saruse
komentáře u knih
Iluze
Barbara Nesvadbová
No, Barbara Nesvadbová. Tolikrát jsem si říkala - už ani řádeček - a přesto jsem na každou její další knížku zvědavá. :-) A už jsem zvyklá na její zvláštní věty končící slovesem typu: "Jednoduché to vlastně tenkrát bylo." nebo "Velice zvláštní trojici tvoříme." Takže proč ne, tento niterný příběh ze života mě docela bavil. Ale nevím, proč je na obálce uveden jako román. Sama autorka o něm kdesi řekla, že jde o novelu. Držme se toho. Román to skutečně není.
Hornické vdovy
Kamila Hladká
Po Šikmém kostele tato knížka ještě více dokresluje atmosféru hornického kraje a nebezpečí hornické profese. Tím, že jde o příběhy mých současnic, i vrstevnic, je každé vyprávění o to bližší. Každá z vypravěček musela v sobě najít obrovskou sílu neštěstí překonat a žít dál.
Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval
Torey L. Hayden (p)
Spíše než beletrie je to naučná literatura z psychologie - studie o tom, co nevhodné rodinné prostředí udělá s psychikou a návyky dítěte a naopak jak odborníci na svém místě mohou tomu dítěti alespoň částečně zprostředkovat normální život, normální vztahy, normální vzorce chování. Bylo mi Sheily moc líto, co musela prožít díky pokřiveným dospělákům kolem sebe. Obdivovala jsem Torey, jak malou Sheilu učila důvěřovat sobě a světu. A pořád jsem si říkala - co s tou malou doopravdy je po letech, kdy už s Torey nemůže být a kdy ji mohlo její nejbližší okolí opět stáhnout ke dnu... Snad tomu tak není. Příběh je opravdu náročný ke čtení, ale je důležitý. A určitě mám po jeho přečtení chuď do dalších autorčiných knih.
Tak akorát
Jostein Gaarder
Milé a zároveň hluboké čtení. Nevím, jak to lépe vyjádřit, jen rozhodně doporučuji k přečtení - pohlazení. :-)
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Nedočetla jsem... Do jedné třetiny jsem pořád čekala, ale to fakt nešlo. Mě vlastně ani nezajímaly ty postavy, ani jsem nebyla zvědavá, co se jim to vlastně děje a dělo, protože tak propleteně popsané a prokládané vnitřními monology a myšlenkovými pochody jsem to prostě nestíhala a ani nechtěla luštit a lovit mezi řádky. Toto patrně experimentování s časovými rovinami a psychickými stavy hlavní hrdinky se podle mě moc nepovedlo. Jinak se mi knihy R. Třeštíkové zatím vždy moc líbily!!
Šikmý kostel
Karin Lednická
Jedinečná kniha. Cítila jsem se být součástí příběhu, členem těch rodin. Maximálně autentické vyprávění, neocenitelná návštěva v historii jednoho časového úseku v hornickém regionu.
Pouta
Delphine de Vigan
Tato autorka je prostě excelentní a její knihy mě uchvacují tak, že se poočku dívám, za kolik končí stran a teskním, když už jen pár... Tato novelka s otevřeným koncem je opět velmi hluboká, záleží ale určitě i na tom, co si čtenář umí představit a do čeho se vcítit na základě vlastních zkušeností a prožitků či míry empatie. Skvělé i jazykově, obdiv také překladatelce do češtiny. Plný počet hvězd a doporučení - přečtěte si!
Vděk
Delphine de Vigan
Nádherná nádhera! Jak je možné, že jsem tuto autorku zatím neobjevila? Krásu, křehkost a hloubku jejího projevu? Teď to napravím a zhltnu každou její knihu. Už začínám číst další. :-) S vděkem, že dokáže vykreslovat tak lidsky a empaticky zdánlivě obyčejné příběhy zdánlivě obyčejných lidí.
Vrány
Petra Dvořáková
Uffff... Přečteno za necelé dvě hodiny, potom ovšem další dvě hodiny přemýšlení. Rozsekalo mě to totálně. "Vráňátko" Barunku bych vzala do náruče a konejšila a konejšila. Je to naprosto mistrovské vystihnutí totálního rodičovského selhání, vystihnutí rezignace na dobro, lásku k dítěti, pochopení, vedení dítěte, předávání hodnot, podporu v dovednostech, rezignace na komunikaci a na laskavost k dítěti! A bohužel to vychází ze života, ze skutečných příběhů, o to víc to zraní a zasáhne. Tleskám Petře Dvořákové za další naprosto úžasnou (ač přesmutnou) knihu. Nebo vlastně - tato mi z jejích děl připadá zatím nejskvělejší. Pět hvězdiček je málo! ;-)
Auta vjíždějí do lodí
Petr Hruška
Kdo ještě tvorbu tohoto ostravského básníka nezná, tomu sbírku Auta vjíždějí do lodí vřele doporučuji. Já jsem nejprve objevila báseň "Co ještě chci", kterou mi hlas samotného autora jednou večer naléhavě zarecitoval z poeziomatu uprostřed parku a která mě naprosto paralyzovala. Ani ostatní básně v této sbírce nezklamou svou zvláštní naléhavostí a poetičností i těch nejobyčejnějších věcí a okamžiků, které popisují.
Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
Nemohla jsem se odtrhnout. Styl mi trochu vadil, infinitivy a jiná specifika vyjadřování, ale pak jsem si řekla - no jo, je jí 19 let, no jo, je to deník. Ale docela mě zajímala, holka jedna podivná. Dost jsem jí držela palce, ale plácala se v tom všem... Byli jsme jiní? Já se v mnoha věcech našla. Proto jsem byla u čtení shovívavá a vlastně i zvědavá. A doprovodné náčrtky, nákresy a kresby - skvělé.
