Rozari komentáře u knih

Básně a rýmy Robina Krále mám moc ráda, Andreu Tachezy jako ilustrátorku už také znám z jiných knih, šla jsem na jistotu.
Leporelo se synovi (aktuálně rok a 9m) líbí, já mám lehké výhrady k zobrazení některých zvířat - konkrétně mi nějak “vadí” kráva tlačící kočárek s teletem, které má v hubě dudlík :-)
Ale jinak super, přečteme a pak si stavíme ohradku :)))

2 05.07.2022

Knihu dostal syn Viktor k 6. narozeninám, začali jsme ji číst a jemu se tedy moc nelíbila. Zatím.
Já jsem ji shltla, mně se líbila moc! Milé a laskavé čtení, jak se trochu nezvedený synek obrátil na dobrou cestu :)
Dám Viktorovi ještě šanci, tedy tomu našemu, až bude o fous starší ;-)

2 07.05.2022

To se tak krásně čte! Je to životopis, vzpomínky na vlastní život, a přesto je to napsané čtivě a s laskavým humorem.
Moc se mi líbily ty fotky z jeho života, výřezy z jeho dopisů, byl to moc zajímavý vhled do angličtiny syna norských rodičů vychovávaného v Anglii/Walesu :-)
Původně jsme si půjčili knihu se syny, ale je to moc nebavilo, na rozdíl od mě.

Malý edit: vždycky mě rozesmálo, jak své starší nevlastní sourozence nazývá “prastará nevlastní sestra” a “značně letitý nevlastní bratr”. Dahlovi v té době bylo třeba 9 let a sestře s bratrem zhruba o 12 a 10 víc :-)

2 16.03.2022

Ladislav Zibura je můj oblíbenec. Nezklamal ani tentokrát. Líbí se mi obecně jeho styl psaní, ani zde nechybí sebeironické poznámky, které na něm mám tak ráda, vtipné hlášky a spousta zajímavých faktů. Až na ty zdrobněliny s přítelkyní, souhlasím s komentářem níže, to si autor mohl odpustit.
Jeden můj skutečný kamarád je také Ladislav, a jak jsem si později uvědomila, do Zibury jsem si ho promítla a byla pak trochu zklamaná, když jsem ho viděla a slyšela naživo :) Ale knihy si užívám, tam to nevadí.
Moc doporučuji.

2 12.01.2022

“Připadá mi, že jediní lidé, kterých se Židé nebojí, jsou Číňani. Protože jednak mluví anglicky tak, že výslovnost mého otce zní ve srovnání s jejich jako výslovnost lorda Chesterfielda; a za druhé mají v hlavě tak jako tak jenom víceméně dušenou rýži; a za třetí pro ně nejsme Židi, ale bílí - a možná dokonce Anglosasové. Jen si to představte!”

To byla teda divná kniha! Víceméně celou knihu jsem přemýšlela, jestli ji nemám odložit a už se netrápit. Těch situací s něčím pinďourem, číčou a honitbou bylo nějak moc (a prudérní fakt nejsem).
Ale historky z židovského života byly občas celkem vtipné. Dávám 2,5*.

2 04.08.2021

“Počasí bylo přísné, hanebné a ohavné - všechny přívlastky, které si zaslouží skotské počasí, když je pod psa.”

Příjemné čtení. Někdy případy dopadnou dobře, jindy bohužel ne, ale takový je prostě život.

2 29.03.2021

Příběh se mi moc líbil, bylo to tedy celkem smutné čtení, nejen vzhledem k tomu, že je to vcelku nedávná minulost (a jak je to úplně jiné Irsko oproti příběhům o doktorovi od Patricka Taylora, kterého jsem nedávno také četla). Ale občas jsem se i docela upřímně zasmála.
Hrozně jsem Cyrilovi držela palce, aby po mnoha smutných událostech v životě aspoň našel svou biologickou matku, respektive aby se po tolika náhodných a nevědomých setkáních konečně oba dozvěděli, že k sobě patří. Myslím, že kdybych četla v originále, dám plný počet hvězdiček.
Co mě ale neskutečně štvalo (a to je slabé slovo) bylo neuvěřitelné množství překlepů, gramatických chyb a faktických chyb v textu. V podstatě na každé druhé straně něco bylo. Takovou odfláknutou práci překladatele a korektury jsem snad ještě neviděla.
Já chápu, že překlad není jednoduchá věc, ale když se někdo v angličtině jmenuje Cyril, tak se to nějak vyslovuje, a logicky squirrel Cyril je trošku škodolibý vtípek. Ale veverka Cyril? Vážně?

