Saxofonista komentáře u knih

Samotný obsah je fakticky asi v pořádku, respektive čtenář musí autorům věřit. Nenarazil jsem na nějaké hrubší nesrovnalosti, i když nedávno se objevily "zaručené zprávy" o tom, že se začátkem Šestidenní války to bylo trochu jinak, založené na jakémsi výroku Moše Dajana, který je ale nutné brát s rezervou, protože od něj mohlo jít o určitý alibismus, aby nevypadal jako takový packal, ale aby to vypadalo, že to nezvoral, ale že to tak blbě udělal schválně.
Co je ale nepříjemné, je kompozice, která je občas matoucí. Jistě, vše souvisí se vším, takže nelze očekávat plynule chronologickou souvislou linii děje, ale občas to dělá dojem, že autoři měli k dispozici hotové jednotlivé články, které poskládali do kapitol, které pak časově skákají tam i zpět, takže se pak obtížněji orientuje v čase.
A pak je tu ještě jeden problém, který je někdy způsoben asi přímo autory, někdy překladem (obecně dost nedobrým). Jde hlavně o nedůslednost v užití názvů jednotlivých zpravodajských služeb či jiných organizací. Nejsem v tom úplný laik, ale přesto mě mátlo, že jsou během textu střídavě používány různé termíny a zkratky pro to samé. Dost dobře vím, co je Mossad, Šin Bet (aka Šabak) nebo Aman. Ale s rozepsanými názvy, ještě v češtině (např. Hlavní bezpečnostní služba), mě autoři a překladatelé ze začátku dost mátli, než jsem si to po asi čtvrtině knihy konečně zažil. Zmatku ještě napomáhá to, že se autoři/překladatelé neobtěžovali při prvním výskytu vypsat ta synonyma do závorky, aby to bylo hned jasné. Čtenář si pak musí to přiřazení odvozovat z kontextu, což je dost matoucí. Nemluvě o tom, že by asi bylo v takové non-fiction publikaci vhodné dát abecední seznam základních pojmů a jejich synonym do nějakého úvodu. A vzhledem k tomu, že od vzniku ozbrojených složek a výzvědných služeb docházelo k jejich štěpení, reorganizaci a přejmenovávání, byl by vhodný i nějaký graf, který by to přehledně znázorňoval, protože rekonstruovat si tyto změny podle nesouvislého vyprávění je také poměrně obtížné. Kdybych nebyl už předem v této oblasti předběžně vzdělán z jiné literatury, asi bych se v knize ztratil.

3 24.03.2023

Vynikající kniha, která by měla být povinnou četbou (především, ale nejen) každého vysokoškoláka. Ne kvůli samotné matematice a fyzice, kterých se Feynman zde jen lehce dotýká, ale kvůli obecným principům vědy, které Feynman na pozadí svého životního příběhu předkládá. A vlastně nejen kvůli principům vědy, ale i dobrého života.

Nemohu si odpustit komentář k některým předchozím hodnocením, která mi připadají snad až feminacistická. Psát o RPF, že pokládá ženy za "automaty na sex" atd., svědčí akorát tak o "poruše na přijímači, nikoli vysílači". Je to také důkazem toho, že si autor kapitolu "Dick Feynman je sexistické prase" nevycucal z prstu. Bohužel, i takové Luisy Landové Štychové jsou i dnes mezi námi. A nejde o to, že jsem chlap, takže to vidím jinak. Žádná z mých známých (vesměs vysokoškolsky vzdělaných a sebevědomých) žen, které tuto knihu četly, nezaznamenala v knize nic z toho, co jí bylo některými níže vytýkáno. Je to na stejné úrovni jako mediální lynchování Woodyho Allena kvůli lživému a vyvrácenému obvinění.

