Sandik komentáře u knih

Sborník převážně uměnovědných prací, sestavený k poctě historika umění J. Rouse. Většina příspěvků stojí za přečtení i v případě, že člověk s daným tématem nepracuje, a plus je i výborná grafická úprava... Celkový dojem: 80%

17.06.2017

Zásadní problém téhle knihy netkví ani tak v tom, že tu Johns použil (a upravil) čtyři starší příběhy, a dokonce ani v tom, že český překlad místy zavádí zcela nové a navíc pitomě znějící varianty jmen (Rudý, Vlečňák), nýbrž v tom, že Johns jednoduše v době psaní nic nebo jen velmi málo věděl o vzdušných soubojích Druhé světové války. Důležitou věcí v nich totiž bylo rádiové spojení, což v textu nejen není zmíněno, ale zjevně se s tím ani nepočítá. Přitom možnost vzájemně v průběhu letecké bitvy komunikovat byla pro taktiku boje možná ještě důležitější než vyšší rychlost, robustnější konstrukce letadel, atp... Ještě noticka k tomu překladu. Že překladatel netuší, jak jsou ta jména překládána v jiných knihách je samozřejmě pochopitelné. Pochopitelné není, že si to neohlídá vydavatelství. To je vážně totálně na budku... Celkový dojem. 60%

12.06.2017

Z Johnsových knih vzniklých těsně před a na počátku Druhé světové války spíše jedna z těch zajímavějších. Bigglese a jeho kamarády tentokrát provází naprosto neuvěřitelná smůla a já musím říct, že mě to místy i dost nebavilo. Určité jednotlivé scény jsou přesto velmi silné a hezky popsané (třeba ta, jak jde Ginger obstarat večeři). Kladem je i to, že tu Johns příliš nevykrádá své starší nápady a obecně je vcelku originální. Dost mě ovšem štvalo (a to nejen tady), že jako agent se Biggles chová jako totální amatér... Obligátní otázku po pravděpodobnosti už raději vypouštím, neboť je vlastně irelevantní. Zkrátka je to "pohádka pro odrostlejší kluky" a basta... Přesto si neodpustím zmínku o zjevných chybách: 1) je zhola nemožné, aby ve Finsku, řekněme v Karélii, přišla obleva tak rychle 2) při bojích se na některých místech (už zmíněná Karélie) citelně posunula sovětsko-finská hranice, román přesto předpokládá, že zůstala v podstatě na stejném místě 3) medvěd rozhodně netráví čas s matkou a mláďaty, ježto je samotář 4) děj se opět místy poněkud kříží s dějem starších Bigglesovek... Celkový dojem: 70%

2 12.06.2017

Neuvěřitelná, nesmírně intenzivní a bolavá kniha, vyvolávající téměř hmatatelný pocit fyzického ohrožení a zmaru, ale také uvěřitelné lidské síly bojovat se zlem... Celkový dojem: 100%

2 03.06.2017

Těžké hodnocení... Na první pohled skvělá a výborně graficky upravená kniha se po přečtení mění spíše v takové "efektní cosi". Mnohovrstevnaté povídky obsahující řadu postav, náznaků, nedořečených konců, náhlých skoků v čase i v prostoru připomínají Hrabala, ovšem hrabalovská sevřenost a koncentrovanost zde dokonale chybí. Text spíše jen těká, často sice překvapí neuvěřitelnou syrovostí popisovaných scén, ale vcelku jde o poněkud bezcílné bloudění. Chybí jakákoli katarze či dramatická stavba, prostě to celé tak nějak prošumí... Navíc mi poněkud vadila určitá lascivní erotičnost a tělesnost, stejně jako jistá umělost a nepravděpodobnost některých popisovaných situací. Autor zjevně dokáže vytvořit velmi působivý obrazy, ale už z nich nedokáže pospojovat smysluplnější celek... A je to škoda, neboť téma je navýsost důležité a autor má nepochybně značný talent... Celkový dojem: 75%

3 03.06.2017

Výborná kniha, byť některé Neumannovy atribuce, zvláště pokud jde o práce připsané jeho synovi, nepochybně neobstojí.

