saumur
komentáře u knih

Pro mě trochu rozporuplná kniha - na začátku téměř nuda, od poloviny příběh graduje a od konce jsem se už nemohl odtrhnout a musel prostě číst až do konce. Kombinace lyrického líčení přírody a hlavní dějové linky mám rád, často mě ale při čtení zaskočily velké nepravděpodobnosti - matka, která opustí čtyři děti a ani se je nepokusí kontaktovat, čtyřleté dítě schopné se postarat samo o sebe, asociál, který nemá problém cestovat autobusem a ubytovat se v motelu, sociálka, která se cíleně nesnaží o záchranu dítěte, místní floutek, který se sníží k tomu, aby "chodil" s holkou z bažiny... I přesto zajímavý příběh, okořeněný neobvykým místem děje (bažinou). Za "světovou literární událost" bych ale knihu určitě nepovažoval. Pro mě je opět důkazem toho, že co nese na titulce podobné superlativní hodnocení, bývá spíše populistickou literaturou.


Prestoze by si Jakuba i za toto dilo zaslouzila plny pocet hvezd, ubiram jednu za prece jen uz trochu otahane tema holokaustu. Jiste je to jedno z nejstrasnejsich obdobi nasich dejin a je treba na nej nezapomenout, ale aspon pro me uz bylo tech pribehu z koncentraku docela dost. Trochu levna mi prisla i scenka zmrtvychvstani protagonistky z hromady tel, ale budiz. Jinak literarni zazitek, brilantni jazyk a osobity styl, ktery pro me patri k tomu nejlepsimu ze soucasne ceske prozy.


Dočteno, ale přiznávám, že s velkými těžkostmi, přemáháním a přeskakováním dlouhých, pro mě bezobsažných pasáží. Děj je nepřehledný, zbytečně rozvleklý, nesourodý, chaotický. Souslednost se dá udržet snad jen s častým vracením se o pár (desítek) stran zpět. Začal jsem číst s velkým očekáváním, když jsem si přečetl záložku o tom, jaký ohlas kniha vzbudila na celém světě, skončil se zklamáním. Pokud měla být tato kniha předzvěstí vlny severské literatury, pak chápu, že jsme si na to lepší ze severu v podání Larssona a Nesba museli ještě nějakých deset let počkat.

Dalsi z povedenych Sichingerovych knih, pro me zatim nejlepsi. Syrove liceni bez zbytecne lyriky a poetiky jakoby odrazelo naladu te doby. Pro me rada dosud neznamych realii (sumavske bylinne, Setkani mladeze) a pripominka politicke zvule, udavacstvi, zametenych cest a prekrucovani faktu. Poucne a ctive.


Pro mě poměrně velké zklamání… Ašsko, o kterém by měla kniha vlastně být, se v příběhu vyskytuje jen jako pozadí a nebýt vlastivědných názvů, mohl by se příběh odehrávat kdekoliv v Sudetech. Příběh sám o sobě nemá žádnou dějovou zápletku, je to jen příběh hlavní hrdinky, ničím neobvyklý ani jedinečný. Ani postaveny jsou pro kreslené příliš do hloubky, takže bychom opět mohli říct, že takových příběhu mohlo být v meziválečném a poválečném čase 12 do tuctu.


Kromě spousty zajímavých myšlenek mě zaujalo i to, že řada substantiv je psaná s počátečním velkým písmenem, ale člověk s malým...
"Společenské magazíny nám říkají, co jsme neudělali, kde jsme selhali, co zanedbali, a nakonec nás na sebe naštvou, abychom sebou pohrdali..."

K Saturninovi jsem se po spoooustě let vrátil díky čtenářské výzvě (oblíbená kniha vašich rodičů). Pořád skvělá, zábavná, inteligentně humorná. Ožívá v nich teta Kateřina v podání Jany Synkové, Saturnin alias Oldřich Vízner, Jiří Oulický alias Ondřej Havelka... prostě kdo viděl film, uvidí už za postavami vždycky konkrétní tváře :-)

Nemám příliš v oblibě "tlusté" knihy, zdá se mi, že většinou je jejich děj uměle natahovaný a rozvleklý. V tomto případě je tomu ale jinak: až do posledních pár stran čtenář vůbec netuší, jak všechno dopadne, přestože častokrát v průběhu čtení je rozuzlení nasnadě - nechá se mýlit stejně jako Marcus a detektiv. Pochopili jste, proč jsou kapitoly číslované odzadu? Přemýšlel jsem o tom po celou dobu čtení, a dozvěděl se to na posledních pár stranách. Brilantní! Jedna z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četl.

Pane Stiftere, krasa jako vzdycky... Moc se mi libi Vas styl psani a umeni popsat “choulostive” veci mladezi pristupnym a pro me velmi poetickym zpusobem. Atraktivni pribeh s necekanymi zvraty a vtipnou pointou, i kdyz ta vtipnost mozna nebyl zamer.


Velké překvapení... Konečně kniha, jejíž příběh (v tomto případě příběhy) nekončí hepyendem, a přesto vám z ní není smutno. Možná díky tomu, že Haddon se dokázal vyhnout patosu a líčí děj někdy až příliš odtažitě a dokumentárně. Ale to mě právě dostalo, to spojení čistě pragmatického líčení s hlubokým příběhem...