Když jsem zjistil, že Patrik Ouředník nově přeložil Pantagruela, stačilo jen pár kliků k tomu, aby mé překvapení bylo dvojnásobné: vznikl i nový překlad Gargantuy, ten z dílny "Cibulské Thelémy", tak nějak pod garancí Martina C. Putny. Nemohl jsem si pomoci a musel jsem si oba dva překlady obstarat a porovnat. V jejich porovnání vycházím z pozice hodnocení překladu Jihočeské Thelémy, který beru jako etalon se třemi hvězdičkami (to znamená, že je to dobré, v literárně historickém kontextu výborné, ale bohužel literárně historický kontext není vše, čas je neúprosný).
Takže teď ke Gargantuovi, Cibulské Thelémě a "emsí" Putnovi:
Já mám Putnu rád. Je to sice trochu pošuk, který když se (nebo ho někdo) nekontroluje, tak je poněkud afektovaný, což bylo důvodem, proč jsem si na něj musel zvyknout, ale na druhou stranu je velmi vzdělaný a "literárně užitečný". Třeba ve Spirituále je jeho projev opravdu občas nepříjemně exaltovaný, ale zase svou vlastní audioknihu Kulturní dějiny střední Evropy nebo Čapkovy skoromodlitby a Magorské modlitby namluvil moc pěkně (o samotném textu těchto knih nemá cenu ani mluvit, tam se kvalita předpokládá automaticky).
Proto jsem byl zklamán. Nevím, jestli překlad tvořili pouze emsího žáci z Cibulské Thelémy a on pouze redigoval (a psal komentáře), nebo jestli se na překladu také přímo podílel, ale každopádně to neohlídal (anebo někdo neohlídal jeho). Zkrátka a dobře se thelémští utrhli ze řetězu a tak moc se snažili být vtipní, až to mnohdy skončilo trapností. A zcela zbytečně. On už ten základ: "... nemalá část rabelaisovských vtipů je vázána na konkrétní lokality v Rabelaisově rodném kraji kolem Tours, tyto vtipy však v českém kontextu nejsou vtipné. Celý Gargantua je tudíž přesazen do jižních Čech ..."
Doprdele, proč? Tím, že se z francouzské vesnice udělá jihočeská, fakt humor nevznikne, akorát se to "zdivní", protože pak některé věci nedávají v kontextu smysl. A to není jediná věc. Zjednodušeně řečeno, řada vtipů se nepovedla, nejspíš z přemíry snahy (třeba publikace Václava Kikiny st. - jako já si o něm myslím to samé, ale do této knihy bych to nedával, a to nikoli kvůli němu, ale kvůli sobě - taková nula přece nemá v tak nadčasové knize co pohledávat). Částečně budu na vině asi i já. Dělím si totiž humor zjednodušeně na "Suchého" a "Šlitra". Mám rád toho Šlitra, Suchého ne. Cibulská Theléma bohužel nabídla Suchého.
Na druhou stranu, co je nutno hodnotit pozitivně, jsou komentáře. Kupodivu ale lépe militaristické komentáře Petra Wohlmutha než literárně historické komentáře Putnovy. Ten se totiž zase jednou tak trochu neohlídal a součástí komentářů jsou i rady "kde se smát", co je vtipné. Což zase zanechává takový ten trapný dojem jako první setkání se studiovým smíchem v sitcomech.
Dal bych 2,5. Tak špatné to totiž zase není, jen je to prostě horší než Jihočeská Theléma. Ale taková možnost tu není. Sorry, ale snad by to šlo vychytat v dalším vydání.

2 15.08.2024

(SPOILER) Kniha mě překvapila ve 3 punktech:
1. Velmi kritickým pohledem na katolický klérus, který jsem od toho žlučovitého katolíka opravdu nečekal.
2. Velmi kritickým pohledem na Ferdinanda II. Štýrského, který jsem od toho žlučovitého nepřítele 1. republiky nečekal (i když je pravda, že vlastně ta karikatura chlapa, co se nešťastnou shodou okolností dostala na trůn, nemůže být sympatická ani skalnímu habsburkofilovi, není-li stižen hlubokou mentální retardací, anebo demencí)
3. Poměrně pozitivním vztahem k Valdštejnovi, protože to byl (Valdštejn) podle mě sviňák k pohledání. Ale je fakt, že v té době byly podobných sviňáků ve Střední Evropě davy, jen nebyli tak zdatní. No a v porovnání s tou č…í hlavou Ferdinandem II. byl asi opravdu do jisté míry hoden obdivu, i přes tu svou absolutní amorálnost.

A jedna věc mi vadila: celá ta linie s Andělkou a Jiřím. Já sice chápu, že to tam asi vložil v rámci té barokní stylizace, ale mě to vyloženě rušilo. A proč být slušný? Prostě vždycky, když se v ději to duo objevilo, tak jsem se nasral, protože mě nějaké milostné příběhy nezajímají. Začal jsem tedy dumat nad tím, proč tam tu milostnou linii, užitečnou jak hřebík v kole, vkládal. Okamžitě jsem odmítl nějaké nabízející se freudiánské vysvětlení a také jsem odmítl googlit předchozí výklady. Místo toho jsem vymyslel jeden svůj (a za jeho správnost neručím). Snad by mohlo jít o jakousi variaci na katolický výklad Písně písní, kdy všechno to smyslné vykládají (nejen) církevní otcové jako interakci mezi (alespoň potenciálně) věřícím a církví. Andělka by mohla představovat tu ŘKC, která se stále snaží spasit kacíře Jiřího, aby zachránila jeho duši, čemuž se on všemožně brání, i přes Andělčinu přitažlivou physis. Jestli jo, tak dejme tomu, ale stejně si to mohl odpustit.

