sgjoli komentáře u knih
Nebylo to úplně špatné, předchozí díl série se mi ale líbil o trochu více.
Autor tu rozvíjí dějovou linii z prvního dílu a vysvětluje tu některé věci, co jsme se posledně dozvěděli jen v hrubém obrazu. To se mi hodně líbí. Jenže! Vedle dějové linie z předchozího dílu se tu také rozvíjí řada nových dějových linek, které se na konci spojují, ale bohužel to na mne působilo trochu zmatečně. Kapitoly jsou vyprávěny z pohledu tak velkého množství postav, že to vytvářelo dojem velké střípkovitosti a bylo pro mne náročnější udržet všechny detaily v paměti. Na mne těch vyprávěcích pohledů bylo skoro až moc.
Neuměla jsem se do toho na 100 % začíst. Přitom nemohu říct, že by se kniha četla vysloveně špatně. Barker má ten příběh propracovaný do nejmenšího detailu, i tady na obětech nechá páchat docela brutální nechutnosti jako ve Čtvrté opici. Je tu akce, tajemno, pachatel je psychopat jak vyšitý. Takže pokud tohle hledáte, budete spokojeni. A i já vlastně byla do nějaké míry spokojena, protože jsem dostala většinu toho, co jsem čekala. Ale přesto mi tu chybělo něco, co by mne ke knize na 100 % připoutalo. Celkově dávám 4 hvězdy. Nebylo to 100% dokonalé, ale pořád kvalita hodně vysoko, i když se to z mého komentáře asi nemusí zdát.
Tato kniha byla pro mne dost překvapivá a vůbec nechápu, co mi trvalo tak dlouho, že jsem se do ní pustila až teď.
Velmi čtivé, plné nečekaných zvratů a hlavně postaveno na skvěle vystavěných postavách, které si mne získaly hned od prvních stránek. O tématu paranoidní schizofrenie toho vím velmi málo a snad proto jsem osudy hlavní hrdinky vnímala o to silněji a o to víc to na mne jako čtenáře zapůsobilo.
Jedná se o young adult příběh, takže bylo jasné, že se zde autorka bude věnovat i typickým motivům tohoto žánru, jako je život na střední škole, vztahy mezi spolužáky, budoucnost na vysoké škole, první lásky. Zároveň zde autorka také zpracovává i těžké téma psychických nemocí a dělá to formou velmi dobře přístupnou a srozumitelnou. Navíc je to tady okořeně ještě určitým tajemstvím, které celou knihu ještě ozvláštnilo.
Nevím, co přesně tomu chybělo, abych dala plný počet hvězd, každopádně 4,5 hvězdy zaslouženě a určitě mohu doporučit.
Vyprávěnky to nejsou špatné a je to celé obohacené krásnými ilustracemi Zdeňka Smetany. Ale přiznám se, že jako Večerníček se mi to líbilo daleko více. Mám to jako milou vzpomínku na dětství, spojenou s hlasem paní Bohdalové. Jako kniha to pro mne bohužel už nemělo takové kouzlo. Ale je fakt, že tu knihu čtu teď poprvé - jako dospělý čtenář. Číst to poprvé v dětském věku, možná by mne to bavilo trochu více.
Z této knihy bohužel kdoví jak nadšená nejsem. Zpočátku jsem se vůbec nemohla začíst. Nevím, jestli je to autorčiným stylem psaní nebo překladem, ale připadalo mi to velmi kostrbaté a trvalo mi to skoro sto stránek, než jsem si na ten způsob vyprávění zvykla, což je docela dost.
Na můj vkus se tu až moc řešily vztahy mezi postavami - celkově mi to tak přišlo jako psychologický román s detektivní/thrillerovou zápletkou než čistokrevný thriller. Některé scény mi připadaly pojaté trochu zmatečně. Děje se tu až moc náhod a některé věci mi přišly trochu přitažené za vlasy. Hlavní pointa příběhu je od určité chvíle jaksi předvídatelná. Také mi neseděly některé postavy - svým chováním, svými reakcemi, svým myšlením.
Ale abych jen nekritizovala. Samotný námět zněl zajímavě, a i když mi celkové zpracování nakonec moc nesedlo, místy tu byla velice zajímavá napínavá atmosféra. Neumím to asi dobře popsat, ale i když jsem měla ke knize už během čtení řadu výhrad, pořád jsem cítila nutkání číst dál a dozvědět se, jak to teda celé bylo. Takže nějaké plusy to asi teda má.
