sgjoli komentáře u knih

Od Sofi Oksanen jsem četla již Očistu, která se mi moc líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i další její díla. Pustila jsem se tedy do románu Baby Jane a opět jsem nebyla zklamaná.
Tím, že je tato kniha menšího rozsahu, přináší vám dost nahuštěný příběh, který právě díky té nahuštěnosti nabízí docela intenzivní čtení. Čtenář tak vlastně nemá úplně prostor vydechnout, protože se na něj pořád valí další a další nálož v podobě emocí a vztahových eskapád. S každou další stránkou vám příběh přináší další a další poodhalení toho, jak ten zobrazovaný vztah postupně eskaluje, až se dostáváte do nečekaného konce. A ten mi přinesl dost nečekané rozuzlení. Aspoň já to teda nečekala a autorka mne tím koncem docela překvapila.
Řada věcí tu je řečena mezi řádky, což mám ve vztahových příbězích ráda - když si mám/mohu některé věci sama doplňovat, hledat, hádat a interpretovat. Autorka tohle umí hodně dobře a v jejím podání mne to jednoduše baví.
Bohužel nedávám plný počet hvězd. Objektivně vzato myslím, že by si to kniha zasloužila - hlavně za to, jak je to vystaveně a jak autorka dává nahlídnout do mysli dvou lidí, za tu emocionální mnohovrstevnatost. Jednu hvězdu jsem ale přeci jen ubrala - čistě ze subjektivního důvodu. Při čtení byla moje mysl bohužel místy poněkud roztříštěná a já se na to čtení nedokázala bůh ví proč tolik soustředit - tak, jak by si to kniha zasloužila. A tak to na mne nemělo takový emocionální dopad, jak to mít mohlo. Ale kniha je jinak určitě hrozně zajímavá a já ji mohu doporučit.

56 26.05.2024

Opět jsem měla chuť na nějakou detektivní zápletku, a tak jsem pokračovala se svým oblíbeným Oldřichem z Chlumu. Já sama se snažím tu sérii poslouchat v pořadí, jak ty díly vyšly za sebou. Ale autor očividně nemá problém v rámci série přeskakovat v čase. Pro jednotlivé případy a jejich řešení to nemá moc vliv, ale pokud si člověk pamatuje detaily z Oldřichova života a snaží se to nějak sledovat jako nějaký vývoj postavy, může to skákání v čase být trochu matoucí.
Každopádně k Jidášovi samotnému - opět se jedná o svižně a zábavně napsané dílo, kdy se náš milý Oldřich pouští do víru intrik ve snaze dopátrat se pravdy a nepřijít při tom o krk. A že má skutečně někdy fakt namále. Nechybí ani již tradiční milostné hrátky panoše Oty se sličnými děvami, které doplňují ten kolorit nastavený v téhle sérii.
Tenhle díl si drží stejnou úroveň co ty předchozí díly, ničím nijak nevybočuje. Autor si tu drží laťku a doufám, že mu to vydrží i dál. Je to fajn poslech k práci, kdy se člověk zabaví, ale zároveň to není nic intelektuálně náročného, co by vás při poslechu vysloveně udolalo. Prostě příjemná odpočinková četba.

58 26.05.2024

U této knihy musím bohužel přiznat, že jsem ji odložila nedočtenou. A tudíž nehodnotím hvězdami. V čem byl pro mne problém?
Takhle - na této sbírce je jasná inspirace a silný vliv jazzu, blues - je patrno, jak moc Kainar měl tento hudební žánr rád. Převeršované texty konkrétních písní i písňové texty vlastní jsou toho důkazem. I když jsem při čtení originální verze písní neposlouchala, i tak jsem při čtení měla určitý pocity melodičnosti a rytmičnosti, která se s jazzem/blues spojuje.
Ale potíž byla v tom, že mně to nesedlo obsahem. Ty texty si ke mně nacházely cestu jen těžko, některé verše se mi nečetly vůbec dobře. A já u toho vůbec necítila, že by mi ta poezie něco předávala. Nevím, možná že kdybych si k tomu pouštěla tu hudbu, ke které se ty konkrétní písně vážou, možná bych si k tomu nějaký vztah našla. Jazz sám o sobě mám vcelku ráda. Ale takto mne to úplně minulo. Nevím, prostě jsem se s touto sbírkou nějak nepotkala.

