Rozari komentáře u knih
Tuhle knihu jsem v průběhu dospívání četla snad dvacetkrát. A považuji ji za něco, co mě hodně motivovalo něco dělat, učit se, pokračovat ve studiu na VŠ a celkově něčeho dosáhnout.
Byla to obdivuhodná žena, která již od dětství tvrdě pracovala na tom, aby dosáhla svého snu. Dodnes mě nepřestává fascinovat její houževnatost, cílevědomost, ale i skromnost a láska k vlasti.
Tohle mě tedy vůbec nezaujalo. Ani jsem nedočetla.
Kniha je poplatná místu a době, ve které byla napsána (70. léta, USA), a tak je třeba ji číst.
S některými myšlenkami souhlasím (např. že nošením dětí hlavně v prvních 6 měsících života je nemůžete rozmazlit a že když miminko pláče, tak ho máte přijít utěšit), s jinými méně (jaksi nelze spoléhat, že dítě má pud sebezáchovy a nevypije např. čisticí prostředek na nádobí, což indiáni řešit nemusí).
Co mě zaujalo, bylo, že dle autorky má každý v životě určité množství “blaha”, které potřebuje naplnit a když se to nestane právě v tom raném dětství, tak v pozdějším věku ten nedostatek může vést/vede k různým jiným cestám, jak si ono blaho dodat, a to např. přes drogy (pokud se dobře pamatuju, autorka zpovídala uživatele heroinu) - vyvstávají otázky, proč někteří lidé drogám propadnou, jiní zkusí a nepokračují, další ani nezkusí? A že víceméně neexistují žádní staří drogově závislí lidé a není to jen tím, že se stáří prostě nedožijí, autorka předjímá, že v okamžiku, kdy si člověk svůj žádaný objem blaha doplní, drogy opustí, protože už je nepotřebuje.
Závěr: věřte své intuici, spoustu věcí máme opravdu zakódovaných.
Radícím babičkám: “Děkuji za názor, vy jste svoje děti už vychovaly, tohle jsou zase moje děti, ty si vychovám sama (spolu s jejich otcem).” :-)
Moje třetí kniha od Hartla a tak nějak nevím, jak to zhodnotit.
Při čtení se celkem i bavím, situace jsou ze života, člověk se v nich často najde, ale pár dní po přečtení jeho knih už nedokážu říct, o čem vlastně byly. Je to takové konzumní čtení. Přečíst a zapomenout. Žádný přesah.
Hovorová mluva mi v knihách nevadí, ale vulgární výrazy ano (a že jich tam bylo) - myslím, že by se to dalo napsat i bez nich. Dávám 2,5*.
Knížku z mého dětství jsme si nedávno přivezli od babičky a čteme ji synům (5 a 6 let) na dobrou noc. Je to krásná čeština a příběhy jsou laskavé a v dnešní době velmi uklidňující.
Na knihu jsem narazila náhodou, zaujal mě název. Vcelku útlá knížka, kterou jsem přečetla za 2 odpoledne a po přečtení jsem přemýšlela, pro koho je vlastně určena - pro dospělé nebo pro dospívající dívky? Ať tak či onak, příběh se mi líbil, snad ten příběh první lásky bych klidně i vypustila (asi už jsem na to stará) nebo naopak rozvedla více :-) a příběh 90leté Lídy bych ráda četla delší, hlubší, podrobnější (asi pod dojmem nedávno čtené knihy Němci) - spousta jejích životních situací tam byla jen naťuknuta a dál nic. Co se stalo s manželem Karlem? Jela se ještě někdy podívat za rodinou na Ukrajinu? Čí byly zlaté hodinky, co se s nimi dál stalo, prodali je? Jak celkově žili v poválečném Československu?
Příběh měl podle mého názoru větší potenciál, jenž autorka úplně nevyužila. I tak hodnotím kladně.
(SPOILER) Kniha se mi dostala do rukou náhodou, začetla jsem se rychle. Obyčejný příběh jedné obyčejné rodiny, respektive dvou.