Celkově tak hodnotím na slabší tři hvězdy. Nicméně do dalších knih od autorky se asi pouštět nebudu.
Nedávám hvězdičkové hodnocení, jelikož jsem knihu nedočetla. Dostala jsem se na stranu padesát a vzdala jsem to. Nedokázala jsem se vůbec začíst, nebavilo mne to a silně jsem cítila, jak moc se musím do knihy nutit. Částečně je to asi dáno i překladem, který se mi dostal do ruky, jelikož mi ten text přišel velmi krkolomný. Nechci knihu odsuzovat, jelikož si uvědomuji, jak moc je nejen u nás, ale i v zahraničí (a asi hlavně v zahraničí) oceňovaná. Asi jsem knihu nečetla "v ten pravý čas" svého života, nevím. Možná dám časem tomuto románu ještě šanci, až budu ještě o něco starší, ale teď a tady ho číst bohužel nedokážu.
Zajímavá publikace, do které určitě je fajn nahlédnout a prolistovat si ji. Bez ohledu na to, jestli jsme věřící nebo ateisti, naši světci patří do naší historie a kultury a je fajn o nich aspoň něco málo vědět - mít aspoň trochu nějaké povědomí, o koho jde.
U této knihy je potřeba ale počítat s tím, že některé věci možná dítě bude potřeba ještě dovysvětlit. Nejde o historické pojednání, ale spíše zbeletrizované vyprávění, podle mne i trochu přikrášlené, aby to působilo skoro jako dobrodružná vyprávěnka, stravitelná pro dětské čtenáře. Aspoň takový to na mne dělalo dojem.
Tahle kniha je určena primárně pro děti a je to z toho poznat. Asi proto, když jsem to teď četla prvně ve svém dospělém věku, jsem to už tolik neuměla ocenit, na mne to bylo až moc jednoduše napsané.
Některá vyprávění se mi svým pojetím líbila více, některá méně, ale jsem ráda, že jsem se k této knize nakonec dostala. Také bych ráda vyzdvihla překrásné ilustrace, které byly v "mém" vydání (rok 1996, nakladatelství Zvon).
Celkově dávám lepší tři hvězdy.
Na to, jak jsem první dva díly prolítla a byla z nich nadšená, tak tady jsem jaksi narazila. A úplně si nejsem jistá, co se vlastně stalo. Nedokázala jsem se začíst, musela jsem se do čtení nutit a cítila jsem často potřebu přeskakovat. Vlastně by mi ani nevadilo, kdyby tato série skončila po druhém díle. Občas jsem měla u této knihy pocit, jako by byla zbytečně a za každou cenu natahovaná. Bohužel mi úplně neseděl ten směr, jakým se příběh vyvíjel.
Navíc - jak mi nevadilo, že v předchozích dílech mají postavy obrovské štěstí a všechno jim vychází, tak tady mi to připadalo trochu přehnané - už to na mne bylo moc.
Dost mne to mrzí, protože jsem doufala v peckový závěr série, který budu moci hodnotit plným počtem hvězd, ale nakonec hodnotím průměrně. Nechci autorce křivdit, pořád tu je spousta akce, spousta zvratů a tak, ale neseděl mi vývoj příběhu a kam to směřovalo. A ten konec byl na mne až moc přeslazený. :-( Škoda, ale stane se... Nicméně jsem moc ráda, že jsem si celou tuto sérii konečně přečetla. :-)
Štve mne, že tu nejdou zadávat půlhvězdičky, protože tohle bylo ještě lepší než první díl, kterému jsem dala 4 hvězdy, ale 5 hvězd si stále schovávám pro závěrečný díl série.
Baví mne, že si autorka i v tomto díle zachovala tu laťku, kterou nastavila v prvním díle. Je tu spousta akce, napětí, děsně dobře se to čte a je to hodně svižné - stále se tu něco děje. Líbí se mi, že i ty postavy se posouvají kupředu a adekvátně reagují na vývoj situace. Někdo by možná mohl namítnout, že postavy mají možná až moc štěstí a vycházejí jim snad úplně všechny věci a že je to nereálné. Ale mně to vůbec nevadí. Postavy dostávají průběžně docela slušnou sodu, tak si zaslouží trochu toho pozitiva - já jim to přeju.