Třináct záhad jsem poslouchala jako audio a bylo to vcelku příjemné. Jak už napovídá název, kniha obsahuje třináct příběhů s detektivní zápletkou - kratšího rozsahu. Přišlo mi to zábavně pojaté. Společnost lidí, mezi nimi slečna Marplová, co si navzájem vyprávějí různé záhady a ostatní mají vždy zkusit odhadnout řešení.
Jak už to u mne většinou bývá, vždy se v podobných souborech najdou příběhy, které mne zaujmou více a které zase trochu méně. Bylo tomu tak i tady. Proto dávám průměrné hodnocení. Ale celkově musím říct, že to byl moc fajn poslech. Osvědčená dvojice Otakar Brousek mladší a Růžena Merunková, doplněni o Jitku Ježkovou, se opět postarali o příjemný zážitek.
To, že slečna Marplová uhodne snad všechno na světě, může někomu připadat nepravděpodobné a snad i úsměvné, ale já tu babču mám vlastně ráda.

65 19.05.2024

Tvorbu Zdeňka Svěráka mám moc ráda, tak jsem se s chutí pustila i do Strážce nádrže. A bohužel jsem v tomto případě knihu dočítala s určitými rozpaky. Já asi půjdu dost proti proudu, ale asi mne minula pointa této knihy - nedokážu úplně říct, co autor touto knihou chtěl čtenářům sdělit či předat.
Kniha je psaná velmi lehce a čte se dobře, o tom žádná.
Ačkoliv si řada čtenářů pochvaluje jemný a laskavý humor, kniha jim připadá jako pohlazení po duši, já nic z toho bohužel u čtení necítila a neuměla jsem to v tom najít. Nevím, čím to, ale marně jsem mezi řádky hledala něco, co mi bude nějak pocitově blízké nebo co mne nějak pobaví.
Vlastně jsem po dočtení měla pocit, jako bych nic nepřečetla. Jako bych četla něco, co se pohybuje na povrchu a v člověku to nic nezanechá. Aspoň já to tak cítila. Pocit, jako kdybych knihu vlastně vůbec nečetla.
Nakonec tedy dávám 2 hvězdy. A je mi to líto, protože pana Svěráka si moc vážím. Ale tady s touto knihou jsem se bohužel moc nepotkala.

58 19.05.2024

Měla jsem chuť ještě pokračovat s Joonou Linnou, tak jsem se po Svědkyni ohně okamžitě pustila do Písečného muže - opět v audioknižní podobě, opět namluvil skvělý Pavel Rímský.
Musím říct, že Písečný muž mi v porovnání se Svědkyní ohně přišel trošinku slabší. Zápletka nebyla špatná, ale nebyla jsem do toho vtažená tolik. Některé věci jsem si dokázala tipnout také předem, takže jsem tolik nebyla překvapená - což se mi stalo i u Svědkyně, ale tady to bylo v trochu větším rozsahu.
Nicméně zapojení legendy o Sandmanovi mi přišlo docela zajímavé a dobře zpracované.
Připadalo mi, že se tu Joona chová o dost emocionálněji než obvykle - patrně dáno tím, že je případ docela osobní. Závěr knihy trošinku předvídatelný, zároveň v čtenáři nechává určité nezodpovězené otázky. Určitě se chystám na další díl, abych zjistila, jak to teda Kepler vymyslel.
Písečný muž nakonec ode mne dostává 3 hvězdy.

66 19.05.2024

Měla jsem chuť na další díl s Joonou Linnou, ačkoliv je fakt, že mne předchozí díl tolik nezaujal. Doufala jsem ale, že Svědkyně ohně mi v rámci této série spraví chuť a to se taky stalo. Tohle je zatím můj nejoblíbenější díl série.
Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvil Pavel Rímský, jehož hlasový projev je nezaměnitelný. A který mne prostě baví, takže s tímto jsem byla moc spokojená.
Zápletka sama o sobě mne bavila a neuvěřitelně rychle mne vtáhla do děje. Přišlo mi to hodně svižně napsané, neměla jsem pocit, že bych se nudila. Pachatele jsem sice uhodla chvilku před tím, než nám ho odhalil sám Kepler, ale to nevadí, i tak jsem si to užila.
To zapojení spiritistického média mi přišlo docela vtipné a chápala jsem Joonovo rozčarování, i když čtenář dost rychle pochopí, že to všechno na konci knihy dostane smysl - i ta spiritistická část.
Nakonec 4 hvězdy - přišlo mi to jako lehký nadprůměr.