03.06.2017

Navzdory slabšímu hodnocení tady na Databázi knih mi právě tahle kniha připadá z Johnsových "neválečných" dílek jako ta podařenější. Podobně jako v dalších Johnsových knihách obehrávajících se v nějakém exotickém prostředí (např. Biggles v Africe) text stojí a padá s barvitých a zároveň i poměrně přesvědčivých a víceméně i přesným popisem exotických reálií. Je znát, že v tomto případě autor vycházel buďto z nějaké předchozí knižní rešerše, nebo možná přímo z osobních zážitků z nějaké cesty. Příjemné je také to, že děj má relativně dobře vybudovanou "dramaturgii" a tudíž nepůsobí (jinde dosti obvyklým) dojmem neustálých neuspořádaných dramatických zvratů, jež jsou sice působivé, ale vcelku se zdají být tak nějak "bez ladu a skladu" prostě za sebou navršené, bez nějaké patrné snahy o jakýsi "dramatický oblouk", nebo něco v tom smyslu... Celkový dojem: 75%

25.05.2017

Obecně hodně nepravděpodobně působící příběh, který se mimochodem chronologicky citelně kryje s dějem o rok později napsané knihy "Biggles vzdoruje hákovému kříži" (což je samozřejmě jen drobnost). Daleko větší průšvih je, že Johns nejenom volí zcela nepravděpodobné situace, například zcela nehlídaný muniční sklad na odlehlém nechráněném ostrůvku, ale navíc se stále více opakuje. Za všechny ostatní jmenujme nápad s odpálením hráze a zalitím nepřítele, který najdeme už v knize "Biggles a Himalaya". Také situace, kdy se jednotlivé postavy rozdělí a děj pak nesmírně zdlouhavě a vysloveně nastavovaným způsobem popisuje "Co se stalo Algymu" a "Kam zmizel Biggles", jsou v zásadě stále opakováních týchž jednoduchých šablon. Obligátní sdělení, že "v takovém nebezpečí Biggles (eventuálně Algy, Ginger, atd) ještě nikdy nebyl" už je spíš jen takový nechtěně komický folklór... Celkový dojem: 65%

2 25.05.2017

Místy poněkud nepravděpodobný, ale vcelku svěže napsaný příběh. Z neválečných Bigglesů rozhodně jeden z těch lepších... Celkový dojem: 70%

14.05.2017

Reprezentativní publikace zpřístupňující širší, především odborné veřejnosti poznatky, plynoucí z dlouholetého výzkumu Santiniho kostela na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Míra odborných poznatků je taková, že kniha zdá se do značné míry supluje studium příslušných restaurátorských zpráv. Výjimečnost Santiniho realizace je zase způsobuje, že je text zajímavý obecně, nikoli pouze pro zájemce o lokální historii. Nadšený laik by možná mohl být poněkud zklamán, ale i ten si v knize jistě najde odpovídající pasáže. Výtečná a u odborných publikací rozhodně mimořádná je i grafická úprava knihy. Jedinou výtkou je tudíž asi špatná kvalita některých obsažených fotografií, patrně dodaných jednotlivými autory v nedostatečném rozlišení... Celkový dojem: 80%

1 13.05.2017

První Biggles, u něhož jsem si myslel, že jej nedočtu... Už jsem to psal několikrát a napíšu to zase. Jakmile píše Johns o nějakých historických reáliích, je to faktograficky skoro vždy naprostá katastrofa... Představa, že staré hrady byly prošpikovány nějakými tajnými chodbami patří do romantických románů z 19. století, reálně nikdy nic podobného neexistovalo. Také schodiště vedoucí ze sklepení až na vrchol věže bez jediného vstupu z nádvoří nebo z dalších souvisejících prostor je nápad dosti absurdní, stejně jako zachovaná mučírna, chodba za obložením o němž majitelé neví, přestože navazující chodbu jinak čile využívají (a považte, dřevěné obložení místností zůstalo zachováno, přestože hrad byl po určitou dobu jen neobyvatelnou ruinou), tajná středověká chodba ústící v hotelu (patrně tedy také středověkém, že? - obdobně zvláštní je ostatně i představa, že by se o té chodbě psalo ve sto let starém průvodci, ale majitel hotelu by o ní nic nevěděl) atp atd... Celkově příběh s jeho "hradní" a poněkud "alpskou" atmosférou, a ostatně i s těmi náhlými zvraty, poněkud připomene knihu "Bigglesova letecká společnost". I tohle vykrádání sebe sama přirozeně na čtivosti dvakrát nepřidá... Kapitolou samou pro sebe je také překlad a sazba. To že na jedné stránce v každém řádku zmizí písmenko je asi nějaký bonusový kvíz navíc. Inu, alespoň jsem se nenudil, místy k tomu už mnoho nechybělo... Celkový dojem: 55%

