Roscata
komentáře u knih

Poslední pes na zemi vlastně není klasickým postapem, příběh se totiž odehrává během ní a je vyprávěn střídavě z pohledu psa Linekera a jeho pána. Jejich domov, Londýn, je vybombardovaný a o jeho vládu se přetahují takzvaní "fialoví" a "zelení". Své vlastní boje také (ne)svádí Linekerův páníček, který se snaží od všeho dění držet stranou. Jenže to lze jen do chvíle než se u jeho dveří objeví malá holčička.
Podle mého názoru je největší síla v těch "psích" kapitolách. Lineker je totiž bezprostřední, vtipný a velmi, opravdu velmi, vulgární a jsem schopná uvěřit, že podobně může pes opravdu uvažovat.
Já jsem si knihu zamilovala a doufám že i další autorova kniha bude podobně dobrá.


Papírová města jsem poprvé viděla jako film, zamilovala si ho a až později zjistila že mají knižní předlohu. A tu jsem si zamilovala ještě víc. Ačkoliv John Green píše spíš pro teenagery, já si jeho knihy užívám i teď.
Knihu jsem hltala stránku za stránkou, užívala si úkoly které Margo a Quentin plnily a chápala jsem jeho posedlost touhle bláznivou holkou a snahu zjistit kam se poděla.
Green ve svých knihách řeší problémy dospívajících, které jsme si všichni prožili, takže je snadné se v knize najít a pochopit pocity které postavy prožívají. Navíc vás styl psaní přiměje přemýšlet ale zároveň se i pobavíte.
Johna Greena prostě buď milujete nebo nenávidíte.


Další kniha moderní poezie která mi zabrnkala na tu správnou notu. Líbila se mi autorčina otevřenost s jakou psala o ženských problémech, což je i dnes, v 21. století, docela velké tabu.
Kniha má samozřejmě i spousty odpůrců ale to k umění podle mě patří. Umění má především vyvolávat emoce a to tato sbírka básní splnila.


Jestli hledáte perfektní knihu pro letní dovolenou je Pekáč buchet tou správnou volbou.
Čekala jsem naivní a hloupý příběh ale nakonec jsem se nasmála, trochu si pobrečela a dokonce objevila pár receptů které by stálo za to vyzkoušet.
Příběh je jednoduchý, ne moc originální ale díky tomu vynikne šikovnost autorky, protože vám i tak celý příběh uteče jak nic.


Tohle byl můj první cestopis a jsem ráda že mě to nezklamalo. Bavila jsem se, sedl mi styl vyprávění i humor a ani mi nevadilo že se situace opakovali, protože mi čtení rychle ubíhalo. Určitě to není poslední kniha kterou si od Zibury přečtu.


Podle hodnocení a komentářů hodně lidí kniha zklamala. Většinou se hodnocení a komentáře shodují s mým názorem, tentokrát ale výjimka potvrzuje pravidlo.
Sice bych to za bestseller neoznačila ale rozhodně má něco do sebe. Líbil se mi celý nápad s reality show která, aniž by to soutěžící Zoo věděla, skončí protože na světě vypunke epidemie. Je zajímavé sledovat co vše je člověk schopný brát jako triky a nahrané situace.
Nejvíc mě zasáhla část kdy si Zoo začíná přiznávat, že vše okolo ní je skutečné. A nejvíc asi vyprávění o modrém domě.
Jediné co mi na knize vadilo bylo střídání jmen a přezdívek u postav. Chvílemi to bylo dost matoucí, zvlášť když nám postavy byly na začátku představeny jen přezdívkami.
Kniha končí heppyendem, což u postapo nebývá zvykem, takže mi to vlastně ani nevadilo. Aspoň to byla trochu změna.


Upřímě by mě zajímalo s jakým záměrem autor tuto knihu psal. Protože kdybych už nebyla vegetáriánem po téhle knize bych minimálně musela začít přemýšlet o tom jak se ke zvířatům chováme. Podobných etických narážek bylo v knize více, ať už šlo o naše chování k planetě nebo k sobě navzájem. Nebo aspoň já je tam viděla.
Nemusíte ale se bát že je to to jediné čeho se v knize dočkáte. Chcete krev a brutalitu? Chcete bizarní představy a syrovost? Chcete humor a sarkasmus? Tak tady to máte.


Už dlouho jsem si žádnou sérii neolíbila tak moc jako Cestu šamana. Ačkoliv mi to drásá nervy, miluju takové zvraty jakých jsme se dočkali v Šamanově pomstě.
Tušila jsem že situace z pátého dílu nebude tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát ale až takovouhle skutečnost jsem nečekala. Bohusová povídka Hodina bolesti byla milou třešničkou na dortu.
Vážně jsem zvědavá co nám přinese další díl.


