Sandik | Komentáře u knih | Databáze knih

Sandik Sandik komentáře u knih

Prastaré pověsti české Prastaré pověsti české Petr Mašek

Prastaré pověsti české sice nejsou tak prastaré jak by se mohlo z názvu zdát, vychází převážně z Hájka, název ovšem vědomě míří před Jiráska a jeho Staré pověsti české. Teprve při čtení Maškova dílka člověk pochopí, co a proč Jirásek vynechává. Jsou to především ty pověsti, které popisují války Čechů s Moravany. To se přirozeně v 19. století českým vlastencům nehodilo a tak z mnoha bojů zůstane pouze Lucká válka, kterou musí Jirásek navíc poněkud "přeorganizovat", neboť v původní podobě na sebe různé boje navazují. Neobstojí přitom tvrzení, že se Jirásek vrací ke Kosmovi, neboť zároveň akceptuje i poměrně mladé části pověstí, jakými je Bivoj či Horymír. Zpracovat látku po svém je samozřejmě nezadatelné právo každého autora, to že Jirásek svou úpravou svým čtenářům nemalou část starých pověstí českých zamlčel je ovšem poměrně smutné.
Porovnání Maška s Jiráskem je ovšem zajímavé ještě z několika dalších důvodu. Jirásek předně vykresluje jednotlivé postavy daleko černobíleji než původní pověsti, postavy spíše kladné nabývají v jeho podání doslova hrdinských kontur, postavy spíše záporné jsou často vykresleny jako zosobnění zla. Porovnání ale ukazuje také jedno pozitivum. Jiráskovo zpracování je často daleko působivější, obrazově bohatší, podmanivější, než jak to líčí Mašek a samozřejmě i kronikáři, z nichž vychází.
Na závěr knihy Mašek připojuje kapitoly popisující způsob, jakým jednotliví kronikáři s látkou starých českých pověstí pracovali. Začíná logicky Kristiánem a končí Jiráskem, u každého autora poměrně podrobně uvede, jaký byl jejich přínos, co přidali, ubrali, či změnili. Právě díky téhle poslední části knihy tak čtenář získá dosti plastickou představu o postupném vznikání korpusu, který pro mnoho generací našich předchůdců zachycoval nejstarší české dějiny. Dnes sice víme, že prakticky nic z těchto pověstí skutečné historické události nepopisuje, nadále ovšem zůstává cenným svědectvím o době, v nichž jednotlivé části korpusu skutečně vznikaly. Celkový dojem: 90%

11.11.2018 5 z 5


Sbohem, pane profesore! Sbohem, pane profesore! James Hilton

Jestli mě nějaká kniha v poslední době opravu překvapila, ohromila a vlastně i dojala k slzám, tak právě tahle. Neuvěřitelně silný a neuvěřitelně lidský příběh a kdybych věřil tomu že to něčemu pomůže, tak bych napsal, že by to měla být povinná četba. Minimálně pro každého kdo má oči a uši otevřené... Celkový dojem: 100%

14.04.2018 5 z 5


Hrdý Budžes Hrdý Budžes Irena Dousková

Ke knize vlastně není mnoho co dodávat. Zachytit věrně a přesvědčivě dětský pohled na svět se dospělému zpravidla úplně nedaří a Ireně Douškové se to povedlo naprosto mimořádně. Srovnat jej lze snad jen s Poláčkovou knihou "Bylo nás pět". Tím ovšem veškerá podobnost končí. Poláčkův dětský svět je idylický, Douškové dětství v reálném socialismu vysloveně depresivní a musím říci, že ta depresivnost je možná až přílišná. Osobně jsem taky trávil dětství v reálném socialismu, občas to vskutku bylo nechtěně komické, často trapné a někdy i dost kruté, v knize Hrdý Budžes je ovšem těch nečekaných úmrtí až příliš... Celkový dojem: 85%

22.12.2017


Panoptikum hříšných lidí Panoptikum hříšných lidí Jiří Marek (p)

Srovnání s Čapkovými "Povídkami z jedné kapsy" je velmi přesné a je evidentní, že Marek na mnohé z Čapka navazuje. Jistě to ale nebude jediný zdroj jeho detektivkářské imaginace. Jak už bylo také zmíněno, Marek vychází ze skutečných kriminálních případů té doby. Ba co víc, nepochybně i z vlastní hluboké znalosti prvorepublikové Prahy. Cenným autorovým vkladem je ovšem i bezchybná psychologie postav. Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: trudoš

