saruse komentáře u knih

"Do tmy" bylo méně dějové, s méně postavami - alespoň si to tak vybavuji, jako nekončící sled skoro halucinogenních obrazů a zážitků poněkud podivínské hlavní hrdinky. Přesto jsem se nemohla odtrhnout. Takže od "Ke dnu" už vůbec ne! - a strašně mě mrzelo, když mi zbývalo pár posledních stránek. Vpily se mi pod kůži postavy, pohledy do jejich psychiky, jejich soužití s ostatními... Nádherně napsáno. Neumím ani vystihnout, čím vším mě kniha tak silně vtáhla. Nominuji na Knihu roku.

8 25.02.2018

Při prvotním "ohledání" jsem si říkala - no potěš, tak povídky... (povídky moc nemusím). Ale po vplynutí do knihy, kdy jde vlastně o fragmenty životů, z nich i života rodiny Olive, která ale zasahuje i do osudů dalších rodin v městečku, jsem se nemohla odtrhnout. Zvláštním a zajímavým způsobem to bylo/nebylo provázané, ústřední postava prostupuje jednotlivé epizody nečekaným způsobem, i její život se vyvíjí předem neodhadnutelně. Od prvního příběhu, v němž má víceméně pasivní roli, postupně nabírá její postava na významu ve své vlastní rodině i v těch ostatních. Pulitzerovu cenu si to rozhodně zasloužilo!! A zase jsem zjistila, že existuje i ve filmové podobě a už se těším, až to i shlédnu. :-)

8 29.05.2017

Nemám slov. Předložit všem, kteří nekriticky říkají - kdysi bylo dobře, komunisti nikdy nikomu nic neudělali a podobné kecy. A taky všem, kterým se zdá, že se jim teď děje nějaké příkoří nebo že by se mohli a měli mít lépe. - Toto je strašný příběh a mě i moje děti zaujalo, že hlavní protagonistka, podle jejíhož životního příběhu byla kniha sepsána, stále na jižní Moravě žije, jezdí po republice a dělá besedy. Epizoda, podle níž je kniha nazvána, je taky velmi silná. Prostě - koho pálí dobré bydlo, ať si přečte, jak osud - a nesnášenliví lidé a režimy - někdy zamíchají kartami a zničí člověku dvacet let života pouhým lusknutím prsty...

8 06.03.2017

Velmi těžké čtení. Člověk si to ani neumí představit. Tím, jak různorodí lidé byli vybráni k rozhovorům, si čtenář mohl udělat celistvější obrázek o celé situaci v Severní Koreji. O spoustě věcí jsem slyšela, další si člověk domyslí, ale přece jen číst přímá svědectví těch, kteří v tom žili... to je síla.

Vždycky, když si myslím, že v tématu holocaust mě už nic nemůže překvapit, přijde další kniha. Jako tato. Málem jsem ji nejprve odložila - rozpačitý rozjezd, navíc dost korektorem neodhalených chyb (no jo, jsem na to alergická :-) ). Ale jsem ráda, že jsem překonala určitou hranici. Za tou už bylo těžké knihu vůbec odložit!! Několik rovin vyprávění, metafora v příběhu upířích bratrů, zachycení zajímavých historických událostí (křišťálová noc) nikoliv tradičně očima postiženého, ale očima toho, který ubližoval... Jen se závěrem se stále vypořádávám. Neumím to nějak sama v sobě rozsoudit... Uvidíte sami, až přečtete. Knihu jednoznačně doporučuji!

7 07.02.2021

Nedokážu pustit z ruky. Líbí se mi ta nesmlouvavá naléhavost, která je ale zároveň tak přirozená a laskavá, že snad musí každého (mladého) oslovit. Autor naprosto stejně i přednáší, člověk hltá každé slovo.

