salamandrina komentáře u knih
Tohle bylo trochu zklamání. Hezký ilustrace, ale ten příběh nepříběh, který zdá se bude pokračovat je takovej nijakej. Tajemnej, ale vlastně nezajímavě.
Super čtivá kniha, kde se prolíná fantazy s reálným světem tak, že vám to ani nepřijde divné, nereálné. Skoro cítím jalovec, les a pyžmo :)
Tohle bude čistě neliterární názor: ta kniha byla prostě děsně otravná na čtení. Myslím, že je skvěle napsaná s že přesně vystihla hlavní postavu, ale mě to děsně nebavilo a otravovalo číst. Myslím, že po určitým množství knih s takovým tématem, prostě člověk už nechce takový knihy číst, je z nich umavenej a nervózní a nepřekvapujou ho. A v týhle fázi jsem. Takže oukej chvalozpěvy literárních instagramů, ale já se těšila jen na to, až tu knihu dočtu.
Jako asi to není blbě napsaná kniha, resp.blbé povídky. Ale mě to tedy zoufale nebavilo.
V rámci žánru velmi fajn a inteligentní kniha, koletující si i s tématy jako ženská emancipace aniž by to bylo otravné.
Jen dokonalá ukázka přísloví “nesuď knihu podle obalu.” Ještě na to dáme nálepku Costa kniha roku 2015 jako kdyby to bylo něco extra. Kniha se ke mě dostala náhodou, kdybych na ní narazila jen tak v knihkupectví tak si jí rozhodně kvůli obalu nekoupím.
Hodně dobře napsaný, nepříliš optimistická kniha, hlavní postava je hodně temná, ale stojí to za to.
Jak se žilo na vesnici, dětské vzpomínky, kdy se člověk přistihne jak se debilně usmívá, když je čte. Respektování ročního tempa, přírody, zvířat, prostý život, plný příběhů. Než přišli komunisti a všechno těm lidem vzali... povinná četba!
Ačkoliv musím uznat, že to bylo velmi dobře napsaný a postavy se hezky rýsovaly a potkávaly, občas to bylo trainspottingově vtipný a určitě to dobře vykreslovalo prostředí jedné sociální vrstvy na malém městě, tak prostě to ve mě nezanechalo žádný dojem. Podle mě tam není nějaký směřování, nějaký vrchol, nebo aspoň zacyklení se - prostě najednou to začne a najednou to skončí. Není to špatná kniha, obzvláště pokud je to prvotina. Tak třeba další knížka autorky už bude zas o krok dál. Nebo o dva...
Útlá kniha, zajímavý námět, ale nijak neoslovilo. Nesympatické postavy, intelektuální patos. Přečteš, pokrčíš rameny a jdeš dál...
Četla jsem v angličtině - tyhle knihy jsou na tohle fajn. Ale teda - být to o polovinu kratší nic se nestane. Jsem asi sobecká kráva, že se neztotožňuji s hlavní hrdinkou, ale většinu doby jsem si říkala, že je asi úplně blbá.
Uf. Nesympatické postavy by člověk ještě zkousnul neb to asi byl záměr. Dlouhé popisy fotografických postupů a zařízení, před kterými má smrtelník asi padnout na zadek, pasáže o firmě a PR, které nikoho nezajímají, červená-knihovna-hadr popisy focení polonahých holek. Jako o čem že to jako bylo? Interní vtípky typu “Matěj poslal svůj text do Arga, ale nějaký blbec Urban mu to vrátil” no comment. Respekt všem, kdo píšou a jsou schopni napsat knihu, tady mi ale smysl poněkud uniká...
Hodně silné téma. Knihu jsem četla pomalu a několikrát odložila neb jsem prostě neměla sílu to dál číst. Pokud by si tu knihu přečetl někdo mimo mou "sociální bublinu" tak by možná na internetu nepadaly věty typu: "tak je dejte do Terezína, tam je hahahaha místa dost."
Nicméně čistě stylisticky druhá část je už docela zdlouhavá, krácení by pomohlo. Závěr zas brutálně jasný a chladný.
V rámci žánru je to dobře napsané. Takové trochu Me Before You. Sic hlavní hrdina umírá na nádor v hlavě, byla to pro mě po přečtení knihy Vyvolení (téma: vyvražďování postižených dětí za 2. sv. v.) oddechovka a svůj účel splnila.
rozčilovala mě forma rozhovoru, ale jako úvod do této tématiky zajímavé - hodně obecné
Ač Nicka Cavea a jeho tvorbu miluju, tak tohle je krutej omyl, který mě absolutně nebavil a měla jsem pocit, že se to prostě vydalo jen proto, že to "napsal NC, tak se to bude prodávat"
Zklamání
Vlastně docela zklamání - po Hodinách z kostí jsem čekala něco víc propojenějšího, příběh, co mě nedá spát a budu muset číst a číst. To se bohužel nekonalo, i tak to je dobře napsaná kniha. Jen bez koulí...
Knihu nutno brát s rezervou, protože byla napsaná v 70.letech a od té doby se pohledy společnosti trošku změnily. Občas je to také trochu zjednodušující, což byla ale patrně nutnost - popsat všechny možné modely rodin alkoholiků není v silách nikoho. Základní principy jsou ale popsány velmi trefně, až mě, coby "dítě alkoholika" zamrazilo. Rozhodně mi to dalo hodně podnětů k přemýšlení a k dalším krokům co se sebou.