21.12.2017 5 z 5


Měl jsem rád jedno děvče Měl jsem rád jedno děvče Walter A. Trobisch

Velmi autentické svědectví dopisů, které je citlivě a moudře komentováno zkušeným pastoračním pracovníkem. "Měl jsem rád jedno děvče" je rozhodně nejlepší křesťanská knížka o partnerských vztazích, kterou znám. Nejen proto, že je vybudována na autentických dopisech, ale také proto, že neuhýbá nalevo ani napravo. Na jedné straně (což se ovšem u křesťanské knihy celkem dá čekat) nestaví sex na piedestal a nedělá z něho modlu (jak to činí tento svět), ale věcně a přesně upozorňuje na to, že v chození je třeba poznávat daleko podstatnější a jemnější věci a na druhé straně (což je u křesťanských knížek žel pravidlem) nehalí všechno do podivné pseudoduchovní mlhy v níž tělesné věci vlastně ani řešit netřeba a když už, tak přísným odříkáním... Vypouštění tygra z klece je rozhodně ta nejtrefnější metafora probouzející se sexuality, kterou znám. Walter Trobisch byl rozhodně moudrý pán, číst jeho knihy určitě stojí zato a tohle je jedna z těch nejlepších...

21.04.2015 5 z 5


Nápady čtenáře detektivek Nápady čtenáře detektivek Josef Škvorecký

Výborný a čtivý přehled detektivky. Škvorecký zaujatě popisuje její vznik a vývoj, její milníky, její hlavní proudy. Kniha má jen jedinou nevýhodu, že z podstaty věci končí v šedesátých letech a nezahrnuje to, co se v detektivním žánru odehrálo v posledních čtyřiceti letech. Celkový dojem: 90%

10.04.2015 5 z 5


Jak získávat přátele a působit na lidi Jak získávat přátele a působit na lidi Dale Carnegie

Tohle je kniha na první pohled velice důležitá a užitečná. Taky je to živoucí knižní legenda, pro Američany s trochu nadsázky řečeno, možná téměř stejně důležitá jako Písmo svaté... Bohužel je to taky kniha, která (kdyby ji šlo důsledně aplikovat, což naštěstí nejde) dělá z lidí stroje a ze vztahů mráz, protože řeší především vnější projevy, nikoli "to uvnitř". Z podvědomých reakcí, které samozřejmě mohou o člověku mnoho vypovědět (a také vypovídají) se snaží udělat vysoce kontrolovanou záležitost, která vám má v lepším případě získat přátele a v horším vylepšit byznys. Jestli je něco opravdu pravou esencí dravého a bezohledného kapitalismu, v tomhle případě kapitalismu který "zprivatizoval a rozprodal" oblast emocí a vztahů, pak je to tahle kniha... Když potkáte Američana, pozdraví vás slovy "How are you", ale přitom ho vůbec nezajímá, jak se máte. Pokud na jeho pozdrav odpovíte jinak než "skvěle", bude vás v horším případě považovat za nezdvořáka a v lepším se možná opravdu začne zajímat, "jak se máte". Třeba takoví Němci na obdobnou otázku odpovídají "es geht", což je povětšinou daleko upřímnější ;o)

02.04.2015 2 z 5


Slovácko sa súdí aj nesúdí Slovácko sa súdí aj nesúdí Zdeněk Galuška

I v tomhle případě jsem znal nejprve seriál, až pak jsem si přečetl knihu a v téhle perspektivě to bylo vlastně docela zklamání. Seriálové příběhy jsou zpravidla propracovanější, s dobře promyšlenou pointou. Naopak v knižní podobě jde skutečně mnohdy o pouhé soudničky. Prostý záznam události a vyneseného rozsudku. To, že příběhy jsou situovány do jediné vesnice a mezi relativně malou skupinu osob bylo původně dáno zřejmě hlavně snahou popisované případy anonymizovat. Až v povídkách sepsaných pro knihu "Slovácko sa nesúdí" se objevují "osobněji" laděné příběhy, například "Stařeček válčijú" nebo "Šlahačka". V tomhle případě by mě ovšem zase zajímalo, do jaké míry jde o reálné příběhy a kolik je v nich naopak nejrůznějšího přehánění a "pábení". Upřímně řečeno bych byl radši, kdyby ty příběhy víc vypovídaly o skutečném tehdejším venkovském životě a míň o fantazii autora nebo lidí, jejichž historky autor zapsal. Mimo to mě často překvapovalo taky to, jak jsou mnohé ty příběhy nesmírně kruté ale je mi jasné, že tohle naopak tehdejší život a jeho hodnoty odráží velmi věrně. Skvělé je samozřejmě to, jak dobře kniha odráží tehdejší slováckou mluvu. Měl jsem často chuť číst si nahlas, i když slovácky jinak mluvit neumím... Celkový dojem: 75%