2 16.05.2024

Na rozdíl od časově nejbližších předkomentátorů mi kniha nepřipadala ani nudná, roztříštěná, zamotaná, nezajímavá či špatně čitelná, natož aby mi vadilo, že "nepatří tam ani tam" (jinak řečeno, že má přesah, což ji samo o sobě podle mě naopak činí zajímavější než literaturu čistě se držící daného žánru). Oceňuji tu alegorii Distriktu Sitka jako Izraele, který vznikl sice jinde než v "Palestině", ale projevuje se stejnými charakteristikami (od nepochopitelného vlivu těch nejpošukanějších haredim na cokoli v Sitce, přes agenty tajných služeb utržené ze řetězu, po infiltraci indiánských území). Roztomilé bylo také připomenutí pošahanosti některých WASP evangelikálů, kteří věří tomu, že když přemluví Židy, aby zničili Al-Aksá a vystavěli Třetí chrám, tak přivolají Mesiáše (přičemž i v reálu má tahle jurodivost zastoupení v americké politice). Zvláštním bonusem je pak pro mě to, že ten samý den, kdy jsem knihu dočetl, jsem se dočetl ve zprávách, že Rusové útočí na Verbove.
Jedinou výtku mám nikoli k autorovi, ale k překladateli a editorovi. Kdyby místo zbytečného doslovu vybavili knihu slovníčkem použitých jidiš výrazů, udělali by líp. Já sice leccos z jidiš znám, ale jednak přece jen tolik ne (a jidiš slovník, s výjimkou Rostenova "Jidiš pro radost" u nás neexistuje, přičemž googlení je peklo, protože anglická transkripce bývá jiná než česká), jednak autor pro svou alternativní historii vytvořil některé umělé jidiš výrazy či neologismy (např. šolem nebo shoyfer), které se samozřejmě hledají ještě hůř.

2 24.10.2023

Ten překlad je maso, hlavně v poslední třetině. Těžko se hodnotí případná ztráta smyslu vět, když člověk nemůže srovnat s originálem, ale leccos napoví takové drobné podivnosti jako:
"Most zlaté brány" - to jako Golden Gate Bridge v SF, to je jako překládat londýnský The Tower.
"Macyino spodní prádlo" - to je dost bizarní překlad pro oddělení spodního prádla v obchoďáku Macy's (který založil pan Macy, ne paní Macyová)
"bílí Američané anglického původu" - nevím to jistě, ale myslím, že tam Pynchon spíš měl prostě WASP, než něco takhle krokolomného
"operatér" místo "operátora" (šlo o letiště, ne o chirurgický sál)
Navíc se v té poslední třetině už jazykový korektor vykašlal na opravu pravopisných chyb.

Taky mi teda připadlo, že se tady Pynchonovi ten jeho děj, který on klasicky fragmentuje, navíc místy i nějak rozpliznul, což dílu ubírá.

2 21.01.2023

Jak jsem toho plný, nejsem schopen smysluplného komentáře.
Snad jen: Jak tohle kurva mohl napsat někdy po sedmdesátce? Já tou dobou budu prdět do hlíny nebo potřebovat nějakou asistentku, aby mě dovedla na záchod a řekla mi kdo jsem. A on je schopný napsat tohle. Pizděc!

2 31.12.2022

A kde je ten Kafka? Jen "cameo"?

2 14.10.2022

Povídky Šoloma Alejchema by zasloužily více hvězdiček. Jenže teď hodnotím tuto konkrétní knihu a s ní mám problém. Trpí totiž svou "výborovitostí". Začíná to už názvem, který působí dojmem, že je v ní povídka "Šumař na střeše" a pak ještě nějaké další. Což je samozřejmě nesmysl, protože žádná povídka "Šumař na střeše" neexistuje. Ale tenhle marketingový tah je to nejmenší. Horší je, že ta skladba je taková nějaká podivná. Povídky z cyklu Tovje vdává dcery jsou roztroušené mezi jinými bez nějakého zřejmého hlubšího smyslu uspořádání. Není ani jasné, zda ty ostatní povídky také tvoří nějaký cyklus, nebo ne. Já prostě nechápu, proč je nutné vydávat tohle místo nového vydání původních souborů (Tovje vdává dcery, Uličník Motl, Smolař Menachem Mendl a případně soubor "zbytků).

