saruse komentáře u knih

To je KNIHA!! Úplně mě to dostalo, nemám žádná výstižná slova. Snad jen, že by ji měli přečíst všichni rodiče, aby nenapáchali škody na svých dětech, že by ji měli přečíst všichni vnímaví čtenáři, kterým nevadí si u knihy pobrečet, že to prostě stojí za přečtení, pokud v knize hledáte emoce a život, jaký opravdu je, i se všemi nedorozuměními, zklamáními a (ne)vědomými ublíženími. Protože není vždycky všechno jenom růžové. Další kniha, u které jsem chtěla a zároveň nechtěla dojít k poslední stránce.

5 02.06.2016

Vyšehrad, no. Takže krásná kvalitní kniha - zároveň žádné lehké čtení. Mi ovšem vyhovovalo. Podobně jako kniha Na Seně (Vojtěch Rauer) je to totiž sonda do cítění, prožívání a vztahů dospívajících, a to mě zajímá, protože mám takových pár doma :-), a ne vždy jim úplně rozumím, ne vždy jsem si jistá, že dělám věci správně... Zároveň mi četba evokovala některé mé vlastní prožitky z dětství, z mládí; ne vždy jsou věci nalakované na růžovo, anebo právě: jsou nalakované, ale pod tou růžovou jsou odstíny temnější a bolavější. Dobrá kniha.

4 05.10.2023

Velmi detailní a tím pádem zdrcující pohled do pocitů bezmoci toho, kdo nemoc má a toho, kdo o něj pečuje. Anna 13 níže napsala krásný komentář. Víc není co dodat. Pět hvězd knize a maximální úcta ke všem takto nemocným a jejich pečovatelům.

4 04.12.2021

"Nemám dar si moc vymýšlet, proto jsem nucen opisovat od života," to jsou slova samotného autora této debutové sbírky. Při čtení textů nelze nevidět, jak je všechno odžito, prožito, procítěno. Nejde jen o hru (a zároveň o pečlivou volbu) slov; jde o pohledy pod slupku lidí, věcí, nálad, situací, vztahů... Vybavil se mi literární pojem "poezie všedního dne". Vybavilo se mi mnoho s básněmi rezonujících situací a podnětů z mého života. A mám silný pocit, že kdo zatím prohlašuje, že poezie není nic pro něj, měl by si zkusit přečíst právě Diagnózu - a bude velmi mile překvapen.

4 16.09.2020

Kdo ještě tvorbu tohoto ostravského básníka nezná, tomu sbírku Auta vjíždějí do lodí vřele doporučuji. Já jsem nejprve objevila báseň "Co ještě chci", kterou mi hlas samotného autora jednou večer naléhavě zarecitoval z poeziomatu uprostřed parku a která mě naprosto paralyzovala. Ani ostatní básně v této sbírce nezklamou svou zvláštní naléhavostí a poetičností i těch nejobyčejnějších věcí a okamžiků, které popisují.

4 19.02.2020

Výborné. Napínavé tím, jak pořád není jasné, co vše si s sebou hlavní hrdinka vláčí z minulosti. Zajímavé prostředí pro děj příběhu plného lidských podivností, sepětí s přírodou, tíhy "třináctých komnat" a strachu. Místy jako kdybych četla něco od J. Kariky.

4 06.02.2020

Perfektní! Ale co ten konec???!! Fantazie dostává prostor - a taky chuť přečíst si další knihy této autorky. Její vypravěčský styl je opravdu skvělý.