23.06.2024 4 z 5


Český snář Český snář Ludvík Vaculík

Vaculík reagoval na všudypřítomné fízlování totalitního režimu i z něj plynoucí obavy disidentů velmi příznačně, naprostou otevřeností. Ta je skoro stejně silná jako v Sekyře. Nebál bych se napsat, že jde dokonce o jeden z nejlepších obrazů té doby v naší literatuře vůbec... Celkový dojem: 90%

23.02.2024 5 z 5


Náš dědek Josef Náš dědek Josef Jaroslav Matějka

„Náš dědek Josef“ je kniha napsaná velmi dobře, má spád, je jazykově kultivovaná a současně obsahuje skvěle podané nářeční dialogy. Děj sestává z řady víceméně izolovaných příhod, jejichž prostřednictvím se čtenář seznamuje nejen s "dědkem Josefem" ale obecně s životem na moravském maloměstě v první polovině 20. století. Obojím „Dědek Josef“ velmi silně připomíná knihy Zdenka Galušky. Děj je zasazen zhruba do roku 1948, ovšem s řadou retrospektiv do válečného nebo ještě staršího období.
Nutné je zmínit, že podstatě všechno se v knize točí kolem alkoholu. Autor své postavičky až na výjimky líčí jako více či méně těžké alkoholiky, často s podivně "přiohnutou" morálkou, sobecké a poživačné. Pokud už je zmíněn nějaký abstinent, jedná se zpravidla o nějakou "svíčkovou babu", neustále chodící do kostela, zlostnou, hádavou, klevetnou atp.
Do jaké míry je příběh autobiografický, není z textu jasné. Autor zcela mění například názvy. Sám Jaroslav Matějka pocházel z Ivančic, Strunkov je malá vesnice v Pošumaví, Rokytka je potok protékající Moravskými Budějovicemi, hrabě Wražda žil na zámku v Polici a mimochodem, ačkoliv mu byl zámek roku 1945 skutečně konfiskován a opravdu zemřel roku 1948, a to v devadesáti letech, stalo se tak v Polici a ne v Rakousku jak tvrdí autor, nemluvě o tom, že místní jej považovali za dobrosrdečného starého pána a měli jej převážně rádi. To všechno naznačuje, že ačkoliv příběh působí autobiograficky, úplně autobiografický zřejmě nebude. Přesto je zároveň pravděpodobné, že není ani úplně vyfabulovaný, spíše ale půjde o určitou montáž založenou na životních příbězích většího počtu rázovitých ivančických postaviček.
Zajímavé je, že jinak kovaný komunista Matějka sice neopomene do knihy vložit řadu míst, jež komunistickému vidění světa odpovídají, přesto z ní ve výsledku čiší spíše smutek nad světem který minul. "Dědek Josef" umírá spolu s ním.
Autorovo komunistické vidění světa se projevuje nikoli zásadními "ideovými postoji", ale spíše řadou drobných útoků na věřící, hospodské, advokáty, duchovní, císaře pána či šlechtu. Dokonce ani ve chvílích které k tomu skutečně svádí, především v událostech týkajících se vzniku družstva, se ovšem děj nezmění v „agitku“, neboť i představitelé komunistické moci jsou líčeni kriticky, jako lidé sice ryzí a nadšení, ale současně i příliš zbrklí, nezkušení, váhaví, opatrní atp. Pravdivý tenhle "psychologizující" postoj ale taky není. Zde i mnohde jinde autor celou situaci idealizuje. Komunistické uchopení moci bezpochyby zločinné bylo a družstva samozřejmě vznikala za pomoci velmi nevybíravého nátlaku. To všechno autor pomíjí a tváří se, že se lidé pro socialismus rozhodli sice s obavami, ovšem svobodně. Přitom nic nebylo realitě vzdálenější než právě tohle... Celkový dojem: 75%

30.03.2022 4 z 5


Proč chodíme do kostela? Proč chodíme do kostela? Jan Sokol

Skvělá kniha do kapsy. Sokol je jako vždy velmi přesný, úsporný, srozumitelný, přitom s hlubokou znalostí historie i teologického a filosofického kontextu. Nezbývá než jednoznačně doporučit. A to rozhodně nejen katolíkům ale i protestantům. Text k knihy je totiž dokonale ekumentický...

