sahunka komentáře u knih
Dlouho jsem premyslela, jestli dat 3 nebo 4*, knizky Patrika Hartla jsem vsechny zhltla a byla z nich nadsena, stejne tak mam rada i primo jeho, pro jeho uzasnou povahu. Ale Gazely me bohuzel nijak neuchvatily, knizku jsem precetla i me docela bavila, ale mistama me vytacely uz opakujici se pripominky (bolavych prsou od opruzenin Kaji jsem mela uz vazne plny zuby). Nicmene za precteni stoji, skvele se u ni odreaguje:).
Knihu jsem precetla jednim dechem, neuveritelne me bavila, i presto, ze je o vlastne hrozne smutnem a zavrzenihodnem chovani matky k dceri. Doporucuji k precteni vsem matkam i dceram.
Od autorky teto knizky jsem cetla jako prvni Nejdrazsi suvenyr, knizku jsem nedokazala docist, kniha Vsechno nejlepsi, Anno, mela daleko lepsi hodnoceni, a tak jsem si rikala, ze se Nejdrazsi suvenyr proste asi jen nepovedl. Bohuzel, po tom, co jsem nedokazala docist ani tuto knizku, musim konstatovat, ze tato autorka neni nic pro me. Hlavni postava se chovala tak, ze misto abych se u cteni odreagovala, spis jsem z ni mela nervy.
Kniha me nadchla, dala bych 4 hvezdy, ale konec byl velmi slaby. Za precteni ale urcite stoji.
Skvělá knížka, celou dobu jsem četla s obrovským napětím, mám za sebou už celkem dost detektivek/thrilleru, ale tohle je jedna z nejlepších knížek, co jsem četla. Žádná omáčka kolem a vlastně pořád si jen říkáte, tak sakra, jak to Teda je? Kdo je vrah? A musíte číst dál a dál:).
Kniha se četla velice snadno, příběh poutavý, napínavý. Nicméně, obzvlášť na začátku, mě nebavily zdlouhavé popisy okolí a ve zkratce nepodstatné věci, které by se daly vynechat a čtenář by si užíval pouze to důležité.
Malokdy se stane, ze nedoctu knizku, vetsinou, kdyz me nechytne od zacatku, cca ve tretine se to zlomi a jsem pak rada, ze jsem vydrzela. To bohuzel neni pripad teto knizky, dala jsem to do 91.stranky, dal uz to neslo. Lovestory mam rada, ale tohle je tak kostrbate a strojene psane, ze to je opravdu hruza.
Prvnich nekolik desitek stranek se mi cetlo velice spatne a pomalu, ne ani tolik kvuli obsahu, jako kvuli formatu. Tezce jsem si zvykala na zformatovani textu, ktery je bez velkych pismen na zacatku vety a tecek na konci. (Mozna v tom ma byt skryty smysl, ale jsem clovek, co ma rad ve vsem system, poradek, idealne vse do praveho uhle:D).
Kdyz se od tohoto odprostim (dalo se na to po nekolika desitkach stranek zvyknout) tak byly jednotlive pribehy ctive a k vetsine postav jsem citila sympatie a obdiv. Jsou to vsechno temata, o kterych je potreba mluvit, aby si spolecnost zvykla, ze je treba druhe respektovat a ctit jejich nazory, ikdyz ne vzdy s nimi souznime, to tak v zivote proste byva.
Propojeni postav mezi jednotlivymi pribehy sice dodava knize na ctivosti, nicmene vedlejsich postav je tam tolik, ze jsem se v nich chvilkami opravdu ztracela (ve finale to nicemu nevadilo, jen to u me asi nemelo ten kyzeny efekt pridane hodnoty).
Má druhá přečtená knížka Ládika, opět dávám plný počet, protože mě strašně baví jeho humor a styl psaní. Po jeho tour de alkohol v Gruzii a Arménii mi přišla tour de čaj v této knize o mnoho lepší (myslím, že jeho játrům určitě taky). I když na začátku upozorňuje na svůj "žurnalistický" styl psaní, mně právě tento vyhovuje - žádná omáčka kolem, a přestože je to cestopis, popisu krajiny je tu tak akorát, aby si člověk zvládl představit prostředí, ve kterém se nachází, ale zároveň žádné nudné rádoby romantické pasáže. Málokterá kniha mě dokáže nahlas se rozesmát, obě jeho knihy to zatím dokázaly. Jediné, z čeho jsem smutná, že jsem knihu měla opět za dva dny přečtenou, naštěstí mi zbývají ještě další dvě k přečtení:)
Konečně jsem se dostala k této knížce - plánovala jsem přečtení od doby, co jsem ji viděla u Štíbrovky na instáči. Přečteno během dvou dní - za začátku super, víceméně hlavně sranda, pak přišla ta "depresivnější část", kdy knížka chvílema připomínala trochu fantasy či pohádku, nicméně myšlenka originální, autorka má výbornou fantazii:). Asi každý má někoho, na kom mu velmi záleželo, ale už odešel.. u čtení této knížky si na ně zaručeně vzpomenete, a ne jednou vás napadne myšlenka, že nad vámi taky třeba někde tam "nahoře" bdí a drží ochrannou ruku, a že vlastně ty náhody a ta znamení co se občas prostě dějou (jen ne každý je považuje za znamení:), mohou být právě od těchto vašich andělů strážných.. za mě prostě knížka super, jen možná ten konec byl až moc happy:))
Druhá kniha, kterou jsem od autorky četla. První byl Chirurg, ten se mi líbil ještě o něco více. Nicméně k Sítím, všechny tři příběhy byly zajímavé a poutavě psane. Nejvice me zaujal prvni a nejdelsi pribeh zeny, zijici s psychopatem, zazila jsem si neco velmi podobneho, a tak jsem hlavni postave neskutecne rozumela, az jsem si rikala, jak se to asi cte lidem, kteri takovou zkusenost nemaji - nezda se jim to absurdni, vymyslene, ze to neni mozne???.. Druhy pribeh byl take zajimavy, zase z uplne jineho soudku - nabozenstvi, pro me jako ateistu opet velmi zajimavy namet.. Nejmene na me zapusobil treti pribeh, kdy mi hlavni postava byla nesmirne nesympaticka, coz ale nejspis bylo ucelem..
