Sabča92
komentáře u knih
Za pět let
Rebecca Serle
Za pět let má jistě jednu z nejkrásnějších obálek, jaké jsem za poslední dobu měla v ruce. Za pět let je kniha o ženě, jakých je mezi námi opravdu hodně. Ačkoliv se může zdát, že se jedná především o milostný příběh, není tomu tak. Spíše je to o hledání samu sebe v tomto světě. O hledání vlastního štěstí a o lidech, kteří nás v životě provází. Někdy o své nejdražší přicházíme dobrovolně, protože se spokojíme s málem a neuvědomíme si, že žijeme život po boku někoho, kdo není tím pravým. Někdy uděláme vlastní chyby, které se nedají omluvit, a někdy nás o nejbližší může připravit i osud.
Jedno je zcela jisté, nikdy nevíme, co se stane zítra natož za pět let. Spravedlivé je na tom pouze to, že to neví nikdo.
Černobylské dívky
Anne Blankman
Černobylské dívky je kniha plná silných témat. Zabývá se samozřejmě tragickou jadernou nehodou v elektrárně, ale také se vrací do minulosti Druhé světové války, upozorňuje na fakt, že se Židům ani po válce nežilo všude dobře.Tato kniha je rozhodně vhodná pro mladší čtenáře, jelikož je psána velmi lehkým stylem a nezabrušuje příliš do velkých a krutých podrobností. I přesto jí to ale neubírá na důvěryhodnosti a síle příběhu jako takovém. Kniha rozhodně zaujme i starší publikum. Černobylské dívky jsou velmi silnou emotivní knihou.
Po dočtení knihy ve mně zůstává celá řada pocitů. A to nejen o okamžiky Černobylské havárie, nové poznání z 2. světové války ale také o síle přátelství, lidské pomoci a dobroty. Tahle kniha toho obsahuje daleko víc, než se na první pohled může zdát.
Nejkrásnější 5minutové pohádky
kolektiv autorů
Nejkrásnější 5 minutové pohádky obsahují celkem 12 známých a klasických pohádkových příběhů, které jsou uzpůsobeny tak, abyste je stihli přečíst do pěti minut. Tyto zkrácené pohádkové příběhy jsou tak pravou volbou pro předčítání vašim malým dětičkám. Tuto knihu si zamilujete vy i vaše děti pro její nádherné zpracování a barevnost. Oblíbené Disney postavičky se stávají hrdiny klasických amerických pohádek, které jsou trošku pozměněné, než jaké je známe tady u nás. Zároveň jsou zkrácené natolik, aby se dali přečíst za pět minut. Z pohádek se dá odvodit i ponaučení, což je rozhodně přidaná hodnota. Mně osobně se hodně líbila pohádka O červené slepičce, která je o spravedlnosti. Potom Švec a skřítci, která je o velké dobrotě a kouzlech a řekla bych, že tuto pohádku u nás vůbec neznáme. A rozhodně nejromantičtější pohádky jsou ty o Locice a Princezně na hrášku.
Listopád
Alena Mornštajnová
Listopád si v sobě nese i lehké paralely na současnou covidovou dobu plnou omezení a restrikcí. Naše generace si jen horko těžko pamatuje socialismus, ovšem naši prarodiče nebo rodiče ano. Sama znám komunismus z vyprávění svých rodičů. Alena Mornštajnová má nesmírný talent a cit pro vypravování. Její hrdinové jsou obyčejní lidé, ve kterých se velmi snadno čtenáři najdou. Listopád přesto od jejích knih lehce vybočuje, neboť vypráví příběh smýšlené doby, kdyby se okolnosti v listopadu 1989 odehrály jinak než jak je dějiny pamatují.
Ačkoliv se doba v novém tisíciletí změnila a přišlo mnoho nového, komunistická opatření i tak drží lidi velmi zkrátka. Vyobrazení této doby mi chvílema připomínalo svět Margaret Atwoodové v Příběhu služebnice.