70 19.05.2024

Tohle téma žen-autistek mne zaujalo a velmi zajímalo - z různých osobních důvodů. Tak jsem se rozhodla knihu přečíst a načerpat nové informace a rozšířit si obzory. A bylo to zajímavé čtení.
Autorka tu kombinuje několik dílčích linií, které se tématu nějak věnují. Jednak tu vypráví svůj vlastní příběh, jaké to je být ženou autistikou a jaké to je být diagnostikován až v dospělém věku. Jak najednou spousta věcí začne dávat smysl, když najednou některé aspekty svého života konečně dokážete pojmenovat.
Dále se tu autorka věnuje ženám - autistkám (ať už známým osobnostem či "obyčejným" neznámým ženám s touto diagnózou) a poukazuje tu na jejich životní zkušenosti s touto diagnózou. Příběhy jsou též prokládány informacemi o lékařském výzkumu autismu se zaměřením na ženy s touto diagnózou. Snaží se tu poukázat na to, proč je tak těžké u žen autismus diagnostikovat a proč to trvalo tak dlouho, než se začalo akceptovat, že autismus není jen diagnóza vztahující se na mužskou populaci.
Celkově se tu čtenář dozví řadu informací - teoretických i konkrétních zkušeností konkrétních žen, díky čemuž dává autorka nahlédnout pod pokličku této diagnózy. Jaké to pro ženy je žít s autismem.
Pokud člověk sám není autista nebo ve svém okolí nemá nikoho s PAS, je možná těžké to nějak šířeji pobrat, co všechno autismus obnáší. A proto je důležité, aby podobné knihy vycházely a člověk se mohl poučit, něco se dozvědět a snad být při setkání s autistou empatičtější.
Pokud je toto téma, které vás zajímá, za sebe mohu doporučit.

64 19.05.2024

Čteno napodruhé, tentokrát v originále. A pořád stejně dobré čtení. Jelikož už jsem věděla, do čeho zhruba jdu, některé věci mne už tolik nepřekvapily. Ale pořád se mi líbilo, jak citlivě autor podává některá životní témata, s nimiž se naši hrdinové potýkají. Jemný náznak humoru, který ale na sebe nestrhává pozornost, byl pro mne pořád příjemným osvěžením.
Velmi čtivé, spousta divností, které mne bavily, a postavy, které jsem si oblíbila.
Angličtina tu není nijak těžká, takže pokud jste v tomto jazyce zběhlí, určitě mohu doporučit.

60 13.05.2024

Měla jsem chuť se vrátit k Martinu Servazovi, který mi jako postava vcelku přirostl k srdci, tak jsem pokračovala dalším dílem - v audio podobě.
V prvé řadě musím říct, že jsem ráda, že tento díl nenamlouval Jiří Žák. Byť mi jeho hlas přišel na poslech příjemný, jeho problematická výslovnost anglických slov mi připadala nešťastná a kazila poslech. Knihu Sestry namluvil Jiří Schwarz - poslech příjemný a výrazné trable s angličtinou jsem tu nezaznamenala, což mne potěšilo.
V Sestrách se vracíme k prvnímu případu Martina Servaze. Vcelku podrobně se seznamujeme s tím, jak ten případ probíhal, jaké byly tehdejší závěry a v čem přesně navazuje nové vyšetřování na ten starý případ. Myslím, že to má řada detektivních sérii, kdy se autor věnuje nějakému starému případy svého ústředního kriminalisty. A tady se to Minierovi podařilo dobře.
Trošku mi to v některých pasážích připadalo inspirované žánrem dark academia (akademické prostředí, vraždy, temná atmosféra), byť se tahle kniha za čistokrevnou dark academia knihu považovat určitě nedá. Ale určitý nádech jsem tam v tomto duchu našla. A líbilo se mi to.
Přiznám se, že se trošku divím, že Servaze po eskapádách v poslední knize ještě nevyhodili od policie. Drží se tam zuby nehty. A jako postava mne jednoduše baví.
S touto sérií určitě budu nadále pokračovat.