2 29.12.2020

Příběh přenese do úplně jiného světa, vcelku smutného, krutého, kde člověka (zdá se) nic hezkého nepotká, nečeká - lze jen přemýšlet, nakolik reálný může být..? Nejdřív jsem si myslela, že se to odehrává někdy v 50.-70. letech 20. století, ta přítomnost ruských vojáků, k nimž místní chovají odpor nebo spíš nenávist, socha Státníka (koho asi?), průvody s mávátky, všichni chudí, pracující na “státním” někde v kolchozu; později jsem si už nebyla tak jistá kvůli určitým narážkám a popisům. Tentokrát mi nijak zvlášť nevadil vulgární slovník vesměs všech postav, které se v příběhu mihnou, tak nějak mi to k tomu ruskému prostředí sedělo. Akorát konec byl tak nějak bez konce. A teď se vrhám na “Růži od Stalina”, to se bude hodit do tématu :-)

2 05.11.2020

Celou sérii jsem zhltla za pár dní, přitom ji doma máme už několik let a cestu jsem k ní nenašla, až letos.
Velmi čtivý neotřelý příběh.
Moc se mi líbil össeanský jazyk se všemi těmi přehlasovanými samohláskami a shluky souhlásek, samozřejmě jsem zvědavá na vyústění celého příběhu, vysvětlení některých situací a motivů jednání... závěrečný 6.díl byl dle informací na webu vydavatelství plánován k vydání nejdřív 30.6.2020, pak 30.9.2020 (což je už asi pátý termín, stále se to prý posouvá) a opět zatím nic. Doufám, že jej paní Kadlečková konečně dopíše a vydá.

2 14.10.2020

Pro mě zatím nejlepší Remarque.

1 06.01.2025

Mě tedy kniha nadchla. Ponořila jsem se do příběhu Man Raye a Lee Miller tak, že jsem několikrát přejela svoji stanici a celkově využívala každou chvíli, abych mohla číst. Příběh obou mě zaujal natolik, že jsem o nich chtěla vědět ještě víc, vyhledala jsem na webu jejich fotografie, shlédla jsem na Netflixu film Krev básníka Jeana Cocteaua, ve kterém Lee hrála (pro jehož pochopení by zřejmě bylo třeba spousta vína, whiskey, brandy či jiného alkoholu, ale musím uznat, že Lee byla opravdu krásná).
Paříž konce 20. let byla velmi realisticky vykreslena, dokázala jsem si živě představit všechny ty ateliéry, bulváry, paláce stejně jako dekadentní byty plné podivných osob i podivuhodných osobností. Navrch jsem se dozvěděla spoustu informací o fotografii a fotografování. Knihu vřele doporučuji.

1 07.10.2024

Původně jsem si půjčila a rozečetla knihu Návrat do Borga Sud a někdy na straně 30 mi došlo, že mi chybí kus příběhu, který se odehrál předtím. DK rychle poradí, místní knihovna má skladem, do dvou dnů přečteno. Trochu mi vadilo, že důvod, proč byla dívka dána z původní rodiny do jiné a pak vrácena zpět, mi byl vyjeven až v druhé půlce knihy, respektive skoro na konci. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, jestli se to vůbec dozvím. Každopádně takhle šoupat dítě sem a tam jak housky na krámě, to je zločin.

Knihu moc doporučuji.