Tuto sérii si užívám a vůbec mi nevadí, že věkově nespadám do primárního čtenářského publika, pro které je to určené. Chytlo mne to, vyhovuje mi to a sedlo mi to do mé momentální nálady. A moc doufám, že ten poslední díl bude ještě o trochu lepší, abych konečně mohla dát těch pět hvězd.
Tak tohle mne dost bavilo. :-) Schválně nedávám plný počet hvězd, protože v koutku duše doufám, že další díly budou o chlup lepší a budu jim moci dát vyšší hodnocení.
Ale jinak jsem s knihou spokojená. V rámci žánru mi to přišlo rozhodně nadprůměrné a já dostala to, co jsem očekávala. Akce, napětí, spousta zvratů, je to velmi čtivé a návykové, má to švih a pořád se tu něco děje. Líbilo se mi, že i postavy se chovají úměrně svému věku. To, že jsou postavy v rozmanitém věkovém rozložení, tomu dodává na dynamice - o to víc, když hlavními hrdiny jsou děti, kde ty rozdíly v myšlení, chování a reakcích jsou podle mne nejmarkantnější. Jinak se chová osmileté děcko a jinak puberťák, který je v posledním ročníku střední školy.
Velmi, velmi slušné apokalyptické čtení! Hodně mne baví i to, že úplně přesně do detailů nevíme, jak k těm apokalyptickým událostem došlo - dozvídáme se to jen kusovitě, v náznacích. Knize to dodává určitý punc tajemnosti a postavy to rozhodně nenechává klidné. Ta atmosféra strachu je tu vcelku hmatatelná.
Tohle mne dost baví. Skoro je mi až líto, že jsem tohle nečetla v mladším věku. Kniha je jakožto young adult určena pro mladší publikum. Být tak o 10-15 let mladší, určitě bych z toho byla ještě nadšenější než teď.
Líbí se mi myšlenka téhle knihy - v tom smyslu, že nákupem knihy člověk přispěje na dobrou věc.
Příběh v sobě obsahuje řadu zajímavých (a často dost smutných a bolestivých) myšlenek o tom, jak se někdy lidi chovají jako naprostí sobci a ke zvířatům se chovají jako ke kusu hadru. Někdy to byl fakt hnus, co si hlavní hrdina zažil. Zároveň tu byla řada hezkých pasáží plných naděje, neboť někteří lidé jsou plní lásky, kterou rádi dají němým tvářím. Rozhodně mne to přimělo přemýšlet nad řadou věcí.
Přesto ale nedokážu hodnotit plným počtem hvězd. Kolem knihy byl tak obrovský hajp, že jsem asi měla až moc velká očekávání. Mrzí mne, že tu příběhy některých postav jsou jen nakousnuté, popsané jen povrchově a my se nedozvíme víc. To mi asi chybělo - že to nešlo víc do hloubky.
Ale i tak jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Byl to pro mne nový čtenářský zážitek - tento typ literatury totiž běžně nečtu. Každopádně zasloužené 4 hvězdy.
Na tuto knihu jsem byla celkem zvědavá, protože autorčin předchozí román Případ Amelia se mi velmi líbil. Ale tuto knihu nakonec hodnotím průměrně a s rozpaky.
Autorka opět přišla se zajímavým námětem a celou zápletku se jí také podařilo vymyslet velmi dobře. Člověk přichází při čtení s řadou teorií, co a proč se asi tak stalo, což mám u knih tohoto typu ráda.
Ale s čím jsem měla problém, bylo to množství postav. Většinou mi to nějak nevadí, ale tady jsem bohužel narazila. Řada postav mi děsně splývala dohromady a já se často zasekávala na tom, kdo je kdo a o kom je zrovna řeč. A to mi při čtení připadalo dost otravné a děsně mne to zpomalovalo.
Přitom nemohu říct, že by mne kniha jako taková nudila. Nenudila jsem se. Čtení samo o sobě mne bavilo a zajímalo mne, jak se to bude dál vyvíjet.
Trochu jsem se bála, jestli se autorce podaří ukočírovat všechny dějové linky, s nimiž přišla. Jsem ráda, že se jí ty nejhlavnější dějové linie podařilo uzavřít, a to velmi solidně. Na to nejdůležitější čtenář dostane odpověď. Faktem ale je, že i v některých těch dějových linkách jsem se občas trochu ztrácela, nedokázala jsem si vzpomenout na všechny detaily a spojit si všechny souvislosti. Autorka se do příběhu snažila vmáčknout opravdu hodně moc věcí a já si říkám, jestli to nebylo nakonec na škodu.