7 29.11.2020

Nádhera. Až se stydím, že jsem to v rámci studií nečetla dřív. Ale asi jsem si tyto novely měla užít právě až teď, v pokročilém věku. :-)

7 31.08.2020

No, Barbara Nesvadbová. Tolikrát jsem si říkala - už ani řádeček - a přesto jsem na každou její další knížku zvědavá. :-) A už jsem zvyklá na její zvláštní věty končící slovesem typu: "Jednoduché to vlastně tenkrát bylo." nebo "Velice zvláštní trojici tvoříme." Takže proč ne, tento niterný příběh ze života mě docela bavil. Ale nevím, proč je na obálce uveden jako román. Sama autorka o něm kdesi řekla, že jde o novelu. Držme se toho. Román to skutečně není.

7 19.07.2020

Nádherná nádhera! Jak je možné, že jsem tuto autorku zatím neobjevila? Krásu, křehkost a hloubku jejího projevu? Teď to napravím a zhltnu každou její knihu. Už začínám číst další. :-) S vděkem, že dokáže vykreslovat tak lidsky a empaticky zdánlivě obyčejné příběhy zdánlivě obyčejných lidí.

7 17.03.2020

Jako líčení života na dědině to je výborně vystiženo. Zaznamenáno. Odposloucháno. Autorkou odžito. :-) Jsem rejpalka - Josef v hospodě odpoví někomu, že je dobré počasí a žně začnou už brzo, v půlce července. Je těsně před letními prázdninami. Poté se z hospody staví na chvilku u mladých a dozví se o třetím těhotenství snachy, která na dotaz, kdy se to narodí, odpoví "koncem dubna". :-) To jedině bych přepočítala, jinak všechno sedí - myšlenkové pochody, strachy, co na to či ono řeknou lidi, generační sounáležitosti, smrsknuté leckdy jen do pocitu povinnosti pomoct rodičům, prarodičům. Věrně popsané prostředí, činnosti v hospodářství, vztahy, názory, námitky, domněnky... Autentické jak nejvíc to jde.

7 12.06.2018

Takhle dlouho jsem žádnou knížku nečetla - skoro tři týdny! Už bych ji skoro odložila... ale ten styl vyprávění se mi líbil. Nicméně byla to nuda. Moc rozvleklé. Seškrtané by to možná mělo větší švih. Taky jsem v této rozvleklosti jen špatně odhalovala nějaké indicie, nepřicházely nápady, kdo a proč by mohl něco spáchat a vůbec jsem nebyla napnutá. Takový zvláštní detektivní román. Víc román, než detektivní. :-) Ale chtěla jsem od autorky znát i něco jiného než Pottera. To jsem si splnila. Pro ilustraci to jednou provždy stačí. :-)

7 09.04.2018

Tak to byla síla. Podobný žánr vůbec nevyhledávám, cíleně jsem se chtěla seznámit s tímto vychvalovaným autorem a zařadit si ho poté do severských autorů v letošní výzvě. A jsem ráda, že jsem si vybrala Sněhuláka. Nebo on mě? Zrovna jsem potřebovala se trochu odreagovat ve smyslu "pobát". A pobála jsem se vskutku hodně, někdy jsem v noci neměla odvahu vystrčit nos z postele.

7 25.02.2017

Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, Tchaj-wan... no, moc se mi do toho nechtělo. Teď jsem po ní sáhla a za tři dny nebylo co řešit. Je to výborná sonda do života v této části světa, bála jsem se, že se nebudu chytat v politických nuancích, ale zbytečná obava; a co se osudů lidí týče, nechápu, jak je možné to tak výborně provázat, zachytit psychologii tolika postav, prostě reálný život dýchá z těch 296 stran. Autenticita jistě i proto, že paní Táborská na Tchaj-wanu žila a pracovala. Doporučuji, velmi dobré.