02.01.2022 5 z 5


Brouk Pytlík Brouk Pytlík Ondřej Sekora

Záležitost stejně skvělá jako Ferda. 90%

07.01.2021 5 z 5


Sex v době temna: Sexuální život na českém jihu v prvním století Schwarzenberků (1660-1770) Sex v době temna: Sexuální život na českém jihu v prvním století Schwarzenberků (1660-1770) Jaroslav Čechura

Čechurova nesmírně obsáhlá kniha působí na první pohled až lascivně. Její název i názvy jednotlivých kapitol připomínají průrazné slogany. Čtenář tedy nutně má velká očekávání. Poučený čtenář ostatně ví, že Čechura umí psát. V případě této knihy lze ale poměrně rychle dojít k závěru, že to je jen sbírka košilatých historek. Ani to ovšem není pravda. Kniha obsahuje velmi podstatná zjištění, která se ovšem netýkají sexuality, nýbrž prostě tehdejší každodennosti a z části také vztahu knížete a knížecích úředníků k poddaným. Je velká škoda, že tato zjištění "přebíjí" prvoplánový důraz na "pouhou" sexualitu... Celkový dojem: 75% Více k tomu v mé recenzi

30.05.2020 4 z 5


Krizový management barokní ekonomiky? Krizový management barokní ekonomiky? Jaroslav Čechura

Bez přehánění lze napsat, že tohle je jedna z nejzásadnějších současných českých historických prací. Čechura velmi průkazně destruuje už více než století postupně budované představy řady renomovaných historiků své doby, v době komunistické moci navíc brutálně zneužité a překroucené tak, aby odpovídaly komunistickému výkladu dějin.
Čechura je samozřejmě ve formulování svých závěrů opatrný, poukazuje na nutnost diferenciace a je pravda, že na mnoha panstvích se věci mohly dít jinak než v Třeboni či na Hluboké. Ostatně už fakt, že na schwarzenberských panstvích žádné selské rebelie roku 1680 neproběhly o čemsi vypovídá. Kromě konkrétních podmínek ovšem ukazuje také cosi obecného a to je dobová mentalita. A právě tahle okolnost podle mého dobře ukazuje, že představa o maximalizaci zisku, o útisku a zbídačování poddaných, o jejich totálním ovládání, by tehdy byla z vícero důvodů nejen neuskutečnitelná ale i jednoduše anachronická. Typická nikoli pro raný novověk, ale až pro druhou polovinu 19. či 20. století. Ostatně například fakt, že filmy které s těmito dobovými historickými stereotypy pracují, odráží (částečně asi i podvědomě) především dobové prožitky jejich tvůrců z ovzduší nacistické i komunistické totality či z politických procesů padesátých let, už dnes zdůrazňují i mnozí historikové filmoví. Za všechny zmiňme například "Kladivo na čarodějnice" či "Ďáblovu past".
Pokud můžu knize něco vytknout, tak je to především formální stránka věci. Čechurův způsob práce, kdy popisuje například peripetie hledání konkrétních archivních materiálů, je samozřejmě specifický. To ale asi patří spíše do sféry "profesorských manýr" a lze to snadno odpustit. Horší jsou bezpochyby četné překlepy (byť někdy zábavné), stylistické chyby, věty nesrozumitelně formulované atp. U knihy zdá se do značné míry absentovala redakční práce. Jinak si podobné okolnosti neumím vysvětlit. U takhle závažné studie je to rozhodně dost škoda... Celkový dojem: 85%

12.04.2020 4 z 5


Pan Voskovec z Manhattanu Pan Voskovec z Manhattanu Jiří Suchý

U téhle knihy platí dvojnásob všechno to, co už jsem napsal u "sesterské" knihy "Pan Werich z Kampy". Je to takové "kolážovité cosi". Podobný "zábavný" formát je snad použitelný pro rozhlasový pořad, zvláště na nenáročné rodinné "dvojce", jako kniha ovšem naprosto selhává. Obsahuje texty přetištěné z různých jiných zdrojů, náhodně sebrané dopisy, množství zcela osobních a nekorigovaných vzpomínek a pocitů mnoha různých lidí a jako příslovečnou třešničku na dortě Voskovcův rodokmen, sahající až do 18. století. Příliš by mě nepřekvapilo, kdyby Suchý připojil i rodokmen Voskovcova oblíbeného psa. Autor zde v podstatě naprosto chybí a editor tak trochu taky. Výsledkem Je jakýsi "netříděný sběr" všeho možného i nemožného. I tak je to samozřejmě cenné čtení, ale ta polovičatost fakt mrzí...

