Sabča92 komentáře u knih

K sérii Inspector Luc Callanach jsem se dostala před pár lety s jejím čtvrtým dílem Dokonalé ticho, které jsem hodnotila plným počtem hvězd. Když jsem narazila na audioknihu načtenou Janem Šťastným, okamžitě jsem věděla, že nastal ten správný čas pro dohnání tohoto velkého restu. Dokonalé stopy je opravdu skvělým začátkem série ze kterého jsem nadšená. Autorka má sice skvěle vymyšlené charaktery postav, ale přesto se nejvíce zabývá danými případy. V jedné knize se vždy zabývá dvěma případy, ale nemusíte se bát, že byste se v ději nějak ztráceli. Naopak.Případ ztracených, respektive odložených novorozeňátek, které končí jejich posledním výdechem mě velmi zasáhl. Druhý případ, který se v knize současně řeší je případ zavražděných žen. Vrah je opravdu mimořádně vyšinutý, a čtenář má možnost nahlédnout do jeho zvrácené mysli. A to je opravdu silné kafe.
Co je na této sérii tak skvělé? Vyšetřovatelé nejsou žádní superhrdinové, dělají chyby a ač jsou zkušení, některým věcem nedokáží zabránit. Mezi Avou a Lucem je znát nepatrná chemie, ale zcela přirozená a nijak nucená. A k tomu nemůžu opomenout skvělé prostředí Edinburghu, kam se doufám také jednou podívám. Knihu jsem vyposlechla jako audioknihu namluvenou výborným Janem Šťastným. Ten skvěle zvládl hrubé a sprosté dialogy, stejně jako opilecké výstupy.
Dokonalé stopy potažmo celou sérii vám mohu jedině doporučit. Je trošku drsnější, některé kruté praktiky vrahů a delikventů vám naženou husí kůži, ale rozhodně stojí za přečtení. Navíc skvělá vyšetřovací dvojice, prostředí Edinburgu.

11 24.01.2023

Zhruba před rokem se vznesl okolo autorky Ellen Marie Wiseman jistý boom v českém knižním rybníčku. Kniha Sběratelka sirotků si získala neuvěřitelný ohlas, ovšem než jsem se k jejímu čtení dostala, vyšla znovu tato kniha. Tmavé stěny Willardu není jednoduché čtivo, naopak se jedná o dost bolestivý příběh. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách - ve 30. a v 90. letech minulého století, kde vypráví příběh dvou odlišných a nesouvisejících dívek. Obě mladé dívky, které by měly být plné ideálů a začít žít trápí několik různých faktorů. Kniha mě chytla od samého začátku, o něco víc mě zajímal příběh Clary, který je pro celý příběh stěžejní, přesto jsem byla ráda i v přítomnosti Izzy. Její příběh byl takový až young adultový, pokud by byl vyprávěn samostatně. Tmavé stěny Willardu mě chytla za srdce a závěrečné stránky mi drtily vnitřnosti. Tolik nespravedlnosti, bolesti a promarněného času. A co horší, žádná spravedlnost.
Tehdy nebyli psychiatři, kteří by se snažili pacientům pomoci, vše se řešilo ač mučivou formou a s pacienty se často zacházelo hůř, jak se zvířaty. Ač je příběh Clary zcela smyšlený, co čím si prošla, a čemu čelila bylo skutečné. Kniha ve vás bude jistě ještě velmi dlouho rezonovat.
Tuto knihu jsem nedokázala odložit, a přečetla jsem ji za dvě odpoledne. Autorce se bezesporu povedlo skvěle vystihnout atmosféru příběhu, prolnout obě dějové linky, i napsat propracované mezilidské drama. Osudy obou hrdinek nesmírně ovlivnily také špatné či neúplné informace, které vedly k zásadním rozhodnutím v jejich životech, a vedly k nezvratným následkům. Přečtěte si ji sami a okuste bolest hrdinek na vlastní kůži. Jejich silný příběh vás nenechá chladnými.