V okamžiku, kdy Johana ve snaze ranit, řekla Adéle, že je “adaptovaná, mi došlo, že jsem knihu asi už četla. A asi ano, někdy před časem, ale zřejmě na mě tehdy neudělala takový dojem. Forma je neobvyklá, někdy zkratkovitá, jako deníkové záznamy, kdy si člověk poznamenává jen hesla. Jen mi trochu “nevoněl ten styl předjímání budoucnosti a stejně tak odbočky o budoucnosti postav, které se v ději opravdu jen mihnou (k čemu to, když se tam jen mihnou).
Moje sestra je vdaná 16 let, děti nemají. Ona nechtěla/nechce. Švagr (už) taky ne. Přitom s dětmi jsou oba skvělí. Sama mám tři.
Se sestrou jsme o tom párkrát mluvily, dříve jsem to nechápala, teď, co se mnou sdílela jednu svou životní zkušenost, už chápu víc (ale stále ve mně občas hlodá, aby toho jednou nelitovala).
Kdysi dávno jsem někde naproti tomu četla, že za první republiky umírala každá pátá žena bezdětná (protože jeptišky, učitelky…). Zdroj už nevím.
Asi proto mě téma knihy zaujalo.
Rozhovory s ženami, které nemají děti a co je k tomu vedlo.
V jednom rozhovoru jsem viděla sestru, v jiném sebe a ještě v dalším naši mamku. Život prostě není přímočarý.
Mám dvě výtky, jednu ke korektuře, ta buď neproběhla nebo ji někdo významně odbyl (chybějící čárky v souvětí, “vztyčný bod apod.) a druhou bohužel směrem k autorce - celou knihu jsem měla dojem, že se neumí moc ptát a že to je takové obecné povídání o životě. Čekala jsem víc.
Jinak téma zajímavé, doporučuji
(SPOILER) “Starej se o to, co máš rád, jinak si nezasloužíš mít rád nic.
Četla jsem synům (8 a 9,5 let) po večerech, moc se jim to líbilo (a mně víceméně taky). Návrat dětí do civilizace jsem oplakala dojetím, ale jinak mi ten konec připadal takový zkratkovitý (těšila jsem se na popis letu, přistání, co se dělo potom) a pak už byl jen epilog.
Ale kluci to “žrali. Krásné ilustrace. Doporučuji!
Po grafické stránce lahůdka a příběh vlastně taky :-) Ty hádanky a šifry mě bavily i jako dospělou, rozuzlení mi přišlo trochu uspěchané, ale celkově hodnotím pozitivně a doporučuji.
Jdu na druhý díl. Snad mi ho syn půjčí :D
Knihu jsem si půjčila na doporučení z knihovny a podotýkám, že bych ji tedy rozhodně nezařadila mezi knihy pro děti od 9 do 12 let, kde jsem ji našla.
Jestli, tak jako rodič bych to viděla až kolem 14 let.
Mně se to líbilo. Stará dobrá Anglie, stal se zločin, byl vyřešen a pachatelé potrestáni, a Flavia je prostě dokonalá (i když pořád malá holka :))
Ty chemické kdesi cosi v příběhu nemohu úplně ocenit, to je pro mě celoživotně španělská vesnice :D
Doporučuji.
Knížka je psaná pro děti od 2 let, syn má aktuálně rok a 9 měsíců a teď s koncem června se stala jeho nejoblíbenější “hračkou” - od rána po večerní čtení ji několikrát denně prohlížíme, čteme, ukazujeme obrázky. A musím říct, že baví i mě i jeho starší bráchy.
Moc milé čtení, krásné ilustrace, jednoduché zapamatovatelné rýmy. Doporučuji.
Knížku jsem dnes objevila v knihovně u známých a při listování mi došlo, že jsem ji jako malá holka četla. Je poučná a docela hezky napsaná; hlavní poselství je “Děti, chraňte přírodu!”, ale bez té progresivní ideologie dneška.
Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy, a přece si myslím, že ta kniha vůbec není pro děti.
Měli jsme tuhle knihu v knihovně celé moje dětství a nikdy jsem neměla touhu ji vůbec otevřít.
Nedávno jsem si ji vzala domů, že ji zkusím přečíst synům a nejdřív že si ji přečtu sama.
Příběh lorda z Lancasterů pro ně bude snad, až budou starší, jestli však budou chtít něco takového číst.
