sgjoli komentáře u knih

Je možné, že svým hodnocením půjdu trochu proti proudu, ale pro mne je tato kniha bohužel pouze průměrnou romanťárnou a nic víc.
Určitě mohu říct, že autorka píše celkem čtivě, kniha se čte dobře a sama. Ale i když se příběh odehrává v hudebním zákulisí, které může být pro leckoho lákavé, já tam postrádala trochu něco víc než jen romantickou linku.
Pravda, líbilo se mi, že se ta romantická linka posouvá pomalu a autorka si dává záležet, aby ten vztah, který tu vzniká, stál na pevných základech. To mi přišlo skvělé a za to určitě chválím. Ale z dějového hlediska to pro mne bylo prostě málo. V knihách potřebuju, aby tam bylo prostě něco navíc - ne jen ta láska. A tady toho moc nebylo.
Také mi úplně neseděl autorčin humor, o kterém tolik lidí básní. Respektive jsem tam nenašla nic, co bych považovala za vtipné a co by mne rozesmálo. Autorčin záchodový humor mne nikterak neoslovuje a její potřebě věnovat se v knize tak moc lidským exkrementům skutečně nerozumím. Kdo knihu četl, tak ví, o čem mluvím. Asi pro tento druh humoru nejsem ta správná cílovka, nebo fakt nevim... Spíš než vtipné mi některé pasáže připadaly na hraně trapnosti, že i mně bylo za některé postavy a jejich chování a vyjadřování dost stydno. Ale to je jen můj pohled.
Co mne trochu zarazilo, byl fakt, že postavy, kterým je kolem 25 (často spíše ke 30), se chovají jako banda 15letých. To chování mi občas nesedělo a já si občas nebyla jistá, jestli čtu o dospělých lidech, co se chovají trochu bohémsky, nebo o rozjařených puberťácích, se kterými cloumají hormony.
Celkově tedy 3 hvězdy. Ke knize se už znovu vracet nebudu. Asi fakt nejsem cílový čtenář.

61 26.06.2020

Vyposlechnuto v audio podobě pro "čtenářský deník" na stránkách Českého rozhlasu.
Tato kniha mne docela bavila. Možná tomu přispělo to, že jsem knihu poslouchala namluvenou a seděl mi přednes Přemysla Ruta, který se mi líbil hodně.
Jinak celkově mi kniha připadala jako sladkobolné vyprávění s takovou jako "starosvětskou" atmosférou nebo jak to nazvat. Nicméně se mi tento aspekt "starosvětskosti" dost líbil - je to něco, co mám na klasice ráda a umím to ocenit, když na to mám tu "správnou" náladu. Chápu, že toto dílo asi nebude bavit úplně každého, ale mne tyto typy příběhů vždycky tak nějak dojímaly. A stalo se to i tady.
Nevím, jak bych knihu hodnotila, pokud bych ji četla v papírové podobě, ale to provedení pro Český rozhlas se mi zdálo kvalitně zpracované a hezky mi to zpříjemnilo práci. Přišlo mi to jako taková milá jednohubka - na jeden poslech proč ne.
Jednu hvězdu ubírám - ač mne toto dílo bavilo, najdou se klasiky, které mne bavily přece jen o trochu více.

60 23.06.2020

Měla jsem chuť na nějakou historickou romanci, a tak jsem v knihovně sáhla po této knize. Neměla jsem popravdě moc očekávání, což mi asi paradoxně pomohlo, protože jsem si tuto knihu nakonec velmi užila a přečetla ji vlastně skoro na jeden zátah. V rámci žánru je to určitě skvěle napsaný příběh. Melancholicky bolestivý, ale přitom krásný. Romantický, ale určitě ne přeplácaný kýčovitými hloupostmi. Nebo aspoň já ten pocit z toho neměla. Přišlo mi to tak akorát. Byť romantické příběhy nevyhledávám zas tak často, tak čas od času na ně dostanu chuť a tato kniha se mi trefila do noty a do momentálního rozpoložení. Dostala jsem od ní přesně to, co jsem chtěla - hodnotím tedy naplno. Je to strašně fajn pocit, když si v ten "správný okamžik" přečtete tu "správnou knihu".

64 21.06.2020

Tenhle kocour mne prostě baví. Ironické, cynické, sarkastické - to je moje. Kočky jsou svérázné povahy, autor to v těchto komiksech umí zachytit prostě na výbornou a já se u toho chechtám smíchy. :-D Jasně, někdy jsou Garfieldovy příhody trochu na hraně, ale kdo by se zlobil? Tyhle vtípky jednoduše nikdy neomrzí.

