže jsem čtení dlouho oddalovala. Teď už vím, že jsem měla Sterakovi víc věřit. Ostatně, kdyby tomu sám nevěřil a nedal do toho naprosto vše, nikdy by s tím nešel ven.
Mám za sebou přečtených několik prvotin, dokonce některých velmi oceňovaných, ale ne vždy jsou tak dobré jako Arila. Prvních cca sto stran jde poznat nezkušenost v psaní, ale s tím jak roste a dospívá Arila, vyvíjí se i Sterakovo psaní. Nakonec vás to tak pohltí že si ani nevšimnete že čtěte poslední řádky.
Zbožňuju svět jaký Radek vytvořil. Postavy které nejsou černobílé, magie i všechny skryté nebo nahlas pronesené morální otázky - to všechno ukazuje jak velkou práci si při tvorbě tohoto světa dal. A to jsme prosím pěkně teprve na začátku. Neskutečně se těším čím nás překvapí v dalším díle.
Tak Nofrana hur! Já se jdu těšit na Poslední hvězdu.
IG: zrzi_cte
Navždycky
Nofreeusernames (p)
Máte pocit, že by vám teď bodla koňská dávka dopaminu a nejste si jistí jaká kniha vám to poskytne? Tak za mě je to jednoznačně Navždycky. Nejen že je ke knize doporučováno množství čokolády jaké jen zvládnete, zároveň je i celá kniha naprostým pohlazením po duši.
Netuším jak to Nofreeusernames dělá, ale dokáže svým psaním chytit a nepustit. A to dokonce tak moc, že jsem si koupí knihy byla jistá už po prvním přečtení její storki. Prostě jsem věděla že kniha bude stejně dobrá, neli lepší. Bavilo mě to množství popkulturních odkazů, hlášky ve kterých se odrážel autorčin humor a prosté to bylo celý úplně ňuňu feel good contemporary.
Neříkám že nebylo co vylepšovat ale na první knihu vážně hodně dobrý počin.
IG: zrzi_cte