s1ombrehimawari komentáře u knih
Jsem ráda, že se mi knížka dostala do rukou. Miluju hrátky se slovy.
Musím přiznat, že část Monetova pěšina, která byla ze všech částí nejdelší, mě bavila nejmíň, avšak postavy mě vážně dostaly. Konec se mi moc líbil, zase nějaké pěkné, smutné a nevšední zakončení. Krása, ale přiznejme si, že někdy to bylo nudné.
Nevím co k těm pěti hvězdám dodat. Bála jsem se, brečela dojetím i smutkem, smála se, soucítila s postavami, opakovala si dialogy a scény v hlavě. Není tohle ten knižní prožitkový ideál? Božíčku, ten svět byl dokonalý. Musím přiznat, že se jednou za čas ke konci našlo pár nedechberoucích stránek. Všechny postavy byly ale skvělé. Moc se mi líbilo zakomponování záhady Djatlovovy expedice, běhal mi z toho mráz po zádech. Knihu doprovázely zajímavé myšlenky a SPOILER: to jak si kapitán představuje přátelství s Ilan... No není to roztomilé?
Baj d wej: Připadá to jenom mně a nebo jsou opravdu knížky lepší bez romantiky?
Kdyby nebylo toho konce, který mi dal aspoň tu hořkosladkou třešeň, tak by to bylo velký špatný. Postavy, kterým bych většinu knížky nafackovala a to nemluvím ani o tom, že to nemělo žádnou hlavní zápletku, víceméně se stalo něco až v posledních dvaceti stránkách. Vzathy byly taky celkem nuda a nic originálního a kvalitně vybudovaného to nebylo. Nechápu co na té knize všichni opěvují.
Bylo to fajn, jednoduché počtení. Zvláštní styl psaní, krásné kresby. Překvapivé zakončení. Ovšem potřebuju něco víc sofistikovaného. Působilo to trošku jako fanfikce.
Tak oproti prvnímu dílu docela velký sešup dolů. Snový svět a Grayson mě u tohohle dílu udrželi. Celkem často mi zabíjelo mozkové buňky chování postav. Byl to takový klasický výplňkový druhý díl. Nic se tam nedělo a vyvrcholení děje bylo víc než nadmíru nezajímavé. Časté chyby a překlepy, které byly iritováníhodné. Bohužel nebo bohudík, mě stále zajímá konec série.
Neumím si představit, že takhle dlouho by systém vlády v knížce v realitě fungoval. Přišlo mi jediné, že tam nikdo z nich vůbec racionálně neuvažoval o politickém směru? Hlavní hrdinka měnila názory každých pět kapitol a docela jsem ji neměla ráda. Matka hrdinky taky byla docela otravný a egocentrický tvor. Fakt ji nikdo nemohl říct tak dlouho pravdu? Neskutečně předvídatelný děj. Ovšem kniha měla zajímavý nádech a svět. Příběh byl fajn. Kultura zajímavá. Konečně kniha kde nebylo tolik nesnesitelné romantiky, možná tím mě kniha bavila víc. Tak si asi další díl přečtu.
Jako jó, bylo tam pár úžasných nápadů a ten svět byl fajn, ale bylo ho tam málo. Ze začátku se kniha blbě četla a působila šíleně kostrbatě a uměle, jak si špatně hrála se slovnímy obraty, které měly působit hluboce. Hlavní postavy děs. Jiskření mezi dvěma protagonisty bylo neuvěřitelně neuvěřitelné. Do čtení jsem se často nutila. Příběh byl až příliš triviální. Dialogy občas působily trapně. A počkat, počkat. Na zadní straně je uvedeno mystery? Co s tím má tahle knížka společného? A že by tam bylo tolik magie, to se taky říct úplně nedá. Jako, ráda bych řekla, že už se s tou sérií nebudu zahazovat, ale neskutečně jsem si oblíbila Oriona a tak doufám, že ho tam bude víc. Vedle Oriona tu byla ještě jedna skvělá postava, jejíž skvělost je dána nejspíš tím, že má zajímavý neprobádaný příběh (Mara, Mara!). A mně nic jiného nezbývá než čekat, co bude sakra dál.