11 11.08.2022

Vloni se ke mně dostala první kniha z této série a já se jí nechala pohltit. Když jsem slyšela první zmínky o dalším díle, byla jsem nadšená a natěšená. A já vám už teď můžu říct, že tohle bylo opět skvělé! Jestli jsem o Stvůře říkala, jak byla děsivá, o Vesnici to platí dvojnásob. První domněnky hrdiny přivádí k několik let starým případům zmizení tří malých chlapců. Jakmile jde v nějaké detektivce nebo thrilleru o zločinu s dětmi, je to samo o sobě bolestné čtení. O to více obdivuji autorku, trojnásobnou maminku malých dětí, že se podobného tématu chopila. Navíc se případ velmi dotýká i hlavní hrdinky Laury, jejíž osobní dějová linka je v tomto příběhu velmi silná a podstatná. autorka pustí do minulosti vyšetřovatelky, a nechybí ani romantická linka, která je zcela přirozená a bolestivá. Netrpělivě vyhlížím další díl a jsem zvědavá, kam se Lauřin život bude dál vyvíjet.
Vesnice je skvěle napsaná detektivka, která vám postaví chlupy. Autorka opět ukázala, že má skvělé vyjadřovací schopnosti a smysl pro detail, ovšem připravte se na opravdu temnou atmosféru. Po celou dobu čtení jsem naprosto netušila, kdo za zločinem stojí. Stejně jako hrdinové jsem tápala ve tmě, a nedokázala si byť jen tipnout, kdo by za vším mohl stát, a co se klukům vlastně přihodilo.
A co říkám na samotný závěr? Jeden velký aplaus, jsem nadšená tím, jak to celé nakonec dopadlo. Čtenář sice nedostane všechny odpovědi, ale je to přesně jako v životě. Doporučuji fanouškům thrillerů a detektivek. A já už se nemůžu dočkat třetího dílu!

11 01.08.2022

Listopád si v sobě nese i lehké paralely na současnou covidovou dobu plnou omezení a restrikcí. Naše generace si jen horko těžko pamatuje socialismus, ovšem naši prarodiče nebo rodiče ano. Sama znám komunismus z vyprávění svých rodičů. Alena Mornštajnová má nesmírný talent a cit pro vypravování. Její hrdinové jsou obyčejní lidé, ve kterých se velmi snadno čtenáři najdou. Listopád přesto od jejích knih lehce vybočuje, neboť vypráví příběh smýšlené doby, kdyby se okolnosti v listopadu 1989 odehrály jinak než jak je dějiny pamatují.
Ačkoliv se doba v novém tisíciletí změnila a přišlo mnoho nového, komunistická opatření i tak drží lidi velmi zkrátka. Vyobrazení této doby mi chvílema připomínalo svět Margaret Atwoodové v Příběhu služebnice.
I když jsem komunismus nezažila, Mornštajnové se podařilo mě vtáhnout do děje natolik, že jsem na sobě cítila bolest a stísněnost postav. Autorce se podařilo mě roztrhnout na kusy a nyní, několik dní po dočtení mám příběh stále na mysli. Konec se Alence podařil na výbornou. Úderný, přesný a zároveň si ponechal otevřené myšlenky na to, co bude dál. Zda se osud bude opakovat, nebo zda konečně přijde spása.

11 03.05.2021

Knihy Roberta Bryndzy čtu a poslouchám již mnoho let. V této sérii mě nesmírně baví hlavní hrdinka Erika, jejíž život je víc smutný než veselý. Je to skvělá tvrdohlavá hrdinka, která nedbá nařízení, jde si za svou hlavou a svým přesvědčením, což ji přivádí k celé řadě nepříjemných situací.

Osudné svědectví je již 7. díl z této série - a rozhodně ne poslední. V těchto dnech totiž vyšel i další osmý díl (hurá).

Vicky Clarkeová nahrávala podcasty o skutečných zločinech. A jednoho dne je brutálně zavražděna, všechny její poznámky zmizely. Naprosto perfektní námět na ový příběh. I když si začínám říkat, že má Robert něco proti ženám, jelikož jsou to skoro vždy vraždy žen, které Erika a její tým vyšetřuje.

Martin Stránký je můj oblíbený dabér - mám ho navždy spojeného s Boothem ze seriálu Sběratelé kostí a potom s Dr. Housem, nicméně předčítání nové knihy o Erice Fosterové se zhostil skvěle. V jeho pojetí mě audiokniha nesmírně bavila.