6 15.08.2024

Úžasná kniha. Přerušila mi dlouhé období "čtecí krize" :-) a bylo mi velmi líto, když jsem ji za dva dny dočetla. Příběh mě zcela fyzicky přenesl na to mrňavé oddělení, kde se naděje nastávajících maminek mísila s beznadějí z nevyzpytatelného onemocnění. Celý ten kontext skutečné historické události uvnitř nemocnice i za jejími zdmi byl mrazivý. Prožívala jsem každý boj o život nového miminka i jeho mámy. Porodnictví je i za běžných okolností pro mě milé téma v knihách i filmech, seriálech (Zavolejte porodní sestřičky) i v životě. Postaveno do světla celosvětové epidemie získalo ještě více na obdivuhodnosti. Historické reálie (jedna z postav je podle skutečné osobnosti irských dějin), poměry v irských klášterech a sirotčincích atp. jen dokreslují ponurou atmosféru, která s sebou ale zároveň nese osobní statečnost mnoha lidí a jejich touhu žít, přežít, pomoct. Určitě si přečtěte! P.S: V doslovu neopomeňte odstavec, v němž autorka uvádí, kdy knihu psala, kdy dopsala a kdy vydávala. Asi se nic neděje náhodou.

Téma příběhu fajn, ale na to, jak je kniha tlustá, jsou některé věci tak nějak nedotažené, hop sem, hop tam... Některé myšlenky zaujaly, jiné jako by byly tak nějak "na sílu". Kdysi jsem sledovala autorčin profil Krkavčí matka - a i tam mě některými příspěvky oslovila, ne-li nadchla, jinými někdy i naštvala pro jednostrannost pohledu a jakýsi nesmlouvavě sdělený názor "je to tak a nejinak a basta". Vychvalované jsou její dvě knihy Agnes, tak možná zkusím ještě jednu z nich, ale až po čase.

6 17.04.2024

Originální myšlenky, jako vždy naléhavé výzvy ke všemu, co může přinést radostný život, výzvy k přemýšlení, ke vděčnosti, k poznávání světa okolo nás... Kniha pro mě byla trochu těžší ke čtení než Nevyžádané rady mládeži (ta mě oslovila silněji), ale jsem nakonec ráda, že i tuto jsem dočetla, protože v každé další kapitolce (či v každém dalším selfíčku :-) ) čekaly další a další zajímavé a podnětné myšlenky. Navíc je v knize autor velmi sebekritický a snaží se poukázat i na své chyby a pochybnosti. Možná to může působit neupřímně jako pozérství - jak psal někdo přede mnou - ale jak znám autora i z různých vystoupení, věřím, že to žádná póza či falešná pokora není. O to bližší texty jsou, když vím, že ten, kdo je psal, si nehraje na neomylného a dokonalého, ale dokáže se přihlásit i ke svým přešlapům.

6 25.01.2021

Nepopsatelně drsný, otřesný a zároveň nadějeplný příběh silné dívky, oddané sestry, rodící se odvážné ženy. Její jméno se během příběhu vůbec nedozvíme... je titulována nejrůznějšími pojmenováními, nejčastěji ironickými a pohrdavými z úst svého otce. Ona ale nechce zůstat anonymní neviditelnou amébou, kořistí, nulou. A bojuje za sebe i za brášku. Fakt síla!

6 02.11.2020

Po Šikmém kostele tato knížka ještě více dokresluje atmosféru hornického kraje a nebezpečí hornické profese. Tím, že jde o příběhy mých současnic, i vrstevnic, je každé vyprávění o to bližší. Každá z vypravěček musela v sobě najít obrovskou sílu neštěstí překonat a žít dál.

6 09.07.2020

Pro mě silný příběh z prostředí, které si neumím a ani nechci více představovat! Tak rozdílná mentalita oproti našim krajům, tak rozdílné zacházení s lidským životem, s vírou v Boha, s rodinnými vztahy, takové sklony k fanatismu, k manipulaci... Přesto jsem opravdu ráda, že jsem na tuto knihu narazila a mohla si ji přečíst. První letošní skvělý knižní zážitek.

6 04.01.2020

Stejná bomba jako film. Pláč zaručen u obojího. V knize jsou všichni takoví syrovější a opravdovější, ve filmu byli až příliš poetičtí a celkově byl takový klidnější, kdežto v knížce to frčí. (Teda vlastně v knížkách - bylo fajn přečíst si Zelenou míli v šesti kouscích, tak jak poprvé vyšel i v originále, jako seriál.) Skvělé čtení.

6 05.02.2019