Nikdy jsem poezii moc nečetla, ne proto, že by mě nezajímala ale málo které dílo mě zaujalo. Teď se ale objevila tahle moderní poezie a já jsem nadšená. Básně v této knize jsou mi mnohem bližší než cokoliv co jsem kdy musela povinně číst ve škole.
Je smutné, čím vším si musela autorka ve svém životě projít. Smutnější je, že podobnými a někdy i horšími situacemi a vztahy si musí na světě projít tisíce dívek.
Myslím že by vůbec nebylo marné kdyby si tuto sbírku básní mohla přečíst každá dívka na světě. Třeba by pak bylo na světě více Královen.

Moc jsem se na tuhle knihu těšila ale bohužel jsem od ní čekala víc. Je to ale čistě moje chyba, mělo mi být jasné že v takto útlé knize jde hlavně o to přiblížit severskou mytologii čtenářům kteří jsou jí nepolíbeni.
I přesto jsem si ale čtení užívala, pár informací jsem si doplnila a jsem ráda že je tato kniha součástí mé knihovny.


Pátý díl série Assassin's creed tentokrát z trochu jiného, templářského, pohledu. Kniha je napsána tak že se občas nemůžete pořádně rozhodnou která strana je ta dobrá nebo zlá, stejně jako hlavní hrdina, a tak si Haythama Kenwaye brzy oblíbíte.
Za mě to byl velice podařený díl. I když, Ezio je Ezio.


Čtyři dohody jsou knihou z jedné strany oblíbenou a z druhé strany odsuzovanou. Já si myslím že je to kniha ze které by si měl člověk vzít hlavně to co mu pomůže a to co pozitivně rezonuje s jeho duší. Protože každý člověk je jiný a tak není nic divného na tom že jednomu kniha pomůže ale druhému ne.
Určitě bych neřekla že je to špatná kniha, spíš opravdu záleží na tom jaký jste člověk a co si z knihy vezmete.


Zamilovala jsem si tyhle jemné, něžné a výstižné řádky. Pomyslnou korunku tomu nasadili úžasné fotografie. Každé slovo bylo pohlazením pro duši a už teď vím že se k nim budu vracet, až budu potřebovat utišit bolavou duši.
Tohle je snad poprvé kdy mě opravdu mrzí že neovládám angličtinu tak dokonale abych si přečetla originál, protože ten je prý ještě lepší.


Opět naprosto úžasný. Spousta čtenářů kritizuje téma tohoto dílu ale mě to naopak bavilo a zajímalo. Když se to vezme kolem a kolem, je jasné že by v takové realitě dřív nebo později k něčemu podobnému došlo, tak proč se tomu vyhýbat.
Líbilo se mi jakým způsobem bylo vysvětleno Glebovo neuvěřitelné štěstí, krásně to totiž sedlo do celého světa a je jasné že mu už moc dlouho nevydrží. Což vlastně dokázal další infarktový konec. Já doufám že za to těm Olderským parchantům dá pořádně zavyučenou.
IG: zrzi_cte


Važme si sami sebe. Milujme se. Žijme šťastný život. Ať už jsme jakékoliv.
#zanormalniholky
Doporučuji všema deseti.


Zvláštní kniha...příběh se mi líbil ale asi pro mě tehle typ psaní není. Nicméně času stráveného s Rayem a Jednookem nelituji.


Už dlouho se mi nestalo abych bulela tak jako u Zlodějky knih. I přesto že jsem tušila jak vše skončí. Nezapomenutelný příběh.


Tak tohle bylo vážně hodně creepy. Asi jediná kniha která mě děsila od začátku do konce. A to v ní vlastně není nic opravdu děsivého. Žádné příšery, duchové nebo něco podobného. Pokud se ale rádi bojíte je Trhlina přesně pro vás. Do poslední chvíle nebudete tušit co se stane a v hlavě vám zůstane jediné:
Je v domě pět místností nebo jen čtyři?
Vyrazili do hor čtyři lidi nebo tři?
Dvanáctková soustava, ve které se dvanáct píše jako deset.
2+2 nejsou 4.
Hlemýždí ulita.
Ticho s očima...


Od Johna Greena jsem už pár knih četla a byla z nich nadšená, proto mě překvapilo že mě v tomto příběhu mnohem více zaujaly části Davida Leviathana. Asi je čas si přečíst také něco čistě jen od něj.
Ale i tak mě kniha jako celek bavila a zanechala spoustu námětů k přemýšlení.