Další případ, kdy jsem neodhadla vraha. Další pořádný krvák. A do toho celkem zajímavý vývoj hlavní hrdinky. Erika řešila objednávku postele téměř ve stejném čase jako já. A zatímco zabydlování v mém případě zdržuje péče o dítě, Erice zase případ. Přiznám se, že u každého dílu, když se vzpomíná na Marca, zavražděného manžela Eriky, s důrazem na to, že se stále nepodařilo odhalit jeho vraha, jsem v očekávání, zda se konečně tato záhada rozplete. Tak snad příště.

Závěr je opravdu napínavý a já nutně potřebuji další díl! Opravdu jsem se bála, jak tato kniha skončí. Za mě tento díl není nejoblíbenější ze série, ale přesto se řadí do top pětky.

10 22.05.2024

Troufám si říct, že žádná jiná kniha nebyla vloni tolik vidět, jako právě Hypotéza lásky. Na český překlad jsme si tedy museli dost počkat - ale ono se to vyplatilo. Hypotéza lásky je romantická komedie v žánru new adult ve které nechybí nic co by čtenáře z této cílovky měli rádi. Máme tu skvělou hlavní hrdinku, která je jiná než ostatní. Je ponořená hluboko do svého studia, pro které nejen že má velmi pádný důvod, ale především ji opravdu baví a zajímá. Adam je tu naopak za pěkného bručouna, který je doslova a do písmene napaden v prvních stranách knihy Olive, která ho nečekaně políbí, a tím spustí celý kolotoč předstíraného vztahu.Bylo to chytré, zábavné, romantické. Mezi Olive a Adamem to jiskřilo, neustále se mezi sebou špičkovali, a panebože bylo to skvělý.
Kniha je napsána velmi lehce, stránky vám budou mizet doslova před očima, a vy se nebudete chtít s hrdiny rozloučit. Hypotéza byla napsána jako fanfikce na Kylo Rena a Rey ze Star Wars, ale já si nemůžu pomoct, nemám ráda představitele Kylo Rena, proto jsem si u čtení představovala někoho jiného. Trošku mě tu překvapila opravdu pikantní scéna, kterou jsem popravdě nečekala. Ovšem nijak mi to čtení nezkazilo, naopak.
Hypotéza lásky se řadí k mým nejoblíbenějším romantickým komediím, kousek za Má mě rád, nemá mě rád, a rozhodně jsem ji nečetla naposledy.

10 07.02.2023

Stvůra je původní česká detektivka, což je za mě první velké plus. Hlavní hrdinka Laura mi v ledasčem připomínala Eriku Fosterovou od Roberta Bryndzy. Další žena u policie, která není oblíbená a má v minulosti jisté stíny. Jejím novým parťákem se stává lehce divoký Adam Beneš, který byl v minulosti Lauřiným přítelem. Stvůra rozhodně není případ, ve kterém by byl prostor na nějakou romanci.Detektivka je rozdělená na tři části a má různě dlouhé kapitoly. Celá kniha je vyprávěna er-formou ovšem sledujeme osudy a myšlenky především jedné postavy, a to Laury. Hlavní hrdinka Laura mi neskutečně sedla. Její uvažování a pracovní nasazení mě bavilo a já se od knihy nedokázala odtrhnout. Četla jsem až do pozdních hodin abych odhalila, kdo je vrah. Sice se přiznám, že jsem vraha odhalila již v polovině, přesto jsem ale se samotným závěrem velmi spokojená.
Troufám si říct, že Stvůra není pouze čistá detektivka, proto jestli máte rádi thrillery, tuto knihu rozhodně nemůžete minout!