I když jsem komunismus nezažila, Mornštajnové se podařilo mě vtáhnout do děje natolik, že jsem na sobě cítila bolest a stísněnost postav. Autorce se podařilo mě roztrhnout na kusy a nyní, několik dní po dočtení mám příběh stále na mysli. Konec se Alence podařil na výbornou. Úderný, přesný a zároveň si ponechal otevřené myšlenky na to, co bude dál. Zda se osud bude opakovat, nebo zda konečně přijde spása.
Krev a med
Shelby Mahurin
Krev a med je druhý díl z trilogie a hned v úvodu musím říct, že na to, kolik má kniha stran se autorka nijak nezabývala připomínám událostí z dílu předešlého. Jedničku jsem četla před rokem a byla skvělá. Ze začátku jsem měla dost problém si rozpomenout co se tehdy odehrálo.
Známe to nešťastné a pravdivé pravidlo, že druhé díly bývají vycpávkové. Do dvojky jsem se tedy pustila s obavami, které bohužel byly oprávněné. V knize je dost pěkných myšlenek a ráda bych vám tu vypíchnula daleko více citací, ale bohužel není prostor. Krev a med má skoro pět set stran, a bohužel musím podotknout, že se většinu děje vlastně nic neděje.
Druhá věc, která mi na knize dost lezla na nervy byla obrovská náhoda. Naše skupinka se různě scházela a rozcházela a pokaždé se úplně snadno setkala aby se dalo někoho zachránit.
Prvních třeba sto stran mě dost bavilo, bylo to jako návrat domů. Dokonce jsem si říkala, že půjdu proti proudu, protože se mi kniha opravdu líbila a bavila mě. Ale potom všechno nějak uvízlo na mrtvém bodě. Ačkoliv na konci konečně došlo k nějaké akci, nějak už mě to nedokázalo pohltit. Kdyby byla kniha kratší, víc do hloubku probrané věci, co třeba byli v jedničce nebo tu byl víc vztah mezi Lou a Reidem, asi bych byla nadšenější.
Vévoda a já
Julia Quinn
První díl z této osmi dílné série je obrovskou romantickou oddechovkou, která se odehrává v dobách dávno minulých. Ovšem žádnou historickou přesnost nečekejte. Chcete-li si odpočinout a u knihy se zasnít, Bridgertonovi Vévoda a já je ta pravá volba. Kniha je poměrně krátká a soustřeďuje se čistě na vztah Daphne a Simona, pro ostatní postavy bude další prostor v dalších knihách. Prvních zhruba sto stránek jen poznáváme hrdiny a okolí, což bylo hodně pomalé. Po této části mě kniha bavila daleko víc, dokonce bych brala více stran. Daphne je velmi sympatická neznalá dívka, které štěstí přejete od první strany.
Autorce se rozhodně nedá upřít cit na psaní, její kniha se četla velmi dobře a rychle ubíhala. A to nemluvím o samotné atmosféře, kterou vzbudila. Pokud si chcete také knihu užít, nemějte od ní žádná velká očekávání. Já sama jsem si u čtení odpočinula, zasnila se a kniha mě pohladila po duši.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
Jako první musím podotknout, že se jedná o poměrně starší knihu, která ve své domovině vyšla už v roce 2012. Z tohoto důvodu bych tu velmi nerada knihu srovnávala s jinými knihami, jelikož je tu spoustu věcí, které se v sekci young adult fantasy tak nějak zabydleli a dnes jsou z nich klišé, které ale před deseti lety, kdy vyšla tato kniha byly novinkou. Od Griši Světlo a Stíny jsem toho moc nečekala, a o to víc jsem si knihu užila. Velmi zajímavý svět Ravky v knize není příliš vysvětlený. Stejně jako Alina, i my jsme vhozeni do nového světa, a postupně musíme odhalovat, co jsou vlastně griši a vše kolem. Autorka se inspirovala v ruské kultuře a v knize je na ně několik odkazů. Ovšem nebojte, žádné krkolomné názvosloví vás nečeká.