1 13.05.2017

Základní práce o českých městech ve středověku, byť rozhodně není prosta mnohých chyb. Svým pojetím je to spíše popularizační než odborná práce. To by jistě nebylo na škodu, popularizace je třeba jako soli, ovšem například poznámkový aparát by popularizaci jistě nevadil. Také kvalita vlastního textu je místy dosti různorodá. Samozřejmě většina knihy obsahuje údaje vcelku spolehlivé a dobře zpracované, ovšem například kapitola "Městský dům" je velmi nepřesná až zavádějící. Autor je zjevně především historik a o architektuře neví mnoho. V době psaní knihy se navíc neměl moc o co opřít a téma měšťanského domu je vlastně dodnes spíše hůře probádaná oblast... Celkový dojem: 75%

3 13.05.2017

Peroutka jako literární kritik či filosof je rozhodně o poznání méně zajímavý než Peroutka novinář a politický komentátor. Navíc jsou publikované texty už zcela antikvované a mnohá pojednávaná témata dnes zajímají pouze historiky či literární vědce, nikoliv běžného čtenáře. Některé z publikovaných textů navíc dokládají, že Peroutka se například s moderní poesií dokonale míjel a bylo mi za něj při čtení v podstatě stydno, protože jeho úvahy jsou spíše mlácení prázdné slámy, navíc prošpikované nejen ošklivými urážkami autorů ale také jednoznačnými doklady Peroutkovy neznalosti dějin umění a literatury. Zajímavější jsou například texty o Chestertonovi či Nietzscheovi, byť i zde Peroutka dokládá spíše jen laické zanícení, nikoliv odbornou znalost. Navíc se jedná o texty v zásadě apologetické, a jak je Peroutka jinde kritický, a to někdy velmi sžíravě a místy i nespravedlivě, v případě jeho oblíbenců dokáže být až neuvěřitelně tolerantní. U Chestertona navíc nepochopitelně opomíjí důležitý fakt, že jeho postoj byl dán náboženskými zřeteli. Zda to jindy tak jasnozřivý Peroutka skutečně nevnímal, nebo zda se mu to spíše jen nehodilo, není jasné. Přesto je hodnocení obou tak protichůdných mužů v zásadě správné a asi by je dnes nikdo zvlášť nezpochybňoval. Oba dva texty jsou ovšem také dosti rozvláčné a vlastně není mnoho důvodů je číst. Nakonec nejzajímavější je podnětný texty věnovaný Goethovi či velmi trefná a stále aktuální kritika Vladislava Vančury... Celkový dojem: 65%

13.05.2017

Neuvěřitelně brilantní spojení historie a literatury do podoby nesmírně čtivého a trefného eseje. Grušova schopnost sledovat notoricky známé historické události novými a neotřelými pohledy je nesmírně inspirativní a Grušovy postřehy jsou většinou až bolestně přesné. Je znát, že autor celé téma mnohokrát a z mnoha úhlů promýšlel a ač může "Beneš jako Rakušan" připomínat například Kurasovy "Čechy na vlásku", právě tohle ty dvě knihy zcela zásadně odlišuje. Kuras působí dojmem, že píše v podstatě "z voleje", ostatně i jeho pohled na svět je zoufale černobílý a v podstatě nesmírně pitomý. Naopak Gruša je nejen přesný, pracuje s mnoha podloženými historickými fakty, ostatně stačí nahlédnou do poznámkového aparátu či seznamu literatury, ale jeho pohled na dějiny je také velmi pluralitní. Ví o množství šedí a rozhodně netvrdí, že dějiny či svět jsou záležitosti černobílé... Mám jen obavu, že mezi čtenáři daleko víc rezonuje Kuras než Gruša... Čímpak to asi bude? PS: Celkový dojem: 100%