10 22.11.2021

U některých autorů bych zakázala vybočení z komfortní zóny, ale Colleen se to naprosto netýká. Její novinka byla naprosto fantastická a já se jen stěží od knihy dokázala odtrhnout. Velké plus u této knihy je literární svět, ve kterém se odehrává. Obě hlavní ženské hrdinky jsou spisovatelky, což je pro mě nesmírně atraktivní prostředí. Děj knihy se odehrává ve dvou časových rovinách a je vyprávěna dvěma typy kapitol. V jedné sledujeme současnost a ve druhé spolu s Lowen pročítáme aubiografií Verity. Knihy Colleen Hoover jsou hodně emotivní a ani její novinka není výjimkou. Ovšem od ostatních se opravdu hodně liší, neboť ve mně vytvořila zcela jiné emoce, než obvykle. U Pravdy nebo lež jsem byla napjatá, překvapená, šokovaná, zhnusená ale také ubrečená.
Námět celého příběhu si Colleen naprosto fantasticky promyslela do nejmenších detailů. I ty sebemenší detaily do celého příběhu geniálně zapadaly. Jak už je u CoHo zvykem, ani v této knize neschází erotika. Závěr si ponechává správnou otázku svého žánru a já jsem naprosto nadšená.

10 07.07.2020

Baletky přináší pohled pod skořápku dokonalých piruet a špiček. Kniha je velmi krátká a její strany nejsou vždy popsané celé, takže ji budete mít opravdu rychle přečtenou. Baletky jsou sice prezentovány jako román, ale vzhledem ke svému rozsahu a stylu vyprávění bych spíše přistupovala k označení novela. Neobvyklé pozadí baletního světa a neotřelý styl vyprávění rozhodně knihu dělá ještě zajímavější. Příběh je vyprávěn méně užívanou du-formou. Celá kniha je postavena na jednoduchých stylizacích a odbornost ponechává stranou. Naopak si ráda odskočí pro nějaké to vulgární slovo a spisovností se také dvakrát nezabývá. Tímto faktem naprosto rozbíjí představu o baletkách, které jsou čisté, jemné a éterické na první pohled. A na pohled druhý jsou divoké. Příběh nejde příliš do hloubky, a my spolu s hrdinkou prožíváme její první krůčky na prknech až po ty dospělácké. Příběh plyne opravdu rychle a často se skáče z přítomnosti do minulosti a naopak. Dětské roky a starosti mě leckdy pobavily. Ovšem pokud se zpětně zamyslím nad vlastními starostmi z těch let, hlavní hrdinka této knihy rozhodně neměla dětství v pravém slova smyslu.
Sečteno, podtrženo, Baletky jsou opravdu zajímavým literárním počinem, který jsem měla rychle přečtený a ve výsledku nemůžu říct, že bych byla nějak zklamaná nebo nadšená. Baletky jsou prostě jiná kniha, kterou nemůže sednout každému.

10 22.06.2020

Historické romány a retrospektivní vyprávění jsou jasné vzorce, které mě na knihu vždy nalákají. Navíc v této knize se snoubí mé oblíbené roky ve stylu Velkého Gatsbyho. Chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla. Část s Alicí mě zpočátku příliš nebavila. Kdyby se autorka plnohodnotně věnovala pouze Selinině příběhu, byla bych spokojenější. Závěr se odehrál docela jinak, než jsem čekala a samozřejmě že došel čas na spoustu slz. Selina si sice nezískala mé srdce, byla to dívka, která si neuměla jít za svým a zároveň se chovala sobecky. O přesto jsem byla jejím osudem dojatá. I když se mi autorčina předchozí kniha líbila daleko víc, musím ocenit, že příběh nebyl jednoduchým klišé a přinášel i zajímavé zvraty. Rozhodně od knihy neočekávejte, že předčí její předchozí knihu.

10 04.05.2020

Pouštěla jsem se do této knihy s tím, že by to mohla být fajn oddechovka. Hned na prvních stránkách se autorce podařilo mě vtáhnout do děje. Zamilovala jsem si hrdinky a s napětím četla o jejich osudech. Móda, válka, přítomnost, dvě velká města a láska, to jsou jen hlavní lákadla této skvělé knihy. Celý příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách - rok 1940 a přítomnost, kdy sledujeme osudy babičky a vnučky. Tleskám autorce za skvělou knihu, která mě neuvěřitelně zasáhla - od radosti k slzám.
Vnučka která odhaluje tajemství své babičky, která se snažila splnit si své sny. Autorce se podařilo vykreslit tajemství a zároveň se nikde neopak a především vyhnout klišoidním momentum.
Tleskám!

