Sandik komentáře u knih
Lehkost s níž Marek své detektivky píše je pouze zdánlivá, neboť je za nimi výborná znalost prvorepublikových reálií a také fakt, že příběhy vycházejí ze skutečných případů. Zajímavá je ovšem ještě jedna okolnost. Marek rozhodně nemá potřebu výrazněji torpédovat tehdejší společenské zřízení, to nejnápadněji vynikne ve srovnání s filmovými adaptacemi, v nichž je ideologická linka daleko vyhrocenější (Otec Goriot ze Záběhlic, z předchozího dílu). Naopak se místy dočteme o jakési základní touze po pravdě a spravedlnosti. Zda-li v tom je prozření prvorepublikového komunisty který si uvědomuje, že reálný socialismus přinesl jen málo z toho co nabízel a navíc mnohé zničil, nebo prostě jen sentiment stárnoucího muže, neumím říct. Čte se to ale výborně.
Nesmírně zajímavý pramen! I když je to z 19. století, prostředí neprivilegovaných vrstev zachycuje podobná memoárová literatura velice zřídka. Líčení poměrně drsného dětství a mládí člověku doslova vyrazí dech. Místy by samozřejmě bylo vhodné Pšeničkův text doplnit určitou vysvětlující poznámkou, ale i bez odborného komentáře jde o velmi silné a sugestivní líčení.
Forma románu si člověka okamžitě získá, neboť je psán velice živým, podmanivým, obrazově bohatým způsobem. Děj je přitom silně fragmentovaný, vyprávějící řadu příběhů současně a porušující chronologii... To by rozhodně nevadilo, naopak mám podobný způsob psaní rád, ovšem v případě knihy "Byli jsme Amerika" je to nepřehledné až příliš. Bylo dost složité stále sledovat, kdo je kdo a proč se ta nebo ona věc stala. Prakticky nezbytné přitom bylo stále se vracet k už přečtenému a dosti složitě pátrat, zda-li se v předchozím textu vážně mihlo to či ono jméno. Propojujících linek je totiž v knize velice málo a často zazní například jméno postavy v určité části děje jen jednou. Některé i hodně podstatné věci přesto člověk pochopil až na úplném závěru. Ani to by ale v žádném případě nevadilo, naopak je žádoucí, že má člověk materiál k přemýšlení až do konce knihy... Co je ovšem blbější je fakt, že pokud si celý děj z oněch fragmentů a střípků poskládáme, je až neuvěřitelné černý. Téměř v něm není nic pozitivního, zpackané vztahy, nevěra, rasismus německý i americký, zbytečné a nesmyslné vraždy, krutost a zmar, všudypřítomná smrt... Asi nejsilněji to připomene například filmy Larse von Triera a mám silné podezření, že podobně jako jeho "Evropa" je značně pokřiveným obrazem dění v Německu po druhé světové válce, tak i tento příběh je spíše falešným, efektně nafouknutým a zveličeným obrazem, nikoli odrazem skutečné historické reality. Ale třeba se pletu a autor opravdu vycházel z nějakých historických rešerší. Vyloučit se to nedá (Slušně zpracovanou práci historika bych si každopádně tak jako tak přečetl daleko radši, protože téma je to rozhodně zajímavé)... Zkrátka a jednoduše pokud to shrnu, výborná forma a velmi depresivní obsah, který se mi spíše než jako odraz skutečného života jeví být jeho překroucením a démonizací... Celkový dojem: 65%
Navzdory zdánlivě nezajímavému či okrajovému tématu nesmírně zajímavá studie, skvěle ilustrující proměnu raně novověké společnosti v průběhu 18. století... Celkový dojem: 85%
Poměrně napínavý a dobře vymyšlený díl, z poválečných příběhů pro mě zatím asi nejlepší. Celkový dojem: 75%
Johnsovo poválečné "ždímání" válečných témat mi připadá vlastně dosti otravné a celý ten příběh je šíleně nepravděpodobný. Pominu-li to, že podobně fanatických nacistů nebylo mnoho a na konci války byli prakticky všichni rádi, že to skončilo, pak vskutku neuvěřitelná je představa, že by Britové proti výborně vyzbrojené ponorce poslali dva v podstatě naprosto bezbranné hydroplány. Samozřejmě bez toho by asi nevyniklo, jaký je Biggles hrdina, jenže mě zase každá podobná eskapáda připadá jako případ s totálně zpackanou přípravou... Jo, samozřejmě vím, že je to "jen" román... Celkový dojem: 60%
Opět kniha navzdory názvu spíš dobrodružná než detektivní, vymyšlená ovšem není špatně. Johnsova vytrvalá snaha líčit nacistické vojáky jako bezcitné bestie je ovšem přecejen poněkud mimo. Celkový dojem: 65%