66 13.05.2024

Posloucháno jako audiokniha. První kniha s Josefem Bergmanem, Kroky vraha, mne bavila, tak jsem chtěla vyzkoušet i další knihu z pera této autorky. A nejsem určitě zklamaná.
Při poslechu této audioknihy jsem si vzpomněla na americký krimi seriál Castle, který se v jedné epizodě zabýval trochu podobným tématem (vražda scénáristky oblíbeného seriálu). Vyústění v seriálu teda bylo sice úplně jiné než v knize, ale tu vzpomínku teď budu mít s touto audioknihou spojenou. :-)
Líbilo se mi, jak tu autorka popsala hezky to prostředí celebrit, určitou rivalitu a další věci, které se tu kolem toho seriálu a zavražděné scénáristky točily. Nevím, jak moc se to blíží skutečné realitě kolem seriálu či jak moc je to odlišné, ale to, co tu autorka předkládá, mne tu bavilo.
Člověk dlouho neví, kdo by mohl být pachatelem - zpočátku těch podezřelých máme více a mohl to být skutečně kdokoliv. Pak se sice dá pachatel od určité chvíle odtušit, ale to mi nevadilo.
Kniha je koncipovaná tak, že částečně sledujeme vyšetřování a kroky policie - z pohledu Bergmana. A z části z pohledu postav, které nějak s případem souvisí. Takže to není úplně 100% vyšetřovačka, takže ten, kdo detailnímu popisu vyšetřování úplně neholduje, by se tady mohl chytat.
Nakonec Lepší průměr. V rámci žánru české detektivky mi tohle přišlo povedené.

76 13.05.2024

Ačkoliv Norské dřevo a Kafka na pobřeží mne zasáhly asi o něco více, je Bezbarvý Cukuru Tazaki taktéž zajímavým dílem, které mi přineslo témata a podněty k zamyšlení.
Autor se tu věnuje tématu mezilidských vztahů, konkrétně mezi přáteli. Tomu, jakým nečekaným směrem se přátelství mohou vydat a jak hluboce může člověka zasáhnout vyloučení ze skupiny přátel. Ač se důvody, proč k událostem došlo, dají sepsat na několik stránek, autor tu záměrně vykreslil cestu našeho hlavního hrdiny - cestu, jak se postupně srovnává s událostmi. Jak prožívá určité emoce, jak hledá sám sebe ve vztahu k jiným lidem. A také jaké mohou být následky.
Hlavního hrdiny mi bylo líto. Emoce, které prožívá v souvislosti s vyloučením ze skupiny přátel, byly podle mne zcela legitimní a chápala jsem, odkud a proč se to v něm bralo. V tomto ohledu si mne asi kniha připoutala - protože Cukurovo prožívání některých emocí mi bylo povědomé či blízké.
Nevím, mne tohle lyrické nimrání se v pocitech z Murakamiho pera prostě baví.

64 13.05.2024

Anotace zněla velice lákavě a já měla na podobný druh příběhu chuť, tak jsem se pustila do čtení. Nakonec jsem knihu dočetla s určitými rozpaky a s rozhodnutím v sérii nepokračovat.
Líbilo se mi, že je to koncipované jako zápisky z blogu/deníku. V člověku to tak nějak vytváří dojem větší autenticity a jakoby většího sepjetí s hrdinou. Působí to nějak osobněji. Taky musím říct, že ten začátek byl velmi působivý, rychle mne to vtáhlo do sebe a já se cítila ponořená do příběhu.
Celá ta zombie apokalypsa je sama o obě děsivá a měla jsem pocit určité ponurosti, která mi do toho příběhu docela dobře ladila. To, jak autor začátek té zombie apokalypsy v příběhu uchopil a jak popisoval šíření toho všeho, mi nějak připomnělo události nedávné minulosti - jak se před pár lety začala šířit covid. Kdyby kniha v originále nevyšla v roce 2016, ale až o pár let později, skoro bych si myslela, že se autor inspiroval. :-D
Důvod, proč nakonec hodnotím průměrně, je určitá jazyková neobratnost v některých pasážích. Také některé pasáže v průběhu a ke konci knihy byly na můj vkus až moc popisné, že to místy ztrácelo švih a určité napětí. Hlavně v druhé půlce jsem měla občas trochu dojem, že se nudím. A to asi u tohoto typu literatury úplně nechcete.
Nakonec teda 3 hvězdy z 5 a tímto dílem se sérií také končím.