55 20.06.2020

"Tance nág" bylo opět velmi fajné čtení. Pravda, předchozí díl série mne bavil o chlup více - tento druhý díl mi připadal v dějové lince méně detailní a trochu více uspěchaný (ale může to být jen subjektivní dojem). Ale jinak se mi kniha líbila. Tenhle svět mne prostě baví, je to milé čtení, které pohladí po duši. Celý ten svět víl, faunů, dryád atd. - autorka to má skvěle promyšlené a očividně ví, o čem mluví. Čte se to navíc velmi dobře. Do dalšího dílu se pustím určitě někdy brzy.

45 20.06.2020

Krátké příběhy povídkového typu mám ráda, ale z hellboyovského univerza mám ještě radši tyto delší ucelené příběhy, které vydají na samostatný svazek. Červ dobyvatel je opět akcí protkaný příběh plný děsivých nepřátel, proti kterým Hellboy bojuje se svým typickým stoickým klidem. Nešetří svými ranami ani svými proslulými hláškami, které mne prostě baví. Je to opět svižné, temné, plné různých odkrývajících se tajemství, a to celé je zabalené do ponuré atmosféry, která jen podtrhuje neutěšenost celého námětu. A taky tu byl prostor pro poezii - celý příběh prostupuje tematická báseň v povedeném překladu J. Hiršala. Za mne jedno velké ano a už se těším, až se pustím do další knihy.

49 17.06.2020

Tak tahle kniha si mne opravdu získala. Je to zajímavá sonda do doby 19. století, do psychiatrické léčebny uprostřed Paříže a do toho, jakým způsobem se tehdejší společnost a medicína stavěly vůči ženám s psychickými potížemi.
Zároveň tu vidíme, jak snadno se společnost zbavovala žen, které byly psychicky zdravé, ale nějak narušovaly společenské normy, za což byly označeny za "hysterky". Poddajná žena byla ideální ženou a ve chvíli, kdy se vymykala, byla označena za šílenou - dost často mužskými členy rodiny. Z toho mi bylo fakt úzko.
Zároveň ale musím říct, že autorka uchopila téma za ten "správný" konec a celý příběh vylíčila velmi sugestivně a přesvědčivě, takže čtenář si mohl udělat aspoň rámcový obrázek té doby. Jelikož je kniha poměrně krátká, nečekejte, že by téma psychických nemocí bylo zpracované do nějakých větších detailů. Jedná se spíše o jakousi črtu, kde je toto téma jen nastíněno. Ale Victoria Mas si s tím poradila celkem obstojně, řekla bych.
Zároveň se mi líbilo, že autorka tuto knihu do určité míry také pojala jako duchařinu, což jsem si nesmírně užila. Myslím, že tuto autorku budu s radostí sledovat a budu se těšit, až od ní u nás vyjde něco dalšího.

73 17.06.2020

Hellboy ve své vrcholné formě. Tento svazek obsahuje několik příběhů, které do určité míry poodkrývají to, kým Hellboy je - zase se o něm dozvídáme něco nového. První příběh trochu slabší, ale postupně to graduje a celá kniha je zakončena tou nejlepší částí, která mne bavila nejvíc. Stále skvělá kresba a opět výborné hlášky. Zároveň mne baví, jak Hellboy poznává sám sebe a snaží se přese všechny okolnosti sám si určit, jaký je a kým vlastně je. Zároveň Hellboyův flegmatismus spojený s jeho sarkasmem je naprosto úžasný a já se u tohoto komiksu prostě bavím.

51 15.06.2020

Včera jsem si dala tuto knihu před spaním a za sebe nemohu hodnotit moc kladně. Nevím, jestli je to tím, že jsem to prvně četla až jako dospělá, ale básničky se mi zdály příliš ploché, často naprosto o ničem a jak píše reader.007 - odbyté. A ty ilustrace, byť jsou moc hezké a líbily se mi, celou knihu bohužel skutečně moc nezachraňují. Na to, že se má jednat o knihu pro děti, se mi některé básničky zdály skoro až morbidní. Ač přemýšlím, jak přemýšlím, nedokážu vůbec odhadnout, co přesně mají tyto rýmovánky dětem vůbec předat. Možná jen špatně hledám, ale prostě v tom nic nevidím.

40 15.06.2020

Tak tohle mne hodně bavilo. Svižné, napínavé čtení bez nějakých větších hluchých míst - Agatha Christie ve své vrcholné formě, chce se mi říct. Na ty moje "top" knihy od autorky to sice úplně nedosáhne, ale rozhodně se Vlak z Paddingtonu řadí mezi to lepší, co autorka napsala. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je pachatel a jaký má motiv - autorka mne opět převezla. Vůbec jsem se nenudila, naopak. Z knih se slečnou Marplovou zatím asi to nejlepší, co jsem četla.