03.12.2019 3 z 5


Svědomí proti násilí Svědomí proti násilí Stefan Zweig

Naprosto mistrně napsané varování proti totalitě. Samozřejmě by bylo možné (a dokonce zcela oprávněné) Zweiga oprávněně obvinit z tendenčního výkladu dějin kalvínské reformace či z ahistorického překrucování, ona to ale přece jen není historická studie a stejně jako třeba Kantůrkové Hus, mluví především do současné situace. A činí to naprosto výtečně... Celkový dojem: 85%

15.07.2018


Panoptikum Města pražského Panoptikum Města pražského Jiří Marek (p)

Lehkost s níž Marek své detektivky píše je pouze zdánlivá, neboť je za nimi výborná znalost prvorepublikových reálií a také fakt, že příběhy vycházejí ze skutečných případů. Zajímavá je ovšem ještě jedna okolnost. Marek rozhodně nemá potřebu výrazněji torpédovat tehdejší společenské zřízení, to nejnápadněji vynikne ve srovnání s filmovými adaptacemi, v nichž je ideologická linka daleko vyhrocenější (Otec Goriot ze Záběhlic, z předchozího dílu). Naopak se místy dočteme o jakési základní touze po pravdě a spravedlnosti. Zda-li v tom je prozření prvorepublikového komunisty který si uvědomuje, že reálný socialismus přinesl jen málo z toho co nabízel a navíc mnohé zničil, nebo prostě jen sentiment stárnoucího muže, neumím říct. Čte se to ale výborně.

21.12.2017 4 z 5


Na Řece Na Řece Josef Hejzlar

Neuvěřitelně silné čtení. Dětský svět prolnutý válečnými hrůzami a do toho pro Evropany neznámá "exotika" v podobě ještě alespoň z části tradiční Číny, v podstatě těsně před tím, než její mnoho set let vznikající uspořádání, tradice a zvyklosti naprosto rozvrátil komunistický převrat a teror. Litovat je třeba pouze jediného, totiž že neexistuje pokračování, které by líčilo právě ta padesátá léta, v Číně v podstatě minimálně stejně šílená a krutá jako předchozí válečné období... Celkový dojem: 95%

13.08.2017 5 z 5


Dějiny umění 1 Dějiny umění 1 José Pijoan

Velmi rozšířené mnohosvazkové dílo disponuje množstvím kvalitních fotografií. Tím ovšem výčet kladů končí. Text knihy je nejen zastaralý (původní verze textu pochází z počátku dvacátého století), ale především, už v době vznikání knihy nebyl nijak zvlášť kvalitní. Pokud by totiž měl autor udržet požadovanou úroveň pro všechny svazky díla, musel by mít při rozsahu a záběru textu téměř nadlidské schopnosti. Zcela pochopitelně dnes píší podobné syntézy rozsáhlé týmy specialistů. Pijoan se "odvážil" svou syntézu napsat sám a podle toho také vypadá. Samozřejmě je nutné říci, že podobné "bichle" shrnující celé dějiny umění na přelomu 19 a 20. století napsali i mnozí jiní, někteří lépe, jiní hůře (u nás například Matějček), jenže to jsou knihy, až na čestné výjimky, dnes naprosto antikvované a zapomenuté, Pijoan, navzdory své nikterak výjimečné kvalitě, kupodivu žije dál... Pro serióznější zájem o dějiny umění proto knihu rozhodně nelze doporučit. Daleko vhodnějším zdrojem informací je například čtyřdílný "Larousse" nebo knihy z řady "Umění světa", které kdysi vyšly v nakladatelství Artia. Velmi slušné jsou i výpravné přehledové publikace (Gotika, Renesance, Baroko atd.) vydavatelství Könemann (v českém překladu vydal Slovart) Celkový dojem: 45%

27.04.2015 2 z 5


Bratři Karamazovi Bratři Karamazovi Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Vskutku neuvěřitelná kniha. Výborná literatura a zároveň zásadní filosofická práce.

20.04.2015 5 z 5