Začátek knihy je velmi svižný a téměř ihned se něco děje. Potom se Alina dozvídá o své moci, které nerozumí a neumí ji ovládat. A přichází takové pozvolné učení a ukazování střípků ze světa Ravky.
Světlo a stíny je vyprávěna ich formou z pohledu Aliny, která mi ale příliš k srdci nepřirostla. Jen jedna postava z knihy si zatím získala mé sympatie, a to Temnyj. Moc se oněm nedozvídáme, ale i to málo stačí k dokonalému obrázku. Není to dobrá postava ale přesto mi k srdci přirostl nejvíc.
Najdu tě
Haylen Beck (p)
Najdu tě se řadí mezi nejlepší psychothrillery, které jsem doposud přečetla. Autorce se podařilo předvést skvěle promyšlený příběh, který se na první pohled zdá opravdu prvoplánový. Kniha je vyprávěna retrospektivou, které je v poslední době dost oblíbené. Ovšem u Najdu tě to bylo skvělé udeření na hlavičku.
Anna a Molly, dvě ženské hlavní hrdinky a matky zároveň. Nejprve poznáváme osamělou Molly, které je z náruče vyrván její chlapeček. V této chvíli máme o hrdince jasnou představu trpitelky ovšem s tím, že víme, že něco tají. A právě v ten okamžik se objevuje Anna se svou minulostí, ke které si čtenář musí postupně hledat cestu. Hrdinky nejsou čtenáři zobrazeny černobíle a ploše, takže každá chybuje. Ale která chybuje víc?
Co jsou ženy ochotny udělat proto, aby získaly dítě a naopak co jsou ženy ochotny udělat proto, aby si dítě udržely. Rozhodně vás čeká strhující jízda plná nečekaných zvratů a překvapení.
Knihu Najdu tě doporučuji všem fanouškům psychothrillerů a thrillerů. Pokud jste mateřský typ, potom vás kniha ještě víc zasáhne.
Sama proti všem
Brian Freeman
Sama proti všem není nijak náročný thriller, ve skutečnosti se jedná o knihu, kterou velmi rychle přečtete. V jaké bublině jsem žila, že jsem se ke knize od Briana Freemana dostala až nyní? Sama proti všem je naprosto geniální thriller, který mě stále překvapoval. Po dlouhé době se mi stalo, že jsem zcela neodhalila celou zápletku a na konci mi lezly oči z důlků, jak to bylo skvěle promyšlené. Na knize rozhodně musím vyzdvihnout silnou hlavní hrdinku, která je velmi odvážná a bojovná. Kniha plná napětí a nechybí i akční scény. Druhým pilířem úspěchu této knihy je bezesporu zápletka příběhu, která není typickou, není tu žádná mrtvola, žádné tyranické manželství nebo tajemství u sousedů. Tu vlastně nevíte nic, jen to, že se můžete spolehnout jen a pouze sami na sebe.
Závěr se autorovi povedl na jedničku s hvězdičkou. Celé finální rozuzlení se samotným závěrem bylo skvělé od nápadu přes realizaci až k samotnému zobrazení. Nic nebylo utahané ani příliš zrychlené. Nemám absolutně co vytknout a vám knihu obrovsky doporučuji.
Skříň plná Diora
Natasha Lester
Válečných příběhů je sice opravdu velké množství, ale jestli máte dát šanci nějaké další, pak jsou to rozhodně knihy od Natashy Lester. Autorčiny příběhy jsou lidské, emotivní a neodložitelné. Navíc se autorka zabývá rozsáhlým průzkumem různých problematik, které ve svých příbězích umísťuje. Skříň plná Diora není výjimkou, vypráví příběh tří žen, jejichž osud se propletl za války a je na ženě čtvrté, která žije v přítomnosti, aby to klubko tajemství rozmotala. Už jen samotný námět je za mě opravdu perfektní.