Zpívá, zpívá, každý pták
Evie Wyld
Výborné. Napínavé tím, jak pořád není jasné, co vše si s sebou hlavní hrdinka vláčí z minulosti. Zajímavé prostředí pro děj příběhu plného lidských podivností, sepětí s přírodou, tíhy "třináctých komnat" a strachu. Místy jako kdybych četla něco od J. Kariky.
Skvrna
Gillian Flynn
Perfektní! Ale co ten konec???!! Fantazie dostává prostor - a taky chuť přečíst si další knihy této autorky. Její vypravěčský styl je opravdu skvělý.
Učednictví
Vojtěch Kodet
Pro mě jsou to krásné úvahy, ke kterým se opakovaně vracím a z nichž se pokaždé dozvím něco nového, uklidňujícího, motivujícího a konejšivého. :-) A vůbec mi nevadí, že Vojtěch Kodet často ukazuje na lidské (i moje :-) ) chyby a na selhání. Protože zároveň připomíná, že se můžeme opřít o Lásku a Naději. :-)
Pád do tmy
Klára Janečková
Už jsem kdysi něco od K. Janečkové četla. Teď jsem si její styl osvěžila - a asi už nebudu potřebovat zase dlouho číst její knihy. Přece jen už mě oslovují stylově a příběhově úplně jiné knihy. Ale nebudu kritizovat, já bych nenapsala příběh ani takto. Nemůžu upřít napínavost, díky které jsem chtěla vědět, jak to celé dopadne. A co určitě v příběhu lze ještě vysledovat, to je precizní příprava autorky: jestliže kniha je o průvodcích ve slovinských jeskyních, zjistila si opravdu odborné věci do detailů. Stejně tak v problematice zneužívání nezletilých - neboť i o tom kniha je. Psychické rozpoložení postav autorka také rozhodně neošidila a v příběhu mu věnovala značný prostor. A nečekané překvapení a bonus navíc: sice na ploše několika vět, ale přesto byl v závěrečné části zmíněn pohřeb jedné z vedlejších postav - tudíž se mi kniha hodí do letošní výzvy. :-)
Osvětimská ukolébavka
Mario Escobar
Holocaust si načítám poměrně poctivě knihu po knize. A tahle je tedy napsaná dosti slabě. Přišlo mi to takové zmatené, někdy jsou věty až nesrozumitelné, že jsem si je musela přečíst vícekrát, abych pochopila smysl... - možná je to i překladem? Zároveň je to ale zase Osvětim z jiného úhlu pohledu, zase jsem se dozvěděla něco nového. Ta stylistická neobratnost ovšem způsobila, že to nešlo tolik procítit s postavami jako jiné knihy na téma koncentračních táborů. Přesto jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne a dočetla jsem - a určitě mi v paměti zůstane už jen proto, že jde o příběh skutečné Němky Helene a její rodiny.
Citrusový sad
Larry Tremblay
Pro mě silný příběh z prostředí, které si neumím a ani nechci více představovat! Tak rozdílná mentalita oproti našim krajům, tak rozdílné zacházení s lidským životem, s vírou v Boha, s rodinnými vztahy, takové sklony k fanatismu, k manipulaci... Přesto jsem opravdu ráda, že jsem na tuto knihu narazila a mohla si ji přečíst. První letošní skvělý knižní zážitek.
Doprovázení na duchovní cestě
Anselm Grün
Jak je tomu u Grüna dobrým zvykem, kniha je plná podnětů a okamžiků, kdy se člověk může zamyslet nad svým životem, způsobem konání, ale i nad svým duševním a duchovním stavem a říct si - s tímto souzním, nebo i: šlo by to lépe. Osobně mě v této knize oslovuje např. zmínka o "žití v průvanu", které není dobré; neumíme zavřít jedny dveře a odfiltrovat jedno prostředí a naplno otevřít druhé dveře a věnovat se druhému prostředí. Stále si myslíme, že je dobré mít pootvíráno vícero dveří a pouštět k sobě nespočet podnětů, neklidu a "rozlítanosti" po všech možných oblastech, ale tento průvan neprospívá tělu ani duši.
Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
Poutavé a vtahující do neúplné rodiny s tak velkou zátěží pro matku i zdravé dvojče Pamelu. Zajímavý pohled pro ty, kdo nic netuší o soužití s autistou a o tom, co a jak prožívají a zažívají příbuzní a blízcí. A po spisovatelské stránce - krásná práce s češtinou, skvělé dialogy postav, jemný humor, když už by ho čtenář nečekal, celý utrápený z toho trápení... Skvělá kniha. P.S.: Dodatečně ještě upravuji - ilustrace pana Kučerovského naprosto geniální! a nejlepším způsobem dokreslující atmosféru příběhu.
Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
Zase něco neobvyklého, tentokrát svět desetiletého kluka v zajetí her na mobilu a PC a v zajetí nenávisti k maceše a nesmíření se s rozchodem rodičů a s rozpadem rodiny. Docela z toho až mrazí, když si člověk uvědomí, že v důsledku špatně nastavených rodinných modelů, ale i v důsledku ovlivnění všemi těmi hrami malý člověk docela chladnokrevně začne plánovat definitivní odstranění "nepřítele". Perfektní. Včetně nástinu, jak by to za pár let mohlo vypadat s naším zplundrovaným životním prostředím.