4 30.01.2020

Pro mě jsou to krásné úvahy, ke kterým se opakovaně vracím a z nichž se pokaždé dozvím něco nového, uklidňujícího, motivujícího a konejšivého. :-) A vůbec mi nevadí, že Vojtěch Kodet často ukazuje na lidské (i moje :-) ) chyby a na selhání. Protože zároveň připomíná, že se můžeme opřít o Lásku a Naději. :-)

4 23.01.2020

Holocaust si načítám poměrně poctivě knihu po knize. A tahle je tedy napsaná dosti slabě. Přišlo mi to takové zmatené, někdy jsou věty až nesrozumitelné, že jsem si je musela přečíst vícekrát, abych pochopila smysl... - možná je to i překladem? Zároveň je to ale zase Osvětim z jiného úhlu pohledu, zase jsem se dozvěděla něco nového. Ta stylistická neobratnost ovšem způsobila, že to nešlo tolik procítit s postavami jako jiné knihy na téma koncentračních táborů. Přesto jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne a dočetla jsem - a určitě mi v paměti zůstane už jen proto, že jde o příběh skutečné Němky Helene a její rodiny.

4 17.01.2020

Tatry miluju, tohle je ovšem drsné. Na většinu těch míst jsme taky šplhali za různých podmínek - v mlze, na sněhovém poprašku nebo námraze, s dětmi, v blížící se bouřce... prostě zatím můžu jen do nebe děkovat, že se nám nehody nebo dokonce neštěstí vyhnula. A do dalších návštěv Tater lépe připraveni, s větší pokorou a pozorností. A s velkým poděkováním záchranářům Horské služby!!!

4 01.07.2019

Smích a slzy při čtení. Smích někdy pobavený nad vtípky A. Lustiga a někdy hořký nad jeho vtípky o vlastní těžké nemoci, slzy někdy od smíchu z jeho živelnosti a slzy někdy z velké tísně, když A. Lustig vzpomíná na hrůzy Osvětimi. Musel být pěkné číslo. Mám ho ráda. Ta kniha je fajn.

4 13.07.2018

Skvělé čtení. Hodně podobné jako "Do tmy" od Anny Bolavé. Úplně mi ty dvě hlavní hrdinky - tamta bylinkářka a tato houbařka - splývaly dohromady. Je strašlivé, co všechno s sebou lze "tahat" z dětství a hlavně - jak nikdo nepochopí. Že to v pravou chvíli nešlo říct, že tak strašně bolí, když nikdo nepomůže a nezastane se a nedá věci do pořádku, jak se chce zapomenout, ale psychice se nedá poručit... Opravdu skvěle napsáno!

4 01.07.2018

Horory nečtu, ale chtěla jsem poznat styl J. Kariky. A sedlo mi to. Autor může mít radost - v noci jsem se bála spát u otevřeného okna a z četby jsem měla noční můry. A i když je červen, po mrazu ani památky, tak když jsem ráno šla do práce vylidněnou tichou ulicí a nikde ani človíčka, ani auto... tak se mi pěkně ježily vlasy v zátylku. Takže dost dobré. Nechám to uležet a půjdu ještě do Trhliny. :-)

4 17.06.2018

Moje první Soukupová. Bylo toho specifického stylu na mě trochu moc, je docela náročné číst myšlenkové pochody hrdinů jeden za druhým a jejich ublíženosti a uraženosti a křivdy a nedorozumění, ale i strachy a radosti a naděje... Nastavuje to zrcadlo i vlastním příhodám a prožitkům. Ale rozhodně si nominaci na Magnesii Literu zasloužila.

4 19.04.2018

Tak nevím... Detektivka, dobře, takže beru neobvyklé prostředí zpustlé sklárny i tu pec (trocha morbidnosti ve stylu Nesba). Ale co ta hlavní hrdinka a její "zestránkynastránku" přerod v kamarádku a psychoanalytičku celého širokého okolí - tedy jí neznámého městečka? Najednou je z uzavřené panikářky, kterou vykolejí, když jí někdo řekne dobrý den, diskutérka, která vytáhne z neznámého člověka jeho nejniternější myšlenky a pohnutky. To mě trochu rušilo. Zároveň mě to dráždilo natolik, že jsem prostě chtěla vědět, jak se to celé vyvrbí. (Takže možná šlo o výborný spisovatelčin záměr a tah. ;-) ) Ovšem konec... - jednak byl dialog vraha se šachistkou v peci nudný (i když paradoxně odhaloval, kdo, kdy, jak a proč vraždil) a druhak myslím docela přitažený za vlasy - bavit se poklidně s vrahem, který mě drží v rozehřívající se sklářské peci... ?? Jde to vůbec? Mohli by se takoví dva, jeden uvnitř a jeden venku, přes silné zdi jistě bytelné pece vůbec slyšet? A ten uvnitř - opravdu by mohl zachovat takhle chladnou hlavu (i v tom vedru), když ještě pár stránek před tím byl schopen utéct z důležité šachové partie kvůli nervům z první vraždy v městečku? Věru zvláštní kniha. Taková obermannovština. :-)

