Sablu komentáře u knih
Les v domě, je silná, temná, bolavá kniha. Chceš vědět ale zároveň nechceš vědět tajemství, která opřádají cácořin života. Bohužel tyhle témata jsou stále aktuální a brutálnější v dnešní době, než by si člověk přál...
Hanu jsem nejdříve neměla v úmyslu číst, nějak mě to vůbec nelákalo, neb jí bylo všude plno. Ale slyšela jsem ji v rozhlasové zkrácené úpravě a opravdu mě to vtáhlo do děje a jelikož mi tam chybělo mnoho věcí, okamžitě jsem sáhla po knize. Přečetla jsem ji jedním dechem a taky propadla kouzlu Hany. V Brně v Janáčkově divadle, bude Hana zdramatizována a těším se až poznám i tuto podobu Hany.
Když jsem tuto knížku podle skutečného příběhu dočetla, tak mi došla veškerá slova. Ta hrůza a hnus co se děl v komunistických lágrech, o tom se nemluvilo a nemluví... A mělo by se o tom mluvit, mělo by se o tom číst....
Listopad 89 jsem jako malé školkové dítě nijak zvlášť nevnímala. Přesto, nebo právě proto mi v paměti utkvělo, že jsem se ptala, proč teta není doma a bylo mi odpovězeno, že je na demonstraci... Kniha Listopád je velmi silná kniha a místy mě při čtení mrazilo, ne protože bych nevěděla, co se dřív dělo, ale protože se nacházíme v době, která se začíná podobat té alternativní budoucnosti, což je dost děsivé.
Když jsem si knihu půjčovala v knihovně, tak jsem si říkala, sakra to je taková bichle, snad ji do měsíce stihnu přečíst. No, o tři dny později už nemám co číst a je mi to líto, protože kniha byla skvělá.
Modlitba za Černobyl byla silná kniha a bude ve mně dlouho rezonovat. Obzvlášť kapitola, kde je rozhovor s dětmi, na tu určitě nezapomenu. Černobyl a jeho radiace ovlivnila každého z nás, někoho míň, někoho víc. Není náhodou, že i u nás vzrostl počet onemocnění a rakoviny štítné žlázy. Teď vím, proč tomu tak je. Knihu jsem četla víc než tři týdny, protože ji nejde číst v kuse. Četla jsem ji v rámci knižního klubu Martinus. Jsem ráda za výběr této knihy, protože sama od sebe bych po ní nesáhla.
Na knihu jsem se moc těšila. Z počátku mi trvalo, než jsem se začetla, což se mi u Moyes ještě nestalo. Ale po třetí kapitole jsem se už nemohla odtrhnout a během dvou dnů jsem knihu přečetla a vážně se mi moc líbila. Závěr mě potěšil:)
Nádherná kniha, plná krásných myšlenek, které by si člověk měl připomínat opakovaně.
Vlna zločinu, upozadila Marii a její aristokratický život. Ale život na zámku je přece hodně o muflonech. A tato partička muflonů byla teda povedená:)
Knížku jsem si přečetla díky knižní výzvě a jsem nadšená. Věčná škoda, že není víc takových otevřených lidi v církvi, moc se mi názory pana Czendelika líbí. Kdyby to četla moje babička, asi tak jásat nebude, ale pro mě je to úžasná kniha a určitě se k ní vrátím.
Tento díl jsem si užívala víc než jiné, protože jsem mohla opět sledovat osud Millie, po které se mi stýskalo od prvního dílu.
Za mě Emilka splnila mé očekávání. Emilka mi připomínala mou vlastní babičku a při čtení jsem si ji nejednou vybavila. Knížku jsem zhtla jedním dechem, moc se mi líbila.
Mám ráda knihy s romantickou zápletkou, které nekončí předvídatelným koncem. Tato kniha se mi moc líbila, byla zajímavá, smutná, krásná a četla se jedním dechem.
Třetí díl opět skvělý. V knize nechybělo napětí, láska ani nečekané zvraty v životě hlavních hrdinek. Doufám, že další díl vyjde dřív než za rok.
Během jednoho dne přečteno, nešlo se odtrhnout.
Slova řečená i nevyřčená nás ovlivní na celý život. To je případ Bohdany, která mi nesmírně přirostla k srdci. Moc jsem si přála, aby rozluštila rodinné tajemství, které ji poznamenalo na celý život připravilo a možnost snazší komunikace s okolím.
Když jsem přišla o své nenarozené miminko, hledala jsem způsob, jak se s tím vším vyrovnat a nezbláznil se. A tato kniha mi moc pomohla, se s tím poprat a žít dál, ač to nebylo vůbec snadné.
Kniha se mi moc líbila, přečetla jsem ji jedním dechem. Myslím, že se mi tak moc líbilo zatím jen Než jsem tě poznala. Jess i Eda jsem si zamilovala a držela jsem pěsti matematickému géniovi Tanzie, aby zvládla svůj nelehký úkol, stejně jako jejímu bráchovi. Když jsem se dostala na poslední stránku knihy, moc mě potěšilo, že končí happyendem.
Nádherná knížka, která mne od začátku pohltila a nepustila. Sledujeme čtveřici žen, jejichž životní příběhy se nám poodhalují během dlouhé plavby na letadlové lodi. Cesta to nebyla snadná a ne všechny dívky dosáhnou svého vytouženého cíle.
Vždycky mě mrzí, když dočtu další knihu ze série, protože mě čeká dlouhé čekání na vydání dalšího dílu.
Moc mě těšilo, že se Dora tentokrát opět vrátila jako zdravotní sestra, setkala jsem se opět s Helen ale i s novými postavami. Vždy si přeji, aby všechny postavy dosáhly svého štěstí a vždy jsem smutná, když tomu tak není. Tento díl byl o válce, takže toho smutného tam bylo více...