Mé hodnocení je tak průměrné. Námět super, je to hodně čtivé a konec je relativně uspokojivý a plný důležitých odpovědí. Ale úplně mi nesedělo velké množství postav a hodně dějových linií, protože jsem se občas ztrácela.
Pěnu dní, dnes již světovou klasiku, jsem náhodou našla na stránkách Českého rozhlasu v audioverzi jako četbu na pokračování, a tak jsem si to poslechla. A udělala jsem dobře. Nejsem si jista, že bych toto dílo zvládla do konce, pokud bych četla fyzickou knihu, ale toto audio zpracování mne nakonec bavilo.
Pěna dní rozhodně nebude pro každého. Je to existenciální příběh o lásce a bolesti a celý příběh je protknut magickým podivnem, které asi ne každý dokáže ocenit. I já si na to musela zpočátku zvykat a proto si myslím, že bych to nedočetla, kdybych to četla v tištěné podobě. Asi by mne to nebavilo. Ale poslechnout si to namluvené jako kulisu při práci z domova - to byl nakonec velmi zajímavý čtenářský zážitek.
I na mne byly některé podivnosti "až moc podivné", a proto nedokážu ohodnotit naplno, neumím to plně ocenit. Ale bavila mne ta atmosféra knihy - melancholická, poetická, bolestivá. Celé to bylo navíc okořeněno příjemnou dobovou hudbou. Tohle se Českému rozhlasu určitě povedlo a mohu doporučit. Na stránkách ČRo je to volně dostupné ještě do konce května 2020, pokud by to někoho zaujalo a chtěl si to poslechnout. :-)
Na tuhle knížečku jsem dočista zapomněla, že ji mám doma. Pěkné, milé, odpočinkové čtení s překrásnými ilustracemi. Ale večerníček s Jitkou Molavcovou mne bavil přeci jen o chloupek více. :-)
Uff... tak z této knihy jsem nakonec dost v rozpacích. První polovina knihy byla sice trochu pomalejší, ale bavila mne nakonec o dost víc než druhá půlka, která byla sice akčnější, ale zároveň působila jako dost solidní slátanina. V druhé polovině jsem se také bohužel nejednou přistihla, že se trochu nudím a musím se do čtení víc nutit.
Hodně mne bavila myšlenka toho, že se v oblasti močálů za záhadných okolností ztrácí lidi - to mi přišlo úžasně tajemné a atmosferické. Ale ve chvíli, kdy autorka začala detailněji vysvětlovat, co za tím stojí a jak se to určité postavy snaží vyřešit, nějak jsem to autorce nedokázala úplně na 100 % věřit.
Od knihy jsem čekala horor s mysteriózním nádechem, což jsem i do určité míry dostala, ale nečekala jsem, že se tu budou objevovat až tak silně prvky fantasy. Nebo aspoň tak to na mne působilo. Pro mne to bylo trochu nepříjemné překvapení.
Co mi dělalo problém, bylo to, že některé věci tu nebyly úplně srozumitelně vysvětlené. Nebo byly vysvětleně jen dost fádně a povrchově, takže mi chyběly některé souvislosti. Autorka sice už má na kontě řadu knih, ale přesto na mne tato kniha působila dost nevypsaným, školáckým dojmem. Některé věci tu byly totiž popsané a vyjádřené dost naivně a jaksi neobratně, kostrbatě.
Knihu tedy hodnotím jen průměrně. Nebyla úplně špatná, ale bohužel má svoje mouchy.
Tahle kniha se mi do rukou dostala jako na zavolanou, protože zabránila tomu, abych se propadla do čtecí krize.
"Nyxia povstává" je rozhodně důstojným zakončením této výpravné série. Nechybí spousta akce, napětí a nečekaných zvratů - jak jsme byli zvyklí u předchozích dílů. Začátek této knihy byl pro mne sice trochu chaotický, protože jsem si hned nedokázala 100% vzpomenout na všechny detaily z předchozího dílu, ale naštěstí to trvalo jen prvních 30-40 stránek a pak mi všechno postupně začalo naskakovat. A já si tuhle knihu nakonec užila.
Bavilo mne, jak a kam se postavy nakonec postupně dokázaly vyvinout, dějově to nemělo hluchá místa. Pravda, předchozí dva díly mne bavily asi o chloupek více a mých 5 hvězd je dnes trošinku slabších (možná tak 4,5 hvězdy), ale to nic nemění na tom, že tohle bylo skvělé čtení, od kterého jsem dostala všechno, co jsem chtěla.