Kniha, v níž Biggles opět významně zasáhne do průběhu druhé světové války. Není to špatně napsané a Johns opět dovedně šperkuje svůj příběh přesně odpozorovanými detaily z života na tichomořských ostrovech. Podobně jako v knize Biggles na Bornenu ovšem zároveň operuje s dosti nepravděpodobnou možností, že by bylo možné zamaskovat přistávací plochu vytvořenou na hladině jezera pomocí modrého nátěru (na Borneu to pro změnu byla plocha vypadající jako jezero a porostlá mechem)... Celkový dojem: 70%
Kniha obsahuje řadu zatím česky nepublikovaných informací. Jejich zpracování je ovšem značně amatérské a navíc zatížené nacionalismem 19. a první poloviny 20. století. Celkový dojem: 55%
Člověk by řekl, že po 30 knihách už Johns nemůže ničím překvapit a ejhle, "Biggles v Orientě proti kamikadze" je v zásadě detektivka a to navíc detektivka velice slušná. Samozřejmě to není poprvé kdy se Biggles dostává do role detektiva, můžeme ho v ní sledovat už v knize "Bigglesova letecká společnost", nemluvě o tom, že v podobné roli špiona vystupoval Biggles už mnohokrát. Teprve tentokrát se ovšem jedná o téměř ryzí detektivku, v níž se důkazy postupně skládají z drobných střípků a ke slovu přichází v první řadě intelekt, nikoli silné svaly a rychlé reakce (samozřejmě i na ty dojde). Celý příběh má díky tomu až uhrančivé napětí a člověk musí příběh chtě nechtě zhltat téměř bez přestávky, protože je prostě zvědavý jak to celé dopadne... Bravo, mr. Johns! Celkový dojem: 80%
Upřímně řečeno se mi zhruba někde ve druhé kapitole nechtě vybavil seriál "Haló, haló" a asi už vím, kde se vzali v Reného kavárně ti potulní muzikanti či prodavači cibule... Příběh sám je opět jistě tak pravděpodobný, jako pád meteoritu, ale napsaný je výborně. Johns si zkušeně pohrává se skvěle nastudovanými (nebo přímo zažitými?, v době psaní v Monaku ovšem být jistě nemohl!) místními reáliemi i s dobře zvládnutou psychologií postav... Celkový dojem: 75%
Opět poněkud neuvěřitelný příběh, ve kterém některé základní prvky působí dojmem lehkého fantaskna. Napínavé to ale je a četlo se to, jako obvykle, velmi dobře. Škoda použitého, jazykově už notně antikvovaného překladu z roku 1947... Celkový dojem: 65%
Kniha mnoha motivy připomínající "Černého kondora", byť zde autor samozřejmě pracuje i s mnoha novými prvky. Odzbrojující je přitom Johnsova schopnost vytvořit relativně živý a přesvědčivý obraz svých literárních postav. Příběh sám je jistě v některých aspektech hodně neuvěřitelný a přitažený za vlasy, Černoušovo "možnájo" zní ovšem i tak naprosto přesvědčivě ;o) Celkový dojem: 70%
Autorova schopnost zpracovat podobná témata vždycky alespoň trochu jinak a nově než minule je v podstatě neuvěřitelná. Samozřejmě se občas nevyhne opakování týchž postupů nebo recyklování týchž nápadů. I v knize "Biggles brání poušť" se lze s obojím setkat ale obojí se zde odehrává v míře více než přijatelné... Celkový dojem: 70%
Brilantně napsaný psychologický román, který ovšem může být čistě čtenářsky poněkud zdlouhavý a nezajímavý. To platí dvojnásob v případě, kdy neinformovaný čtenář očekává detektivku. Tohle totiž rozhodně není detektivka a není to dokonce, jak chybně slibuje předmluva, ani příběh "toho, kdo zavraždil". Je to totiž příběh "toho kdo zavraždil, protože je blázen", což je přece jen poněkud odlišná kategorie... Samozřejmě by rovnou mohla vzniknout debata podobná té, "zda-li je Švejk takový blázen, nebo si na něj jen hraje". Popinga by také asi mohl být některými čtenáři vydáván za člověka zcela normálního. Je dokonce dost možné, že autor chtěl podobnou debatu vyvolat. Každopádně právě to jak se hrdina románu neustále kontroluje a velice racionálně o všem rozvažuje, dosti nepochybně svědčí o jeho duševním (ne)zdraví. Ostatně velmi výmluvně o něm mluví především nesmyslné činy. Simenon přitom nesmírně dobře ví o čem píše. Skoro se zdá, jako by s něčím takovým měl nějakou osobní zkušenost... Celkový dojem: 80%
