sandratea
komentáře u knih

Klasická kniha, která je dnes trochu zbytečně zatracovaná. Podle mě na rozdíl od jiných knih tolik netlačí na "ponaučení", ale spíše otevírá otázky skrze humorné a absurdní situace. Neználek je prostě klasika a nemá nic společného s režímem.


Pohodové čtení, jehož nejvyšší přidanou hodnotou je popis prostředí a vztahů v něm.

Komunisty přeceňovaná kniha, přitom je tolik krásné dětské literatury, ta k nám ale ze Západu nesměla a tak všichni ochají nad Dětmi z Bullerbynu, jakožto vzpomínce na dětství.

Podle mě přeceňovaná kniha, příběhy jsou na sebe krkolomně naroubované, všechny světové problémy naroubované na strom. Já jsem to nějak nepobírala.


Knihu jsme si pořídili k vánocům, protože máme Indigové pohádky. A mě kniha nezklamala. Příběh je krásný a originální, představa že svět drží pohromadě harmonický zpěv Solfánků, mě uchvátila hned na začátku. Možná kniha není pro každého, protože obsahuje mnoho jinotajů a narážek a ne každého to může bavit nebo to chápat. Ale já jsem si užila své a s dětmi nás společné čtení bavilo. Za nás kniha do knihovničky patří a rádi si jí necháme.


Knize vůbec neprospívá způsob, jakým ji Melvil propaguje - jakože odtedka už nemusíte stárnout. To je silně zavádějící, protože očekáváte hroudu návodů, jak teda na to - a to se vám nedostane. jako jo, pát ripů tam je, jako dobře jíst, půsty, otužování atd. Ale z většiny je to jen tlachání o tom, jak kdosi dělal výzkum o stárnutí a že stárnout prostě není nutné. Pak jsem to přeskakovala a hledala ty rady. No zklamání.


Koncept kontinua je kniha, z které jsem byla na začátku nesmírně nadšená. Vrhla jsem se do jejího praktikování, protože mi velice intenzivně vsugerovala, že jakmile to neudělám, děti budou navždy neštastné. Bohužel takto jsem byla brzy neštastná a na vyhoření já. a se mnou celá rodina. Takže asi takhle - kniha se hezky čte, ale prosím vás, pak si řekněte, že odsud podsud a fakt nejsme divoši v buši (i když by to bylo super), takže to musíme dělat jinak. A bohužel to jak jnak to dělat v podmínkách Evropy nijak neporadí, místo toho jen tak depka, že my to tu děláme špatně. Takže za mě pozor, ta kniha je dost zrádná.


Zdařila kniha pro děti poetická jak textem tak ilustracemi.


Spíše emocionálně vizuální kniha je takovou básní v próze. Nečte se lehce, ale co je lehké, nestojí za to, jak říkávala moje babička. Mám ji na nočním stolku a když potřebuji úplně přesměrovat hlavu, sahám po této knize.


Čtení do nelehkých časů, které vás navnadí na teplou deku a klid. Líbily se mi postavy a propletenost děje, který sice jde do předvídatelného konce, ale stojí to za to číst.

Srdcovka, ale sto roků samoty to není, ani jazykem ani hloubkou příběhu.


Chytlavý název, který slibuje pikantnosti, zbyde ale jen trapno.


Krásná kniha, kdy se dozvíme více o prostředí, o kterém toho běžně moc nevíme. Vývoj postav, jejich motivace, vše mě bavilo.


Založeno na "humoru" ze zákulisí soutěže. Mezi řádky však byla spousta bolesti a nepochopení.