Dějové linie byly uspokojivě uzavřené, celkově mi to dávalo hlavu a patu, postavy mne bavily a o akčnosti a napínavosti jsem už mluvila. Tuto sérii určitě mohu doporučit. :-)
P.S. Akorát teda nevím, proč je na obálce napsané, že je to thriller, protože thriller to fakt není. :-D
Tahle kniha mne nečekaně emocionálně zasáhla, připoutala si mne k sobě a nutila mne přemýšlet o řadě věcí. Především o tom, jak se lidé navzájem vnímají, co si o sobě myslí, co chtějí vidět a co chtějí, aby viděli ostatní. A jak je tohle téma komplikované, trochu ošidné, ale přesto se s tím často potýkáme sami v reálném životě. Dobře to vystihuje následující citát z knihy: "Lidé to dělají neustále: myslí si, že "vědí", co se odehrává v hlavě někomu jinému. To ale nejde. A myslet si opak je chyba." Zároveň se tu velmi dobře řeší téma viny, kdo je viník a kdo oběť + jak snadné je někoho odsoudit, ačkoliv třeba nemáme dostatek informací.
Kniha mi přišla psychicky dost hutná. Hlavní hrdinka Val si prochází neuvěřitelně těžkým obdobím života. Vina, výčitky, strach, křivda, úzkosti, nejistota a mnoho dalších věcí, které cítí a s nimiž se musí vypořádat. To všechno je tady velmi dobře popsané a velmi sugestivně to působí i na čtenáře. Já měla celou dobu pocit, jako bych většinu pocitů cítila spolu s Val. A v tom mne to asi zasáhlo nejvíc. Zároveň musím autorku pochválit, jak dobře to uměla popsat.
Autorčin styl psaní je velmi plynulý, uhlazený, citlivý a hlavně neuvěřitelně čtivý. Kniha se mi četla moc dobře, ačkoliv se potýkala s tak těžkým tématem. Pokud jste již dospělým čtenářem, je potřeba počítat s tím, že je to příběh mířený převážně na mladší publikum, ale já to tady pro sebe samu nijak nepociťovala jako nějakou bariéru. V poslední době je to jedna z mála knih, u kterých nemám, co bych vytkla.
Tak i já jsem se nechala nalákat na knihu Vděk, ačkoliv jsem si nebyla jistá, jestli se do ní chci vůbec pustit. A nakonec se mi i tady stalo přesně to, co se mi stalo u předchozích dvou knih, co jsem od Delphine de Vigan četla.
Autorka i zde píše velmi úsporným, minimalistickým stylem a člověk musí hledat spoustu nevyřčeného mezi řádky. Tento styl psaní se mi líbí, baví mne. Tematicky se kniha věnuje hodně vážnému, těžkému tématu stárnutí, které je provázeno stařeckou demencí. Hlavní hrdinka s každým dnem čím dál víc zapomíná slova, nedaří se jí komunikovat. A čtenář tak sleduje její nemohoucnost, bolest a zoufalství, které pociťuje. Zároveň se autorka věnuje tématu vděku a tomu, jak důležité je někomu poděkovat a myslet to zcela vážně a upřímně. Tohle mi dalo hodně podnětů k zamyšlení. A už jen z toho důvodu jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Úplně asi nerozumím tomu, proč je kniha v anotaci označena za humornou, protože já na této knize nic humorného neviděla. Naopak mi to přišlo jako tíživé, bolestivé a skoro depresivní čtení. Tak nevím, jestli jsem to jen nechopila či mi něco uniklo...
Nicméně - nevím, čím přesně to je, ale ani tato autorčin kniha mne nezasáhla tolik, abych ji dokázala ohodnotit na plný počet hvězd. Určitě je to hodně silné čtení o důležitých a vážných věcech, ale asi jsem po tom hajpu kolem knihy opět čekala něco víc. A to samé se mi stalo od autorčiných předchozích dvou knih. Tak nevím, v čem je přesně ten problém, ale asi to tak s touhle autorkou už budu mít...
Konečně se mi tato kniha dostala do rukou a jsem moc ráda! Němý křik je velmi solidní detektivkou, která hezky plyne před očima. Nechybí zde akce, zvraty a také děsivá tajemství, která je nutno rozplést. Pokud máte rádi detektivky, které se zaměřují hlavně na vyšetřování, tady si přijdete na své.