4 29.09.2017

Skvělé oddechové čtení. Děj vystavěný tak, že jsem byla napnutá, zvědavá a znovu a znovu překvapená, jak se příběh a osudy postav vyvíjejí. Vůbec mi - na rozdíl od některých recenzentů níže - nevadily "odkazy" typu: stane se to a to, ale to zatím pan XY neví..." , protože to byla součást stylu vyprávění, které odsejpalo a bylo živé a bylo bohaté o myšlenkové pochody postav a u některých replik jsem se rozesmála nahlas. Žádné hlubokomyslné filozoficko-psychologické dílo nečekejte. Svižné čtení ano. :-)

4 27.07.2017

Nádherné. Přečetla jsem za jediný večer. Doufám, že přemluvím syny, aby se zkusili začíst. Toto téma je smutné, ale je mezi námi, mnoho lidí jej prožívá. Sice Colinova alotria v Londýně mi přišla místy přitažená za vlasy, ale styl, hlavní téma, myšlenkový a emocionální svět hl. hrdiny a závěr, to vše mě drželo u knihy, dokud jsem se slzami nedočetla. Co hledáme my dospělí v knihách? Nejen zábavu a relax, ale také konfrontaci s příběhy, které jsme mohli prožít nebo jsme i prožili nebo někdy prožijeme my sami. A děti to mají zrovna tak. A spousta z nich se svými blízkými v rodině nebo s kamarády prožívala těžkou nemoc. Chránit je před tím tak, že se budeme tvářit, že tato věc neexistuje, je nesmysl. Smysl mají takto citlivě napsané knihy s krásným poselstvím.

4 08.06.2017

Přečteno za dvě hodiny, jedním dechem, s litry slz... Dětský pohled - zprvu naivní - na nacistickou surovost, neuvěřitelné obrazy války mimo frontu, holocaust zase trochu jinak, ale o nic méně děsivý. Přátelství, silné jak jen to šlo - přímo na život a na smrt. Dobrota, jaké jsou schopny jen citlivé děti, v kontrastu se strašným násilím. A velká láska k rodičům a ke knihám. Určitě doporučuji a těším se na Chlapce v pruhovaném pyžamu a na Zlodějku knih, protože to budou podobné a určitě také moc silné příběhy, které mám připraveny ke čtení.

4 15.04.2017

Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, hrozně mě bavil příběh několika generací v proměnách času, ale... ubírám hvězdičku, včera jsem dočetla a závěr mě hrozně zklamal. Přála jsem hlavní hrdince trochu větší drama. ;-) To je ale jen můj problém. Jinak vypravěčský styl velmi příjemný.

4 18.07.2016

Procházím si seznam čtenářské výzvy, cože mi to chybí do konce. A vidím to téma "kdyby". A vidím knihu Daisy Mrázkové!! To je tedy gól - tuto knihu mám letos přečtenou tak 20x, protože jsem z ní dělala besedy pro děti. Je to úžasná knížka s nádhernými ilustracemi autorky a pouze minimem textu, který ale, stejně jako kresby, inspiruje k rozvíjení dětské (i dospělácké) fantazie. Všechny knihy D. Mrázkové jsou skvělé. Tuto si bez uzardění přidávám do výzvy, protože ji fakt znám téměř zpaměti. A moc ji doporučuji, nejen pro to "kdyby". :-)

3 19.08.2024