1 27.08.2024

Když jsem zjistil, že Patrik Ouředník nově přeložil Pantagruela, stačilo jen pár kliků k tomu, aby mé překvapení bylo dvojnásobné: vznikl i nový překlad Gargantuy, ten z dílny "Cibulské Thelémy", tak nějak pod garancí Martina C. Putny. Nemohl jsem si pomoci a musel jsem si oba dva překlady obstarat a porovnat. V jejich porovnání vycházím z pozice hodnocení překladu Jihočeské Thelémy, který beru jako etalon se třemi hvězdičkami (to znamená, že je to dobré, v literárně historickém kontextu výborné, ale bohužel literárně historický kontext není vše, čas je neúprosný).
Takže teď k Ouředníkovu Pantagruelovi:
Překlad vynikající. Modernizující, ale decentně, bez nějakých násilných adaptací.
Jediné, v čem má v tomto klání mírně navrch Gargantua Cibulské Thelémy je ten bohatší vysvětlivkový / komentářový aparát.
Panurgos je místy tak skvělý, že jsem si prakticky v různých adaptacích osvojil jeho sociálně-kontaktní techniku:
"Madam, bylo by velice prospěšné pro národ, slastné pro vás, blahodárné pro váš rod a nezbytné pro mě, abych vás prošťouchl, a to co nejdříve. Věřte tomu, neboť zkušenost vám to potvrdí."

1 15.08.2024

V době prvního vydání, ba ještě asi v 90. letech, bych to hodnotil lépe. Ale v porovnání se Sekyrou (i když jazyk a styl Morčat je "modernější") se na tom asi podepsal zub času a zub (mého) věku.

1 04.02.2024

Takový ten detektivkový průměr. Není to ani jemně intelektuální záležitost s přesahy do Talmudu jako u Harryho Kemelmana ani alternativní realita s prvky dystopie a konspirací Michaela Chabona (Židovský policejní klub), i když je pravda, že Eidler učinil Prahu trošku alternativní tím, že některá jména pozměnil ve smyslu roztomilého mírného významového posunu (vrchní pražský rabín Gestein, domov pro seniory Halochem).
Je to prostě klasická detektivka, navíc s několika chybami (problematika vody v plicích a utopení, případně autorova vlastní záměna Otty a Eduarda, v jednom odstavci, kdy se sám do toho rodokmenu zapletl, i gramaticky je to občas divné). Mimochodem, řekl bych, že z Milana autor udělal omylem strýce Jiřího, i když by to měl být jeho bratranec, ale musel bych to ověřit, jenže v epubu se mi to hledat nechce.

1 05.11.2023

Je sice otázka, proč je obecně (tedy ne pouze Langerem) z judaismu literárně zpracováván nejvíce právě chasidismus, který je jeho poměrně dost extremistickou formou, ale co naplat - je to uchvacující. A u Langera to ani nesmrdí tou "filosofií pro dámy" jako u Bubera.

1 16.07.2023

V podstatě není co dodat ke komentáři nefernefer. Teda až na to, že mě i něco z výtvarné tvorby Adrieny Šimotové oslovuje.

1 16.07.2023

Autor sám na sobě dokazuje, že sociologie není věda.

Neocenitelné informace o USA, které se mnohdy jinde nedozvíte.

1 29.04.2023

Samozřejmě, že žádná velká literatura to není, ale pokud jste také postiženi tím, že:
1. jste si vybrali medicínu jako svůj životní osud
2. jste staromilci, kteří touží po starých dobrých časech, které nezažili,
pak je to kniha přesně pro vás.
Jen tenhle díl je přece jen oproti předchozím už trochu vyšeptaný.

1 07.12.2022

Samozřejmě, že žádná velká literatura to není, ale pokud jste také postiženi tím, že:
1. jste si vybrali medicínu jako svůj životní osud
2. jste staromilci, kteří touží po starých dobrých časech, které nezažili,
pak je to kniha přesně pro vás.

1 07.12.2022

Takhle to dopadá, když někdo píše s cílem, aby to bylo zfilmováno. A aby tomu pomohl, tak si ještě jako část pseudonymu vezme kus příjmení momentálně frčícího autora. Pak už na zbytku nezáleží, tak proč se snažit o víc než o pár hnusáren? Jistě že od detektivky nelze čekat stylistické dobrodružství, ale tohle už je trochu moc.

1 07.12.2022

Takové to, když vás vlastně život jenom drtí a všechno stojí za hovno, ale přesto to svoje bytí máte rádi, i v té osamělosti nebo zimě. Teda aspoň někdy. A takovým zvláštním způsobem.

1 04.12.2022