10 22.11.2019

Od této knihy jsem očekávala romantiku v podobě Nicholase Sparkse. Film jsem předtím neviděla a ani ukázky jsem si nepustila. Měla jsem jen filmovou obálku a lehce přečtenou anotaci knihy. Začala jsem číst a kniha mě tak neskutečně chytila. Již od první strany jsem o ní musela přemýšlet a nepustila až do konce. Kniha má necelých 200 stran a uplyne vám velmi rychle. A po jejím dočtení si s sebou odnesete obrovskou díru v srdci a několik hodin přemýšlení.. Pravou lásku člověk potká za život jen jednou, mě samotnou kniha nakopla natolik, že jsem po jejím dočtení musela okamžitě zavolat svému příteli, a říci mu, že pro mě znamená strašně moc... Opravdu vydařená kniha.

10 10.02.2016

Vzpomínky na něj je další CoHo kniha vycházející pro starší čtenářky, jelikož se zabývá silným tématem mateřství. Novinka je přesně o tom, jak vám jedna vteřina, jedno špatné rozhodnutí může život převrátit vzhůru nohama. A pak už jen zbývá zoufalství a následky, které jsou v tomto případě trvalé. Ztráta milované osoby ještě vlastní chybou, vlastním rozhodnutím, to je asi nejhorší, co se může člověku přihodit. Scotty byl skvělý mladík, kterého v příběhu sice živého nepoznáme, ale z vyprávění rodiny, přátel a jeho životní lásky je nám jasné, že kdyby tato postava žila, zamilovali bychom si ho stejně jako Kenna. Kennu poznáváme jako zničenou, polámanou květinu, která si z celého svého srdce přeje být součástí života své dcery. Pak tu máme Ledgera, který je rozpolcený mezi vzpomínkami na svého mrtvého nejlepšího přítele, láskou k jeho malé dcerce a silnou přitažlivostí k ženě, která mu jednu osobu vzala, a druhou dala.
Knihy od Colleen Hoover čtu aniž bych si blíže zkoumala anotace, u mě to je zkrátka sázka na jistotu. Její knihy mám moc ráda, a její novinka se řadí v mém žebříčku nejoblíbenějších knih velmi vysoko. Stále u mě vede kniha Odvrácená tvář lásky, za ní To nejlepší v nás a pak na třetím místě soupeří Námi to končí a právě její novinka Vzpomínky na něj.
Příběh nešťastné tragické lovestory, mateřského pouta a nové šance na život mě velmi zasáhl, rozplakal i opět potěšil. Colleen zkrátka podobné příběhy umí napsat, a její knihy new adult mě zkrátka baví nejvíce. Možná, že si mě příběh Kenny získal i proto, že jsem se jako čerstvá matka dokázala vžít do pocitů její ztráty.
Ve Vzpomínkách na něj nechybí silný milostný příběh s dávkou erotiky. Vzpomínky na něj je typickou knihou Colleen, která vás nemůže zklamat. V této knize nebudete cítit nenávist ani k jedné osobě, jelikož jejich úhly pohledu jsou vždy pochopitelné. Jedna matka ztratila milovaného syna, má tedy druhá matka právo vidět se se svou dcerkou? Jedno špatné rozhodnutí vzalo život, a co další rozhodnutí? Má právo Kenna na svou dceru, odpuštění a novou lásku?