80 14.06.2020

Nechápu, že mi tahle kniha unikala tak dlouho a já se k ní dostala až teď. Každopádně jsem ráda, že jsem se mohla do tohoto románu ponořit. Je to vlastně dost smutné a bolestivé čtení - o to víc, když víte, k jakému konci to celé směřuje, a vy s tím jako čtenář nemůžete vůbec nic dělat. Autor skvěle předestřel myšlenku, zda inteligence a vzdělání je skutečně to "nej", co člověk v životě potřebuje, když to potlačuje další složky lidského života.
Jednu hvězdu jsem ubrala - zhruba v prostředku jsem se párkrát přistihla, jak se na text nedokážu plně soustředit a musím si některé pasáže číst opakovaně. Nevím, jestli to bylo mnou nebo knihou, ale trochu to při plynulém čtení rušilo. Ale kniha je jinak vynikající a moc doporučuju!

100 13.06.2020

Velmi netradiční příběh jedné rozvrácené rodiny. Co mne na tom zaujalo, bylo především to pojetí. Jedná se o mozaikovité vyprávění z pohledu jednotlivých členů rodiny a pokaždé z trochu jiného časového odstupu. Tu přítomnost, tu retrospektiva do minulosti. Čtenář tak musí dávat víc pozor, koho vlastně sleduje a v jaké časové rovině se pohybuje.
Sledujeme pohled čtyři lidí, ale pokaždé trochu jiné vzpomínky - jako by si každý pamatoval trochu něco jiného. Autor tak vlastně nechává na čtenářích, aby rozhodli, kde přesně je ta pravda a na čí stranu se přikloní - autor tím nechává dost prostoru pro čtenářovy úvahy, myšlenky, spekulace, závěry. Žádná z postav není vysloveně černobílá, každá má své mouchy. A to se mi na tom líbí - nikdo není vysloveně jen dobrý nebo jen ten zlý.
Kniha je celkem dost deprimující, neutěšená - působila na mne dost pesimistickým dojmem, což ale určitě není míněno jako výtka. Každý příběh má nějakou atmosféru a v případě Tkaniček mi přišla holt zabarvená negativně.
Z knihy si vyvozuji především tu myšlenku, že ve chvíli, kdy se nějakým způsobem rozbijí vztahy, už jen těžko je budete slepovat dohromady, ač se budete snažit jakkoliv. Nemohu si pomoci, ale tato myšlenka mi z celého příběhu jako celku vyvstává jako ta nejsilnější, což rozhodně vybízí k dalšímu zamyšlení nad vztahy jako takovými.
Upřímně však nedokážu úplně určit, co mi na knize chybělo, že neumím hodnotit na 100 %. Ještě nad tím budu muset přemýšlet a případně svůj komentář zedituji.

69 11.06.2020

Snažila jsem se knize dát šanci, ale asi to nakonec nebyla úplně šťastná volba. Neuměla jsem se do toho začíst, necítila jsem se k postavě Queenie nikterak připoutaná a na to, že jsem zvládla přečíst jen cca 70 stran, jsem se několikrát přistihla, že mne ten příběh úplně míjí, nic mi neříká a vlastně mne ani nebaví. Což je mi líto, protože předchozí kniha o Haroldu Fryovi mne nesmírně bavila a silně se mne dotkla. Nerozumím tomu, v čem a jak přesně nastal ten obrat, že tyto dvě knihy vnímám tak diametrálně odlišně. Ale faktem je, že jsem Queenie Hennessyovou rozečtenou asi 2-3 týdny a nedokázala jsem se přimět k tomu, abych se dostala dál než za stranu 70. Škoda. Knihu nehodnotím hvězdami, nedočetla jsem.

Ve většině stripů jsem se jako silná introvertka našla. Ne ve všech, ale ve většině ano. Někdy trapně veselé příhody a situace k pousmání, někdy bolestivé až melancholické pocity z toho, jak moc jsou některé autorčiny myšlenky pravdivé a jak některé situace v knize nápadně připomínají moje strachy a úzkosti. Takové pocity jsem z této knihy měla. Asi je fajn vědět, že nejsem jediný člověk na světě, co se takhle cítí. :-)

79 05.06.2020

Kdo by neznal tohoto tlustého, líného kocoura, který miluje lasagne! Tento úvodní svazek mne většinou bavil. Některé stripy jsou, pravda, trochu slabší, ale převažuje většina těch, které mne nutily se pousmát, ušklíbat se, někdy se i smát nahlas. Špetka ironie, cynismu, sarkasmu - to je moje. Humor tu je sice možná trochu jednodušší, ale já asi nejsem v tomhle zas tolik náročná. Pobavila jsem se, zasloužené 4 hvězdy.