4 29.04.2017

Burkeova Italská renesance je i po téměř půlstoletí od svého vzniku velmi inspirativní historickou prací. Přesto ji asi nelze doporučit každému. Nejedná se totiž o popularizační syntézu, nýbrž naopak o původní a velmi originální vědeckou studii. Určena je především odborné veřejnosti, tj. poučeným čtenářům. Čtenáři neinformovanému asi může způsobit doslova rozčarování, neboť se rozhodně nejedná o onen dosti obvyklý typ publikace, seznamující čtenáře přehledným způsobem s výtvarným uměním, té či oné doby a místa, ač by to fotografie Michelangelova Davida na obálce mohla evokovat... Autora totiž "zajímá" především společnost v níž se renesance zrodila a výtvarnými díly se zabývá pouze a jedině proto, že jsou jedním z projevů hlubokých proměn, kterými tehdejší italská společnost procházela. Ani v tomto případě ovšem autor nepodává nějaké jednoznačné závěry, spíše často zpochybňuje závěry doposud platné. Jeho tázání se je přesto nesmírně užitečné a vlastně lze říci, že přes všechny nezodpovězené otazníky kniha nakonec určitou odpověď dává. Možná je škoda, že je její závěr poměrně stručný. I to ale k Burkeovi asi patří. Rozhodně neplýtvá slovy a celá kniha, ač je psána velmi jasným, přehledným a střízlivým způsobem, si přesto žádá čtení nesmírně pozorné, neboť pointy autorových myšlenek bývají krátké a úsečné... Celkový dojem: 85%

1 28.04.2017

Po řadě příběhů "ze současnosti" opět jeden návrat do První světové války. Není to ovšem návrat se vším všudy, neboť Johns i zde buduje nikoli řadu samostatných epizod, ale jeden souvislý příběh, přesně tak, jako to činí v jeho "poválečných" knihách (pravda v knize "Biggles jde do války" je také). Nutno říci, že tohle spojení je poměrně šťastné a příběh funguje velmi dobře. Celkový dojem: 75%

2 24.04.2017

Upřímně řečeno, určité motivy se v Johnsových knihách vytrvale opakují a člověka to po určité době začne poněkud nudit. Stačí třeba jen spočítat, kolikrát je v jeho knihách napsáno, že nic tak nebezpečného dotyční ještě nikdy nezažili, nebo jak často je hrozivý konec nečekaně odvrácen v poslední minutě. Kvantita zde nepochybně je na úkor kvality a Johns v každé další knize více či méně vykrádá sebe samého a ze svých postav tím činí nechtěné parodie... Odhlédnuto od tohoto "detailu" není kniha "Biggles letí na jih" (a v originále navíc přímo "do války") zase tak špatná. Mnohé momenty jsou samozřejmě i zde dosti nepravděpodobné, ale vcelku se autorovi podařilo příběh udržet v mezích oné "reality s přimhouřenýma očima", v jejímž rámci příběh i zde koření vcelku pěkně načrtnuté a uvěřitelné detaily... Celkový dojem: 70%

19.04.2017

Další koketování s historickým tématem a opět ne zcela podařené. Zpracování sice není tak dryáčnické jako v předchozích "zlatých dublonech", například úvodní kapitoly v nichž je líčeno vojenské tažení Peršanů má výbornou atmosféru, ovšem zhruba od poloviny to už zase vypadá, jako by Johns nestíhal nějaký dohodnutý termín a tudíž psal všechno, co mu právě slina na jazyk přinesla. Samotná myšlenka, že by mohli potomci Peršanů v poušti nerušeně po mnoho generací přežívat a uchovat tam něco ze své kultury je samozřejmě dosti nepravděpodobná ale v zásadě mi vůbec nevadí. Literatura umožňuje stvořit zcela neznámé a netušené, reálně nikdy neexistující světy a pokud autor náhodou nezačne i "mimo text" prohlašovat že sepsal čirou pravdu, je všechno v naprostém pořádku. Daleko víc mi vadí věci, které ten sugestivní obraz perského vojska nenadále a nesmyslně ruší, například kukuřičná kaše, kterou vaří svým věznitelům. Samozřejmě ano, proč by nemohli potomci Peršanů pěstovat už nějakých 500 let kukuřici, když ta se ve Středozemí rozšířila poměrně brzy po té, co ji Španělé přivezli z Nového světa, ovšem pak by to znamenalo, že jejich kontakty s okolním světem v minulosti rozhodně nebyly tak malé, jak se autor snaží celou dobu sugerovat. Obdobné to bude s otázkou, kde byli ti Peršani u všech všudy zalezlí v první polovině příběhu? To se prostě neřeší, asi vylezli z děr v zemi. I závěr by mohl být podstatně zajímavější. Naši letci se sice vrátí "ověnčeni slávou", ovšem Kadar v té chvíli ještě nestačil ani kopnout do země. Ostatně, co se stalo s tím neohroženým Perským vojskem pak, se také nikde nepíše. Zkrátka a dobře, konec příběhu mi připadá dosti náhlý a v zásadě jde o poměrně nevyužitou příležitost. Škoda. Celkový dojem: 65%

