rozvera komentáře u knih

Velmi zajímavé čtení o životě nevšední ženy, není chvílemi snadné se v příběhu vyznat, ale dobře doplňuje film, který čerpá ze stejného zdroje jako kniha.

2 17.07.2017

Strhující deník ze dvou misí, psaný hovorovým jazykem chirurgů, bez zbytečných emocí popisuje denní mnohahodinovou, neuvěřitelně náročnou, práci v prostředí válečné traumatologie. Díky autorovi má čtenář možnost nahlédnout do prostředí, které si jinak neuměl ani představit. Velká čest všem Lékařům bez hranic.

1 05.07.2017

Velmi čtivá knížka, zvláště pro ty kteří rádi sledují závody psích spřežení.

1 24.06.2017

Laskavý příběh z krutého prostředí.

24.06.2017

Dobře popsán život lékařky v drsné přírodě malého horského města. V první části knihy mi cosi chybělo, ale možná to bylo tím, že jsem opomněla předchozí dvě knihy, na které tato navazuje.

2 22.05.2017

Autor knihu nazval veterinární beletrií a jako taková svému pojmenování nezůstala nic dlužna. Brilantní vyprávění z praxe veterináře, docenta a posléze děkana na fakultě, úsměvné, vtipné, místy ironické, nešetřící majitele čtyřnohých pacientů, studenty, prominenty ani sebe a přesto laskavé a plné pochopení .Nechybí historky z cest a sympozií a publikace je doplněna vtipnými kresbami Miroslava Pavlíčka.

1 22.05.2017

Strhující příběh o dvojici slavných válečných fotoreportérů z doby občanské války ve Španělsku. Všechna jména, v příběhu zmíněná, jsou skutečná, ti lidé v té době ve Španělsku byli, Hemingway začal psát román Komu zvoní hrana. Robert Capa(pseudonym) a Gerda Taro se proslavili svými fotografiemi přímo z míst bojů a oba za svou odvahu a úsilí být v centru dění zaplatili životem. Gerda přímo ve Španělsku, Robert Capa (pseudonym) později ve válce v Indočíně. Jeho výstižné motto: "Nejsou-li vaše fotografie dobré, nebyli jste dost blízko". Epizody ne přímo válečné jsou už vytvořeny volně, románově , pro mne někdy nadbytečné. Přesto jsem román přečetla jedním dechem.

09.05.2017

" Vy umíte latinsky?" Tak začíná historický román, napsaný podle údajně nalezeného deníku královny Kunhuty, druhé manželky Přemysla Otakara II., převedený do současné ho jazyka. Deník mi kniha nepřipomíná, spíše paměti, nebo vzpomínky na kus života, strávený po boku krále. Je to příjemné čtení , děj má spád, bez hluchých míst a myslím, že pseudonym autora (muže) není na závadu, román o ženě se snad píše líp, pokud se použije jméno autorky, zvl. v kombinaci současnosti a historie.

1 09.05.2017

Jakékoliv ideály se daly a dají zneužít ve jménu kteréhokoliv boha, ať nebeského či světského a v jejich jméně páchat zvěrstva. Dobře napsaná novela, ale moc optimizmu čtenáři nepřináší.

1 04.05.2017

Bystré postřehy, vtipné glosy, úsporný novinářský styl. Hodně mi vadila přemíra vulgarit, rozhodně se ke knížce nebudu vracet.

04.05.2017

Dobře napsané příběhy historických osobností, většinou se záhadami jejich konce, či narození, které přes snahy řady historiků nebyly vyjasněny a většinou ani nebudou a tak jsou opravdu ututlány.

26.04.2017

Nenáročná knížka ke čtení na deštivá odpoledne. Děj plyne pomalu jako blízká řeka, bez hluchých míst a velkých vzruchů. I upovídaný starý kocour se docela do příběhu hodí, až na ten konec, to bylo za hranu. Také mi tam vadil jezevec, lesní zvíře, který přičinlivě po nocích hrabe díry v zahradě vilové zástavby, při čemž není o blízkém lese ani zmínka.

1 19.04.2017

Kniha povídek se mi velmi líbila, vrátila mne ve vzpomínkách na dětství na vsi a příběhy mi byly blízké.

1 19.04.2017

Docela pěkné čtení až na toho kocoura zabijáka, to bylo podle mne přitažené za vlasy.

09.04.2017

Zajímavý pohled do světa dvou mužů, kteří byli léčeni pro duševní poruchu, seznámili se v léčebně a následně spolu bydlí v městském sociálním bytě pod dohledem kurátora. Škoda jen, že příběh popisuje pouze krátký časový úsek, osoby jsou vykresleny velmi plasticky a věrohodně a bylo by zajímavé sledovat dál jejich osudy. Autorovi musela být tato problematika známá, pravdivost příběhu je nesporná.

3 02.04.2017

Co dodat? Ne nadarmo dostal autor Pulitzerovu i Nobelovu cenu .Byl to poslední z jeho románů, který jsem četla poprvé, snad proto, že byl uváděn jako nedokončený. Jako všechny ostatní, je to zase nádherný příběh, nadčasový. Otázka emigrace je nekonečná a v jeho knihách je popsána se syrovou pravdivostí,

4 02.04.2017

Bylo, nebylo, zbytečné to hodnotit, důkazy nejsou. V každém případě je to knížka velice čtivá, dověděla jsem se tam dost zajímavostí ze života obou státníků, které jsem neznala a myslím si, že autor nijak neznevažuje sílu osobnosti ani památku pana prezidenta. Nakonec autoři, kteří se věnují literatuře faktu, často se přes veškeré snažení a studování archivních materiálů k jednoznačnému faktu přes veškeré úsilí nedoberou, viz např. Miroslav Ivanov. Jsem velmi ráda, že jsem tuto knihu dostala, četla jsem ji poprvé, ale ne naposled.

27.03.2017

Velice silný příběh z doby před a po občanské válce, dle zákona konec otrokářství, ale ještě ne rasizmu. Autorka vede čtenáře útrapami nesvobodných lidí i jejich vnitřní silou, potřebnou k přežití.Nejkrutější pasáže zmírňuje alegorií a krásnými příměry, které připomínají poezii a mystiku, která nějak k příběhu patří. Kniha se nečte úplně snadno, ale stojí za přečtení.

2 17.03.2017

Knížka je souborem krátkých povídek, ze kterých čiší laskavý humor. Povídky jsou zasazeny do historického rámce, pes se v nich vyskytuje převážně okrajově, ale je zmíněn téměř v každé z povídek. Nelituji, že jsem si ji vybrala k přečtení, i když to není podle mého názoru nejlepší kniha pana Skalky. Milé čtení na cesty, nebo k odpolední kávě,

13.03.2017

Velmi čtivá knížka, psaná úsporným novinářským stylem, silné příběhy, které si zaslouží, aby byly čteny už proto, že je to krutá a syrová skutečnost .

2 12.03.2017