54 05.06.2020

Velmi niterný, intimní a citlivě napsaný příběh. Dva lidé, co se milují láskou tak hlubokou, že jim za to stojí žít 20 let svůj tajný vztah-nevztah bez ohledu na závazky, které ve svém životě mají. Rozhodně zajímavý námět, který naštěstí není lacině ani kýčovitě podaný, za což určitě autorovi patří plusové body. Autor krásně pracuje s jazykem, píše emotivně a s citem, ale přitom nehraje záměrně na čtenářovy city, aby je za každou cenu ždímal. Není to dějová kniha - spíše se jedná o ten typ příběhu, který je o atmosféře, emocích, prožívání. Kniha je melancholická, lyrická, plná poeticky laděných pasáží.
Důvodem, proč dávám jen tři hvězdy, je to, že jsem se neuměla úplně napojit na hlavní hrdiny a na to, co prožívají. Přece jen se jedná o hrdiny, co jsou o nějakých 20 let starší než já a mají tak říkajíc v životě víc "odžito" - asi mi chybí některé životní zkušenosti, které by mi umožnily knihu více prožívat a více se s postavami ztotožnit. Chyba tak není v té v knize, ale spíše ve mně.
Nicméně knihu bych ráda ještě někdy četla znova, až budu o nějaký ten pátek trochu starší - snad to budu umět ocenit lépe.

54 04.06.2020

Než vystydne káva je velmi neobvyklou knihou se zajímavým a neotřelým námětem, odehrávající se v pro nás exotickém prostředí. Napsané je to krásným poetickým jazykem a zároveň je třeba počítat s tím, že si příběh vyžaduje ochotu číst pomalu a věnovat knize dostatek času. Spíš než děj je zde důležitá atmosféra, lidské vztahy, způsob lidského vnímání, myšlení a komunikace. A také to, jak je někdy těžké pro lidi říct těm druhým, co je trápí nebo co je pro ně důležité. Je to skvělá kniha, která ale podle mne nesedne úplně každému. Nicméně já jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Akorát je pravdou to, že jsem asi zrovna nebyla v úplně správném rozpoložení a nedokážu tak hodnotit naplno. Ale to určitě není chybou té knihy. K tomuto dílu se určitě ještě jednou někdy vrátím, až bude ten správný čas a já budu v té správné náladě.

75 01.06.2020

Tahle kniha mne od první stránky naprosto pohltila, vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout! Je to řízné, syrové, autorka se s ničím nemaže a jde přímo k jádru věci. Se sarkasmem a ironií popisuje nejniternější myšlenky, postřehy, zážitky z drsného prostředí baletní školy, to vše autobiograficky laděné. Pro leckoho je to dost možná šokující představa, že by křehce působící baletky procházely něčím tak drsným. Divoké devadesátky ve své nejsyrovější podobě. Párty, drogy, alkohol, sex. Hledání sebe sama a svých vlastních životních hodnot a preferencí. To všechno tady je, nahuštěné do stran, které mne do sebe vtáhly a pustily až na samém konci. Autorka mne touto knihou dost překvapila, román na mne udělal silný dojem.

78 30.05.2020

Téma schizofrenie je pro mne v literatuře stále novým tématem a tak jsem ráda, že jsem po této knize sáhla. Jako laikovi mi přijde, že se autorka s tématem popasovala velmi solidně a velmi civilně. Čeho si cením, je způsob, jakým autorka tento příběh pojala. Hlavního hrdinu, mladého studenta, který schizofrenií trpí, tu Julia Walton zobrazuje jako člověka, který i přes svoji diagnózu chce žít co možná nejdůstojnější život a i přes překážky, které mu nemoc klade do cesty, se snaží o co nejnormálnější bytí, co to jen v dané situaci jde. Autorka zároveň vůči čtenářům netlačí na pilu, co se emocí týká - neměla jsem pocit, že by se za každou cenu snažila čtenáře emočně ždímat a hrát na jejich city. Za což rozhodně dávám palec nahoru. Ačkoliv jsem měla k příběhu pár otázek, na které se mi při čtení nedostalo odpovědi, kniha přesto stojí za pozornost.

53 29.05.2020

Knihu nehodnotím, neboť jsem ji nedočetla. Asi tím tak půjdu proti proudu, ale já se za boha nemohla vůbec začíst. :-( Neseděl mi autorův styl psaní, postavy mi splývaly, vůbec mne to nevtáhlo do sebe. Začátek velmi rozvláčný, pomalý, nebavilo mne to. Kniha dostala šanci, ale po sto stranách jsem odložila, protože jsem za celou tu dobu nenašla nic, co by mne u knihy dokázalo udržet a dočíst ji do konce.