Hlavní vyšetřovatelka Kim mi přišla celkem sympatická a bavil mne i její pracovně-přátelský vztah s jejím kolegou Bryantem, se kterým se pošťuchovala, což dodávalo knize docela šťávu. Kim sama o sobě je docela svéráznou postavou, která je drsná, poněkud přidrzlá, dost suverénní a nebere si často servítky. Její nátura mi celkem sedla. Akorát mi přišlo, že je Kim zároveň místy až moc zbrklá a příliš impulzivní. Trochu jsem se pozastavovala i nad tím, jakým způsobem Kim přichází k některým rozhodnutím - dělá rozhodnutí na základě nějakých svých dedukcí, které si poskládala z indicií, co vypátrala. Ale čtenářům tyto dedukce nejsou úplně vysvětleny (nebo nejsou vysvětleny dostatečně), takže to občas trochu působí, jakože si některé spojitosti Kim cucá z prstu.
Ale celkově mne tato kniha bavila. Byla čtivá, svižná a pointu jsem odhadla jen částečně, takže mne to ke konci i překvapilo. Zasloužené 4 hvězdy a určitě zkusím i další díly série. Němý křik mohu určitě doporučit.
Bohužel musím říct, že jsem poněkud zklamaná. Už jsem od autorky četla její předchozí knihu Duch domu Ashburnů, takže jsem tušila, co mám zhruba čekat. Pravdou ale je, že už ani ta první kniha mi nepřišla jako kdovíjaká perla, jenže tohle mne bavilo ještě míň. Od hororů čekám, že se budu bát, nebo budu napjatá, nebo budu minimálně cítit nějaké vnitřní pnutí, které by se strachu aspoň trochu podobalo. Ale to se bohužel v žádné míře nekonalo.
Zdá se mi, že Darcy Coates píše své knihy hodně šablonovitě, podle dost podobného mustru, což je podle mne na škodu. Autorka se tak jen těžko vyhne tomu, že se bude v některých věcech opakovat. Výsledkem je tak i to, že mi tato kniha přišla kvůli tomu dost předvídatelná. A pro mne tak v řadě momentů dost nudná.
Nemohu autorce upřít to, že umí psát docela čtivě a čtenář má díky tomu pocit, že mu kniha dost rychle ubíhá před očima. A i konec přináší určité akční momenty. Ale jelikož se má jednat o horor, chybí mi tu to hlavní - ty emoce, které má člověk s horory spjaté.
Pokud s horory teprve začínáte, mohla by vás tahle kniha zaujmout trochu více než mne. Ale pokud už z tohoto žánru máte něco načteno a jste již trochu otrlejší, asi vám toho tahle kniha moc nedá.
Svým způsobem krásné, ale přitom tíživé a bolestivé. Tak bych asi definovala tuhle knihu. Román se zabývá hodně těžkým a silným tématem, které mi přijde (bohužel) v určité míře dost aktuální a o kterém by se mělo mluvit. Líbil se mi přitom ten způsob, jakým je to napsané. Forma dopisů, které jsou adresované zesnulým lidem, mi přišla jako zajímavá volba, díky čemuž se mi kniha dost dobře četla. Líbil se mi autorčin styl psaní, který byl plynulý a úměrný čtenářskému publiku, kterému je kniha určena především. Čímž se ale zároveň dostávám k tomu, proč jsem nedala plný počet hvězd.
Už jsem to psala u více knih z žánru young adult, ale na YA knihy jsem asi fakt už příliš stará. Ano, pořád YA knihy čtu, pořád mne svým způsobem zajímá tato produkce. Ale jelikož už nejsem úplně součást toho mladého publika, pro které je young adult psáno a vydáváno, nedokážu to už ve většině případů tolik ocenit. Na mne byla tato kniha přeci jen až příliš jednoduše napsaná a asi na mne neměla takový dopad, jako kdybych to četla v tom věku 15-20 let. Autorčin styl psaní je fajn, ale osobně bych to snesla napsané do větší hloubky a více rozpracovaněji, možná více syrověji a více na dřeň. Ale jinak kniha svůj účel splnila. Zajímavé a důležité téma, velmi solidně pojaté, napsané velmi přístupnou formou. Určitě mohu doporučit. A jste-li cílová skupina pro žánr YA, asi vás kniha zasáhne o něco víc než mne.