Příběh od mně neznámého autora zaujme nejen dvojí časovou linií, ale i poutavým jazykem a napínavou, místy až detektivní kompozicí. Přečteno jedním dechem.

Na rozdíl od ostatních nadšení nesdílím. I když jsem si spoustu věcí, o kterých Jiří píše, sám prožil, z knížky mám pocit, že její expresivita, místy zbytečná a opravdu přehnaně vulgární, je jen prostředkem k tomu, aby kniha "zaujala" a aby se o ní mluvilo. Hlavní hrdina je ztělesněním promiskuity a sexuje s každým - padni komu padni. Všechno ostatní jde stranou, o jeho jiném než sexuálním životě toho moc nevíme. Nejlepší kamarád hlavního hrdiny (Karel) je heterosexuál a "vyhulenec", nicméně vedou spolu rozhovory, které svou náplní odpovídají spíš konverzaci gaye s jeho nejlepší kamarádkou.
Jistě je knihu třeba brát jako nadsázku, jen mám strach, že kdo by si na základě ní chtěl dělat obrázek o životě gayů, získá představu o tom, že žijí jen promiskuitním sexem a honbou za stále novými "šukacími objekty" - jinak se totiž ti, kdo se s hlavním hrdinou vyspí, nazvat nedají.
Nicméně místy jsem se opravdu pobavil. Pokud to byl hlavní záměr knihy, pak se povedl.


Pestrý, vícevrstevný, postupně gradující příběh. Pro mě nejcennější jsou "záznamy" respondentů ankety, dozvěděl jsem se věci, o kterých jsem neměl vůbec tušení. Jinak hlavní zápletka (manželova nevěra) mi přijde trochu zveličená a trochu jako chození kolem horké kaše, ale v té době se takové věci možná vnímaly jinak. Oddělení jednotlivých dějových linií je pro mě naopak velmi zřetelné, dokážu si představit ten zmatek, kdyby tam puntíky a trojúhelníčky chyběly :-)
Výpísek: Mně totiž nikdo nevymluví, že hořký pivo zkrátka svádí k hořkejm tlachům, kdežto poctivě upražený kafe a dezert navrch mysl spíš oblaží a povznesou.

Az na nepovedenou anotaci a par gramatickych chyb velmi ctive a poucne. Takove veci se dely, i kdyz nam to z dnesniho pohledu muze pripadat az neverohodne. Ale rikam si, ze zvule a hegemonie se muze kdykoli objevit znovu, treba v jine forme, a tezko rict, jak bychom v ni dokazali obstat. Proto je dobre vedet... Vic takovych pribehu, jako je tento.


Uf uf... za mě zdlouhavé, místy nudné a tak trochu přitažené za vlasy - studenti neustále opilí nebo sjetí, o škole zmínky jen tak okrajově, žádná hloubka... Příběh nicméně zajímavý, ale možná tak na sto dvěstě stran, určitě ne 500+. Nebýt poslední chybějící knihy do čtenářské výzvy, asi bych ani nedočetl...

Přečteno jedním dechem. Na rozdíl od ostatních nechápu knihu primárně jako svědectví o holocaustu, ale jako příběh člověka, který jím prošel. Proto chápu i to líčení předválečného života naplněného tancem a tak trochu bohémským životem.
Udivuje mě, jak jsou někteří čtenáři schopni soudit někoho, kdo prožil to, co nikdo z nás doufejme nikdy neprožije. Sám si nedokážu představit, co všechno bych byl ochoten udělat pro to, abych přežil v tak nelidských podmínkách. A to, že se Roosje snažila i v situacích, ze kterých těžila sama, pomoci i ostatním a přinést jim trochu jídla nebo šatů, přece svědčí o tom, že nebyla žádná kolaborantka nebo sobecká děvka.

Za me uplne zbytecna kniha, zmatena v pribehu a trochu lacine kombinujici ich a er- formu. Od zacatku mi byl hlavni hrdina nesympaticky a jeho jednani jsem nepochopil. Ostatni postavy neprehledne a spousta otazek zustala nezodpovezena. Tahle kniha v knihovne nezustane...


Autorovi je dvacet let, klobouk dolů za takový příběh a za takové zpracování! Nečekejte ale žádné propracované postavy ani jakoukoliv hlubší myšlenku či invenci. Do kategorie young adult super kniha, nicméně o tomhle zařazení se nakladatel zapomněl zmínit. Takže hodnocení - autorovi pět hvězd, mínus dvě na adresu nakladatele.


Uz podle nazvu snaha o napodobu Stoleteho starika, i syzet se o neco takoveho snazi, ale prave pro tu neoriginalitu mi to prislo hloupe a tuctove... Neverohodnost pribehu asi byla autorovym zamerem, bohuzel vytrzeny z reality mi prisel i “hlavni” pribeh s dedictvim. Obcasny otrocky preklad ze slovenstiny jen zavrsil muj celkove nevalny dojem. Kniha putuje do dobrocinneho antikvariatu, snad udela vetsi radost mene narocnemu ctenari.

Myslím, že o to "zhrzení " je jen rámec celé rodinné ságy. Za mě nápaditě podaný příběh, občas jsem se sice ztratil, ale to vinu za to nepřikládám autorce :-) přitažené za vlasy, jak píše někdo níže, je to asi tak jako doba, ve které žijeme... Jen tak dál, paní Bellová!