9 18.07.2023

Fredrik Backman je velmi oblíbený a doporučovaný autor. Sama jsem od něj před lety četla pouze vánoční povídku Životní terno, která se mi líbila. Muž jménem Otto/ Ove je velmi krásný a dojemný příběh, který si mě získal. Kniha neobsahuje mnoho děje, jde v něm o pocity, o životní příběh potažmo cestu, o sílu osudu a zároveň se tu střetává pohled na starší a mladou generaci. Otto je starý muž a bručoun v jedné osobě. Žije sám ve svém domě a denně kontroluje řád ve své ulici. Není to policista, ale má rád pořádek a rozčiluje ho, jak to nikdo nerespektuje. V přítomnosti se odehrávají kapitoly, kdy Otto poznává nové sousedy, kterým vymyslí přezdívky a kteří mu samozřejmě lezou na nervy. Kapitoly ze současnosti střídají kapitoly z minulosti, kdy poznáváme chronologicky nejprve dětství Otty, později jeho brzké dospívání za tragických událostí. bavilo mě vracet se do minulosti a poznávat mladého Ottu, který byl vlastně pořád stejným Ottou, jako dnes. Jen s tím rozdílem, že se uměl také usmívat. V soukromí, za zavřenými dveřmi, miloval. Otto ztratil smysl svého života a rád by zemřel. Vše má dokonale naplánováno, když mu plány zkříží nový sousedé, kteří se mu čím dál víc motají do života.
Muž jménem Otto/Ove je kniha u které naprosto chápu její oblibu. Je to humorný příběh, který vám částečně bude povědomí, protože kdo kdy nepotkal nějakého Ottu? Kniha vás nahlas rozesměje stejně, jako vás dojme. Závěr knihy jsem čekala a i přesto mě velmi dojal. Myslím, že to autor nemohl napsat líp. Přesto je mi líto, že děj ještě chvíli nepokračoval.

Jizva je velmi krátký román odehrávající se ve dvou časových rovinách. O válečném masakru v Životicích jsem se díky knize Jizva doslechla zcela poprvé. Hlavní hrdinka Katarzyna je žena, která má dvě dospělé děti, manžela a práci. Má opravdu krásný vztah se svou tchyní. Je to obyčejná žena, která není ničím výjimečná, za to udělá správnou věc a chce se dopátrat minulosti své tchyně. Čím blíže je pravdě, tím více je to pro ni bolestné. Danuta Chlupová vystavěla opravdu povedený příběh s reálnými hrdiny, kde základem je tajemství, které se na konci dozvíte.
Líbilo se mi protkání dvou časových rovin, které dohromady tvořilo moc pěknou mozaiku. Ačkoliv jsou všechny postavy smyšlené válečné události jsou reprezentovány zcela pravdivě. Jizva je román o Životické tragédii a rodinném tajemství, které vás bude napínat až do samého konce. Jizva je poutavě napsaný román u kterého bych uvítala daleko víc stran. Pokud máte rádi historické romány a líbí se vám knihy Šikmý kostel nebo knihy od Aleny Mornštajnové, tak si tuto knihu bezesporu musíte přečíst.

9 30.10.2021

Má čtvrtá přečtená kniha od autorky, jejíž thrillery si ponechávají jistou detektivní zápletku. A ani u její novinky tomu není jinak.
Její konec si pohrává se čtenáři asi nejvíce z jejích doposud vydaných knih. Samotné postavy před čtenáři odryjí svou pravou tvář až v samotném závěru knihy, takže celou dobu čtenář neví na čem je. Chybí podstatné důkazy, jsou tu pouze tvrzení proti tvrzení.
Ačkoliv jsem hlavní zápletku hned odhadla, autorka mě i tak dokázala šokovat. V samotném závěru přišel obrovský zvrat a samotný konec zůstal jaksi dveřmi dokořán.
Shari vykresluje opravdu příšerné charaktery postav, které bych ani za nic nechtěla poznat v životě. Nejhorší pro mě je asi fakt, že ne vždy najdou její postavy trest.
Její konec byla opět skvělá a je mi jasné, že na knihu opravdu dlouho nezapomenu.

9 04.06.2021

Jana Poncarová není mezi českými spisovateli žádný nováček. Bádání po historii našich předků je něco, co mě fascinuje. Životy našich příbuzných nebyly vždy snadné a jejich cesty můžou za to, kde jsme se my právě teď ocitli. Sama jsem si své babičky neužila, protože umřely dřív, než jsem se na tom světě rozkoukala. A právě proto si ráda o vztazích s prarodiči čtu. Alžběta a Nina mají k sobě zpočátku ne velmi osobní vztah. Ani ony si nebyly celý život blízké.
Kniha se prolíná v časech od roku 1926, kdy se narodila Alžběta, až do současnosti. Konkrétně tedy vyprávění z minulosti končí v 50.letech minulého století. V knize se postupně vracíme do dob dávno minulých a poznáváme těžké osudy Alžběty, která zažila válku a její útrapy. Dost mě mrzí, že se autorka nerozhodla vyprávět i o dalších letech, které mi podle závěru přišly opravdu zajímavé.
Tajemství mojí babičky, což je podtitul knihy mě velmi zaujal, bohužel ale musím zkonstatovat, že jsem čekala asi něco víc. Autorka píše opravdu krásně a poutavě, její styl si určitě zamilujete. Co se ale obsahu týká, nestalo se tam nic velkého, nic co bych neznala z jiných příběhů. A celé to tajemno kolem jednoho tajemství bylo daleko větší než tajemství samo.
Za mě krásných 3,5/5*