2 09.04.2017

Vskutku nepodařený Biggles... Vada první a kardinální spočívá v tom, že jindy tak racionální a chladně uvažující pilot je náhle pověrčivý, ba co víc, prokletí oné zlaté mince v knize skutečně a nepochybně působí. Vada druhá spočívá v tom, že i bez ohledu na magické působení onoho dávného prokletí je celý příběh naprosto fantastický a neuvěřitelný... Což o to, navléknout naše přátele do pirátských oděvů ze sedmnáctého století je asi zajímavý nápad, nechat je bojovat historickými zbraněmi také, ale jakákoli logika či racionální fakta už pak jdou vážně zcela stranou. Pokud by se z mlhy vynořili rovnou skuteční piráti a vysvětlovalo by se to co já vím nějakou "časoprostorovou smyčkou", znělo by to možná i věrohodněji. Problém je samozřejmě v tom, že reálně by byla taková ztroskotaná loď na tropickém ostrově během pár let naprosto sežrána termity a dalším dřevokazným hmyzem. O nějakém střílení pomocí tři sta let starého střelného prachu by asi taky nemohlo být příliš řeči atp atd. A to ani nemluvím o tom, že i sám pirátský příběh v úvodu je vysloveně naivní... Samostatnou kapitolou je i překlad, evidentně v zásadě bez větších oprav přejatý z prvního českého vydání a tedy značně antikvovaný. Ani když byl nový ale asi nepatřil k nadprůměrným překladatelským výkonům. Provedený je mechanicky a místy zcela bez porozumění ("londýnská věž" je jistě Tower, tedy název historického královského sídla, nesmyslné je nepřekládání anglického "Mr." atp atd)... Suma sumárum, odbočení jinam je jistě zajímavý nápad, ale to provedení je dosti hrozné, místy nudné, místy docela předvídatelné a skoro pořád hodně přitažené za vlasy. Asi v polovině jsem to chtěl ohodnotit dvěma hvězdičkami a úplně vzdát, ale nakonec jsem to dočetl... Celkový dojem: 55%

31.03.2017

Dobře vypointovaný, byt opět poněkud fantastický příběh. V češtině to tak dobře nevyzní, ale "weather" a "whether" si cizinec asi vskutku může splést. Zajímavostí je fakt, že v celé knize není vysvětleno, o jakou nepřátelskou zemi mělo jít. A je to pochopitelné. Johns jistě nechtěl způsobit nějaký mezinárodní skandál. Přesto je zřejmé, že mohlo jít nejspíše o Japonsko nebo Čínu. K tomu se mimochodem váže zajímavá debata na jakémsi zahraničním bigglesovském fóru, ohledně konkrétního typu nepřátelského letadla. S ohledem na pozdější události bychom tipovali spíše Japonsko, vždyť Čína byla jeho objetí, nezapomínejme ovšem, že v o něco starší knize "Biggles a Himalája" je za mocnost potenciálně ohrožující světový mír vydávána naopak Čína. Navíc Johns, stejně jako mnoho dalších angličanů své doby, zjevně ještě roku 1939 nepovažoval za nutné Bigglese ve Španělské občanské válce profilovat nějak zvlášť antifašisticky... Celkový dojem: 70%

2 29.03.2017