Skříň plná Diora obsahuje dvě hlavní dějové linky. Ačkoliv by se dalo říct, že už byla odkryta všechna možná válečná tajemství, je tomu opak. Stále jsou ukrytá tajemství a bolestné pravdy, které zůstávají ukryté v srdci. Natasha opět skvěle propletka historickou linku s módou. Navíc v této knize dala prostor i méně známé sestře slavného návrháře Diora, Catherine, která si prošla za války opravdu těžkým obdobím.
Co dodat, kniha Skříň plná Diora si mě získala, byla jsem velmi zvědavá, jak to s hrdiny dopadne a celé rozuzlení mě bolelo. U této knihy budete potřebovat zásobu kapesníčků. Ovšem kromě historické linky, módního koření tu nechybí také milostná linka.
Pokud máte rádi historické romány a příběhy s tématikou Druhé světové války tak si tuto knihu nesmíte nechat ujít. Doporučuji jak Skříň tak i autorčinu předchozí knihu Pařížskou švadlenu.
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Před povodní je závěrečný díl trilogie Do tmy, kterou ale můžete číst i jednotlivě. Anna Bolavá má velmi kvalitní literární vyjadřování i bohatou slovní zásobu, na druhou stranu se ale nebojí ani užití vulgarismů. Ale konkrétně u knihy Před povodní jsem byla dost na vážkách, zda mám číst mezi řádky, nebo zda autorka mluví napřímo. Na charakterech postav je celá kniha postavená, ostatní je takovým doplňkem. Hrdinové jsou neustále u vody a brodí se bahnem, které je bezesporu jistou poetikou příběhu. Stejně, jako se hrdinové brodí bahnem ve svých cestách, zapadávají do něj a je problém se z něj dostat, stejným způsobem se topí ve svých životech. Svou důležitost v příběhu ale hraje také láska.
Celý příběh v jistých momentech přechází do fantastiky nebo až do hororového nádechu. Tohle bylo pro mě opravdovým překvapením, jelikož jsem doposud nic podobného nečetla. Kniha má bezesporu velmi temnou atmosféru a podle ohlasů ostatních je tento závěrečný díl tím nejtemnějším.
Před povodní je poutavý příběh, pokud máte rádi styl autorky, nebojíte se náročných knih, pak knihu rozhodně zkuste. Ale bohužel tato kniha nesedne všem stejně, jako úplně nesedla mně.
Dobrodružství v muminím údolí
Amanda Li
Dobrodružství v muminím údolí nenavazuje na klasickou sérii, ale je to kniha plná nových krátkých minipříběhů hrdinů. Celkem vás čeká devět samostatných příběhů, které si můžete číst v jakémkoliv pořadí. Kniha je celobarevná a obsahuje plno kreseb, které jsou ale z moderní animace. Děti budou rozhodně nadšené. Příběhy jsou krátké a nijak nejsou zbytečně natahované. Ideální pro čtení na dobrou noc pro malé děti, nebo pro ty zvídavé, které ale u knih ještě dlouho nevydrží. Z jednotlivých příběhů si děti rozhodně odnesou krásný zážitek z ilustrací ale zároveň jsou jednotlivé příběhy plné poučení. Nejedná se o originál, ale velmi slušnou napodobeninu, která rozhodně neurazí a přináší krásný návrat mezi oblíbené hrdiny.
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Sluha dvou pánů je bezesporu jedno z nejpůsobivějších divadelních představení u nás. Tato klasika vznikla již v osmnáctém století a stále si drží svou oblibu a důvtip. Sluha dvou pánů je typickou divadelní komedií, která má typické charakteristické prvky, jako je obrovská slovní zásoba, záměna osobností, vražda a velká láska. Kniha je rozdělena na tři dějství odehrávajícím se v Benátkách. Na začátku příběhu nechybí soupis postav a celý příběh je protkán pouhými replikami, jak tomu zkrátka a dobře u divadelních her bývá.Pokud si zrovna vybíráte knihy k povinné četbě, Sluhu jednoznačně doporučuji.