1 26.06.2024

Na knihu jsem si teď vzpomněla kvůli kamarádce s miminkem, chtěla jsem jí ji doporučit. Na bezplenkovou metodu jsem narazila krátce před prvním porodem v nějakém článku, knihu mi tehdy půjčila kamarádka a bezplenku jsem začala po narození syna praktikovat. Mám vyzkoušeno na všech třech synech, fungovalo nám to. Hodnotím tedy s odstupem spíš samotnou metodu, než knihu :-)

1 11.06.2024

Půjčila jsem knihu v knihovně pro syna, a protože on ještě dočítal jinou, přečetla jsem si ji nejdřív sama.
A musím moc pochválit, ten příběh se mi fakt líbil, pomalu letně líně plyne, přitom se ale člověk nenudí, byla jsem moc zvědavá, kam to celé vyústí.
Každý den jsem se těšila, až se večer začtu. Z mého pohledu velmi povedené.

Při čtení jsem se chtě nechtě vracela k vlastním prázdninám u babičky a dědy na moravské vesnici, kam jsme se sestrou jezdily na celé prázdniny. Taky nás místní děti moc nebraly, byly jsme pro ně holky čecháčkovský.
U příběhu jsem jen celou dobu přemýšlela, kolik let je Mikulášovi. Deset? Víc?
Moc doporučuji.

1 06.05.2024

Někomu v Nakladatelství Egmont se kniha asi nelíbila, že jí nechal tak “ublížit, obálka je mimořádně ohyzdná a nepřitažlivá, ale příběh a kresba si zaslouží plný počet hvězd.
Pirátský příběh z trochu jiné doby, než jsme zvyklí. Za sebe doporučuji.

1 05.05.2024

Opět posloucháno jako audiokniha, přednes Jana Maxiána je vážně super :) Párkrát se mu sice pomíchaly postavy Tulicha a Kaliburna, čehož si synové (8 a 10let) vždy hned všimli, protože v audioknize Kaliburn překrásně ráčkuje a Tulich mluví pomalu a jakoby zadrhává.
Klukům i nám rodičům se příběh opět líbil. Další díly už máme půjčené jako “normální” knihy, audio ještě není.
Za nás doporučujeme :)

1 29.02.2024

První díl jsme poslouchali se syny 8 a 10 let jako audioknihu a za nás super! Dobrodružné, vzhledem k hlavním hrdinům pro kluky i pro holky. A perfektní přednes Jana Maxiána. Hned jsme si půjčili druhy díl. Doporučuji.

1 12.01.2024

(SPOILER) Syn (necelých 10let) si knihu půjčil sám v knihovně, v takových případech raději sonduju, co že to chce číst.
Přečetla jsem prvních pár kapitol a nechtělo se mi věřit, že to autor myslí vážně. Jakože když je dítě obětí šikany, tak má začít pracovat na tom, aby se jí stal někdo jiný? Ale ono to nebylo tak úplně černobílé.

Kniha je rozdělena na deníkové záznamy šesťáka Erika a mezi nimi se objevuje text později zmiňované Knihy šikany - to si myslím není zprvu zřejmé. Na konci se vyjeví, že původní knihu šikany doplnil Erik svými zápisky, aby odradil všechny další šikanátory od šikanování. To určitě.

Mám výhrady k překladu - jednou mají hodinu angličtiny, podruhé češtiny, přičemž všechna ta jména jsou původní, tedy anglická, to bije do očí, že se asi těžko učí češtinu; “dej mi čtyři ~ give me (high) five v “kdybychom neměli palce, na basketbalu bychom museli skandovat dej mi čtyři; byly tam nějaké neopravené překlepy.
Pár podivností typu účet na Facebooku od 9 let (je jim 11 a založili si ho před 2 lety), o půlnoci šel na návštěvu ke kámošovi, rodiče obou jsou s tím v pohodě, no dobrá.



Závěr, že si za to může oběť vlastně sama, když tuto roli přijme, můj původní rozhořčený dojem moc nevylepšil, knihu synovi přečíst nedám. Dle mého názoru není pro děti. Šikanátor si ji nepřečte, pošukovi nepomůže, těm ostatním nic nedá.

Syn si to dneska půjčil v knihovně a předčítal mi vtipy už cestou. Já je prolítla po večeři, zasmála jsem se dost i od srdce :)
Je pěkné, jak každé věkové kategorii přijdou vtipné jiné věci :-D

Našeho nejmladšího tříleťáka to bavilo. S tatínkem pak např. zkoumal skutečný kufřík s nářadím. Zároveň se dá procvičovat počítání. Pěkné.

1 20.08.2023