9 29.01.2021

Hlavní hrdinka Josie Quinnová mi v mnoha ohledech připomínala Eriku Fosterovou ze série Roberta Bryndzy. Obě jsou totiž stejně paličaté, odhodlané, ponořené do případů a ocitly se na černé listině svého zaměstnavatele. Josie mi byla velmi sympatická už od počátku příběhu, kdy se dost nevinně připletla k případu. Skákám radostí do vzduchu za to, že se nevyšetřuje vražda ale zmizení. Přijde mi totiž, že v současné době se v knižních příbězích řeší jen samé mordy. Celkově musím za konec autorku pochválit, jelikož mi přišlo všechno pěkně dotažené a dokonce se nebála ani nějakých ztrát na životech. Na další díl jsem už nyní hodně zvědavá!

9 17.01.2021

Dokonalé ticho je čtvrtým dílem ze série, ale není zde nutná znalost předchozích dílů. V knize se řeší dva různé případy, s čímž jsem se v knize setkala poprvé. Charaktery vyšetřovatelů v tomto příběhu jsou uvěřitelné a mají také své chyby. Vyšetřování zabíjení mladých žen není vůbec snadné, jelikož je vrah opravdu pečlivý a nezanechává za sebou žádné stopy. Obětí přibývá a napětí roste. Ačkoliv primárně sledujeme kriminalisty, autorka nám umožňuje nahlížet na střípky násilí, kterého se dopouští Zabiják panenek. Téměř do konce ponechává záhadu nevyřešenou, a díky čemuž jsem byla napnutá jak kšandy a knihu nedokázala téměř odložit. Ze závěru jsem nadšená. Autorka nic nepřekombinovala, naopak ponechala vyšetřovatelům jejich lidskost. Navíc se celý příběh odehrává ve Skotsku, které jsem si díky sérii Cizinka velmi oblíbila. S přibývajícími stránkami se napětí dalo krájet a já si s každou další obětí přála, aby se konečně podařilo Zabijáka chytit. Zabiják panenek je geniálně zpracovaný vrah, který mě děsil a fascinoval zároveň. Závěr si ponechal otevřená vrátka. Zápletka postavená na víře je dle mého názoru opravdu geniální. Právem patří mezi TOP thrillery a dávám plný počet hvězd!

9 05.05.2020

Nicholas Sparks je můj nejoblíbenější spisovatel. Spřízněná duše je mou desátou přečtenou knihou z jeho jednadvaceti doposud vydaných románů. V této knize sledujeme příběh Hope a Trua, kterým je přes třicet, takže se nejedná o žádnou první lásku. Ačkoliv je z anotace celkem jasné, co se bude dít a kam bude příběh směřovat, stejně mě kniha emočně rozložila a několikrát rozplakala. Je neuvěřitelné, že zrovna muž dokáže napsat tak krásné slova o lásce a tak procítěné příběhy. Jeho romány nejsou typickou červenou knihovnou, ale jsou to příběhy, které píše sám život. V jeho knihách se jistě našla velká spousta čtenářů. Dále oceňuji, že happy endy v jeho knihách jsou takovou loterií, tak že nikdy nevíte, zda kniha skončí dobře nebo špatně. A ke každé jeho knize rozhodně potřebujete balíček kapesníčků.
Nicholas Sparks si v této knize lehce pohrál se čtenáři a krásně se ukáže, kdo čte jeho knihy "pořádně" i s doslovy a kdo končí poslední větou v příběhu. Spřízněná duše je dalším silným milostným příběhem, který si zaslouží vaši pozornost. U závěru knihy jsem si pobrečela.

9 04.05.2020