56 13.05.2024

Němého svědka jsem viděla nejdříve zfilmovaného s Davidem Suchetem. Ke knize., resp. audioknize, jsem se dostala až nyní. A i když nehodnotím 5 hvězdami, jsem přesto spokojená.
V případě tohoto příběhu jsem si matně vybavovala rozuzlení, kdo je pachatel a jakým způsobem Poirotovi dojde ten poslední kousek skládačky, aby s určitostí mohl pachatele usvědčit. Ale nevěděla jsem, že se filmové zpracování v některých detailech liší. To ale nic neměnilo na tom, že jsem si tu Poirotovo pátrání krok po kroku užila. Poirotovo pravidelné špičkování a konfrontace s kapitánem Hastingsem, což mne vždycky dost baví, jsou pak už jen třešinkou na dortu.
Důvod, proč nehodnotím 5 hvězdami, je prostý - od autorky mám svých pár TOP titulů, na které nedám dopustit - a jak už mám autorku celkem dost načtenou/naposlouchanou, je čím dál těžší, aby se mezi mé nejoblíbenější knihy z pera autorky dostalo něco nového.
Každopádně tohle bylo moc dobré a určitě doporučuju.

81 05.05.2024

Mám pocit, že tohle je první kniha z téhle série, kde dávám plné hodnocení. A to se mi u thrillerů/detektivek v posledních měsících stává fakt málokdy. Ale tohle se mi líbilo moc.
Nevím, čím přesně to je, ale příběhy odehrávající se na elitních školách, kde se dějí pokřivené věci, v sobě mají svoje určité temné kouzlo. Klidně bych se nebála tenhle díl označit nálepkou "dark academia", protože přesně takový dojem jsem z tohoto příběhu měla. Jasně, k Tajné historii od Donny Tartt a If we were villains od M. L. Rio to má asi furt ještě daleko. Ale v rámci série mi tohle přišlo jako pecka. A to i za cenu nejvyšší. Kdo četl, jistě si vybavuje závěr a ví, co myslím.
Skvěle napsané, napínavé, třaskavé, plné temných zákoutí a ještě temnějších tajemství. Nevím, jak se to autorce povedl napsat tak, že mi tohle přišlo nadprůměrnější než předchozí díly série, které tu napínavost, švih a temné zápletky měly taky.
Ten závěr mne pak zabolel a mrzel, ale zároveň to o dané postavě, které se ten závěr týká, hodně vypovědělo - hodně pozitivního a za to jsem svým způsobem moc ráda.
Každopádně tohle je určitě zatím můj nejoblíbenější díl. Poslouchala jsem jako audioknihu, v níž opět zářila moje oblíbená narátorka Jitka Ježková. A moc doufám, že tuhle sérii postupně převedou do audio podoby úplně celou.

81 05.05.2024

Na tuto knihu jsem slyšela samé pochvalné ohlasy, tak jsem nakonec neodolala a zkusila to. No, nakonec musím říct, že nejsem zas tak nadšená, jako jsou jiní čtenáři.
Nechci tvrdit, že Legendy a latéčka jsou špatná kniha. Jedná se o příjemnou oddechovku laděnou do žánru fantasy, do které se může s klidem pustit i člověk, který fantasy jinak úplně neholduje. Máte tu postavy a určitá kouzla, která do tohoto žánru patří, ale příběh sám o sobě působí jako z našeho běžného reálného světa a pracuje s motivy, které najdete i mimo žánr fantasy.
Kniha působila vcelku příjemně, jako audiokniha se mi to poslouchalo dobře a dalo se u toho vypnout. Takže pokud je tohle něco co hledáte, mohlo by vás to zaujmout.
Důvod, proč jsem hodnotila průměrně, je hlavně postavený na tom, že jsem od knihy čekala prostě něco víc. Lidi, co to vychvalují, popisují tuhle knihu jako "feel good" román - příběh, který je tak milý, že se u něho budete cítit prostě dobře. Budete chtít být v tom příběhu, jeho součástí. A při čtení se tláskat skořicovýma rolkama. Tak nějak jsem čekala, že u toho budu mít takový podobný pocit, co jsem měla u knihy "Dům v blankytně modrém moři" Od T. J. Kluneho. No, bohužel tenhle pocit se u mne nedostavil. Asi moc velká očekávání?
Na mne kniha bohužel působila docela průměrně, za srdce mne tolik nechytla a v některých hledech byla průhledná. Což u knih nemusí být nutně problém, když tušíte, co a jak dopadne - jsou knihy, u kterých mi ta průhlednost vůbec nevadí. Ale tady to na mne nějak nefungovalo.
Takže nakonec 3 hvězdy. Bylo to fajn, ale odvařená z toho nejsem.