Bohužel pouze velmi průměrná práce. Text není špatný, autor ovšem místy s naprostou jistotou tvrdí věci, které zase tak jisté nejsou. Autorův přístup by ostatně bylo možné označit spíše za "novinářský" než "historiografický". Pokud jde o jeden z "taháků" knihy v podobě celobarevných ilustrací, ty jsou v knize asi tři a jsou v zásadě dosti zbytečné. Užitečnější jsou mapy postupu vojsk a schémata bitvy, jejich řazení v textu je ovšem místy poněkud nepřehledné. Vysloveně nezvládnutým dojmem pak působí řada doprovodných obrázků a fotografií. Kvalita fotografií není valná a záběry na současnou podobu v textu zmiňovaných míst často nevypovídají téměř o ničem. Historická vyobrazení válečníků zase postrádají vhodné vysvětlení přímo v textu. Jistě užitečnější by bylo přímo napsat, jak konkrétně vypadala zbroj tehdejších Angličanů, Francouzů, Němců a Italů, než publikovat velké množství historických vyobrazení, u nichž pak popisek sděluje, že zobrazená zbroj je patrně poněkud zastaralá či přímo nepřesně nakreslená. Zcela mimózně pak působí poslední kapitola, v níž je formou "kuchařky" publikován návod na hru na bitvu u Kresčaku... Celkový dojem: 65%
Neuvěřitelně silné čtení. Dětský svět prolnutý válečnými hrůzami a do toho pro Evropany neznámá "exotika" v podobě ještě alespoň z části tradiční Číny, v podstatě těsně před tím, než její mnoho set let vznikající uspořádání, tradice a zvyklosti naprosto rozvrátil komunistický převrat a teror. Litovat je třeba pouze jediného, totiž že neexistuje pokračování, které by líčilo právě ta padesátá léta, v Číně v podstatě minimálně stejně šílená a krutá jako předchozí válečné období... Celkový dojem: 95%
Nesmírně důležitá a přínosná studie, které bych bez váhání dal pět hvězdiček. Je tu ovšem malé "ale", které se jmenuje "redakční práce". Ta totiž u dané knihy zjevně vůbec neproběhla a text byl evidentně otištěn v takové podobě, v jaké jej autor nakladatelství poskytl. U odborných prací zcela běžná a prakticky povinná dvě kola autorských korektur se zjevně neodehrála, stejně jako neproběhla žádná korektura jazyková. Jen tak si totiž lze vysvětlit obrovské množství překlepů a stylistických chyb. Nechybí dokonce ani neukončené věty či věty nelogicky se měnící ve svém průběhu, místy se zdá, že si jednotlivá tvrzení protiřečí či odporují si, nechybí obrovské množství složitých souvětí, v nichž se čtenář spolehlivě ztratí, či naopak dublované věty, bezpochyby vzniklé při práci na textu jako výsledek postupného doplňování a autorského korigování ještě nehotového textu. Problémem je ovšem i samotná sazba knihy. Její typografická úprava je velmi nevýrazná, vysázena je drobným písmem, běžně používaným snad pouze pro poznámky pod čarou, a značně matoucí je i absence sazby přímých řečí, respektive citací pramenů, pomocí kurzivy. Čtenář se tudíž v obrovském množství rozsáhlých citací spolehlivě ztrácí a je velmi obtížné neustále sledovat, co si myslí Čechura a co naopak tvrdí přímo citovaný pramen, případně nějaký jiný historik. Z velmi čtivě a živě napsané knihy se proto stává čtení obtížné a náročné, což je zvlášť u Čechury velká škoda... Celkový dojem: 75%
Sborník převážně uměnovědných prací, sestavený k poctě historika umění J. Rouse. Většina příspěvků stojí za přečtení i v případě, že člověk s daným tématem nepracuje, a plus je i výborná grafická úprava... Celkový dojem: 80%
Zásadní problém téhle knihy netkví ani tak v tom, že tu Johns použil (a upravil) čtyři starší příběhy, a dokonce ani v tom, že český překlad místy zavádí zcela nové a navíc pitomě znějící varianty jmen (Rudý, Vlečňák), nýbrž v tom, že Johns jednoduše v době psaní nic nebo jen velmi málo věděl o vzdušných soubojích Druhé světové války. Důležitou věcí v nich totiž bylo rádiové spojení, což v textu nejen není zmíněno, ale zjevně se s tím ani nepočítá. Přitom možnost vzájemně v průběhu letecké bitvy komunikovat byla pro taktiku boje možná ještě důležitější než vyšší rychlost, robustnější konstrukce letadel, atp... Ještě noticka k tomu překladu. Že překladatel netuší, jak jsou ta jména překládána v jiných knihách je samozřejmě pochopitelné. Pochopitelné není, že si to neohlídá vydavatelství. To je vážně totálně na budku... Celkový dojem. 60%