Kniha, které věnujte pozornost. Kniha, na které jsem celý příběh hledala chyby, ale neměla jsem to vůbec dělat. Kniha, která mě měla překvapit. Překvapila. Skvostný styl psaní autorky nesmím opomenout, to by snad byl hřích. Stále jsem čekala na to ono velké překvapení. Nevěřila jsem tomu, že mě může něco v knížce překvapit, ale nakonec jsem doopravdy měla pusu dokořán. Nakonci jsem si poplakala. K dokonalosti chyběly zajímavější postavy.
Prostě co dodat. Četla jsem ji jako rereading a je furt stejně úžasná a silná. Úplně si neumím představit, že bych ji četla v osmi. Bratry jsem měla oba dva moc ráda, vlastně všechny jsem měla moc ráda. Mínus je, že jsem se vůbec nedozvěděla, kdo vlastně Tengil je. Avšak jak už jsem říkala, připadá mi, že je knížka moc drsná a nebojí se zabíjet, takže v osmi bych to radši nečetla... Začátek byl trochu pomalejší a musela jsem se k němu nutit.
Kniha se velmi rychle četla. Postavy byly průměrné. Francoužština mi tam docela vadila, jelikož neumím ji ani za mák. Kniha předstírala velkou akci, ale pak z toho byl vždycky houbeles. Občas mě štvaly často opakované výrazy. Jinak mě vyhovovalo prostředí, kde se děj odehrával.
Celkem to ušlo. Revoluční to nebylo. Kvalita šla sestupně dolů. Rozhodně se mi ty depresivní básničky líbily víc než pozitivní, motivační a taky úplně nejsem fanoušek přehnané sebelásky. To už dnešní poezie nemůže být o něčem jiném?
Graficky je knížka krásná. Obrázky jsou úžasný. Obsah poetický je však strašný. Ucházející byly jen dvě básničky. Řekla bych, že knížce hodně ublížil překlad. Jak vůbec mohlo projít cunami místo tsunami? Měla jsem na poezii chuť a tohle byla jediná knížka co se u mě v té chvíli nacházela..... Básničky se obsahově opakovaly a to i několikrát.
Nemastná, neslaná, fádní. Snaží se člověku vnucovat co by měl dělat. Motiv k vraždám nesmyslný. Chvilkami to Penn a Gavin zachraňovali.
Začátek mě úplně překvapil, jak bláznivě to bylo napsáno. Ocitla jsem se úplně v jiném vesmíru. Bohužel tak jsem se cítila, jak jsem později zjistila, jen u Noahových kapitol. Nápad dobrý. Moc se mi to celé s tím uměním líbilo, ale to rozhodně na lepší hodnocení nestačí. Jude byla nejvíc nezáživná v celé knížce. No, a jelikož byly její kapitoly odost delší, cca o 30 stránek, tak jsem se pěknou část knížky nudila. Konec knížky mi vůbec nepřipadal dotáhnutý ani zajímavý. Víceméně to bylo jen shrnutí a opakování všech podstatných informací nazávěr ve formě - všichni si všechno vyříkejme. Ani na to vyříkání postavy nijak zajímavě nereagovaly. Na věc na kterou jsem celou knížku čekala, na tu se nedostalo konečné, živé reakce (N+B). Plus všude byla ve vzduchu předvídatelnost. Ale! Ale za tu Noahovu část to opravdu stojí. Pro Clarka Gablea nejsem žádný artičok ale tohle na mě bylo moc jednoduché.
Poslední díl jsem četla jako první. Jaká ironie.
Formát scénáře se mi moc líbil. Ovšem dost by mě zajímalo jak ty spešl efekty v divadle udělali.
Bylo to krásné až to bylo smutné. Neskutečná nostalgie u které jsem měla namále abych se nerozbrečela (tak prostě když tam jsou mé oblíbené mrtvoly).
Potenciál to mělo ale asi větší. Mohly se přidat cituplné obrazy po kterých by diváci šíleli smutkem. To není tak těžké napsat, když už má HP vybudovaný takový fandom, který už tu existuje tak dlouho.(Ach Scorpiusi proč si jen Albusovi neřekl jak je pan Severusík rád, že nosí jeho jméno)
Mimochodem Harry je fakt strašný otec.
Zajímavé, inspirativní a přímo nakopávající. Na pohled je to kniha krásná bohužel hvězdičku strhávám za těch pár obsahových blbostí s kterými se moje myšlení a mé názory nestotožňují.
Prostě slabost slabá. Nevím jestli byl úplně nejlepší nápad udělat z trilogie pentalogii.... Ještěže to pan Hort vylepšil aspoň na tři hvězdičky.