Stroje jako já
Ian McEwan
Ian je můj oblíbený spisovatel jehož každá kniha je jiná. Příběh se odehrává v alternativní realitě osmdesátých let ve Velké Británii. Technologickou vyspělostí však svět připomíná spíše blízkou budoucnost. Technologie nás předběhly, a tak už v té době si lidé mohli pořídit vlastního robota. Ti jsou vyráběni jako společníci a pomocníci v domácnosti.
Hlavní postavou příběhu je Charlie, který se rozhodne pořídit si Evu, zbude na něj ovšem jen robot Adam. Třicátník Charlie nemá smysl života a jen tak přežívá. Z dědictví po matce si koupí androida Adama, který se tak stává jeho společníkem a vyplňuje vnitřní prázdnotu.
Stroje jako já se tváří na první pohled jako román o robotech a umělé inteligenci, ale nenechte se zmýlit, jedná se o knihu o lidech a jejich chybách. Je možné, aby byl robot citlivější než člověk? Je sex s robotem nevěra? Kdo má vlastně svědomí, lidé z masa a kostí nebo ti z kovu a plastů?
Knih o robotech vyšlo nespočet, ovšem Stroje jako já nejsou typickým sci-fi románem, je to spíše filozofická kniha zamýšlející se nad životem lidí. Řeší otázku závislosti na moderních technologiích nebo vyššího zájmu o tržní novinky než o lidské chování a psychologický stav. Kniha obsahuje velké množství zajímavých a krásných myšlenek, které rozhodně stojí za přečtení.
No a já
Delphine de Vigan
Delphine de Vigan je uznávanou francouzskou spisovatelkou, od které jsem zatím přečetla jen Vděk, který se stal jednou z nejlepších knih roku 2019. Co vy, četli jste od ní něco? A jak se vám to případně líbilo? :)
Delphine je známá tím, že nepíše dlouhé romány, sází tak trochu na minimalismus kterým ale zasáhne na správném místě. No a já tedy není výjimkou. Příběh dívky Lou, která má vysoké IQ, zároveň se dostává do puberty, kdy by měla spolu se svými vrstevníky začít poznávat samu sebe. Jenže kvůli její inteligenci přeskočila několik ročníků a ocitá se jako dítě mezi mládeží. Do toho nemá bezproblémovou rodinu. A příběh která vás zasáhne je na světě.
No a já je skvělá kniha, která se zabývá několika závažnými tématy od bezdomovectví přes dysfunkčností vztahů. Vypravěčkou příběhu je Lou, ale ačkoliv má poměrně nízký věk její vyprávění je poutavé a dospělé. Příběh o problematice vztahů, ztrátě zázemí a osamělosti. Knihy Delphine de Vigan vám mohu jedině doporučit.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Jak začít hodnotit knihu, kterou snad všichni vychvalují do nebes? Je to příběh utkaný z nití naší historie, příze bolesti historických událostí a zároveň vyprávěný od srdce. Šikmý kostel je povinná četba, která se vám zaryje hluboko do srdce.
Kniha je rozdělena na čtyři tzv. díly kde vypravěč přibližuje osudy dané postavy. Kouzlo Šikmého kostela rozhodně spočívá v jeho síle lidskosti. Hrdinové knihy to neměli lehké, do jejich života zasahovala doba, možnosti ale i jejich samotné rozhodnutí. Životy našich předků nebyly snadné. A osudy obyvatel Karviné to neměli o nic lehčí, ba právě naopak. Historické mezníky, popisy dávných zvyklostí a politika oné doby mě nesmírně vtáhla do děje, a já sama měla dojem, že žiji s hrdiny příběhu. Postavy v knize nejsou ploché, naopak. Ukazují svou tvář ze všech úhlů a je jen a pouze na čtenáři, aby si vybral. Já sama jsem si u knihy mockrát pobrečela a bylo mi úzko.