Moje první knížka od prince Ládíčka. Čte se super, hrozně mě baví autorův smysl pro humor, dost často dostanu při čtení záchvat smíchu. Jen se těším na další díly, protože tady u jeho cesty po Arménii a Gruzii je to takové dost alkoholové, raději bych více popisu té země (přírody atd.) - zvolila jsem tuto knihu právě teď, když je karanténa a nikam se nemůže, cestuji alespoň knihami:)
Kniha přečtená během dvou dnů. Moc se mi líbí styl psaní, úcta a pokora pana Šebka je obdivuhodná, vůbec se nedivím, že je na misích všemi oblíbený:). Už se těším, až si přečtu další knihu.
Kdybych četla tuhle knihu od Jodi jako první, je dost možné, že bych dala plný počet. Teď mám ale s čím porovnávat a jiné její knihy mě prostě zaujaly mnohem více. Stalo se mi, že jsem některé pasáže i přeskakovala, nicméně pohled do života Amišů byl zajímavý, Jodi umí perfektně popsat myšlení jednotlivých postav. Co mě trochu začíná lézt na nervy, že v knihách Jodi je téměř vždy stejný sled událostí (nebo alespoň v těch, co jsem četla) - nejdříve se v první polovině popisuje zápletka, v druhé celé polovině je soud (s také velmi podobnými rysy) na konci je překvapivé rozuzlení a samozřejmě happy end..
Je to moje již čtvrtá kniha od této autorky a ačkoliv ji považuje za své životní dílo, byla z nich nejslabší. První polovinou jsem se musela dost nuceně prokousat a začala mě bavit až druhá polovina - soudní řízení. Myslím si, že kdybych žila v Americe, budu na tu knihu nahlížet jinak. I přesto jsem ale četla např. Černobílý svět s podobnou tématikou, a z této knížky jsem byla naprosto unesena.
Naprosto uzasna kniha. Jako obvykle i ted hodnotim bezprostredne po precteni, ale jsem tak plna zazitku, ze k tomu mnoho nedodam. Zhltla jsem knihu jednim dechem, pribeh o chlapci s Aspergrem me neskutecne zaujal. Jodi proste umi vtahnout do deje brilantnim zpusobem. Jen a jen doporucuji a jdu na jeji dalsi knihu (pro me jiz ctvrtou).
Další kniha, do které mi trvalo se začíst. Také mi zpočátku vadila ta "moravština", později jsem ji ale přišla na chuť a knihu dost obohatila. Knížka se mi začala velmi líbit ve chvíli, kdy jsem zjistila, že máme s hlavní hrdinkou podobné životní osudy, názory atd. Ve chvíli, kdy použila můj oblíbený slovní obrat o hledání "vhodného genetického dárce", si mě získala, k tomu můj oblíbený moravsko-čechášský vtip s kvoknutím a bylo hotovo :).
Komentovat tuto knihu je pro mě dost těžké. Co můžu jednoznačně říci, že knihy Bábovky a Osm mě bavily více. Tuhle knihu jsem sice přečetla během 4 večerů, mnohdy jsem se nemohla odtrhnout, ale jsem z ní trochu zklamaná. Hlavní postavy mi byly nesympatické. Líbilo se mi objasnění Hubertovy minulosti, kdy se člověk přistihne, že je mu toho "psychopata" vlastně líto. Také mi trochu vadilo až moc přehnané přeskakování dějových linek, jindy to knihu zpestří, jenže tady bylo někdy těžké rozpoznat o kom se vlastně mluví a z jaké doby.
Kniha se mi vcelku líbila, ale naštvalo mě, že už dopředu jsem tušila jak bude děj pokračovat a přesně tak to bylo.. mám ráda, když jsou v příbězích nečekané zvraty.