salamandrina komentáře u knih
Zajímavá kniha jak po grafickém zpracování, tak obsahově. Nutí člověka přemýšlet o tom, kde žije, koukat se kolem sebe.
Originální jak slovem tak vizuálem. Baletky mě bavily víc, ale líbí se mi její styl, kterej se s ničím moc nesere. Je svá a to mě baví.
Hodně silná kniha, zajímavá pro všechny, kterých se to týká. Určitě se k ní vrátím. A ne - oběť neznamená "jen" to, že vás třeba někdo znásilní nebo přepadne. Podle mě povinná literatura pro všechny rodiče a lidi, co chtějí mít děti, nebo měli s rodiči poměrně nevyrovnaný vztahy.
Další putování Rolanda k Temný věži za mnou. Úplně mě nechytla ta retrospektivní část, raději jsem na cestách s Jakem, Susannah a Eddiem. A Ouchem. Ježiš já chci psa jako Oucha! Ale byl to hezký útěk z reality.
Nějak postrádám úplně pointu, to ale nemění nic na tom, že je to velmi dobře napsaný příběh. Velice přirozené, jemné, uvěřitelné obraty a obrazy.
Asi na 225 strane jsem to vzdala. Hold to nesedne kazdymu a jsem rada, ze jsem se naucila knihy odkladat. Pro me straslive nezabavny, nectivy, postavy nesympaticky. Utrpeni.
je vždycky problém u takovýhle tématických antologií: že to může jednak působit šroubovaně a jednak že ne všechny styly sednou. Takže asi tak půl na půl: oblíbení spisovatelé nezklamali, ti, co jsem neznala, moc neoslovili. Pro Brňáky určitě ale daleko víc emotivnější čtení.
Tohle jsme tedy nějak nepobrala. Určitě zajímavě, netradičně napsaný, o tom žádná, ale bože na mě fakt už moc intelektuálština. Repetice mě štvala už od začátku a po každý jsem si u toho představovala, jak by vypadal tenhle příběh na divadle: nehybní herci, bez emocí, opakující stejná slova, hledící skrze sebe. I obyčejné věty by zněly jako moudro z Bible. No, neoslovila mě ta kniha vůbec, ale jako umělecký experiment, proč ne.
No nevím. Mám pocit, že ani jako dítě by mě to nebavilo. Možná se to v dalších dílech rozjede jak příběhově, tak výtvarně, ale asi nemám potřebu to zkoumat.
Mentální výplach, který mám ráda. Nic od toho nečekám. Četla jsem v angličtině, ideální jednoduchý jazyk na procvičení.
Nedočetla. Zkusila jsem obligátních 50 stran a prostě je mi to celý děsně nesympatický. A to mám magický realismus a podivno ráda.
Po slabších předchozích dvou dílech, opět skvělý. Asi i pro to, že tam je skvělý ten přerod z puberťáka v toho Karla Oveho, kterým byl v 1 a 2. Můj boj je prostě strašně chytlavej pohled do soukromí jednoho chlapa.
(SPOILER) Tak tohle jsem vůbec nepobrala. Jednak jsem nějak asi nepochopila příběh, závěr jsem vůbec nepobrala, resp. jestli to mělo být nějaké velké odhalení, tak co to jako bylo? Jinak to je prostě příběh o divný holce, co špehuje za války divný lidi, prapodivně se zamiluje do člověka, který je totální kretén a ke konci navíc se odhalí, že je gay. Je tam několik vražd, několik záměn, jeden špehuje pro toho, druhej pro toho, oba dva špehují zase spolu. Hrdinka si pořád něco pro sebe mumlá, je emocionálně chladná. No, jestli tenhle popis vypadá zmateně, tak si umíte představit, jaká kniha je. Nudná, zmatená, nemůže se rozhodnout, kterým směrem jít. Škoda. Předchozí knihy Atkinsové si mi fakt líbily, ale tohle bylo fakt zklamání.
Zajímavý popis jednoho vztahu. Podle me by tomu pribehu prospelo, kdyby byl kratsi, ale jinak super.
Hodně fajn povídky o městě, který mám ráda. Nějak jsem si původně myslela, že to budou příbehy z bohémsko punkáčskýho prostředí. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená, že tomu tak nebylo. Asi už jsem stará :)
Nějak zvlášť mě neoslovila, asi to bylo tím, že hlavní postava mi nebyla úplně sympatická a moc jsem nechápala, co se jí honí v hlavě. Ten závěrečný oddíl receptů jsem vůbec nepochopila-to mělo být vtipný?
Kupovala jsem dceři kamarádky. Já prostě musím přečíst všechno, no... překvapivě ne tak blbý jak jsem si myslela.