71 05.05.2024

Od autora jsem četla jeho knihu Tma mezi hvězdami, která se mi líbila. A i když se mi "Tma" líbila o trochu víc, tak i "Láskou ji nespoutáš" hodnotím vysoko.
Byť název může naznačovat, že se tu autor věnuje primárně lásce, otevírá tu i téma života obecně. Co je to naplněný život. Jak vypadá, co od něho chceme, co naopak nechceme. Jaká je láska, co nám přináší, co v ní vidíme, co díky ní prožíváme.
Kolikrát to jsou zachycené momentky a střípky, které jsou na první pohled malé, ale ukazují ty malé věci, které dělají život výjimečným. Autor tu zachycuje myšlenky o lásce a životě, které člověku přinášejí podněty k zamyšlení. Pravda, ne všechno mne zaujalo, ale u některých myšlenek jsem se zastavila, musela se více zamyslet a jednotlivé tety si opoznámkovat svými postřehy. Jak do knih obvykle nepíšu, tak zrovna u poezie to poručuju a píšu si své myšlenky a dojmy. A tady jsem si pár věcí poznamenat musela... To samé u Rupi Kaur, kterou jsem četla před touto knihou. Od toho ale poezie je, aby člověka nutila přemýšlet, interpretovat, vnímat své dojmy.
Nakonec 4 hvězdy a jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla.

64 05.05.2024

Od Rupi Kaur jsem četla už jednu její knihu a čtení mne bavilo, tak jsem chtěla zkusit i její další sbírku textů. A fakt jsem nečekala že mne to tolik semele.
Kniha je rozdělena do několika úseků. Je pravda, že ten poslední mne tolik neoslovil. Ale přesto hodnotím plným počtem, protože to, co se mnou udělala první polovina knihy, to bylo něco neuvěřitelného. U většiny textů jsem měla pocit, jako by autorka mluvila přímo o mně. Jako by se mi nabourala do hlavy a četla moje myšlenky a pocity. Některé věci, které tu Rupi Kaur sdílí, jsem neprožila (zneužívání), ale to sdělení a a syrové pocity, které tu najdete, byly velmi siné.
S řadou emocí, které tu Rupi Kaur zachycuje, se ale dost ztotožňuju. Zasáhlo mne to. A já měla pocit, že konečně nacházím ta správná slova, jak to pojmenovat. Asi se mi u žádné básnické sbírky nestalo to, že bych se s něčím tak moc vnitřně propojila.
Tohle byl pro mne čtenářský zážitek. Hodnotím 5 hvězdami. Sice v tom závěru to ke mně nepromlouvalo tolik, jak hlavně ta první půlka knihy, ale je to něco, co ve mně bude ještě dlouho rezonovat. Občas to zabolelo, jako by to na povrch rvalo různé rány a bolístky. Ale i tak mám pocit, že to je něco, co jsem si potřebovala přečíst.

56 05.05.2024

Přiznám se, že jsem nějak netušila, co přesně od tohoto díla mohu očekávat. A nakonec se z toho vyklubal soubor 12 povídek, které mne dost bavily. Některé povídky zaujaly více, některé méně, proto nehodnotím plným počtem. Ale i přesto je mé nadšení velké.
Co se mi líbilo, byl fakt, že i na malém prostoru umí autorka vykreslit zajímavý příběh, vymyslet zajímavou zápletku a uspokojivé vysvětlení. Dobře tu je vidět to, jak byla v době vydání již autorka skvěle vypsaná a na malém prostoru povídek toho uměla předat hodně. Plnohodnotné detektivní případy se vším všudy tak, jak to u ní máme rádi.
Za sebe rozhodně doporučuju. Tohle je určitě jedna z těch výrazných a hlavně povedených knih od autorky.

76 28.04.2024

Série s Oldřichem z Chlumu mne dost baví, tak není divu, že jsem pokračovala s dalším dílem. A opět jsem spokojená.
V tomto díle se chronologicky vracíme lehce do minulosti a potkáváme tu Oldřicha ještě svobodného. A dozvídáme se, jak se to seběhlo, že se dal dohromady se svou manželkou Ludmilou, resp. jak se o ni ucházel. A do toho řeší případ, který mu ty námluvy příliš neusnadňuje. Musím říct, že u tohoto dílu jsem se královsky bavila a zařadilo se to mezi mé oblíbené díly z této série.
Jak moc nemusím zápletky postavené na záměně dvou lidí, tak tady je to pojato s takovým vtipem a chytrostí, že si mne to k sobě dokázalo vysloveně připoutat. Hlavně proto, že ta záměna je postavená na dvou lidech, kteří si nemohou být navzájem odlišnější.
Tuším, že je to poprvé, co v této sérii dávám 4 hvězdy, ale tenhle díl mne tou zápletkou prostě bavil.

69 28.04.2024