Smrt na Nilu
Agatha Christie
Smrt na Nilu je patnáctým příběhem o Hercule Poirotovi a zároveň mou třetí přečtenou knihou. Jedná se o velmi zapeklitý příběh plný vášně. Čím dál více propadám kouzlu této autorky a chápu její světovou chválu. Agatha zbytečně neplýtvá slovy, nezabývá se úplně zcela zdlouhavým popisem, ale ani nejde hned na věc. Musím se přiznat, že jsem od začátku uhodla, kdo byl oním vrahem i v podstatě proč. Při čtení jsem ale pořád doufala, že tomu tak není. TNaštěstí mě ale i tak autorka dokázala překvapit a zamíchat kartami.
Není pochyb o tom, že detektivky Agathy Christie jsou nadčasové. Čím to? Jednoduše proto, že Agatha píše postavy promyšlené do nejmenších detailů. Samotné zápletky jsou také skvěle promyšlené a nijak příliš komplikované, zkrátka reálné.
Divná planeta
Nathan W. Pyle
Divná planeta je komiksem, který ukazuje na různé momenty v životech mimozemských tvorů. Jejich reakce na fotbal, pejska nebo kočku či dokonce na nalakované nehty mě nepřestávaly fascinovat a bavit. Životodárná tekutina neboli krev je ale pouhým začátkem úsměvných pojmenování věcí a pocitů, které prožíváme dnes a denně. Jednotlivé obrázky jsou nakresleny zcela jednoduše, protože nepotřebují nijaký hlubší detail. Tahle kniha i tak zapůsobí na každého svého čtenáře, neboť svou miloučkou formou to snad ani jinak nejde. Jestli nějaká komiksová záležitost dokáže spravit náladu, pak je to stoprocentně Divná planeta.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Druhý díl začíná přesně tam, kde jsme hrdiny v prvním díle zanechaly. Jsou knihy, které vás zasáhnou, rozdrtí, poznamenají, takovou sérií je přesně Šikmý kostel.Kniha ukazuje prostý život lidí z dob meziválečných a zasažených Druhou světovou válkou. A i když v době mezi válkami byl mír, mezi lidmi se stále zbrojilo. Lidé vedli v podstatě občanské války před První světovou válkou ale i po ní. Jen chvíli byli nepřátelé Češi, pak zase Němci nebo Poláci. Tohle jsou zkrátka historicky pravdivé informace, o kterých se nikde nemluví. Dodnes si ale lidé nesou na bedrech těžké časy minulosti a stále to není. Karin umí psát naprosto návykově, její stylizace je čtivá a bohatá.
Každý díl vypráví o trošku jiné době. Doba v první knize byla o dost jinačí, než v té druhé. Lidé měli o dost větší předsudky a řídily se většími pravidly. I přesto jsou ty postavy stejné, prosté a lidské. Karin totiž píše reálné postavy, které sice nejsou inspirovány skutečnými životy, ale za to se v nich mnoho postav skutečně najde.
Tesáky
Sarah Andersen
Tesáci jsou jednoduchou jednohubkou na zhruba dvacet minut četby. Tato kniha si nehraje na to, že se chce umístit na nejvyšším stupni oceňovaných knih, je to zkrátka zpestření a oddech. Je to nesmírně roztomilé a nijak podrobné, zkrátka ukazuje vtipné okamžiky ve vztahu mezi upírem a vlkodlakem. Několikrát jsem se zasmála a dávala si do knihy záložky.Autorka zajímavě poukázala na to, jak by vypadalo společné soužití dvou tvorů, upíra a vlkodlaka.