Mně se to líbilo, bylo to tak nějak hezky po anglicku padlé na hlavu :-)
No to byla oddechová romanťárna! Navzdory tomu, že to není nijak kvalitní dílo a navíc jsem si celou dobu myslela, že jde o ne úplně dobrý překlad z angličtiny (některé větné konstrukce odpovídaly anglické stavbě věty či anglickým výrazům) jsem si čtení docela užila :-)
Tohle si budu muset přečíst znovu. Postavy se objevují a zase mizí, příběhy se prolínají, přibližují a vzdalují, do toho dost často slyšíte hadí syčení (během čtení se mi pak v noci zdálo o hadech, což se u mě rovná noční můře). K tomu navíc nevšední prostředí jihoamerického (velko)města, hor, pouště (s malou odbočkou do Polska). Občas mi vadila vulgární slova, v psané formě v knihách je většinou moc nemusím.
Doporučuji.
Úplně náhodou jsem knihu vzala z knihobudky pro syna 10 let a že jsem zrovna nemela co číst, začetla jsem se. Jak já jsem se nasmála! Několikrát jsem se neudržela a vybuchla smíchy nahlas :D To bylo boží! Jako bych se vrátila v čase do svého vlastního dětství, jen jsme tedy nedělali takové bejkárny :-D Za mě super, doporučuji!
Knihu jsem přečetla za den, nedala se odložit, potřebovala jsem dočíst do konce, kdo je pachatel - v tom tedy nejsem moc dobrá, skutečně mě to nenapadlo :) Ale teď po přečtení ve mně nějak nejsou žádné emoce, nic. Prostě přečteno a konec. Doporučila bych jako odlehčení mezi náročnější literaturou.
Chci se vyjádřit k úrovni překladu a redakční práci a asi budu hodně kritická, ale štve mě, když někdo nedělá pořádně svou práci.
Opéras se opravdu nevysloví oupejras, to možná tak anglicky;
Ze Simone de Beauvoir je na str. 21 muž Simon; les chômeurs intellectuals (str. 33) mají být správně intellectuels; ve slově rancote je překlep, správně je raconte a navíc pokud bychom měli zachovat vykání, povídejte, které následuje, pak mělo být racontez… a to jsem byla teprve na straně 64.
Na jediné straně 210: sloveso v infinitivu disparaître opravdu nemůže znamenat adjektivum neviditelný a ve slově letiště l'aéroport chybí slabika ro.
Chybějící accents v různých francouzsky psaných slovech, faktické chyby, např. pan Pryce-Jones se na str.137 stal Price-Jonesem, Janie and Phoebe je Janie a Pheoby… Anglický výčet X, Y and I zní v češtině X, Y a já nepřirozeně, zvlášť když to překladatel přeložil takto otrocky všude. Jestliže (la) Place de la Concorde je v knize náměstím Svornosti (malé písmeno ve Svornosti by mě asi už nemělo překvapit), pak bych očekávala, že (les) Champs-Élysées ve stejné větě budou Elysejská pole. To bych asi chtěla moc.
Je otázkou, zda to bylo špatně už v anglickém originále, nebo originál překladatel nedokázal ani správně převést a fr. slova přepsat, čekala bych však, že tuto opravnou práci pak případně udělá redakce (o dalších četných překlepech a gramatických chybách v češtině se ani nebudu zmiňovat, asi vede slovo “řidítko ve smyslu jedna část řídítek).
V podstatě každých pár stránek nějaký problém.
Toto tedy můj čtenářský zážitek a dojem docela dost snížilo.
Originál bude zřejmě lepší volbou.
“Změna je jednou z mála jistot.“
“Krást knihy je jako znesvěcovat hroby.
Tuhle knihu bych potřebovala ideálně mít doma a v pravidelných intervalech si připomínat některé věci (většinou si na ni vzpomenu poté, kdy mi rupnou nervy a (občas) křičím :-)
Líbila se mi hodně i ta část o vymezení se vůči rodičům, tedy hlavně matkám.
Ta cvičení, ke kterým autorky nabádají, mě poněkud míjela, ale pokud to někomu pomůže, proč ne.
Osobně doporučuji; pokud chcete ve svém životě a v životě svých dětí něco změnit, je to fakt práce a takováhle kniha může pomoci nahlížet věci jinak.